Reklama

Myslet rychle a úsporně

Představte si, že bych vás požádal, abyste si se mnou zahráli velmi jednoduchou hru. Máte před sebou čtyři hromádky karet - dvě červené a dvě modré. Každá karta v těchto čtyřech hromádkách vám buď vyhraje určitou částku, nebo vás určitou částku stojí, a vaším úkolem je otáčet karty z kterékoli hromádky tak, abyste vyhráli co nejvíc. Na začátku ale nevíte, že červené karty jsou zrádné. Výhry jsou vysoké, ale když na červenou kartu prohrajete, prohrajete hodně. Můžete vlastně vyhrát jen tak, že si budete brát karty z modrých hromádek. Ty vám ponesou stálý přísun padesátidolarových výher a skromné ztráty. Otázka zní, jak dlouho vám bude trvat, než na to přijdete?

Před pár lety tento experiment zkoušela skupina vědců z Iowské univerzity a zjistili, že většina z nás začne poté, co otočíme asi padesát karet, tušit, o co jde. Nevíme, proč dáváme přednost modrým hromádkám, ale už jsme si celkem jistí, že se vyplácejí víc. Po zhruba osmdesáti kartách většina z nás hru prokoukne a jsme schopni přesně vysvětlit, proč jsou první dvě hromádky velmi špatná volba. Zatím je vše srozumitelné. Získáme určité zkušenosti. Promyslíme je. Vytvoříme si teorii. A nakonec si dáme dohromady dvě a dvě. Tak probíhá učení.


Ale vědci z Iowy udělali ještě něco jiného, a tady začíná jejich experiment být velmi zvláštní. Napojili každého hráče na přístroj, který jim měřil aktivitu potních žláz v dlaních. Ty stejně jako většina potních žláz reagují vedle teploty také na stres - proto máme lepkavé ruce, když jsme nervózní. Vědci zjistili, že u hráčů se začala projevovat stresová reakce na červené hromádky po desáté kartě - o čtyřicet karet dřív, než dokázali říct, že mají tušení, co s těmito dvěma hromádkami nehraje.

Důležitější bylo, že právě ve chvíli, kdy se jim začaly potit dlaně, se začalo měnit i jejich chování. Začali dávat přednost modrým kartám a z červených hromádek si jich brali čím dál tím méně. Hráči zkrátka prokoukli hru dříve, než si uvědomili, že ji prokoukli. Začali provádět nezbytné korekce dávno předtím, než si plně uvědomili, jaké korekce by měli provést.


Iowský pokus je samozřejmě právě jen pokus - jednoduchá karetní hra s pár zkoumanými subjekty a detektorem stresu. Ale je to velice výmluvná ilustrace toho, jak pracuje naše myšlení. Byla to situace, kde šlo o hodně, věci se velmi rychle pohybovaly a účastníci museli v krátkém čase porozumět velkému množství nových a matoucích informací. Co nám iowský experiment říká? Že v takových chvílích náš mozek používá k pochopení situace dvě velmi odlišné strategie. Tu první známe nejlépe. Je to vědomá strategie. Přemýšlíme o tom, co jsme zjistili, a nakonec připadneme na správnou odpověď. Tato strategie je logická a směřuje ke konečnému cíli. Ale než se k němu dostaneme, musíme otočit osmdesát karet. Je pomalá a vyžaduje mnoho informací. Je tu ale druhá strategie. Pracuje mnohem rychleji. Naskočí už při desáté kartě a je velmi chytrá, protože zjistí problém s červenými kartami skoro okamžitě. Má ale tu nevýhodu, že funguje - přinejmenším zpočátku - zcela pod hladinou vědomí. Posílá sdělení různými podivně nepřímými kanály jako třeba potními žlázami v dlaních. Je to systém, v němž náš mozek dochází k závěrům, aniž by nám hned sdělil, že dochází k závěrům.


Zdroj: Malcolm Gladwell - Mžik - Jak myslet bez přemýšlení - nakladatelství DoKořán

Reklama
Reklama

Komentáře

Igracek (So, 10. 11. 2007 - 17:11)
Nadhernej experiment ktery dokazuje jak sou spatne postupy ktere mame naucene z kazdodeniho zivota(vlastne nase osonost ci ego) a naopak jak je nase vedomi neuveritlnym zdrojem moudrosti.kdyby my nekdo nabid pilulku ktera znicila moji osobnost, ego bral bych hned.nase naucene hloupe postupy a myslenky by byly proste pryc a my bysme jednali vzdy naprosto zpravne.uz by sme vsechny nase vjemy nevztahovaly k nasi osobe a nehodnotily situace zazitky podle nasich zkusenosti proste bysme mohli krasne vnimat svet cistym pohledem a rozeznavat spatne a dobre veci.
Mony (So, 10. 11. 2007 - 18:11)
Teda,měl by ses prvně naučit český jazyk:-)))pak měnit své ego:-)
Věra (So, 10. 11. 2007 - 18:11)
Igracku a můžeš mi říct co je a není správné každá kultura, národ má své. V jedné zemi jsou věci normální a v jiné nepřípustné jak bys to řešil ? A co se týče vjemů no nevím co je a co není správné
Kopretina (So, 10. 11. 2007 - 18:11)
Asi ti nerozumím igracku-iráčku?
Kdyby to tak bylo, byli by jsme úplně všichni stejní a to by byla nuda viď?
Alex (So, 17. 11. 2007 - 22:11)
Igracku, dej si papira (LSD)
New Geee Suporst (Čt, 14. 2. 2008 - 11:02)
Igracku....s tim papírem je to pravda..Budeš vnimat sebe, okolí, čas a všechni normální věci tak trošku jinak, realněji..A pak uvidíš co je to real :-))))))ps: Stačí půlka,fakt
Reklama