Reklama

Odpusťte svým rodičům

Zdá se, že úkolem nás dospělých je pátrat, a to za každou cenu, po tom, jak svým rodičům odpustit jejich nedokonalost. V některých rodinách bývají tyto nedokonalosti jen drobné a nevýznamné, v jiných značné, ale každý z nás se musí se zlem a utrpením vypořádávat ve vlastním životě, aniž by měl možnost svalit vinu na nějakého obětního beránka.

Vzdáme-li se výmluv na různá selhání rodičů, bude náš život mnohem bohatší; na základě výzvy, kterou nám adresuje svět, v němž hraje svou roli zlo a utrpení, budeme moci prožít zajímavý život skutečně dospělého člověka.

Ale pokud (v obecnějším pohledu) dovolíme společenským vědám svádět vinu za mytické výzvy lidského života na rodiče, setrváme v nedospělé společnosti a budeme muset trpět mnohými symptomy kultury, která není dost zralá na to, aby se vyrovnala se stinnými stránkami života.

Dalším ziskem naší schopnosti zbavit naše rodiče a další rodinné příslušníky odpovědnosti za náš osud je možnost vytvoření uspokojivého vzájemného vztahu, což není pro duši jistě zanedbatelná věc. Negativní a patologické uvažování o rodině nás vzdaluje od jejích ostatních členů a my tak přicházíme o příležitost obohatit jejich prostřednictvím svůj život.

Cesta k nim vede někdy přes odpuštění. Takto navázané spojení bývá v určitých situacích jen neurčité a volné, jindy je však velmi pevné a hluboce nás uspokojí. Rodina by si zajisté vedla lépe, kdybychom všichni skutečně dospěli a sami za sebe čelili věčným výzvám lidské existence a odpovědnost za svůj život vzali výhradně do svých rukou.

Reklama

Svalováním viny za své archetypální utrpení na rodiče se ocitáme ve stojatých vodách ustrnulého, neměnného vzorce chování. S rodiči zůstáváme svázáni, nikoli však už kvůli závislosti, ale právě kvůli svalování viny. A přitom nás z tohoto statického stavu může vysvobodit i docela nenápadné směřování k vlastnímu způsobu žití.

Zdroj: Thomas Moore - Kniha o lásce a přátelství - nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

marta (St, 2. 5. 2007 - 11:05)
To ze jsem ji odpustila pompchlo mi jen v tom ze muzu s matkou mluvit,ze ji zase duveruji,ze se ji muzu podivat do oci,muj zdravbotni stsv se vubec nezmenil.Tom ma PRAVDU-jen Pan Buh muze odpustit.
Janka (St, 2. 5. 2007 - 11:05)
odpustila jsem všem,co mi ublížili,ale vůbec mi to nepomohlo ba naopak cítím že i když jsem řekla,že jim odpouštím myslím na to stále a zloba ve mě je stejná.
Návštěvník (St, 2. 5. 2007 - 11:05)
Janko, ale pokud je v tobe dal stejna zloba, tak si neodpustila. To, ze reknes odpoustim neni odpusteni. To je dlouhodobejsi a ne lehky proces.
Janka (St, 2. 5. 2007 - 12:05)
já vím proto asi radši neodpustit.Ať se stím vyrovnají oni a já dále nebudu jejich přítomnost vyhledávat.Ani jeden rodič, můj rodič si nezaslouží odpuštění,dnes mám i dojem že o něj nestojí.či si ani nepřipouští fakt že mi ublížily.
marta (St, 2. 5. 2007 - 12:05)
Jednou ti rodice odejdou,a verim ze te to bude trapit ze nepokusila jses se jim odpustit,jejich duse pak budou bloudit a trpet,a nenajdou klid.
Návštěvník (St, 2. 5. 2007 - 12:05)
Ale Janko ono ani nemusis vyhledat jejich pritomnost. Staci, kdyz jim odpustis uvnitr sebe a treba pochopis nejake duvody, proc jednali tak, jak jednali. Ona ta zloba ti bere zivotni energii a to je pro tebe skoda.
Návštěvník (St, 2. 5. 2007 - 12:05)
Ale Janko ono ani nemusis vyhledat jejich pritomnost. Staci, kdyz jim odpustis uvnitr sebe a treba pochopis nejake duvody, proc jednali tak, jak jednali. Ona ta zloba ti bere zivotni energii a to je pro tebe skoda.
Janka (St, 2. 5. 2007 - 15:05)
tak ať trpí.mne se také nikdo neptal jestli netrpím,že se mne mámá ve čtyřech letech zřekla a táta byl kriminálník a já pendlovala z místa na místo.do života jsem musela vplout sama.nyní mám hezký život,nikdy bych se vlastních dětí nezřekla.
Martina (Pá, 24. 8. 2007 - 09:08)
To je moc krasna myslenka,ale kdyz zijete neustale pohromade s rodici,kteri si pres vas resi sve zivotni prohry a problemy,které existuji hlavne v jejich hlave a ne ve skutečnosti.Matka se mi snaží do všeho mluvit a nenecha me zit jak bych si to představovala ja.Pokud se ohradim tak me vyhani ze sveho domu a velice dobre vi že nemam kam jit.Letyse to nelepsi ba naopak.Jak by jste to řešili vy.
rewt (St, 26. 9. 2007 - 15:09)
Martina,
nepoznám podrobnosti z Tvôjho vzťahu s matkou. Možno keby som ich poznal dal by som Ti za pravdu. Ale teraz môžem vychádzať len z toho, čo je realita. To nedovolenie "žiť podµa Tvojích predstáv" je široký pojem. Skús sa dívať na vec tak, že keď si v internáte nemôžeš hocičo, keď si u rodičov taktiež sú určité mantinely. Nemáš krídla, spokoj sa s tým, že nebudeš lietať (aj keby to bolo dobré..)
Keby sme spolu preberali integrály a keby žiak zo základnej školy by do toho hovoril - pochopila by si, že v určitej oblasti je obmedzený a nemôže nič "lepšie" vytvoriť, povedať. Je to zlé porovnanie, ale možno na pochopenie stačí.. Rodičia v intenciach ich moralky a výchovy sú dobrí, s pochopením dajú sa prijať, že modernejší nebudú.
No či tak, či onak - ím vdačíme za to, že sme, že môžeme mať výhrady atď. A na to by sme nemali nikdy zabudnúť. Veď oni nám dali to- čo je "najviac" - život.
Martina (Út, 23. 10. 2007 - 15:10)
Pro Janu: příspěvek 5.3.2007. Mám velmi dobré zkušenosti s jednou paní doktorkou, pokud máš ještě zájem ozvi se mi na mejl: Martina.Volnerova"seznam.cz a já ti předám veškeré informace.
Vážka. (Út, 23. 10. 2007 - 16:10)
Něco jde odpustit a něco ne.Je mi už 37 a celý život se marně snažím odpustit,že můj táta byl alkoholik a já se za něj hrozně styděla!Ze strany mé matky jsem měla každou chvilku doma jiného tatínka.Vždy byl chlap důležitější než všechno ostatní a my jako děti jsme museli stranou.Možná jsem odpustila ale nedokážu to do dneška strávit.
Návštěvník (Út, 23. 10. 2007 - 16:10)
odpouštět je božské
krpepa (St, 24. 10. 2007 - 14:10)
Není co odpouštět,rodiče byli v každém okamžiku ze všech svých sil nejlepší jací dokázali v tom okamžiku být.Že občas nechápali oni a občas my...tak to prostě chodí.
Andy (St, 24. 10. 2007 - 14:10)
Já odpustila, ale nezapomněla!
Andrea (Pá, 4. 1. 2008 - 00:01)
Jsou veci ktere neospustite.Ktere vam ublizili..me matka v 17 letech vyhodila z baraku,zaazala nam vztah se sestrou ktera s ni zustala,odřízla nás od sebe...Celý život jsem poslouchala jak jsem jí zkazila život, že měla jít radši na potrat...Ale to že mě měla v 18 ti letech není má vina...A to pití a jiné tatínky každý měsíc...Jak psala Vážka...MOžná někde v hloubi duše odpustíte ale jak má člověk odpustit že se mu nedostalo matčiny náruče a jají lásky,pohlazení???
Návštěvník (Pá, 4. 1. 2008 - 11:01)
odsuzuji své rodiče...za to, že mě k ničemu nevedli a od všeho co mě bavili mě spíš odrazovali, zakazovali. Zajímá je jen škola a abych pracovala doma...pro facku si otec nejde daleko i když je mi už 20...přitom nekouřím, neberu drogy, studuji vš a mám skoro 2 roky moc hodného přítele...nikdy se mnou neměli vážnější problém...návštěvy si neberu domů, prostě nic.... Nikdy jsem jim nebyla dost dobrá, neustále mi od malička shazují sebevedomí, nedokážou si o žádné věci v klidu popovídat...hned sprosté nadávky, zákazy, urážky. vnímám to tak, že jejich ponižování a necitlivost se se mnou povleče celý život..máte někdo podobné rodiče a co vy na to? co se snažíte dělat, aby jste vydrželi v jedné domácnosti?
Návštěvník (Pá, 4. 1. 2008 - 11:01)
Mohla bych být tvým rodiče. Zažila jsem neco podobného. Nikdy na to nezapomeneš i když jim odpustíš.
iva (Pá, 4. 1. 2008 - 11:01)
nepodepsane z 4. 1. 2008 11:03:46: Ja nevim, tohle je spis generacni problem a zname to vsichni- co uz nebyli deti ale rodice to porad nechapou. Nejlepsi by bylo odejit. Najit si podnajem s nekym (treba spoluzaci), platit si tu svoji tretinu nebo strvtinu najmu a mit klid. Anebo se na vse vykaslat, prerusit studium a odjet treba do zahranici. Dalka zblizuje. :-)
Je to tezke, vim. Nejtezsi je ale zustat s nima. Pokud jsou opravdu takovi jak jsi je popsala, musis jit na to chytre. Nedovedou si popividat? Tak si s nima nepovidej! Urazite? Nedej jim sanci na to! Proste je svym zpusobem ignoruj a snad jim dojde, ze tohle ignorovani je kvuli tomu jaci jsou. To chce ale pevne nervy a psychickou odolnost, ne kazdy to zvladne. Drzim palce. Dej vedet :-)
Návštěvník (St, 9. 1. 2008 - 10:01)
Odpustila jsem..ale to neznamená,že se s ní musím vídat.Je mi mnohem lépe když se nevidíme.
raduza meduza (Po, 14. 1. 2008 - 16:01)
Je jednodušší jim odpustit, když si uvědomíš, že tak jako se oni chovají k Tobě, se pravděpodobně jejich rodiče chovali k nim. Moje máti mi jednou do očí řekla: "Že já jsem si ty parchanty pořizovala..." Nemohla jsem pochopit proč nás nazývá parchanty - nemanželskými dětmi, když jsme tátu měli. A pak mi došlo, že ona sama je nemanželské dítě a tuhle větu musela od své vlastní máti denně slýchat. V té době to byl trošku problém, pořídit si na vestnici nemanželské dítě. Ovšem to že jim odpouštíš a chápeš proč se chovají, jak se chovají, neznamená, že by sis měla nechat všechno líbit. Měla bys jím říct, pokud Tě některé jejich chování bolí. Dělají to už tak dlouho, že se pravděpodobně ani neuvědomují, jak to může být pro Tebe nepříjemné... Komunikace je základ všeho.
jirka (Út, 29. 1. 2008 - 13:01)
ja jsem si nasel svuj zpusob ziti,odpustit je moc dulezity a vyrovnat se s tim
paja (Út, 11. 3. 2008 - 13:03)
mno nevim ale moji starsi sestru vyhodila moje hnusná krutá matka z bytu v 15 tehdy mi bylo nanejvýš 10 a ted se snaží zničit život mě jednou matce řekla nějaka paní přes psychyku že potřebuje pomoct a ona se naštvala a odešla a ted radte dokud clovek neni plnolety nezmuže nic lidi na ne kašlou akdyz sem chtelka pomoct tak name kaslali proc by se starali o nejake "fracky" jednoduse u nas to vypada asik tak : ahoj nic neslysim misto toho aby sme spolu mluvili nic kdyz uz tak se hadame a když chci navazat konverzaci tak nerekne anik slovo a jeste me serve at ji dam pokoj nebo ji clovek pomuze a je naprosto mrska a jde si to udelat znova ploc?? protoze ona vsechno dela nejlip !!!
hana-most (St, 9. 7. 2008 - 11:07)
když vam máma zkazí detství,mládí,dospívání,to už se neda odpustit,je mi 45let,a mam život zkaženej napořad,
Rybíz (St, 9. 7. 2008 - 12:07)
Máš 45 let a jsi dospělá. Teď si snad můžeš rozhodovat o životě sama. Jenže ty jsi nevyzrálá, vzteklá a nedokážeš na sebe vzít jakékoliv rozhodnutí. V duchu se pořád budeš ptát té své matky, co máš dělat. Kdy se chceš postavit opravdu na vlastní nohy?
angrešt (St, 9. 7. 2008 - 13:07)
hana-most - dej si ještě panáka,ať to máš na koho svést.Že se nestydíš,takhle psát o vlastní mámě.
Návštěvník (St, 9. 7. 2008 - 16:07)
Hano, nevsimej si hloupych prispevku. Oni nevi, o cem mluvi.
Hano, taky sou… (St, 9. 7. 2008 - 16:07)
nenech se zdeptat od lidí, kteří mají ve všem ihned jasno a ani někdy netuší, co se někde v rodinách přeje.
Milé ovoce - co ty tzv. vlastní mámy co utýraly nebo nechaly utýrat děti svým alkoholickým a dementním druhům?
Nelly (St, 9. 7. 2008 - 21:07)
Hodně mě štve, jak jste plni pochopení pro rodiče, kteří to neměli v dětství lehké a jak dělají bez pocitu viny totéž vlastním dětem. Jaká omluva? Sama jsem měla otce alkoholika, mlátil nás všechny včetně matky. A já? Nikdy jsem na děti nesáhla, vychovala jsem je s láskou, mladší bydlí s přítelkyní u mě 7 let (budou stavět) a naše vztahy jsou krásné, jinak by tu nebyli, žejo.
Tak proč někdo dokáže s hnusným chováním přestat a nechce, aby se opakovalo a někdo ne! Takže pro toto není omluva a tudíž je to neodpustitelné tím spíš, že když to zažiju na vlastní kůži a vím jak hrozné to je, tím spíš to dělat nebudu!
Co řekl Ježiš, když ho přibíjeli na kříž. Bože odpusť jim, vždyť oni nevědí co činí. A co řekl Říman? My to dobře víme, my tě zabíjíme.
Víte i v tom odpuštění je to individuální, záleží jak velké byly prohřešky. Něco jiného je ublížení z neznalosti a vědomé psychické a fyzické týrání.
V mnoha případech odpuštění rovná se souhlas s určitým chováním a dotyčný v tom vesele pokračuje. Kašlu na nějaké řeči, jak se mi uleví, protože neuleví jen čas to zahojí a bolest zmírní.
Hana most (Čt, 10. 7. 2008 - 10:07)
mama byla nevlastni a davala mi to dost najevo,že nejsem její vlastni krev,
Katka (Čt, 10. 7. 2008 - 11:07)
Ahoj Nelly, díky za zdravý názor.Je vidět, že jsi normální a umíš slušně žít, ať zažilas cokoli.Myslím si,že u lidí co se k nim nechovali rodiče hezky jsou dvě skupiny.Jedni jdou ve stopách rodičů a to co dělali rodiče jim, dělají i oni svým dětem.Myslím si,že tam hraje velkou roli povaha a vrozené dispozice.Pokud je třeba matka týrala bez soucitu, a oni podědí tuto vlastnost, budou týrat také.A ti druzí už mají povahu jinou a snaží se být takovým rodičem, kterého si sami přáli,když byli malí, ale měli smůlu.Možná jsou ještě lidi, co podědili hnusné vlastnosti, ale drží je na uzdě.Já sama o sobě si myslím, že mám i špatné vlastnosti,ale pořád si je uvědomuju a makám na sobě.Možná až moc, protože mám děťátko pěkně rozmazlené.V dnešním hnusným světě, kdy slyšíš jen o pedofilem a trýznitelých, což je moje noční můra.Prostě ať jsou radši děcka přiměřeně rozmazlené než týrané.JSOU TO TY NEJVĚTŠÍ DRAHOKAMY NA SVĚTĚ!
petra (Čt, 10. 7. 2008 - 14:07)
ahoj katko.jsem stebou zato ze dite je nejkrasnejsi co muze byt stvoreno.a mrzime ze spoustu lidi na to neprislo.hlavne rodice.ale tak to je i v prirode ze samice odvrhne sve mlade.piso to proto mam taky zkusenost se svou matkou ktera mi od svych 12 let nadavala ze jsem devka apd.snasela jsem to do svych27 let ukoncila jsem to a ted je mi dobre.nikdo me netyranyzuje a vecne neschazuje moji autoritu a manzelovu.
meli (St, 6. 8. 2008 - 11:08)
to souhlasi, to co dostanou rodice od svych rodicu to davaji dale na dalsi potomky, i kdyz se to dobou trochu zlepsilo mozna zjednodusilo, ale nejlepe je odejit a udelat si svoji vlastni rodinu, myslim i zit sam, ale tolerovat to nebo-li respektovat, ale nemusis nikoho milovat ale mit respekt, pak se ti bude zit lepe a take neuskodi si zajit k psychologu a popovidat si o tom, dostanes zcela jiny nahled ke vsemu
dada (Ne, 26. 10. 2008 - 15:10)
ja suhlasim s angelou, a vobec si nemyslim, ze je to tvrde. to za ma rodicia nakrmili a osatili-ako musia podla zakona- mi, najma moja matka tisickrat vyhodila na oci. mozam povedat, ze nikto ma nikdy nedokazal ponizit a zdeptat tak ako ona, sice som konecne odisla, ale doteraz mam koli nej problemy, vypestovala mi panicku poruchu a socialnu fobiu....ozaj dobre platidlo za ten nanuteny tanier polievky a nohavice, ktore sa kupuju pre istotu vacsie, aj ked uz roky nerasties...chcem vyjadrit podporu vsetkyn, ktory nemaju a nemali takych rodicov, ktorych by vedeli milovat, nech z toho nemaju vycitky, ale snazia sa brat ich iba ako ludi a liecit svoju dusu
dada (Ne, 26. 10. 2008 - 15:10)
ja suhlasim s angelou, a vobec si nemyslim, ze je to tvrde. to za ma rodicia nakrmili a osatili-ako musia podla zakona- mi, najma moja matka tisickrat vyhodila na oci. mozam povedat, ze nikto ma nikdy nedokazal ponizit a zdeptat tak ako ona, sice som konecne odisla, ale doteraz mam koli nej problemy, vypestovala mi panicku poruchu a socialnu fobiu....ozaj dobre platidlo za ten nanuteny tanier polievky a nohavice, ktore sa kupuju pre istotu vacsie, aj ked uz roky nerasties...chcem vyjadrit podporu vsetkyn, ktory nemaju a nemali takych rodicov, ktorych by vedeli milovat, nech z toho nemaju vycitky, ale snazia sa brat ich iba ako ludi a liecit svoju dusu
Jarda (Po, 27. 10. 2008 - 05:10)
Pozitivní prohlášení samo o sobě NENÍ cesta, míjí se účinkem. Zkuste někde v soukromí volat, křičet. Začni třeba tím, že budeš polohlasem volat "Mami, maminko", "Tati, tatínku". Ono to bude gradovat. Třeba pak budeš řvát, plakat, svíjet se pod vybavením se křivd, ,který na tobě spáchali, a který v tobě byly zasutý.
ALE dojde k uvolnění toho skrytýho napětí, k úlevě. A tedy také....k odpuštění.....Teprve pak můžeš si říkat ta pozitivní prohlášení.....
(Přeju úspěch).
Jana v Býku (Po, 27. 10. 2008 - 05:10)
Je možné odpustit matce,když se zřekne dítěte v jeho čtyřech letech ve prospěch otce opilce a surovce?Je možné odpustit skoro denní bití otce surovce?Je možné odpustit nevlastní matce slova"Jak bych tě mohla mít ráda,když nejsi moje"?Jak se to dá odpustit?Jen už to tak nebolí,už je mi to jedno,ale odpuštění to asi není.
Jarda (Po, 27. 10. 2008 - 06:10)
Jano, cesta není nechat si to v sobě a stravovat se tím. Věř mi, mluvím i z vlastní zkušenosti....
Jana v Býku (Po, 27. 10. 2008 - 06:10)
Jardo i kdybych chtěla je to ve mě a nikdy to prostě ze srdce nedostanu.Vím jen,že taková vůči svým dětem jsem nebyla a nebudu.Vím,že od mala to v sobě nesu a ač na to nemyslím každý den,sem tam se mi vzpomínka vzkřísí a zase uhasne.Je zvláštní,že ze všech těch lidí se stýkám úpouze s nevlastní matkou.
Natura (Po, 27. 10. 2008 - 06:10)
Jardo,
pravdu díš...ale je to to nejtěžší, co se člověk musí naučit. Odpustit. Nešla bych do toho sama, spíš pod vedením nějakého terapeuta, který člověka trochu vede, aby se v tom nemáchal sám a dokázal postoupit nahoru, nezůstal v těch sračkách sebelítosti.
Co myslíš, dokázal bys to, někoho takto provést jeho odpuštěním?
Jana v Býku (Po, 27. 10. 2008 - 06:10)
Naturo,já nemyslím,že je to sebelítost.Je to něco....nedá se to popsat,ale sebelítost určitě ne.Já se nelituji.Mě to prostě sere.Už ne toliko jako dříve,ale občas když se přivede řeč na dětství to vyplave napovrch.
Monika (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Jano, dá se odpustit teprve až pochopíš, proč to ten člověk udělal. Odpustíš, ale nikdy nezapomeneš.
Jana v Býku (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Já nepochopím nikdy proč to udělali.Ale píšeš to tak jak to cítím já.Jak jsem popsala že to není sebelítost.Asi jsem odpustila..nepochopila...a nezapoměla.Jsou mi ti lidé jaksi u zadku.
Natura (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Tvé Býčí odmítání Ti brání v odpuštění. Znám to. Jsem stejná. Je to na Tobě, třeba není správný čas.
Monika (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Jano, nemusíš pochopit proč to udělali, to snad ani nejde. Ale stačí když pochopíš, že každý člověk je jedinečný a jedná podle své vůle jak myslí že je nejlépe.
Mně rodiče taky ublížili, jinak než tobě. Ale nějak jsem si vysvětlila, že jednali podle toho, jak si mysleli, že je správně. Nesoudím, zda to bylo dobře, či špatně, bylo to jejich rozhodnutí, které podle jejich rozumu bylo správně. Ale fakt je jeden, odpustila jsem, ale nikdy nezapomenu. Už je to za mnou, už se s tím netrápím.
Jana v Býku (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Trápit se to zase ne.Jen když jsem viděla tu diskuzi tak jsem to napsala.Nežiji v tom denně.
Yossarian (Po, 27. 10. 2008 - 07:10)
Natuře nevěřte, to je alkoholička a ted je najednou velká esoterička a všem chce radit ....proč mi neodpovíš Naturo na moje otázky a kličkuješ??Pořád žijete na minimu doma??

Proč by Jana měla odpouštět, prostě se to stalo a ona navždy bude mít špatný pocit ze svých rodičů, nemá cenu to přemáhat a nutit se do nečeho, právě když si člověk něco násilím nutí, tak může onemocnět ...
Mě taky máma se sestrou dusily a pak jsem vážně psychicky onemocněla...mám jim děkovat ??Ale stejně ony dopadly nejhůř a to mě blaží ...v tom smyslu, že vidím že boží mlýny melou a že jsem měla pravdu, když mi přišly mimo.
Dana (Čt, 30. 10. 2008 - 21:10)
A co mám odpustit?? Že mi otec vlezl do postele, když mi bylo 15 let?? Nikdy!!!! Dnes mi je 30 let a abych řekla pravdu nemůžu se z toho vzpamatovat!!!!Jen si na to vzpomenu a je mi z toho nanic.Já neodpustím nikdy!
Natura (Pá, 31. 10. 2008 - 05:10)
Odpuštění je až tím posledním krokem, to nejde jen tak - rozhodnout se a odpustit. To chápu, že rány jsou hluboké.
Zážitek se musí v terapii zpracovat. Může to trvat roky. A nakonec k odpuštění třeba ani nedojde...spíš ke smíření se s tím, co se stalo. K přijetí. Tak jako musíme přijmout, že nám někdo zemřel, i když jsme to nechtěli.
Přijmout ne kvůli pachateli, ale kvůli sobě, svému zdraví.
M (Pá, 31. 10. 2008 - 06:10)
Ublížila mi maminka.... v srdci to budu mít pořád i když jsem ji odpustila, dva dny před její smrti jsem držela její ruku....to teplo cítím stále i když je to už osm let....
Kdybych ji neodpustila, žila bych ve výčitkách celý zbytek života a určitě skončila v léčebně....
Reklama