Co je to synchronicita?

Vše rozdělené a odlišné patří do jednoho a téhož světa...
C. G. JUNG

Slovo "synchronicita" vymyslel v roce 1929 švýcarský psycholog C. G. Jung. Poprvé je použil v květnu 1930 v proslulém spise Na paměť Richarda Wilhelma, jehož životním dílem byl překlad čínské I-t'ing (Knihy proměn) do němčiny. Kromě několika fyziků se do té doby nikdo synchronicitou nezabýval, přestože tento jev vyvolal zájem a pozornost německých filozofů 18. a 19. století. Na princip smysluplné shody okolností soustředil zájem široké veřejnosti teprve Jung.


Fenomén synchronicity je nejen jaksi tajemný, jakoby z jiného světa, nevysvětlitelný a zázračný, ale pro dotyčnou osobu má zároveň veliký význam. Například spisovatel Bill Bryson (autor svérázných cestopisů, z nichž některé vyšly i v češtině, pozn. red.) ve své knize Notes from a Small Island (Zápisky z malého Ostrova) líčí, jak kdysi nabídl jednomu časopisu článek o pozoruhodných shodách "náhod". Šéfredaktor projevil zájem, ale Bryson si dodatečně uvědomil, že přece jenom nemá dost vlastních zkušeností, a napsal mu, že si všechno rozmyslel. Dopis nechal ležet na psacím stroji a šel jako obvykle do práce. Týž den se v kancelářské budově, kde byl zaměstnán, konala burza knih, které majitelé vyřadili z knihoven. Brysonovi okamžitě padl pohled na titul Remarkable True Coincidences (Nepřehlédnutelné shody náhod). Zalistoval v něm a poznal, že obsahuje přesně ty informace, které potřebuje. Navíc se první z příkladů přihodil muži jménem Bryson! Většina lidí by byla přesvědčena, že nešlo o nic víc než čirou náhodu, jaké se občas stávají, ale ve skutečnosti to byla důležitá událost, protože v nejkratší možné době zajistila spisovateli potřebné informace.
Možná okolnost, že ho "něco" přimělo neodeslat dopis hned a jít se podívat na burzu, znamenala, že si sama synchronicita přála, aby o ní psal.


Kniha se na burze neocitla proto, že Bryson potřeboval informace o pozoruhodných shodách náhod. Tyto dvě věci se sice odehrávaly současně, ale zcela nezávisle na sobě. Jediné, co je spojovalo, byl obsahový smysl. Proto Jung o synchronicitě hovoří jako o akauzálním spojujícím principu, protikladu kauzality, kdy jedna věc vede k druhé nebo je jí vyvolána. Synchronistické procesy nejsou přímočaré, ale probíhají klikatě a dochází k nim spontánně, neplánovaně a bez varování.


Někteří lidé se pokoušejí nalézt pro synchronistické fenomény racionální vysvětlení, pokládají je za jistou formu telepatie či přenosu myšlenek. Je možné, aby v tomto světě bylo na jisté úrovni všechno spojeno se vším ostatním, jako bychom žili v jakési obrovském univerzálním vědomí? Nebo máme nějaký druh antény, která v naléhavých případech zachytí životně důležitá vodítka a stopy?


Jung upozorňoval, že pro mnohé bude obtížné přistoupit na princip akauzality (ne-příčinnosti, pozn. red.), pochopit, že některé situace nezapříčinil žádný člověk ani věc, že se v pravou chvíli zrodily jakoby z ničeho. Když Aniela Jaff jedna z nejvýznamnějších Jungových spolupracovnic, hovoří o "magické kauzalitě", míní tím, že spojitost mezi dvěma zdánlivě spolu nesouvisejícími synchronistickými událostmi sice existuje, ale patří do říše tajemna a je ovládána inteligencí jiné dimenze. Možná právě okolnost, že všem projevům synchronicity předchází nějaký záměr, idea nebo plán, byť si je uvědomíme až dodatečně, naznačuje, že tady jisté magické pojítko existuje.


Marie-Louise von Franz, Jungova nejbližší kolegyně, kterou fenomén synchronicity fascinoval, se obávala, že nikdo nebude mít zájem ve výzkumu pokračovat, a ve své knize Psyche and Matter (Duch a hmota) dokonce vybízí k tomu, aby někdo na její práci navázal. Synchronicita je však těžko definovatelná, synchronistické jevy není možné záměrně vyvolat ani zopakovat, a proto se pro vědecké bádání příliš nehodí. Je to jako pokoušet se vědecky dokázat existenci snů. Nemůžeme předložit jako důkaz například fotografii, ale empirické důkazy máme všichni.


O synchronistické události také můžeme hovořit jen tehdy, může-li být doložena pozorováním. Synchronicita tedy potřebuje svědka. Jednou ze dvou součástí bývá vnitřní duševní stav, psychologický postoj nebo dispozice, úmysl nebo přání, druhou musí být vnější pozorovatelný děj odrážející vnitřní proces.


Výchova i společenské klima nás učí věřit jen tomu, co můžeme zaznamenat svými pěti smysly, ale pravé synchronistické úkazy mohou být zachyceny především v době, kdy naše běžné vědomí není ve střehu. Jejich význam pochopíme jen tehdy, když sami sobě dovolíme "uvažovat" svou druhou myslí schopnou nalézt spojení, jež nejsou na první pohled zřejmá. Jde o to naučit se tuto druhou mysl používat bez předsudků, s otevřeným duchem i srdcem.


Na všech skutečných synchronistických úkazech je nejzajímavější, že zdánlivě dokazují již existující znalost věcí a jevů, které teprve mají nastat a o nichž v danou chvíli ještě nikdo neví. Zdá se, že je zde jakési společné "něco", které ví víc než my, které vidí do budoucnosti a má také přímo geniální schopnost nalézt nejrychlejší způsob jak nás navést na správnou cestu.


Vzrůstající počet synchronistických projevů a vážnost, s jakou k nim v současnosti přistupují badatelé zabývající se paranormálními jevy, naznačují, že přes absenci "vědeckých" důkazů o našem šestém smyslu zřejmě není daleko doba, kdy budeme muset připustit, že naše myšlení má i další dimenze, které jsou nekonečně moudřejší než "normální" vědomí. Jung, Freud a další učinili mnoho, aby k tomuto fenoménu obrátili naši pozornost. Na vědomé myšlení bychom měli pohlížet jako na špičku ledovce, jehož zbývající větší část je ponořena do vod nevědomí. Čas od času něco z toho prorazí nad hladinu - jako sen, fantazie či inspirace - a my získáme důležitou informaci, která je podnětem, útěchou nebo odpovědí na naše modlitby. V tu chvíli si uvědomíme, že nejsme sami, že někde jinde je celý "jiný svět", o němž za normálních okolností nic nevíme, ale který se občas zjeví, aby nám pomohl nebo nás varoval.


Jung tento další svět nazýval "kolektivním nevědomím" a jeho obsah "archetypy", které jsou v této souvislosti řídicími principy ukrytými pod naším normálním vědomím. Nazíráno z jiné perspektivy, jsou to praobrazy zkušenosti lidstva - zakódované zkušenosti společné nám všem. Archetypy Matky, Otce, Boha, Já, Blázna, Ďábla, Dítěte, Lásky, Nenávisti atd. Jung tvrdí, že právě z této říše archetypálních sil jsme jakoby nějakou tajemnou mocí směrováni ke svým individuálním životním cestám. Nazývá to "procesem individuace". Všechny archetypy jsou spojené s mocnými city a idejemi a každý z nich nás může kdykoliv ovlivnit. Jak je prožíváme, záleží na nás. Archetypy nemohou být poznány přímo ve své skutečné formě - stejně jako nemůžeme poznat elektrickou energii, ale pouze vidět a cítit její účinky. Proto na sebe berou "masky", jejichž pomocí nám vyjeví, co potřebujeme vědět.


O tom jak, proč a jakými způsoby komunikují jiné světy s tím naším, toho víme tak málo, že nejspíš ani není na místě, abychom usuzovali, že synchronistické jevy jsou akauzální ve smyslu "bez fyzické příčiny". Prostě to nevíme. Světy ležící mimo náš svět pro nás zůstávají záhadou.


Nejzávažnější vědecké výzkumy zaměřené na tyto dimenze probíhají na poli kvantové fyziky. Jung, který spolupracoval s profesorem Paulim, nositelem Nobelovy ceny za fyziku, byl jedním z prvních seriózních badatelů, který konstatoval, že všechno, každá bytost i každý prožitek, je součástí téhož světa, ale že tento svět není pouze světem, jaký poznáváme prostřednictvím našich pěti smyslů, nýbrž že je mnohem větší a běžnými způsoby do něj nemůžeme proniknout. Abychom se této "jiné skutečnosti" přiblížili a měli z ní prospěch, musíme pěstovat citlivost a vnímavost k jejím projevům.


Zdroj: Deike Beggová - Synchronicita, nakladatelství Metafora

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (12)

  • Obrázek uživatele lojza
    lojza (anonym)

    byl jsem několikrát na přednášce o psychotronice , a bylo zmíněno tzv. bioinformační pole , které se rozprostírá celým vesmírem a různé bytosti se na něj mohou napojovat , čerpat z něj informace atd. , informace se v psychotronice bere jako soubor myšlenek , to jest určité energetické kvantum . Telepatie hodně funguje spontánně mezi lidmi blízkými . Se zníněným informačním polem "umí zacházet" podvědomí . Mám sám zkušenosti , že to existuje ("náhodná" setkání , jejíž pravděpodobnost byla velice malá, telepatie ) , ale není to nic nebezpečného , prostě jev . Proces v atomové elektrárně je taky jev , vypařování vody taky jev atd.atd.atd.

    Pro 21, 2003
  • Obrázek uživatele Vasko
    Vasko (anonym)

    Posledni dobou jsem se vsiml ze kdys jsem v pracy nebo v tramvaji,nebo doma tak se casto stava ze jenom tak kouknu na hodinky a je tam vzdy cas typu 11:11,nebo14:14,17:17 19.19,to uz se stava hodne casto,nevi nekdo co by to mohlo znamenat? Diky za odpoved nebo nazor

    Pro 15, 2006
  • Obrázek uživatele Vasko
    Vasko (anonym)

    Posledni dobou jsem se vsiml ze kdys jsem v pracy nebo v tramvaji,nebo doma tak se casto stava ze jenom tak kouknu na hodinky a je tam vzdy cas typu 11:11,nebo14:14,17:17 19.19,to uz se stava hodne casto,nevi nekdo co by to mohlo znamenat? Diky za odpoved nebo nazor

    Pro 15, 2006
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    Vasko, mě tohle pronásleduje už rok, ještě taky 22:22 a 22:33.Prý je to upozornění, ale taky by mě zajímalo vědět víc, když něco zjistíš, tak to sem napiš. Něco je o tom na stránce Wahlgrenis.

    Pro 16, 2006
  • Obrázek uživatele lucie
    lucie (anonym)

    A mohl by si priblizit jak to funguje v praxi ? Myslim tim tu tvoji zkusenost telepatie ? Ty mas nejakou osobni zkusenost primo s nejakou telepatickou vymenou ? Zajima mi hlvne to podvedomi jak je mozny vubec takovyto prenos. Diky za odpoved.

    Feb 28, 2007
  • Obrázek uživatele nena93
    nena93 (anonym)

    tento problém mne pronásleduje od mých 9 let,kdy jsem zůstala na světě sama.Někdy je mi najednou zima i když je horko a potom slyším, nebo cítím nějakou informaci. vždycky to není nic hezkého,vždycky se to po létech stane.Nikomu bych to nepřála,vědět věci, které ostatní nevědí. Paní doktorka mi řekla, že nejsem nemocná, že mám dar, který nechci přijmout. Ale pro mne to dar není

    Bře 21, 2007
  • Obrázek uživatele kvitko
    kvitko (anonym)

    dar? videla jsi Sesty smysl? moje dcera ma od malicka dlouhe bohate sny. ted je ji 16 a este porad ji trapi hororove sny, kde ji mnohkrat zabili. vidi hnusne veci, ktere nikdy nemohla videt. ve spanku se proste dostane az do kolektivniho nevedomi. tohoto "daru nedaru" se ale nevzda, pac z nej cerpa inspiraci pro sve povidky. je to dar?

    Bře 29, 2007
  • Obrázek uživatele nena93
    nena93 (anonym)

    jenže já nemám sny, prostě třeba ve dne najednou slyším nějakou informaci, kterou nevím a a ni nechci vědět.Řeknu alespoň tu nejsmutnější.Před léty jsem svému synovi vybírala dárek,zlatý řetízek. Ten den bylo velice horko.V klenotnictví bylo šero jen všude svítily vitríny se zlatými šperky. jak jsem si nemohla vybrat, najednou ten hlas v mé hlavě mi řekl" vyber který chceš až syn zemře bude stejně tvůj". Měla jsem z toho šok. Musela jsem ten den odejít z krámu. druhý den jsem se tam vrátila a řetízek koupila. Za dva roky mého syna zabili. Řetízek je teď je můj.

    Bře 29, 2007
  • Obrázek uživatele jarda
    jarda (anonym)

    To, ze jsi ztratila syna je mi moc lito. Pokud je to tak jak rikas, tak by to znamenalo, ze vsechno je rizeno osudem, coz podle me neni tak uplne pravda. Az se ti ta vec s hlasem zase nekdy stane, tak si "Vymysli" svuj vlastni vyvoj udalosti. Zni to jednoduse, ale z vlastni zkusenosti muzu potvrdit, ze to tak funguje. Neni nic horsiho nez, kdyz si clovek rika:,,Tohle se nesmi stat! nebo ,,Nemuze to dopadnout tak a tak.." Clovek si musi rict: ,,Stane se to takhle" a na to negativni nesmi v zadnym pripade myslet, nesmi si to pripustit.Hloupy priklad s cislem: Stojis pred ukolem vylosovat si cislo. Na vyber je cislo 1 a 2 s tim, ze ty chces jednicku. Spravny pristup je rict si:,,Dostanu jednicku", v zadnym pripade si nemis rict:,,Hlavne at nedostanu dvojku..." Mysl totiz dokaze ohybat realitu a hlavne veci, ktere sotji mimo.

    Srp 10, 2009
  • Obrázek uživatele Anton Gorodeckij
    Anton Gorodeckij (anonym)

    Posledni dobou jsem se vsiml...Jsi pravděpodobně neiniciovanej Jinej.

    Feb 26, 2013
  • Obrázek uživatele kk
    kk (anonym)

    (extrasynchronicitně jsem tu knížku nedávno dočetla).

    Dub 09, 2013

Přidat komentář

Reklama

Reklama