Když pozorujete porady na různých hierarchických úrovních ve firmě, zjistíte, že na patře, kde sídlí představenstvo, je úsměvů nejméně. Zatímco muži na vysokých pozicích se usmívají výrazně méně než příslušníci stejného pohlaví na postech nižších, neexistuje u žen z tohoto hlediska žádný významnější rozdíl.

V zásadě rozlišujeme dva druhy úsměvů. Skutečný úsměv zahrnuje dvě svalové skupiny kolem úst a očí a není možné ho simulovat. Druhý, spíše hraný úsměv za­hrnuje jenom svalovou skupinu kolem úst. Hraný úsměv je zároveň gestem podří­zenosti. Ukazuje vůdci, že se nemusí ničeho obávat. Zatímco podřazená osoba se takříkajíc smát musí, má dominantní osoba licenci usmívat se, kdykoli se jí zachce. Když je šéf se svými zaměstnanci, je tedy větší pravděpodobnost, že u něj budeme moci pozorovat skutečný úsměv se zapojením očí a úst, zatímco u zaměstnanců se bude častěji objevovat podřízený úsměv pouze se zapojením svalů kolem úst.

Ženy, které se neusmívají, bývají považovány za nešťastné. Muži, kteří se ne­smějí, jsou považováni za dominantní. Zajímavé je, že úsměv účinkuje vždycky, ať je opravdový, nebo falešný. Rozhodující je totiž úsměv sám o sobě.

Zdroj: Psychologie- Základ úspěchu v práci, nakladatelství Grada