Způsoby sebepoškozování

Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (311)

  • Obrázek uživatele Arezet(16)
    Arezet(16) (anonym)

    Často mám deprese,skoro pořád pociťuji úzkost,mám pocit,že nemám pro co žít,a tak myslím na svou sebevraždu.Jediným důvodem že jsem se ještě nezabila je moje matka,protože mi umřel před 6 lety bratr,a já ji nemůžu ublížit,ale strašně se trápím.Celé dny nejraděj prospíma to i ve škole,nedokážu se soustředit,musím myslet jen na to jaký by to bylo být mrtvá.Už mě nic nenadchne,i kamarádi se mě ptají co semnou je.Jestli to tak pujde dál,tak už tu do prázdnin vážně nebudu,Jestli máte pro mě nějakou radu,tak mi napište na mail(Arezet"atlas.cz)

    Feb 06, 2007
  • Obrázek uživatele Martin
    Martin (anonym)

    Nazdárek všem,koukám docela zejímave příspěvky.Souhlasim stebou,že v tom momentě to nebolí,ba právě naopak,jasně že potom jo,ale v ten moment má člověk pocit náhlého uvolnění a pocit,že to zněho všechno od téká.

    Feb 18, 2007
  • Obrázek uživatele sajsi
    sajsi (anonym)

    s řezáním rukou žiltkou jsem začala po té co mi to ukázala kámoška,,,nikdy jsme to necgtěla dělat a nechápala jsem lidi co si toto zpusobují,ale jednou to na mě přišlo za jeden den moc problémua a tak jsdem to skusila ..pořezala jsem si obě dvě rucr uplně až po lokty..pak jsem toho litovala když jse si uvědomila že mi ty jizvy zustanou,ale včera po měsící to na mě zase přišlo a zopakoval jsem to..snad už stím jednou přestanu...ale aspon jsej mi uleví kydž vidím tu krev...

    Feb 23, 2007
  • Obrázek uživatele sajsi
    sajsi (anonym)

    stpou krví jsem to tak doslova nemyslela.)....a s řezáním už doufám jsje skončila..je to fakt hnusný...hlavně je trapný když se tě pak každý ptá od čeho to máš..

    Feb 23, 2007
  • Obrázek uživatele alice
    alice (anonym)

    ahoj.nedavno jsem zjistlila ze se moje kamoska reze do zapesti.porad na to musim myslet a nevim jak ji mam pomoct.ona se porad pretvaruje smeje se atd...ale ve skutecnosti je na dne.prosim pomozte mi ja nevim jak ji mam vysvetlir¨t aby toho nechala.rekla jsem ji ze jjestli to udela jeste jednou tak to reknu jeji mamce ale ona rekla ze spacha sebevrazdu.ona je toho fakt schopna.prosim pomozte

    Feb 23, 2007
  • Obrázek uživatele Bára
    Bára (anonym)

    Mě se potom hrozně uleví.Jakoby zmizely všechny problémy.

    Feb 28, 2007
  • Obrázek uživatele Barunka
    Barunka (anonym)

    Mě se potom taky uleví,ale potom mám strašné výčitky a stydím se. Chci mít v hlavě pořádek a být klidná a šťastná. Psychologové a psychiatři vůbec nepomůžou:(

    Bře 02, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Potřebuji pomoc...Když mám problémy se sebepoškozováním a pokusy o sebevraždu, mám jit k psychologovi nebo psychiatrovi?Začnou do mě hned cpát prášky?A můžou si mě tam nechat?Jde to vůbec vyléčit jinak než abych brala do konce života prášky?Už s tím chci skončit, ale sama to nezvládnu. Prosím pomozte a napište!Prosím!

    Bře 09, 2007
  • Obrázek uživatele Fisch
    Fisch (anonym)

    Já sem chtěla jednou spáchat sebevrždu nepovedlo se. Od té doby sem se až do nedávna řezala pravidelně dor ukou a nohou. Později na to přišla třídní učitelka. TAkvejch problému co jsem potom měla jsem v životě nezažila. Ted se držim už asi měsíc ani škrábanec. Ale často myslim na tu vůni krve co vám stéká po ruce a vy ji olizujete. V tu chvíli se ze mě stává lovec schopný čehokoliv. Miluji krev!!!

    Bře 11, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Odepište prosím na komentář z 9. 3. 2007, moc prosím! Pomohlo by mi to...PROSÍM...

    Bře 12, 2007
  • Obrázek uživatele Lojza
    Lojza (anonym)

    mě když to všechno sere pomáhá, když si sednu na dlaždičky, roztáhnu nohy a kladívkem se mlátím do varlat. Je to bezvadná relaxace a vřele jí doporučuji.

    Bře 12, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    ahoj je tady nekdo kdo mel problemy s rezanim se na rukouch a zustali mu tam jizvy mam stejny problem potrebuji si s nekym o tom promluvit

    Bře 14, 2007
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    reakce na 9.3...ahoj, jdi k psychologovi, on te kdyztak posle, kam bude treba. prasky nemusi byt nutny. preju hodne stesti.

    Bře 14, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    přiznávám, že jsem učitelka. Ale hlavně jsem taky matka 15-ti leté dcery. A hlavně taky hledám pomoc pro jednu svou žačku, která se řeze a kterou jsem měla vždsycky ráda a chci jí pomoct. Fakt nikoho neodsuzuju,jen chci probůh pomoct. Ptáš se koho se zeptat, kam zajít. jsem přesvědčená , že je to těžké - hledat někoho.. Určitě psychologa. Pokud usoudí, že je potřeba psychiatr, tak ti to sám doporučí. Nemusíš brát prášky do konce života. Jen musíš najít toho psychologa. Nemusí se ti to podařit hnrd napoprvé. Musíš si s ním tzv. najít stejnou řeč, stejnou krevní skupinu. Vydrž hledat i když to vyžaduje to nejhorší - trpělivost.. Držím palce

    Bře 20, 2007
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Ahoj, neboj se, klidně zajdi k psychologovi, ten s tebou tvůj problém rozebere, může ti doporučit i psychiatra, který ti předepíše antidepresiva. Musí se přijít na příčinu tvého problému, z čeho vznikl, kde je počátek tvého poškozování. Napiš mi na jana.surovcakova"volny.cz. Neboj, není to věc, která tě bude provázet celý život. Jen chce s tím začít něco dělat. A medikace není všespasitelná. Tak se ovi a brzy! Jana

    Dub 01, 2007
  • Obrázek uživatele Kristýna
    Kristýna (anonym)

    Ahoj, u nás ve tříde je víc lidí který se řežou... N2který to dělaj protože maj problémy ale většina proto, že se snaží zvyditelnit... Myslela sem si, že mě se to nemůže stát... Nedávno rodiče a moji sourozenci vyrazila na menší akci, ja sem zůstala doma protože se mi nechtělo.... Najednou na mě přišel splím, šla sem do koupelny vzala tatovi žiletky a řízla se do kloubu na ruce, nebylo to hluboké a ni nijak výrazné.... Ale v tu chvíli sem pocítila úlevu, docela mě to vyděsilo, protože vím jaký s tím má moje kamarádka problémy... Je to docela dlouho co sem se řízla, nemám chuť udělat to znovu... Ale bojím se dne, kdy na to chuť budu mít... nemohl by mi prosím někdo poradit????

    Kvě 03, 2007
  • Obrázek uživatele Teress
    Teress (anonym)

    to Kristýna: Ahoj... chápu to, co jsi udělala. Já jsem si taky nemyslela, že bych to někdy dokázala udělat, ale jednou ta slabá chvilka přišla... bylo to ze zoufalství... několikrát jsem se snažila přestat, ale je to jen horší a horší... rány jsou delší, hlubší a častější... Je to závislost a pak už ani člověk nemusí mít k tomu důvod... Buď ráda, že netoužíš po "tom" znova... Je to tak jedině dobře. Co ti můžu poradit, vyvaruj se všemu ostrýmu- když budeš mít vztek, depresi nebo jenom "chuť" tak se třeba vykřič, vyběhni někam ven, mlať do zdi nebo třeba mačkej plastovou láhev... Převeď svůj vztek ve fyzickou sílu a uvidíš sama, že se ti uleví... Pokud by ses chtěla na něco zeptat, nebo si jen popovídat: numbgirl"seznam.cz

    Kvě 09, 2007
  • Obrázek uživatele Lucka
    Lucka (anonym)

    ahojky...o sebepoškozování toho moc nevim, ale vim to, že když mam depku - což se poslední dobou stává často - tak se říznu a hned je mi líp. jsem si jistá, že nejsem závislačka, ale samotnou by mě zajímalo, co z toho, že se říznu, mám? radost? ne! o tom, že se občas říznu ví bohužel moje máma, můj kluk a moje dvě nej kámošky ze třídy, a nikomu z nich se to nelíbí a musela jsem jim všem slíbit, že už to nikdy neudělam, ale dneska mě zas chytla depka a já nemusela dlouho přemýšlet a sáhla do žiletce... musim se přiznat, že když jsem se řízla poprvé, tak to bylo první písmeno jména mého kluka, podruhé taky, ale to to byl jiný kluk a teď poslední dobou jsou to jen čáry, při depkách, které se týkají toho druhého kluka, kterého miluju a on mě doufam taky. znova se ptam: proč to dělam, když jsem svým nejbližším slíbila, že přestanu? nevim, ale prostě když mi není nejlíp, tak tohle mě uklidní...byla bych ráda, kdyby se tu našel někdo kdo by mi napsal, co si o mě myslí, jakožto nestranná osoba. předem díky. můžete mi napsat na mail: lucka.x13"seznam.cz . papa Lucka

    Čer 28, 2007
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    Ahoj.Začala jsem se řezat před třemi měsíci a řežu se žiletkou skoro každý den.Začala jsem protože se mi jedna holka posmívala,že když jsem gothička tak mám být pořezaná,což není samozřejmě pravda.Ale já se musela přesvědčid že to dokážu.Nejprve jsem si dělala malé rány na palci u ruky.Ale teď se řežu už po celých rukách.Zjistila jsem že mi to dělá dobře, pomáhá mi to od depresí které mám často.Ale nemůžu se toho zbavit a nechci si připustit že jsem na tom závislá.Poraďte mi prosím jak s tím skončit.Já vím že musím sama chtít s tím skončit ale já nechci,ale na druhou stranu vím že s tím skončit musím.

    Črv 12, 2007
  • Obrázek uživatele Citlivka
    Citlivka (anonym)

    Sebepoškozování je známo jako "úlevná" metoda už dlouho. V současné době se však stalo jakousi "módou" zejména mezi dívkami v pubertě či o něco málo staršími. V tomto obvykle osobnostně velmi obtížném období, kdy hledají mladí lidé sami sebe, smysl svého života a místo ve společnosti dochází často k existenciální krizi, protože mají moc otázek, ale málo uspokojivých odpovědí.Sebepoškozování je vlastně formou zoufalého volání o pozornost, o zájem, je prosbou o pomoc. Když s tím jednou dívka začne rozumná rada zní: musí najít důvod, proč přestat, vyhýbat se situacím, kdy má příležitost se poškozovat, svěřit se někomu blízkému, či nejlépe vyhledat odbornou pomoc.

    Črv 12, 2007
  • Obrázek uživatele ...
    ... (anonym)

    Ahoj. S řezáním mám zkušenosti, nejsem goth, emo, ani puberťák, atd. Radši to skrývám, nechci, aby to někdo věděl. Když se mě někdo náhodou zeptá, co mám na rukách, tak si radši nějakou výmluvu vymyslím. S nikým to nechcu probírat. Žádná prosba o pozornost nebo o pomoc. Nevím jestli jde přestat. Pokud bych neměla problémy, tak přestanu. To se ale neděje. Neumím si představit se s tím někomu svěřovat a už vůbec vyhledávat odbornou pomoc. Jak mi to může někdo vymluvit?

    Črv 25, 2007
  • Obrázek uživatele Lucka
    Lucka (anonym)

    Potřebovala bych najít nějakýho dobrýho doktora..už nechci skrývat jizvy :( kdyžtak icq : 234-523-764 nebo mail : dead.angel1990"seznam.cz..prosím

    Srp 04, 2007
  • Obrázek uživatele Šárka
    Šárka (anonym)

    Ahojte, já se zatím nezraňuji, ale chci tu popsat určitý stavy, jestli třeba někdo má podobný nebo jestli někdo o tom z odborného hlediska nevíte, protože představa, že jdu k doktorovi a povídám tam pro mě tyhle "bludy", když jsem v klidu, tak to bych se tam asi propadla:-). Stává se, že když mám stres, stačí rozbití skleničky nebo něco udělám špatně, tak najednou jsem jak mimo a mám chuť se pozeřat na zápěstí, ale hroznou, to pak chodím po bytě jak nervák a říkám si u toho zbytku vědomí co mám,že to udělat nemůžu. Není to,že bych se chtěla zabít,ale, že mě to tak hrozně láká. Jindy se mi to spouští po nějakým filmu, třeba minule,že tam měla žena pořezané zápěstí, přitom u toho filmu jsem to nebrala a v pohodě, dodívala jsem se a po titulkách mě to začlo brát, ale tak,že se jsem se nemohla soustředit na žádné jiné myšlenky než na tyto a pořád se mi přemítal obrázek té ženy s pořezanou rukou. Prostě,když mě tohle chytne, tak to nejsem jako já, jsem tak trochu mimo. A poslední dobou se mi do toho montuje, že se začínám bát stínů jako ďábla, fakt teď se tomu směju, ale když tohle mám, tak se bojím. Přitom na ďábla a tyhle věci nevěřím. Fakt si už přijdu jako blázen. A jít s tím k doktorovi a hlavně o tom mluvit, to to radči napíšu - kdyby tak byl nějaký psychiatr po netu:-). Stává se mi to tak 1-2x do měsíce, možná to má spojitost s hormony, je to většinou tak kolem 10tého dne od začátku menstruace. Bojím se,že to časem neovládnu a taky bych řekla,že se to zhoršuje. Když tak mi napište mail jestli někdo má něco podobného, celkem bych si o tom napsala. Díky. (roxxi"seznam.cz)

    Srp 22, 2007
  • Obrázek uživatele barča
    barča (anonym)

    já se neřežu ale bouchám si lžičkou do zápěstí možná jsem divná ale mě to pomáhá

    Zář 04, 2007
  • Obrázek uživatele barča
    barča (anonym)

    jo psychologa po netu by to chtělo a myslim že by to hodne lidí využilo

    Zář 04, 2007
  • Obrázek uživatele naty
    naty (anonym)

    www.modralinka.cz www.spondea.cz

    Zář 04, 2007
  • Obrázek uživatele mars.veronica
    mars.veronica (anonym)

    ahoj sem psicholožka a ráda vám pomůžu stačí mi napsat na e-mail:mars.veronica co vás trápí a já se budu snažit vám pomoct pokud to bude v mích silách a jinak můj mobil je:776 460 769 tak mi můžete klidně i napsat nebo zavolat pokud máte zájem s pozdravem Ivana Jakubeková

    Říj 05, 2007
  • Obrázek uživatele mars.veronica
    mars.veronica (anonym)

    ten e-majl je mars.veronica"seznam.cz nebojtese mi svěřitt pracuji v krizovém centru spondea a ráda vám pomůžu pokud se mi ozvete

    Říj 05, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    mars: kdybys byla psYcholožka, tak bys to uměla alespoň napsat! Sebepoškozování je nemoc a není to normální!!! Léčit se, léčit se a nejlépe se zavázanýma rukama za zády, aby jste se nemohli pálit, řezat a já nevím, co ještě!!!

    Říj 05, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Nemáte rádi sami sebe, to je váš problém!!!

    Říj 05, 2007
  • Obrázek uživatele xxx
    xxx (anonym)

    máš pravdu, moc se ráda nemám, kdybych věděla, že ty platíčka prášků do sebe nasypu a neprobudím se - udělala bych to, zatím jsem zbabělec

    Říj 06, 2007
  • Obrázek uživatele naty
    naty (anonym)

    to mars veronika: ve spondeii jsem stazovala a tebe opravdu neznam. asi jsi nejaky teenager, ktery chce pomahat. to je fajn, ale vydavat se za odbornika je nezakony a muzes tim lidem ublizit

    Říj 06, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    xxx: Chceš umřít nebo jenom někoho vydírat? Co máš za problém? Nedaří se tak, jak by jsi si přála? To se děje nám všem!!! Není hrdinství to tu zabalit, hrdinství je, zvednout se a jít dál...

    Říj 09, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Dokáže mi tu prosím někdo popsat a vylíčit, proč to děláte? Mám totiž jednoho kámoše, který si v jednou kuse řezá žíly, přestává mě bavit, přijde mi to jako upozorňování na sebe s vyděračským podtextem! Jak takovým lidem pomoci? Jde to vůbec bez lékařské péče? Dá se to vůbec vyléčit nebo jen fyzickou bolestí zmírňujete bolest psychickou? Děkuji za vysvětlení, páč toto jednání je mi cizí, nevidím v něm logiku ani řešení a už vůbec né smysl!

    Říj 09, 2007
  • Obrázek uživatele Riki
    Riki (anonym)

    mám s tím taky problémy...a trápí mě to,nevim co s tím..a nejvíc tím trpí můj přítel...:(

    Říj 23, 2007
  • Obrázek uživatele vrabcinka
    vrabcinka (anonym)

    ja jsem vyrustala v absolutni dysharmonii,coz me dost poznamenalo.Rodice se ke mne chovali podle nalady,jednou me milovali,podruhy se na me vykaslali,mama me psychicky tyrala atd.Stalo me hodne sil,dat se trochu dohromady.Lekarka mi diagnostikovala uzkosti,deprese a hranicni poruchu osobnosti.Nekolikrat jsem se predavkovala leky a porazavala jsem se.To vse ne za ucelem se zabit,jen si ulevit.Nemohla jsem snaset deprese ani uzkostny pocity.Sebeposkozovani byl pro me unik.Ma doktorka mi rekla,ze zlobu,kterou citim vuci rodicum,obracim nakonec proti sobe.Dnes uz leky neberu a studuju vysokou skolu,ale citim,ze to je stejne jeste beh na dlouhou trat.Ten,kdo trpi sebeposkozovanim,uzkostma,depresema...urcite by to mel resit s odbornikem

    Lis 06, 2007
  • Obrázek uživatele vrabcinka
    vrabcinka (anonym)

    ja jsem vyrustala v absolutni dysharmonii,coz me dost poznamenalo.Rodice se ke mne chovali podle nalady,jednou me milovali,podruhy se na me vykaslali,mama me psychicky tyrala atd.Stalo me hodne sil,dat se trochu dohromady.Lekarka mi diagnostikovala uzkosti,deprese a hranicni poruchu osobnosti.Nekolikrat jsem se predavkovala leky a porazavala jsem se.To vse ne za ucelem se zabit,jen si ulevit.Nemohla jsem snaset deprese ani uzkostny pocity.Sebeposkozovani byl pro me unik.Ma doktorka mi rekla,ze zlobu,kterou citim vuci rodicum,obracim nakonec proti sobe.Dnes uz leky neberu a studuju vysokou skolu,ale citim,ze to je stejne jeste beh na dlouhou trat.Ten,kdo trpi sebeposkozovanim,uzkostma,depresema...urcite by to mel resit s odbornikem

    Lis 06, 2007
  • Obrázek uživatele xenie
    xenie (anonym)

    trpím tím od mala..od té doby co se naši začali hádat...začalo to v 7-8 letech a trvá do teď (17) neřežu se jen škrábu,léto je pro mě hrozné ... hodně lidí kolem mě to ví...neví přesně proč ale ví že tolik jizev nemám jen tak...mám na sobě třeba 20 boláků ...a ty si neustále škrábu...někdy hodně,někdy málo...některé se zahojí třeba a 3-5 měsíců...nemám je velké plochou ale spíš čím dál hlubší proto moje jizvy jsou tolik vidět...jsem hodně psychicky labilní..v životě jsem neměla štěstí na lidi...stydim se za svoje tělo ale nemůžu si pomoct...vždy když pláču jsem úplně na dně,hodně lidí se na mě v životě vykašlalo nebo mě plní svými problémy,jsem totiž známá tím že dokážu lidem pomoct...jenže když já potřebuji pomoct tak se všichnni obrátí zády a tak i moje rodina...myslim si že se toho nidky nezbavim...chodím k terapeutce ale o tomto problému jsem se nidky nezmínila...já vim zase jsem chybovala...nikdo mě v tomhle neposlouchal aždej si říkal že jsem vymaštěná...prostě zbytečnej člověk...snažims e dát do kupy...nejdřív psychicky...ale nejde to...přemýšlela jsem často i o sebevraždě...třeba to tak jednou dopadne...nevim...

    Lis 10, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Nikdo není na tomto světě zbytečný, všichni máme nějaké osobní poslání:)) Dejte se dohromady, zapoměnte na to, co vám život dluží a začnete přemýšlet o tom, co vy dlužíte jemu!!! Každý táhneme nějaký svůj kříž a je jen na nás, zdali se pod jeho vahou zlomíme nebo na sobě zapracujem, abychom jeho tíhu unesly:)) Všem držim palce a přeju hodně sil!!!

    Lis 12, 2007
  • Obrázek uživatele jitka66
    jitka66 (anonym)

    já jsem to začala objevovat u své 14 ti leté dcery a dost mě to děsí. Nevím co mám dělat ale už jsem se rozhodla že asi zajdu za nějakou doktorkou nebo psychologem, aby mi poradili. Bojím se,jak by to mohlo pokračovat, jak daleko by to mohlo dojít. Teď má zase pořezanou ruku až k loktu. Pora´dte, co stím

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele ajda
    ajda (anonym)

    Trham si vlasy a jim je,dale si okusuji nehty.Jsem ditetem otce alkoholika a bezcitne hystericke ,neuroticke matky.Prvni pokus o sebevrazdu ve 12 letech,inklinuji k partnerum zavislych na alkoholu.Zivot je pro mne jedno velke utrpeni,ale nadeji mam,nebot zacinam psychoterapii a chci se z toho dostat,nebot to neni zivot,ale prezivani.to je jen priklad ,jak dopadaji deti z nefunkcnich rodin....

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele Aneta
    Aneta (anonym)

    mám kamaráda který trpí sebepoškozováním. nechci aby to dělal je mi ho líto, prosím poradíte někdo kam se mám obratit. ( Plze?ský krajděkuji. e-mail: ajinka.kapik"seznam.cz

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Ajdo, držím ti palce!!!

    Lis 17, 2007
  • Obrázek uživatele ajda
    ajda (anonym)

    Dekuji Ti Andy

    Lis 17, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    potřebovala bych poradit jak se sebepoškozování zbavit...už od svých 13 let si režu do ruky na obouch stranách a nevím jak se toho mám zbavit(už 2* sem se pokusila o sebevraždu)...vždycky, když sem smutná nebo naštvaná párkrát se říznu a uleví se mi...ale moje ruce nevipadají zrovna nejlíp...a nevím jak se toho mám zbavit....prosím poraďte mi někdo

    Lis 21, 2007
  • Obrázek uživatele Janina
    Janina (anonym)

    taky trpím hraniční poruchou osobnosti, ale já se nesebepoškozuju, nesnášim pohled na krev nebo bolest. Já si ubližuju vnitřně. Bičuju se pocitama viny, méněcennosti, nadávám si za věci za které nemůžu. Je to psychické trýznění, jizvení duše, ale jak se toho zbavit?

    Pro 01, 2007
  • Obrázek uživatele Pavel
    Pavel (anonym)

    Ahoj mam přítelkyni která se reje injekčkí jehlou do rukou. Rád bych ji pomohl aby to přestala dělat ale nevim jek na to. Poradími někdo děkuji pište na mail xHronP"centrum.cz

    Pro 10, 2007
  • Obrázek uživatele Martin
    Martin (anonym)

    Me spis sere, ze jedu v autobuse a sednu si vedle nejakych EMAKU, kde se chlubi, jak a kde se porezali.. Nepripada vam tento styl zabavy nechutnej?

    Pro 29, 2007
  • Obrázek uživatele natalie
    natalie (anonym)

    ja se zacala rezat pred cca dvema mesici,vzhledem kvuli jednomu klukovi,kvuli kamaradum a kvuli skole,je mi 13,vek na to sice nemam ale hodne se trapim,vzdycky kdyz zacnu vzpominat a jsem smutna musim se riznout,krev a bolest nesnasim,ale vzdy se mi ulevi,nechci skoncit jako nejakej blazen,ale stava se ze me troska a ja nevim jak dal,pls poradte...natysekP"seznam.cz diky

    Bře 03, 2008
  • Obrázek uživatele Marcela
    Marcela (anonym)

    Ahoj Andy! Ptáš se proč to lidi dělaj. Jako konkrétní důvody sou samozřejmě šíleně rozmanitý: někoho v dětství zneužívali, někomu umřel třeba někdo blízkej a cejtí za to vinu, někoho třeba všichni odmalička přehlíželi a nebrali vážně no a někdo třeba ani nemá tyhlety na první pohled samozřejmě drsný příčiny, ale "jenom" třeba cejtí absolutní prázdnotu a chybí mu smysl života. A smysl života je něco, co může člověk postrádat, i kdyby měl milujícího partnera, krásnej dům, veleúspěšnou kariéru a mraky kamarádů. To je něco, co buďto sám cejtíš a pokud ne, tak Ti to nikdo nevysvětlí, že přece život je krááásnej. To musí mít člověk v sobě. Často se teda jedná o hodně hlubokej problém a je trochu necitlivý, říct, že ten člověk na sebe chce jenom vyděračskym způsobem upozornit. Dá se ale pochopit, že nám citově nevyrovnaní lidé nejsou úplně příjemní. Je to proto, že se v nás ozývá náš vlastní strach. Nechápeme, co se to v nich dějě, je to takový divný, depresivní. Nemá ale cenu za to ty lidi nějak vinit a pomalu si myslet, že to dělaj schválně. Kdyby mohli, tak by s tim určitě už kuli sobě něco udělali. Píšeš, že už Tě ten kamarád nebaví - upřímně: myslíš, že jeho to baví? Jo a s tim křížem bych byla taky opatrnější. V některejch případech mi neni moc jasný, jak moc může člověk svuj život ovlivnit. Tohle těžko můžeme posoudit. Zatim se měj. Marcela.

    Bře 04, 2008

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama