Reklama

Proč si lidé hráli a stále hrají?

Lze nalézt mnoho důvodů a prvním předpokladem byl jistě dostatek času. Čím více ho bylo, tím více naši předci integrovali hry do svého života. Zřejmě to souvisí s podstatou lidské psychiky, které je vlastní fantazie, tvořivost i snaha zdokonalovat se a učit. Člověk tedy přirozeně potřeboval využít volný čas, pobavit se, ale také se něco naučit. Hra mu pomáhala oprostit se od každodenních starostí, přinášela rozptýlení a zábavu i možnost seberealizace a vlastního vyjádření.

Hravost je totiž pro člověka vlastnost velmi důležitá, umožňuje snáze překonávat překážky a vnáší do života radost. Odráží se jak na úrovni individuální, tak společenské. Stejně jako v dětství i v dospělosti prozrazuje mnohé o osobnosti hráče; o jeho temperamentu, předpokladech i touhách.

V průběhu času se ve hrách začala objevovat systematičnost a soutěživost. Vznikaly první deskové společenské hry a také hry sportovní. Lidé v sobě zřejmě mají už odpradávna potřebu dokazovat si své schopnosti, vyhrávat nad druhými a objevovat nové možnosti a strategie. Hra ale může přinést daleko víc. Člověk se učí přirozenou formou prohrávat, nacházet v prohře poučení pro budoucnost a také uspokojovat potřebu sounáležitosti a komunikace.

Hra nemusí mít nutně podobu soutěže, a přesto se při ní určitým způsobem realizujeme, učíme se poznávat své silné a slabé stránky i povahu spoluhráčů. Existuje názor, že lidem škodí pocit jistoty, že potřebují impulsy, a pokud nepřichází stimulace zevnitř, je třeba ji nacházet ve svém okolí. Přestože člověk touží po jistotě a životě bez problémů, vyhledává možná podvědomě situace vedoucí k novým podnětům, k tvoření, k překonávání překážek, k sebezdokonalování a sebevzdělávání.

Hravost je přirozenou vlastností člověka a doprovází jej již od narození. Dobře to dokumentují hry dětí. Tato tematika je známá a podrobně popsaná v řadě psychologických a pedagogických příruček, neboť hry jsou v dětském věku základní a převládající formou činnosti.

Reklama

Děti i zvířecí mláďata si hrají proto, že hra je pro ně důležitým zdrojem poznatků, dovedností a návyků nezbytných pro budoucí život. Psychologové se většinou shodují v názoru, že dětská hra je také důležitou složkou socializačního procesu. Právě ona totiž představuje jeho hlavní prvky pomocí napodobování, osvojování si společenských modelů, ztotožňování se s určitým druhem chování či jeho odmítáním, ale i jednání a způsobu myšlení.

Podle věku dětí a stupně jejich zralosti se mění i charakter hry. Od velmi jednoduchých zaměřených především na poznávání nejbližšího okolního světa ke skupinovým, napodobujícím a námětovým. Sem patří hry konstruktivní (stavebnice, kreslení apod.) a v současné době rovněž hry počítačové.

Nelze opominout ani hry dramatické, jež nacházely vyjádření nejprve v náboženských rituálech a mystériích, později pak v klasických divadelních představeních. Mystéria byla jakýmsi druhem zasvěcovacího rituálu, který ve své dramatické umělecké formě skrýval prvky utajené moudrosti. Takovým příkladem mohou být mystéria starořecká, eleusinská a orfická. Orfické hry a básně, přednášené nebo hrané před publikem, měly hluboký mystický a kosmologický význam vyjadřující představy o uspořádání vesmíru.

Co k tématu hraní a hravosti říká známá psycholožka Marie-Louise von Franz ve své knize Věštění a synchronicita? Tato dlouholetá spolupracovnice CG. Junga v mnohém přijímá názory tradiční čínské filozofie. Hra je v tomto pojetí totéž co rituál a vztahují se na ni dosti přísné požadavky - v přístupu ke hře jakož i k rituálu je zapotřebí především naprostá upřímnost a odpoutání se od tužeb a přání. Otevřenost je z tohoto pohledu totéž co hravost:

...Když chcete hrát, tak hrajte poctivě, protože jen poctivá hraje opravdová hra. Já, které chce vyhrát, musí být obětováno, protože vás svádí k podvádění. Navzdory vší vášni, se kterou se do hry pustíte, musíte mít vždycky i postoj oběti, musíte vědět, že můžete prohrát, a pak musíte zachovat tvář a protivníka nesmíte zardousit. Člověk se tedy musí hře zcela a vášnivě oddat a současně obětovat všechny touhy já (ega).

Tento přístup je totožný s tím, co bych nazvala základním náboženským postojem - zcela se oddat životu a být připraven prohrát v čestné hře. Rituály a hry, vysvětlují dále Číňané, potřebují přesná pravidla a určité obrazy, které jim vládnou. Je známo, že se všechny hry řídí spíše nějakým vzorcem než obrazem a že mají také svá pravidla, nejvíce vzrušení však poskytují ty, které obsahují určitou dávku náhody, tj. svobody: mohou se odvíjet tím či oním směrem, nejsou to pouhé mechanické události. Číňané přírodní zákonitost nikdy nechápou jako absolutní zákon v tom smyslu, jak jej vnímáme my, ale jen jako pravděpodobnost obsahující určitý podíl hry. Rituál ani hra pro ně není nikdy zcela rigidní. Říkají proto, že posvátná, opravdová hra nám pomůže, abychom se přiblížili k odhalení objektivního řádu vesmíru...

Zdroj: Lenka Flašárová - Líla - sebepoznávání jako nekonečná hra, nakladatelství Labrix

Líla - sebepoznávání jako nekonečná hra (kniha): Lenka Flášarová. Doporučená cena: 269 Kč - 10% sleva 242 Kč.
Líla – cesty k sebepoznání (hra): Doporučená cena: 396 Kč - 10% sleva 356 Kč (včetně DPH, poštovné a balné zdarma). Další informace a objednávky na mail: [email protected]

Reklama

Komentáře

Reklama