Způsoby sebepoškozování

Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (311)

  • Obrázek uživatele eny
    eny (anonym)

    to tessi: tessi, psychologové vědí dost a mohou ti pomoci, pokud pomoci chceš... přijde mi totiš, že o pomoc moc nestojíš, spíš se "malinko" lituješ. Od peti let me tata zneuzival a mamka si ze mne udelala spovednika... musela jsem se stat dospelou, jako ty, ale tvůj postoj je zvlastni, ne moc dospelacky... promin. Neber to spatne, jen si uvedom, ze porezavani neni legrace... bojuju s tim nejaky ten rok a prijde mi, ze kdyz to vydrzis i cely mesic, jiste z toho jeste je cesta ven... ale to nemusi dlouho trvat. Radim ti dobre, vyhledej pomoc, treba i skolniho psychologa, rodicu pokud jsou pouzitelni... Nelituj se, bojuj!

    Čer 18, 2006
  • Obrázek uživatele ....
    .... (anonym)

    Znám jednu holku, která má pořezanou celou ruku.Chtěla bych jí nějak pomoct, ale ona je strašně zvláštní a nepřístupná. Myslim že to u ní začlo vyřezává ní obrazců na začátku školního roku a teď má na jedné ruce bílé jizvy a na druhé čerstvé. Jednu vedle druhé!!! Viděla jsem to náhodou . NOsí furt mikiny. Jak aí mam pomoct?

    Čer 23, 2006
  • Obrázek uživatele tessi
    tessi (anonym)

    pro eny:já mám prakticky štěstí,na psychology a doktory mám svůj názor,ano,o pomoc nestojím,mám totiž svou pevnou vůli,našla sem způsob jak se přemoci,každý den si tu ruku namočit do vody se solí,malinko to štípne,ale donutí vás to už nedělat,jizvy sem si dělala před týdnem,jak krátká doba,ale myslím,že není třeba se litovat,ano,řekla si to správně,nelitovat se,bojovat,já to DĚLALA když se do mě navážely kvůli zubům,byla sem vážně blbá,teĎ sem tak říkajíc totálně nad věcí.Žiletka je teď někde na skládce a ta druhá je uplně otupělá.Byla sem troškařka takže moc hluboké jizvy sem si nedělala,po týdnu vystavování na slunci v chorvatsku a koupání ruky v solené vodě po jizvách zůstaly jen hněďonké čárky,děsně nepatrné.a teĎ rada pro všechny: není způsob se ničit když to každýmu můžete nandat,kašlete na pravidla,vschopte se a jak napsala eny bojujte.

    Čer 25, 2006
  • Obrázek uživatele Tereza
    Tereza (anonym)

    mela sem moznost navstevovat psychologickeho poradce z duvodu rezancu.Jediny co z nej vylezlo byl vysmech a jeste vic me srazil na kolena.Pak mi zacal diky tomuhle delat peklo na skole.Ucitele me denodenne kontroluji a hlasi vsechno rodicum.Predstavte si samy me chteli nechat zavrit.Tyhle lidi maji snad pomahat a ne vam delat peklo ze zivota.Znicil uplne vsechno.

    Čer 28, 2006
  • Obrázek uživatele jája
    jája (anonym)

    ahoj Terko, no ja mam s psychologem celkem dobre zkusenosti, mam svoji psycholozku moc rada, moc mi pomohla... ale horsi je to s mym praktickym lekarem, udelal ze mne cvoka, do spravy pro psychiatra napsal ze mam kompulzivni poruchu, suicidalni tendence...myslel ze mu nerozumim, ale ja rozumim, studuju to... mluvil se mnou jako bych byla mala blba holka, mela jsem pocit, ze me vubec neposloucha... ja sice mam sebevrazedny myslenky, ale moje porezavani neni motivovano sebevrazdou... nejsem prece blba, kdybych se chtela podrezat udelam to poradne a definitivne. Ale psychiatr snad bude lepsi, ten me snad bude poslouchat, chapat... na psycholozku si stezovat nemuzu, je skvela.

    Čer 28, 2006
  • Obrázek uživatele tessi
    tessi (anonym)

    jája:je to sice směřováno pro terku ale my všichni máme stejné myšlenky,nechceme se zabít,dik je to tak jednoduchý pochopit,ale právě oni to pochopit neuměj.

    Čer 29, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    já na sebepoškozování trpím taky, ale snažím se z toho dostat pryč, jelikož moc dobře vím, že to ení východisko ani žádné řešení, jenže když je nějaká situace ze které nelze tak lehce vyjí ta já se dostanu do styku s ostrým předmětem (většinou žiletkou) udělat to musím.....jak řikal můj kamarád, musíš ovládnout ten předmě ta ne aby předmět ovládal tebe, je to těžké a já to vím a moji nejbližžší kamarádi to ví také a snaží se mi pomoct...nejsou to hluboké rány jen povrchové, občas sice to přeženu ale nerada o tom s kymkoliv mluvím, proto raději píšu... nebolí to. člově který trpí na sebepoškozování si to "užívá", chce, aby tím odešli všechny problémy které má, ale pak stejně zjistí, že se nic nezměnilo a udělá to znova va víc... vždy´t já jen za pár minut mám 50 ran na zápěstí..vím jaké to je a chci pomoct sobě a i ostatním... teď už ani občas nevím proč to dělám, začínám docházet k psychologovi, abych z toho byla pryč...není to proto, že bych chtěla aby mě ostatní litovali, ale pro mojí potřebu něco udělat... chchi začít dělat něco, co změní moji osobu a špatné stránky a tohle rozhodně není řešení. doufám, že za pomoci svých přátel a odborníků se z toho nějak dostanu pryč a od tohodle problému uteču a už se k němu nikdy nevrátím .....

    Črv 02, 2006
  • Obrázek uživatele Janina
    Janina (anonym)

    Ahoj, na tuhle stránku jsem narazila až dnes, ale můj problém je dlouhodobější. Sebepoškozováním, respektive řezáním do rukou trpím už přes 6 let. Vím, je to dlouhá doba a několikrát jsem se pokusila s tím skoncovat, ale asi na to nemám dost síly a vůle. Občas mi připadá, že už nemám vůbec sílu žít. Mám za sebou i dva, neúspěšné, roky u psycholožky. Byla to výborná doktorka jenže díky své hlouposti mi nepomohla a já si ubližuju stále dál. Častokrát jsem přemýšlala o tom, proč to vlastně dělám, ale poslední dobou už ani nemusím mít vážný důvod. Nejsem z těch, kteří jsou rádi středem pozornosti a rozhodně si neubližuju proto, aby se o mě mluvilo nebo aby mě někdo litoval - to zvládnu sama. Už od základní školy si nevěřím, nevím proč, ale je to tak. Nedokážu přijmout ocenění ostatních, lidé v mém okolí mi říkají, jaký jsem skvělý člověk a jak mě mají rádi, ale já prostě temhle řečím nevěřím, nemůžu jim věřit, nedokážu to! Když vidím jak jsou ustaraní když mě vidí s obvázanou rukou nebo když se to dozví, je mi to hrozně líto a nenávidím se za to. A musím se potrestat za to, že jim ubližuju. Několikrát jsem už i přemýšlela o sebevraždě, protože si přijdu zbytečná, k ničemu... Chtěla bych z toho všeho ven. Už se to dozvěděla i moje sestra, mamka to asi tuší a stále se mě vyptává od čeho mám ty hrozné jizvy na rukou......a já se jen stále dokola vymlouvám a vymlouvám, jedna lež střídá druhou. Už pomalu přestávám rozeznávat kdy lžu a kdy mluvím pravdu. Dokonce jsem se dobrovolně rozhodla, že vyhledám znovu odbornou pomoc, jenže....nemám odvahu vstát a jít hledat nějakého psychologa či psychiatra i když vím, že už je to moje poslední naděje, protože sama to nezvládnu... Opravdu už nevím, co mám dělat. Kdyby jste měl někdo nějakou radu, tady je můj mejl: jajinka4h4"post.cz. Děkuju

    Črv 19, 2006
  • Obrázek uživatele kaja
    kaja (anonym)

    ahoj..já si sice asi neubližuju až tak hodne jako vy všichni...ale stejne nevim co mam delat..ani si už nepamatuju jak to začalo ,ale vím že už je to delší dobu...rány mám jen povrchové...chci aby odešli problémy..atd..vím že mi tohne nepomuže..ale proste nevim jak jinak to řešit..ví otom jen jedna (kámoška) která se prej taky řeže ale já si myslim že to delájen proto aby byla středem pozornosti protože to každýmu vykládá na potkání a to ani nemá velký ráný..no já je videla jenom jednou...a to byl jak škrábanec...no nic..ale když sem s eto docvedela tak sem sejí aspon snažila pomoct, ptala sem se proč to delá atd...a pak sem jí to jednou řekla že já si ubližuju taky..ale ona na to nic neřekla....mám dycky strašnou chut neco vzít a říznout..

    Črv 20, 2006
  • Obrázek uživatele sasi
    sasi (anonym)

    ahoj Míša!neviem co ti mam napisat,ale ked som chcela odist z tejto stranky tak by ma hryzlo svedomie,ze som nereagovala na to co si napisala.ja sice este nemam svoju rodinu a vela ludi by koli mojmu veku a skusenostiam povedalo,ze neviem co su to problemy.lenze nikto nemoze vediet co sa deje v cloveku.ja som sa uz asi 1 mesiac neporezala a dufam,ze mi to vydrzi.mam na pravej ruke jazvy ktore uz nikdy nezmiznu a stale mi pripominaju vsetko to co nechcem.stale nosim na tej ruke satku,aj ked to uz rodicia videli som myslela ze sa budu vypytovat a nadavat,ale neviem...som povedala,ze to mam zo skoly a asi tomu veria,len tatko sa akoby bal opytat z coho to mam.nerezala som sa dlho,ale myslienky na svoju smrt a veci okolo toho ma drzali okolo 5 rokov.tych 5 rokov som si stale vtkala dohlavy ze pride niekto kto ma z tohto zacarovaneho kruhu bolesti a odhadzovania vyslobodi.teraz nemyslim smrt ale cloveka ktory by mi pomohol len najst aspon to malicke svetlo nadeje,ze aj ja mozem

    Srp 16, 2006
  • Obrázek uživatele Hana
    Hana (anonym)

    Taky mám zkušenost se sebepočkozováním, mlátím se, nejvíc do hlavy, je mi potom vždycky dost blbě, ale v té chvíli to nejde ovládat..

    Srp 16, 2006
  • Obrázek uživatele sasi
    sasi (anonym)

    zit bez toho aby mi kazdy daval najavo aka som nula.od malicka som nenasla ludi z ktorymi by som sa citila rovnocenne.je to asi vo mne,ze ma nikto nebere medzi seba a boli to.a pri spomienke ze sa mam teraz vratit do skoly mi je uplne na nic.urcite som neprezila asi tolko bolesti co ty a asi si povies ze ja este nechapem co su to prave problemy,ale viem co to je ked ti zomrie surodenec a kazdodenne deptanie matky,ktora navstevuje psychiatra a mozem sa aj pretrhnut aj tak som vzdy ta najhorsia co moze za vsetko co sa stalo.kazdy povie ze som v puberte a roblemy z matkou su normalne,ale ked vidim ine baby v mojom veku ako sa k nim spravaju ich matky tak sa mi tlacia slzy do oci.ja doma nepocujem nic ine len ty pi.. pojeb..preco si neupratala tu sedacku a podobne-ale pre oklie sme idealna rodinka-neznasam tu pretvarku-a koli tomu ze ona ma depku a potrebuje si to na nikom vyburit,tak do teba hodi co jej pride pod ruku,alebo ti na hlavu vyleje spinavu vodu ktorou si prave poumyvala dlazku v celom dome tak sa ani necudujem,ze moj najstastnejsi den bude ked odtialto vypadnem.ja mam uz asi mesiac obdobie sa chcem popasovat zo zivotom a zabudnut na to vsetko a ist dalej-dufam,ze ma neprejde a ze uz nepadnem tam odkial som sa hrabala 5 rokov."clovek" na ktoreho som cakala neprisiel a uz ani nejdem dufat ze mi niekto pomoze lebo nedokazam ludom doverovat,vedia strasne ublizit.som sa nejak rozkecala...nechcem ti pisat blaboly typu ze smrt nieje riesenie a tak lebo ja sama som este o tom neni presvedcena,ale myslim,ze z toho co si napisala tak svojim detom by si veeeeeeeeeeeeeeelmi ublizila a nahradna matka by im istotne nedala to co TY.co ak to spravis a oni mozno neskor budu brat aj vo svojom osobnom zivote TOTO ako moznost. a aj ked ta nepoznam verim tomu ze si dobry clovek,ktory sa snazi len ZIT.ale ludia v tvojej blizkosti ti to nedovoluju.skus si najst v niecom nieco pozitivne.ja sa snazim brat energiu zo slnka a vtlkam si do hlavy ze

    Srp 16, 2006
  • Obrázek uživatele sasi
    sasi (anonym)

    ze pride novy den a bude lepsie.a snazim sa tesit aj z uplne "malickych" veci.predtym som neverila,ze taketo nieco pomaha,lenze dovod bol v tom ze ja som to nechcela vidiet.za tych 5 rokov som si zvykla byt na dne a uz som s tym ani nebojovala.nedufala som ze sa moze este nieco zmenit.a vlasnte okolie,matka a vsetko co mi ublizuje sa nezmenilo ale zmenilo sa moje VNIMANIE NA SVET-a myslim ze to je to najdolezitejsie.aj ked som nenasla oporu v nejakom cloveku,ktory by sa mi snazil pomoct.proste treba z tymto niekedy odpornym zivotom bojovat a stale dufat ze aj JA mam pravo na zivot.na zivot v ktorom budem aspon z casti stastna.a takisto aj TY si musis v niecom najst to svetielko koli ktoremu sa aspon pokusis zostat tu.a never tomu ze tvoje deti by si len tak zvykli zit s tym,ze ich mama to radsej vzdala akoby sa s tym vsetkym popasovala.vykasli sa na ludi co ti ublizuju-aj ked viem ze to je tazke.lenze tí ti nestoja za to,aby si padala stale hlbsie.uz koncim lebo sa mi zda ze tu uz pisem slohy ja len dufam,ze najdes to svetielko a zmenis svoje vnutro v tom zmysle ze nebudes vidiet vsetko v takej tme.a myslim to vazne,lebo ked som ho nasla JA,tak ho musi najst uz naozaj kazdy.papa a neurob blbost prosiiiiiiim...ahoj

    Srp 16, 2006
  • Obrázek uživatele Klárina
    Klárina (anonym)

    Já se řežu cca 3-4 roky. Dejme tomu, že 3 a půl roku. Teď jsem dala žiletce na dva měsíce pokoj, jsem doma a není příjemné oznamovat mamce, že jsem se pořezala a jak moc a ukázat to a pak koukat, jak se trápí. Ale předpokládám a doufám, že teď o dalším školním roce (2.ročník SŠ) ji vezmu zase zpět do rukou. Chodím k psychiatrovi, beru prášky na zklidnění a bla bla, ale mám takové pocity...že když s tím přestanu, změním se, okolí pozná, že jsem s tím přestala, že jsem jinačí, usměvavá a budou do mě vidět. Prostě se bojím změny. Je tu někdo takový? Písněte sem. Ráda si o tom s někým popovídám.

    Zář 03, 2006
  • Obrázek uživatele K
    K (anonym)

    Klárinko, vždyť ta změna by byla krásná, být usměvavá , veselá holčina, plná života. (žiletku zahoď)

    Zář 03, 2006
  • Obrázek uživatele Klarina
    Klarina (anonym)

    FOR K: Jo, mohlo by to být fajn být opak toho, co jsem teď, ale bojím se. V tomto jsem už 3 a půl roku a z ničeho nic dát takovou změnu... . Jsem zvyklá na tento způsob života. Třeba časem dostanu rozum.

    Zář 03, 2006
  • Obrázek uživatele mantis
    mantis (anonym)

    Můj manžel těmito problémy trpí už hodně let. Podařilo se mi to zastavit, ale trvalo mi víc než rok, než jsem přišla na to jak. Strašně jsem se kvůli tomu natrápila. Je samá jizva... Ale - už to nedělá. jestli mi chcete někdo napsat - budu ráda: danielamantis"yahoo.com

    Zář 05, 2006
  • Obrázek uživatele Pupy
    Pupy (anonym)

    Já sem se asi před 3týdny ryla do ruky nahřátým špendlíkem. A to bylo vše, teď už asi 4-5 dní si aspon trošku říznu každej den do ruky(ráno a večer) Moc se mi z toho uleví, je to fakt osvobození a je to prostě nemůžu přestat:( a to zo jen trvá pár dní. Pupy.P"seznam.cz

    Zář 15, 2006
  • Obrázek uživatele Ter
    Ter (anonym)

    Já sem se dřív vůbec neměla potřebu řezat se ale teď mi není psychick ydobře a ulevuju si tím mám na ruce hrozné jizvy a nevím jak je zakrýt

    Zář 16, 2006
  • Obrázek uživatele sasi
    sasi (anonym)

    to s tymi rukami je problem aj u mna.stale nosim na ruke satku,a kazdy sa ma pyta na co ju stale nosim.nasi ruku videli,ale vyhovrila som sa a uverili mi to.a najhorsie je,ze chodim na taku skolu,kde mame prax ako obsluhujeme a profak mi povedal,ze ju nemozem nosit.tak som povedala,ze mam problemy s rukou,tak ma nechal tak.ale teraz sa ma spluziaci stale vypytuju ze co som si na nu spravila a chcu ju vidiet.tak sa stale vyhovaram,ze tam mam len jazvy,lebo som sa dost poskrabala.lenze ak mi teraz niekto z triedy nahodou uvidi tu ruku a uvidi aj nejake tie novsie rany tak neviem...bude pruser vsetko je na prt

    Zář 16, 2006
  • Obrázek uživatele Trin
    Trin (anonym)

    Sama jsem si tímhle prošla,a někdy mi ještě ujedou nervy. Zbyli mi zjizvený ruce na památku. Už vím, že je to jen útěk,a já už utíkat nechci. Přestaňte s tím taky.

    Říj 16, 2006
  • Obrázek uživatele Sarmed
    Sarmed (anonym)

    Náhodou jsem našla tyhle stránky a zjistila jsem, že mám vlastně úplně stejný problém. Už asi před pěti lety jsem se začala řezat do zápěstí a předloktí. Kamarádi si toho všimli, ale máma o tom nemá ani tušení!Neměla jsem zrovna lehké dětství. Táta od nás odešel, když mi bylo šest. Tak jsem tímhle řešila své problémy a deprese. Zjistila jsem, že když se říznu a vidím svou krev jak teče, uleví se mi. Mám jizvy na rukou. Některé, ty menší, mi sice zmizely, ale pořád přibívají nové... Hlubší a větší!Možná jsem nemocná, nevím. Už vážně nevím co mám dělat!Nejde přestat... Pokud mi náhodou může někdo nějak pomoct, může napst. Budu ráda... Sarmed"seznam.cz

    Říj 17, 2006
  • Obrázek uživatele Nikola
    Nikola (anonym)

    já si každý týden na cilkulárce uříznu jeden článek prstu. Už se mi i kvůli tomu blbě píše. Jenom se bojím co bude, až si toho někdo všimne

    Říj 17, 2006
  • Obrázek uživatele SASI
    SASI (anonym)

    NIKOLA -VELMI VTIPNééééééé FAKT.KED NECHAPES DOVODY KOLI COMU TO LUDIA ROBIA,TAK SEM NELEZ,OK?

    Říj 17, 2006
  • Obrázek uživatele Nikola
    Nikola (anonym)

    pro SASI. Nelez sem ty a raděj se pořež. To je lepší způsob trávení času, než se do mě navážet

    Říj 18, 2006
  • Obrázek uživatele .
    . (anonym)

    Nikola je ubozak

    Říj 18, 2006
  • Obrázek uživatele Nikola
    Nikola (anonym)

    jasně:-))) Já jsem ubožák:-)) A co jsou ty dementky, které se cíleně mrzačí?:-) Ať zajdou za profesorem Chocholouškem, nebo si řeknou manžílkům o pár facek. To aspoň zůstane bez následků

    Říj 18, 2006
  • Obrázek uživatele SASI
    SASI (anonym)

    NIKOLA TAK BEZCITNEHO CLOVEKA SOM UZ DLHSIE NESTRETLA.ALE AJ TAKI MUSIA BYT. A ESTE-KAZDY RIESI SVOJE PROBLEMY INAK.NIEKTO TAKTO INY SA VYKRICI.AJ KED SA TOHO SNAZIA LUDIA CO TYM TRPIA ZBAVIT,NEJDE TO LEN TAK POVEDAT,ZE OD ZAJTRA KONCIM.TAKTO TO NEFUNGUJE.POKIAL NEMAS DOVOD PRECO PRESTAT A RIESIT PROBLEMY INAK,TAK S TYM NESKONCIS.ALE TO TEBE NIKTO NEVYSVETLI TAK TO NECHAJ RADSEJ TAK!!!!!!!!!!!!!!

    Říj 18, 2006
  • Obrázek uživatele Nikola
    Nikola (anonym)

    hele, SASI, píšeš to pěkně. Ale když nemáš fantazii jak vymyslet jiný způsob řešení problémů, moc chytrá asi nebudeš, co? A ještě maličkost. Nauč se česky a nepiš velkými písmeny. Blbě se to čte!

    Říj 20, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    POMOC...

    Lis 07, 2006
  • Obrázek uživatele SASI
    SASI (anonym)

    hmmmmm..........?????????

    Lis 07, 2006
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Nikolo, myslím, že jsi trochu mimo...

    Lis 14, 2006
  • Obrázek uživatele Sarah
    Sarah (anonym)

    Ahojky, no ja chci jenom rict ze se rezu do ruky nozem a ziletkou teprve chvili a zo kvuli rodicum, no mame totiz hodne problemu doma a nejak si neumim predctavit, ze bych s tim prestala, ale mam desnej strach ze to moje mama zjisti, je mi 13 a ona se rozvadi, a mysli si ze jenom ona je na tom spatne a ona ze ma jedina problemy, ale nevidi ze me se to taky tyka stejne jako ji, a tak mi jeste nadava a vyliva si zlost na me, a proto jsme si zacala ublizovat, no reknu vam, ze to moje kamaradky vi, ale muj kluk ne, a bojim se ze na to prijde, pomozte mi prosim jak mam prestat, ja to aspon zkusim!!! piste na SonySony13"seznam.cz prosim, a jinak diky ze jsem to vsechno mohle konecne nekde napsat!

    Lis 24, 2006
  • Obrázek uživatele eve
    eve (anonym)

    Já se řežu asi tak dva roky. Dělám to proto, že ze sebe chci dostat přebytečnou energii-vztek, zlost...Nejčastěji mám zlost na sebe, protože mi přijde, že cokoliv udělám, tak je to špatně. A když už se mi něco vážně povede, tak to zase nikdo neocení. V poslední době to bylo čím dál horší zářezy žiletkou byly delší a hlubší a jelikož už sem neměla žádné místo na rukou tak sem se začala řezat do lýtek. Jizvy se mi teď už vůbec nehojí tak dobře jako dřív. Několik lidí už si toho všimlo, ale nikoho nenapadlo, že si to dělám sama. Nedávno sem to řekla třem svým nejbližším osobám(kromě rodičů)-ne v naději, aby mi to rozmluvili, ale proto, že sem doufala vpochopení-ale moc sem se ho nedočkala.. Ted se to snažím omezit-ale jen kvůli sobě- protože mi vadí kolik desítek jizev na sobě už mám, ale je to dost těžký

    Led 19, 2007
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    ahoj, jsem na tom uplne stejne eve.. myslim, ze tohle proste pochopit nejde.. pokud do toho nespadnes, nepochopis. mi nekteri pratele to vedi. proc proc proc? ptaji se, nechapou, nemuzou. nekdy se mi to dari omezit, nekdy ne. nechces si nekdy popovidat, hledam spriznenou dusi..

    Led 21, 2007
  • Obrázek uživatele eve
    eve (anonym)

    ->to Eva jo..moc ráda. já sem to předtim vydržela asi dva měsíce jenže teď sem se zas nepohodla s přítelem, takže sem se pořezala znovu

    Led 21, 2007
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    :) smutny usmev.. chaaapuuuu!!!

    Led 22, 2007
  • Obrázek uživatele kATERINA
    kATERINA (anonym)

    to znam mam ruce samou jizvu.jednou jsem dokonce skoncila na siti,sileny no,-(((,ale je fakt ze to cloveku pomuze,ulevi se me,i kdyz se snazim to omezovat,ted jsem se nerezala od zacatku prosince

    Led 22, 2007
  • Obrázek uživatele jiko
    jiko (anonym)

    Ja si zase rvu vlasy a pozrivam je.Delam to jiz 15 let a zacalo to strasnym stresem v rodine.Stydim se za to ,ale neumim si pomoci

    Led 22, 2007
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    mam icq..:) radsi ti je ale poslu nekam na mail.. asi.. hm?

    Led 22, 2007
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    evovae"seznam.cz

    Led 22, 2007
  • Obrázek uživatele anie
    anie (anonym)

    máš icq katerino?

    Led 30, 2007
  • Obrázek uživatele terza
    terza (anonym)

    ahojky je mi 13 a ja nevim jak jsem k tomu prisla ze jsem se zacala rezat do ruky...ja mam pekne porezanou ruku...kdyz se do ni riznu tak ze me spadne vsechen stres a moc se mi ulevi ja nwvim ani proc jsem to udelala...ja nevim jak prestat prosim napiste mi na terissek.t"seznam.cz diky moc

    Feb 02, 2007
  • Obrázek uživatele katy
    katy (anonym)

    napsala jsem ti mailika:)

    Feb 02, 2007
  • Obrázek uživatele Lucka
    Lucka (anonym)

    Ahoj je mi taky 13 jako terezce ale místo abych se řezala do ruky řežu se ve spánku a neuvědomuju si to!Bolí to pak v ten moment ne!Je to hrozný nevim co s tim.BYla sem i za psycholochem ale nic mi nepomáhá poradte mi na fiserovalucie"seznam.cz

    Feb 02, 2007
  • Obrázek uživatele veronika
    veronika (anonym)

    Ahojte! Tak to je teda zajimavy, ty vase prispevky. Ja jsem chodila s klukem, co byl transsexual, byl to muj prvni vaznej vztah, tak mi na nem hodne zalezelo, ale taky se rezal a ja to akorat nechapu. Nadhernej kluk. Muze mi nekdo z vas rict, CO nenavidite na svojem tele? Co vam tak vadi? Ja tam nevidim zadnou spojitost, proc by se mel nenavidet muj kluk, protoze je proste nadhernej. Mate to taky tak?

    Feb 03, 2007
  • Obrázek uživatele veronika
    veronika (anonym)

    Jinak ja taky nemam v rodine zadnou podporu, ale nikdy by mne nenapadlo poskozovat sebe. Proste to nechapu, i kdyz rada bych. Ale proste mi neni vlastni si ublizovat. Mozna jinak, ale ne fyzicky, to bych se bala. Mam matku neskutecnou hyenu, nenavidim ji, obcas mne napada, ale spis snim o tichy pomste nez ze bych neco opravdu podnikla.

    Feb 03, 2007
  • Obrázek uživatele veronika
    veronika (anonym)

    Akorat muj problem, kdyz jsem ve stresu, tak nejim, takze obcas jsem na hranici s anorexii, ale to je tak jediny zlo, co si delam. ale to nedelam zamerne, proste mi nechutna, kdyz je vsechno spatne.

    Feb 03, 2007

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama