Reklama

Osamělost seniorů

Odchodem do důchodu ztrácí člověk v podstatě nedobrovolně pracovní kontakty a lidi s nimi spojené. Člověk se může cítit osamělý. Samota ještě neznamená osamělost. Řada lidí bez ohledu na věk se často cítí mezi lidmi ve městě zcela osamělá. Snahou člověka je potřeba sdílet společné zážitky bez ohledu na věk.

Lecčehos se však dobrovolně sami vzdáváme. Proto je vhodné mít svůj životní program diverzifikovaný - děti, vnoučata, zájmy, které vedou ke společně sdíleným činnostem. Nejenom výdělečnou prací živ jest člověk. Obzvlášť v dnešní době, kdy se volnočasové aktivity profesionalizují a stávají se ziskovou činností.

Obraz seniora se zákonitě bude měnit. Přátelství s počítačem bude běžné -stane se prostředníkem, umožňujícím či zprostředkujícím kontakty. Je to samozřejmé, neboť budou dorůstat ti, kteří ho budou znát ze školy. Střední generace bude pamatovat dříve než ta dnešní na skutečnost, že zestárne - bude na tento fakt upozorňovaná. Bude si platit důchodové pojištění a celkově víc bude s celou problematikou seznamovaná. Sociální vyloučení na stará kolena bude (doufejme) objektivně méně pravděpodobné; tím, že o problematice budeme víc vědět, budeme se umět i lépe bránit.

Samozřejmě záleží i na povaze člověka, extrovert nebývá sám, introvertovi samota tolik nevadí - ovšem pokud není závislý na pomoci; v případě nemoci začne být zdrojem problémů. Je to umění - být sám, být smířený sám se sebou coby společníkem, neuroticky nelpět na přítomnosti další osoby.

Společné soužití generací ještě neznamená prevenci před osamělostí. I v jižních státech Evropy, tradičních to zemích velkých rodin, děti pracují, roste zaměstnanost žen - obvyklých pečovatelek. Ženy jsou vzdělanější, i ony pracují mimo domov. Senioři jsou přes den sami.

Reklama

Podívejme se do českého dvougeneračního domu: v přízemí seniorka, v patře snacha na mateřské dovolené, s tchyní se nesnáší, či opačně. Syn vyřešil problém pečovatelskou službou, která nosí matce obědy. A tak je snacha v patře sama, tchyně v přízemku také sama.

Nejčastěji je osamělost spojena se ztrátou partnera/partnerky. Ztráta partnera ve vyšším věku je častější a je výrazným rizikovým faktorem pro rozvoj deprese, a to bez ohledu na pohlaví - u ženy je předpokládanější. Ztráta partnera patří mezi nejzávažnější životní události.

U ženy je ztráta partnera v starším věku při tradičně chápané ženské roli v dnešním světě značným problémem. V tradičním pojetí  gender role žena řadu činnosti vůbec neumí, muž byl ve všem její oporou. V prosociálním Nizozemsku mají dokonce kurzy pro vdovy. Co a jak dělat s pojištěním, jak vyplnit daňové přiznání, zkrátka - aby starší ženy, vdovy, nebyly zdrojem laciného zisku ve styku s některými amorálními jedinci. Díky tomu ovšem vstupují do nové komunity, získávají nové kontakty a kurz tak mimo jiné pomáhá překonávat osamělost. U nás zatím není tomuto problému věnovaná žádná pozornost. Řada žen se obává zůstat sama, jejich situace je složitější než u mužů.

Je vhodné, aby člověk, kromě výdělečné činnosti a zájmu o své děti a vnoučata, měl své vlastní volnočasové aktivity. A to v průběhu celého života, nejenom ve stáří. Ale také je nutné, aby děti a partner/ka činnost a zájem podporovali, umožňovali a považovali za samozřejmé, že maminka chodí ve středním věku na tai-chi, zpracovává na PC fotografie apod., a děti nepřicházely s tím, že babička bude samozřejmě hlídat vnoučata, neboť je to pro rodinu výhodné.

Volnočasové činnosti vedou ke spolkové nebo klubové činnosti, často s mezigeneračním charakterem - např. ve sběratelství, modelářství, kynologii.  Mít zájem o něco, ať už se jedná o uměleckou tvorbu, řemeslo, historii. Talent lze sice objevit i na stará kolena, ale často stačí, že činnost člověka těší a vidí výsledek své práce. Zvířata, či přímo chovná stanice, hra na hudební nástroj, to jsou aktivity, které se přímo nabízejí. Řada skupin v seniorském věku ochotně hraje k poslechu i na tanečních zábavách a se svým programem jezdí po světě. Sport, kutilství, spolupráce s muzei, psaní kronik, ať už rodinné, místního regionu, podniku, či memoárové literatury, vše vede člověka do společnosti. Zajímavá je i genealogie - shánění informací o předcích.

Práce s výpočetní technikou - u řady obtížně chodících seniorů už dnes se PC stává prostředníkem ke komunikaci. I to je řešením při osamělosti. Mailová komunikace, skype s kamerkou v globalizovaném světě nahrazuje dopisy, telefon, fax. Její význam pro seniorskou populaci jsem si uvědomila, když se mě 78letý Juraj Szántó, i na stará kolena známý zdravotnický redaktor, znechuceně zeptal: "Ty ještě nemáš skype?" Bylo to v době, kdy bydlel v domě ve 3. patře bez výtahu a nemohl vycházet. Přesto však byl v kontaktu s kolegy na všech kontinentech. Tedy nikdy není pozdě se něčemu naučit, je-li přítomna snaha se vzdělávat, něco se dozvídat, a pak mít možnost znalosti uplatnit. To je lepší při setkávání ve skupině, kde hraje roli vzájemná pomoc, společný cíl, naplňující pocit sounáležitosti. To všechno vede ke kvalitnějšímu stáří, k jeho prožívání.

Mohou být i jiné typy činnosti, kdy člověku stačí, že něco viděl, slyšel, byl u toho, má zážitky, z nichž může čerpat a vzpomínat. Účastnit se poznávacích zájezdů, chodit do divadla, na koncerty - zde je zase potíž (týká se především žen) v tom, že často nejsou ochotny se vypravit samy. Zajímat se o přednášky například v rámci U3V, navštěvovat výstavy, nakonec i nakupovat. Na posledním místě je televize, jakožto pasivní činnost, ostatně vzdělávací a dokumentární pořady také rozšiřují obzory.

Lze však pokračovat v podnikání, či s ním začít; doplnit si vzdělání fakticky zakončené vysokoškolským diplomem s tím, že skutečně budeme nově nabytou profesi vykonávat.

Volno časové aktivity mívaly poněkud pejorativní nádech. Jakoby všechno snažení člověka se mělo soustředit do "hlavního zaměstnání", které nás živilo. "Moje práce je mým koníčkem" - to bylo kýžené přání. Jenže komu se podaří být uměleckým kovářem, řezbářem, režisérem? Existují profese, v nichž lidé mohou tvořit v podstatě až do smrti, jak tomu bylo dříve u řemesel. V zaměstnaneckém poměru je situace jiná. Laborantka v mikrobiologické laboratoři bude hůře hovořit o práci jako o svém koníčku. Její vlastní děti už jsou velké, samostatné. Ale ona ve svém volném čase vede tenisový klub dětí a se svým psem jezdí na výstavy. Ve své hlavní profesi si vydělává na koníčky. Občas dojde i k výměně. Volnočasový tenisový trenér se profesionalizuje a opouští své hlavní zaměstnání.

Talent u sebe může člověk objevit bez ohledu na věk. Někdy je to i tak, že se dříve k vytoužené činnosti nedostal. Změna profese se dříve chápala jako fluktuace, vypovídala o nestabilní osobnosti, nikoliv o nepružnosti a rigiditě člověka. Odpovědět na otázku, čím byste chtěl být, a uvést něco jiného než současné zaměstnání, bylo podezřelé. Doba se mění. I v jedné profesi je vhodný přesah znalostí odjinud. Člověk celý život pracoval s lidmi, ale nevěnoval se například ekologii. Zájem o problematiku projevil daleko později a začal se jí věnovat. A opačně, řada lidí pracuje v bankovnictví, s čísly, ale má zájem být i užitečnými pro ostatní. Takoví se pak podílejí na dobrovolnictví v domech pro seniory, v nemocnicích. Druhý dech - proč ne? Řada současných amatérů může pozvolna konkurovat i profesionálům. Odchod do důchodu nemusí být tedy prožíván dramaticky, vždy se lze uplatnit i jinak.

Zdroj: Tamara Toš

Reklama

Komentáře

důchodkyně (St, 24. 2. 2010 - 23:02)
V důchodu ztrácí člověk jedno společenství, kam patřil a už nepatří. Už nemůže přijít do té velké budovy, odemknout si kancelář, udělat si kafčo a zasednout k práci na počítači. I když už toho měl plné zuby, přece jen mu to začne chybět. Mne zaměstnala dcera s hlídáním vnoučat, jaksi úplně samozřejmě a to jsou šichty, že přijdu domů úplně vycucaná. Jedná se o jejich vodění na různé kroužky, z družiny, hlídání v době její nepřítomnosti, pomoc při žehlení, věšení prádla, hlídání třeba večer, psaní úkolů apod. Má tři děti a sama to nezvládá. (Tatík jaksi pauzíruje.) Ale já jsem si plánovala pobyt v lázních, různé výlety a kulturní akce, nebo jen tak si pobýt doma a v klidu si vést svou domácnost a srovnat si věci. Také potřebuji navštívit různé dokrory apod. Vůbec na to nemám čas. Myslím, že mě osamělost nehrozí. Zatím.
abc (Čt, 25. 2. 2010 - 13:02)
Mojí matce je 90let.Ještě...Jestliže maminka v devadesáti čte noviny a dívá se na televizi, klobouk dolů. Rozdíl mezi vámi a jí je v tom, že VY máte kam jít, potkáte známé, spolužáky, kolegy, ale člověk v devadesáti letech už většinou nemá nikoho, s ním může sdílet společné vzpomínky na školu, zaměstnání, nemá v naprosté většině životního partnera, pokud ještě žije někdo z jejich přátel, může být na tom zdravotně mnohem hůř jak pohybově tak psychicky,může špatně vidět, slyšet těžko může jezdit na návštěbvy, i kdyby ho někdo přivezl.
S vaším synem, svým vnukem, asi už mnoho společného nemá, rozdíl generační se dnes zvětšuje.
Jestli je maminka soběstačná, možná by zvládla přes den malého psa nebo kočku, aby měla společnost, i když část starání na sebe bude muset někdo vzít.
Pro mladší generaci jsou vzpomínky starých často nudné, ale je dobré jim naslouchat. Člověk by se po letech rád o mnoha věcech dověděl, ale už nemá nikoho, kdo by mu o nich řekl.
abc (Čt, 25. 2. 2010 - 13:02)
V důchodu ztrácí člověk jedno...To, co děláte, není dobré ani pro dceru ani pro vás.
Rodiče mají ve výchově jinou roli než babičky, které už děti vychovaly.
Měla byste si s dcerou promluvit a stanovit časový rozvrh tak, aby se dostalo i na váš odpočinek a potřebné návštěvy lékaře. Co by se stalo, kdybyste nemohla, onemocněla? Jak by se to řešilo? Je to domácnost vaší dcery a zetě. Vy můžete pomáhat podle svých možností, ale ne suplovat chůbvu a hospodyni na celý úvazek.
santora (St, 24. 2. 2010 - 11:02)
Mojí matce je 90let.Ještě pořád čte noviny,dívá se na telvizi,ale to je bohužel všechno.Je to málo na celý dlouhý den.Bohužel,už o žádné nové aktivity,nemá zájem.Nerad bych jednou dopadl taky tak.Syn mě zakoupil nový počítač,zajistil připojení na internet.I ve svém důchodovém věku, dělám předsedu SVJ, zůčastňuji se akcí které se pro nás důchodce připravují.Doufám, že mě to vydrží,život je jistě krásný,pokud se žije.
Reklama