Reklama

Proč život ubíhá stále rychleji

Draaisma se specializuje na výzkum lidského vědomí a zejména vzpomínání, a spojitost mezi nimi barvitě popsal v knize Proč
život utíká rychleji, když jsme starší.

Experimenty prokazují, že si starší lidé podstatně snáze
vzpomínají na věci ze svého dětství a mládí, než z dob, kdy jim
bylo 40 nebo 50 let. "V tomto zralém věku sice člověk věří, že
dělá důležité věci, ale když je mu pak 70, zjistí, že mu z období
mezi čtyřicítkou a padesátkou příliš mnoho v paměti neuvízlo,"
upozorňuje Draaisma.


Podle jeho slov je to tím, že ve středním životním období
člověka se toho pro něj neděje tolik nového, nezaznamenává tolik
věcí poprvé v životě jako do 25 let. Podobné události se v paměti
ukládají přes sebe a promíchávají, takže je stále obtížnější z
této globální databáze vzpomínek vyzdvihnout něco jedinečného.
"Tím se také bortí, čili zkracuje běh času spolu s věkem,"
vysvětlil. Jedinou pomocí, jak se bránit utonutí v rychlém a
monotónním běhu času, je podle jeho názoru vyhledávat nové dojmy
ve vnitřním i vnějším světě i ve středním a starším věku.


S tímto jevem je spojen také paradox pocitu, že dovolená
uběhla bleskově rychle, když ji právě prožíváme. Ze zpětného
pohledu se ale promění v dlouhý, událostmi nabitý oblouk času,
když vzpomínáme, co vše jsme za tu dobu zažili a viděli.


Návraty do vzpomínek z raného dětství bývají často spojeny s
pocity vůní či zápachů. Je tomu tak zřejmě proto, že byly do
paměti uloženy ještě předtím, než dítě rozvinulo svou mluvu.
Například málokdo si jen na základě své vůle vybaví podrobnosti z
jeslí či školky, do nichž chodil, ale stačí ucítit nějakou vůni
či zápach, aby se vám vybavilo hned celé spektrum vzpomínek a
konkrétních situací z té doby.


Zdroj: ČTK

Reklama
Reklama

Komentáře

na jméně nezáleží (Po, 14. 12. 2009 - 02:12)
protože standardem přenosové rychlosti je 10 MB.
Reklama