Reklama

Schizofrenií onemocní jeden člověk ze sta, nejčastěji v mládí

Jeden člověk ze sta může onemocnět schizofrenií. Nejčastěji se objevuje u mladých žen i mužů kolem 25 let. První příznaky bývají zaměňovány s problémy dospívání - uzavřenost, stranění se společnosti. Pak se ale přidávají sluchové a zrakové halucinace nebo paranoidní bludy. V akutní fázi je nutná hospitalizace. K oslabení příznaků se berou léky, důležitá je i terapie. Novinářům to řekl psychiatr Pavel Mohr.

Pojmenovat příčiny vedoucí k onemocnění je složité, stejně jako přesně definovat jeho průběh. Odborníci se přiklánějí k názoru, že disposice k nemoci se dědí, spustit ji však mohou různé vlivy z okolí. K projevům nemoci dochází v důsledku narušené komunikace mezi neurony v mozku.

Tu mohou způsobit například některé drogy, ale i porod, stres, zvýšená námaha při zkouškách a podobně. Nebylo prý prokázáno, že by k rozvoji schizofrenie vedly úzkosti z dětství a vztahy v rodině. Postoj rodiny a okolí je nicméně klíčový pro léčbu a návrat pacienta do společnosti.

"Můj syn studoval, byl to normální kluk, najednou přestal komunikovat, úplně se změnil, začal slyšet hlasy," řekla paní Jana. Na základě své zkušenosti spoluzaložila před čtyřmi lety sdružení Sympathea, které pomáhá rodičům a příbuzným lidí, u nichž se nemoc objeví. Členové sdružení se jednou měsíčně setkávají, provozují webovou stránku www.sympathea.cz a telefonní poradenskou linku. Snaží se také lobbovat u politiků a úředníků, prostřednictvím celoevropského sdružení Eufami i na bruselské úrovni.

Nemoc se projevuje ve fázích, v akutní je nutná hospitalizace v léčebně. "Syn musel do Bohnic několikrát, například když v noci odcházel špatně oblečen do barů nebo vodil domů bezdomovce, prostě když nad sebou ztratil kontrolu," dodala Jana.

Reklama

K léčbě schizofrenie se používají komplexní metody. "Je to jako puzzle, jednotlivé části se musí doplňovat," řekl Mohr. Základním prvkem jsou léky, které je v některých případech nutné brát mnoho let, někdy i doživotně. Důležitá je psychoterapie a čím dál více i psychosociální pomoc, díky níž se pacient učí znovu žít ve společnosti.

Opomíjená je podle expertů péče o fyzickou kondici pacientů. Léky mají hodně vedlejších účinků, některé vedou k obezitě, mohou vyvolat cukrovku, způsobovat třas rukou nebo nepříznivě ovlivňovat sexuální život. Lékaři by měli pečlivě hodnotit, jak léky na pacienta působí, a v případě nutnosti je měnit.

Lidé se schizofrenií se v průměru dožívají o 15 až 20 let méně než zdraví lidé. Je to způsobeno například chorobami srdce, které se u schizofreniků objevují až dvakrát častěji než u jiných. Podílí se na tom i nezdravý životní styl - hodně schizofreniků zahání úzkostné stavy alkoholem, kouřením a jinými návykovými látkami. Vzhledem k pasivitě málo sportují, mají i častější sebevražedné tendence.

V ČR schizofrenií trpí asi 100.000 lidí, na světě 50 milionů. Chronické a akutní případy vyžadují péči léčeben. Například z celkového počtu 1300 pacientů bohnické psychiatrické léčebny představují schizofrenici desetinu.

Leona Heczková - ČTK

Reklama

Komentáře

Slavina (Pá, 15. 6. 2007 - 13:06)
Tak presne toto se stalo memu bratrovi. Bylo mu 28 let, zacal mit halucinace, bal se lidi. Skoncil rok v nemocnici a i ted bere prasky. Dneska mu je 62 let. Zena se s nim rozvedla. Bratr je hrozny dobrak, ale ta komunikace. Nekdy nevim vubec o cem mluvi. Ma strasne vykyvy v naladach. Bud ma depresi anebo je vesely. Nekdy prijde a vypada obleceny jak z magazinu, ale vetsinou prijde jak bezdomovec, neumyty a neoholeny. Je mi z nej smutno,kdyz ho vidim, ale neda se mu pomoci. Nekdy si vsak rikam, ze je mozna stastnejsi nez my kolem nej, ma svuj svet a nic si nepripousti. Kdo vi, do te jeho hlavicky mu nikdo nevidime.
anonymous (Pá, 15. 6. 2007 - 14:06)
Jestli myslíš, že s takovou nemocí může být člověk šťastný...hm...pak bys měla vidět našeho souseda, má to od dětství a po 30 letech je z něj troska, strhaný výraz ve tváři, nemůže na slunko, vypadá jen vzít sekeru a všechny kolem sebe pomlátit...no!
sestra (Pá, 15. 6. 2007 - 14:06)
Touhle nemocí trpí můj bratr již řadu let.Projevilo se to v raném mládí, dnes je mu 54 let a je v plném ID.Vzpomínám si na prvopočátky léčby,bylo to pro nás pro rodinu hrozné,maminka velmi trpěla spolu s bratrem. Tahle nemoc má totiž velký dopad na rodinné vazby. Mnohokrát to byly opravdu perné chvilky,které jsem jako dítě vnímala velmi negativně. Dnes je bratr zcela stabilizovaný, částečně pracuje a je naprosto samostatný. Jsem moc ráda, že mu léky tolik pomáhají, díky všem za to.
Lina (Pá, 15. 6. 2007 - 20:06)
Schizofrenii mi diagnostikovali v 18... Za 4 roky jsem byla 10x hospitalizovaná na psychiatrii, než se nemoc stabilizovala. Je to peklo, tato nemoc...Nezažila jsem nic strašnějšího. Navíc Vás okolí stigmatizuje, pokládá za nebezpečné a vy se ocitáte v totální izolaci, která vede zase ke zhoršení nemoci. Teď se mi podařilo díky výborné léčbě na Ondřejově vrátit se zpět do života, vrátila jsem se ke studiu a 2 roky jsem bez relapsu... Tak snad patřím k té šťastné 1/3 schízáků, které se z toho podaří dostat... Všem, kteří s tímto máte jakékoli zkušennosti, držím palečky, ať se Vaše situace vyvíjí co nejlépe... Pa Lina
Martin (feminista) (So, 16. 6. 2007 - 00:06)
Nejsem sice psychiatr ale zřejmě lidi kteří onemocní schizofrenií většinou kladou dost velký důraz na to co si o nich myslí ostatní lidé nejen rodina a to ještě před tím než onemocní si možná mylně domnívají že je to okolí vidí v nepříliš dobrém světle a něco proti němu má. Podle člověk, který totálně sere na to "co tomu řeknou lidi" schizofrenií asi neonemocní.
Monky (So, 16. 6. 2007 - 01:06)
Já jsem byl na schízu diagnostikován v 16...dost blbý, co.
Dneska je na tom hrozný to, že se řekne schizofrenie a 90 lidem ze 100 naskočí DROGY! Děkujeme za to "odborníkům" z ČT2 a NOVA a podobnýmu bulváru.
Proto se mě nežije dvakrát dobře. Nemůžu chodit s holkou, protože když přijdou potíže a ona se zeptá, co že mně jako je, tak já řeknu a jí nakočí DROGY, ŽLOUTENKA AIDS...Nebo se blbě zeptá, jestli jsem právě jekyl nebo hajd! Ale protože je o mně lékařská péče,hromada lidí si myslí, že jsem zdravej a dělám to abych byl zajímavej, nebo abych měl nějaký výhody.
No opravdu máte co závidět!
.. (So, 16. 6. 2007 - 09:06)
schizofrenie je celozivotni moznost..
warezov (So, 10. 5. 2008 - 17:05)
Prodelasl jsem si dva mesice na psychiatricke klinice v Brne v pohunicich s psychickou atakou ktera byla zpusobena těžkou depresi a schizou.Naucil jsem se s tou schizou zit ale porad potrebuju nejakou stimulaci abych prestal myslet na moje psychicno.Je velice tezke vyrovnat se se schyzoidními myšlenkový pochody...Můj život je provázen nevysvětlitelným strache,který z ničeho nevyplývá.Cítím se touto nemocí zabžděný a nedovolí mě ta nemoc pokračovat v sestě životem podle těch nejkrasnějších představ...Uživam denně pulku risperdalu a jeden zoloft na stabilizaci nalady,ale naladu mam uz stabilizovanou jen bych potreboval moje psychično trochu naučit poslouchat. Schyzofrenii nemám definovanou ale mám nemoc která se k ní blíží.Snažím se ji co nejvíc oddálit od a užívat si plnohodnotný život bez strádání se s nějakou psychickou nemocí.Myslím že, texkt který jsem napsal má v sobě prvky schyzofrenie,ale to je jen vyplod mé fantazie,která může být psychickou nemocí zkreslena.Velice dobré je, že můžu pracovat v oboru který mě baví a to je web developing... pokud chcete navstivit muj blog podivejte se na http://www.warezov.blogspot.com.
Gabriella (Út, 15. 3. 2011 - 13:03)
Dobrý den,
chtěla bych Vás touto cestou poprosit, zda-li byste si našli chvilku času k vyplnění dotazníku. Jeho výsledky jsou pro mě velmi důležité a budou použity jako součást mé absolventské práce na téma Schizofrenie a internet. Odpovídání na zadané otázky Vám zabere zhruba 5 minut. Za případnou spolupráci Vám velice děkuji.

Dotazník naleznete zde:
http://survey.easyresearch.cz/IOr2kU6zP0UH0aYzaxj0JMjQXIW.aspx
Anonymka (So, 8. 9. 2012 - 23:09)
Dobrý den,
Nevím jak začít, ale myslím si, že má schizofrenii.Vy lidé co jí měli poraďte mi co mám dělat ? Bude mi brzo 15 let. Pořád slyším hlasy co se o mě baví a volají moje jméno, když jdu po náměstí cítím někde, že mě někdo sleduje mám strach a nevím proč.Nedokážu se zamilovat a na pohřbech vůbec nepláču prostě jsem s tím smířená.Nebo někdy se to převrátí a pláču 3 dny v kuse kvůli mrtvýmu křečkovi.Moje babička schizofrenii měla umřela mi když mi bylo 5.Babičku jsem měla nejradši někdy i víc než svojí mámu.Byli jsme něčím propojený já jsem jí nerozuměla byla jiný národnosti.Chtěla bych to někomu říct, ale bojím se, že budu ostatním pro smích. Moji rodinu to nebude zajímat apod.
David (Ne, 9. 9. 2012 - 00:09)
Ahoj, určitě bys měla navštívit doktora, nejlépe psychiatra, a rodině by ses měla taky svěřit!
Pavel (Ne, 9. 9. 2012 - 08:09)
Davide,
možnost se Ti sama podbízí.Na těchto stránkách se představuje i sympatická PhDr katka Urbanová.Zeptej se tedy nejprve ji.
Blanka (Út, 14. 5. 2013 - 09:05)
Dobrý den,nevíte někdo jak postupovat, když schizofrenik(50 let) není schopen si platit nájem i když finančně na to má, není schopen vyřídit si trvalí příkaz ani platit stvrzenky.S nikým nekomunikuje ,trvá to již půl roku,mám strach -jelikož jde o byt města aby neskončil na ulici.Děkuji
Anonymko, (Út, 14. 5. 2013 - 09:05)
z tvého příspěvku jsem měla úplně husí kůži.Na nic nečekej a zajdi si s tím na psychiatrii,to normální není.Jak sama píšeš,asi to máš dědičné.
verici (So, 15. 9. 2018 - 20:09)
Já jsem paranoidni schizofrenik a kromě doktorů mi také hodně pomáhá moje víra v Boha a v Ježíše Krista. Když člověk věří v Boha, tak nikdy není úplně sám!
jo, (So, 15. 9. 2018 - 21:09)
Já jsem paranoidni...to máš pravdu. Schýzáci mají vidiny, doufám, že ti ten Ježíš nenařídí udělat nějakou hovadinu.

Ale asi nejsi správný věřící, když jsi nemocný.
Beruska1 (Ne, 24. 4. 2022 - 11:04)
Já jsem měla pletky s rodinou a téma schizofrenie mi přijde jako totální blbost. Nejenom, že lékaři neléčí, ale dokonce shazují člověka, který chce pracovat v zahraničí a odhání ho od jeho snů a cílů kvůli názorům rodiny. Být invalidní v 26 letech je ten nejkrutější trest pro člověka, jaký může dostat a to je proto, že společnost, ve které žijeme nechce lidi zaměstnávat a trávit hodiny vypisováním životopisů bez úspěchu k ničemu nevede. Taky si myslím, že hromady školáků v ženou na vysoké školy, ale co udělají s tím zbytkem, kterému se tam nedaří, se už ne starají a nezajímají se o něj. Kvůli neschopnosti již ve 27 letech se založením rodiny, když si nemůžete sehnat přítele(kdo by chtěl trávit s invalidním člověkem) jsem měla spousty nápadů a spáchání sebevraždy, protože takový život se mi nezdá smysluplný, bohužel uskutečnění takového plánu je o něco složitější než by se dalo předpokládat. A tak můj život visí na v lásku něco mezi tříměsíční lékařskou péčí a životem mezi čtyřmi stěnami bez naděje v samotě bez naděje na lepší budoucnost.
Kytička (Ne, 24. 4. 2022 - 11:04)
Jmenuji se Kytička Lásková a narodila jsem se z velké lásky rodičům, kteří mě vychovávají po dobu 19 let, kdy na mě poprvé zavolali policii pro pokus o sebevraždu. Pravda je taková, že jsme se dali do konfliktu kvůli maturitnímu ročníku. Já jsem tehdy seřvaná začala utíkat z domu. No moc mi to nepomohlo a sebrali mě na hořkou hospitalizaci na psychiatrii, kde do mě ke všemu napěchovali léky a já už se svým malým sebevědomím jsem dostala ještě menší sebevědomí, když jsem nabrala 20 kilo navíc. Netrvalo několik let a opět jsem měla potíže si sehnat práci, tentokrát mi diagnostikovali schizofrenii. Opět jsem skončila v úděsné léčebně, tentokrát s tím, že jsem dostala třetí stupeň invalidního důchodů a zústala doma. Má rodina je po celý život zdravá a psychickými problémy netrpí.
Reklama