Matka a dítě

Analytická psychologie odedávna zahrnovala lidskou – archetypovou – dimenzi v tom smyslu, že skutečnost je vázána v lidsky typických vzorcích, které dalekosáhle určují naši existenci vznikání a působení.

Archetypové vzorce se nedají rozeznat ve svém jednoznačném aspektu. Typické se může zjevit pouze v průniku s lidsky osobním. Tak je matka v dobrém i ve zlém ?Velkou matkou?, jejíž rysy představuje. Zároveň je však také skutečnou matkou s jejími zcela určitými charakterovými vlastnostmi a v jejím socio-kulturním kontextu.

Aby se dítě mohlo optimálně rozvíjet, je nutné, aby matka svým chováním konstelovala v dítěti pozitivní mateřskost, na které se pak buduje jedinečnost spojení matky a dítěte. Jestliže se z jakýchkoli důvodů vztah matky a dítěte nezdaří, můžeme z archetypového hlediska mluvit o konstelování negativní matky. Lze říci, že se objevila negativní archetypová konfigurace, na které se podílí jak dítě, tak i matka. Narušený začátek života je z archetypové perspektivy vždy také osudem a nejen lidským selháním, není zakotven pouze v životních okolnostech.

Archetypový obsah v nás vyvolává uchvácení i hrůzu. Většina lidí je pohnuta niterností, již lze cítit mezi matkou a jejím dítětem. Hladovějící, opuštěné, postižené a zneužívané děti v nás naopak vyvolávají dojetí a hluboké zděšení. Tyto hluboké účinky jsou spjaty s naším typicky lidským založením. Kde se projevuje archetypový prvek, rozbíhá se při vší snaze o objektivní znázornění spolu s ním emoce a vede při verbálním i uměleckém ztvárnění k symbolickému způsobu vyjádření.

U Winnicotta i Balinta se ukázalo, že partnerství matky a dítěte nakonec dokázali přiměřeně popsat jen symbolicky. Winnicott používal termín ?holding?, Balint hovořil o ?niterném propojení? ve smyslu ?prvotních látek?. Navzdory záměru podat objektivně přesná pozorování, použili při popisu dyády matky a dítěte symbolické vyjádření. V tom se projevuje archetypový moment. Zdá se mi také, že když Winnicott mluví o ?primární mateřskosti?, velmi se blíží k představě archetypu matky. Tento autor označuje stav matky, který začíná na konci těhotenství a přetrvává ještě první týdny po narození, jako primární mateřskost. Tento stav, který dává matce schopnost, aby téměř telepaticky přistupovala k potřebám kojence, nazývá ?normální nemocí". Tím popisuje přechodné ?abaissement mental? (snížení duševní úrovně) u matky, díky němuž přejímá vedení ?jednotlivý aspekt? osobnosti. Za jiných okolností by to znamenalo patologii, zde, ve vztahu matky a dítěte, je to normální. Tento Winnicottem uváděný ?jednotlivý aspekt? představuje v terminologii analytické psychologie nesmírné připodobnění pozitivnímu archetypu matky.

Archetypově podložená forma vazby se neutváří pouze v raném dětství (ačkoli je zde nezřetelnější), ale projevuje se také v rozmanitých dalších prožitcích. Mateřskost, podporující zájem a péči člověk hledá po celý život, aniž by nutně musel trpět poruchou. Zkušenost s matkou hluboce ovlivňuje formu každého vztahu, který dospělý člověk navazuje, ať je to vztah k sobě samému, k jiným lidem, k věcem, k přírodě a konečně i k Bohu.

Španělská mystička Terezie z Avily srovnávala vztah k Bohu se vztahem matky a dítěte a soudila, že člověk je v Bohu tak pozvednutý a oproštěný od sebe jako kojenec u mateřského prsu.

Téma matky a dítěte se projevuje všudypřítomně a odnepaměti v mýtu, náboženství, literatuře a výtvarném umění ve svých příznivých i fatálních projevech. Příkladů je nesčetně, odkazuji zde na dílo Ericha Neumanna Die Grosse Mutter (Velká matka).

K archetypu negativní matky se řadí motiv odloženého dítěte. Osud mnoha dětí v mýtech, pověstech, legendách a pohádkách bývá podobou motivu odložení. Takové děti jsou pozdějšími hrdiny, zažívají zázračnou pomoc, mají zaručený mimořádný osud a nakonec se stávají zakladateli svatyní, vládci měst a států. Vzpomeňme si na otce bohů Dia. Když ho chtěl pozřít jeho otec Kronos, který polykal své děti, jeho matka Rhea mu podala kámen, a tak malého Dia zachránila. Nechala jej vyrůst v jedné z jeskyní na Krétě.

V psychoterapeutické praxi se věci zřídka dějí jako v pohádce. Nestává se, že by z lidí byli hrdinové a zakladatelé měst. To, jak pohádka podivuhodně překonává těžké začátky života, bývá sice pro mnohé lidi touhou a útěchou, ale ne skutečností. Někdy ovšem cesta ústí ve tvůrčí aktivitu a strnulý, egocentrický člověk se proměňuje v člověka tolerantního, který moudře zachází s bolestivými důsledky rané opuštěnosti. Sebeodcizení se může zmírnit. Tím, co v mytologickém materiálu vystupuje jako zakládající element, je v lidské rovině smysl. I život s ranou poruchou může najít svůj smysl, skrývá v sobě smysl a tím i naplnění existence.

Na archetypové rovině znamená opuštěnost na počátku života negativní archetypovou konfiguraci, která se nedá odvodit jen od osobních rodičů a bezprostředního okolí. Znamená také osud, a to nejen dítěte, ale také dospělého člověka, který se vedle tohoto problému musel a musí vyvíjet.

Zdroj: Kathrin Asper - Opuštěnost a sebeodcizení - nakladatelství Portál 2009

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (20)

  • Obrázek uživatele vztahy
    vztahy (anonym)

    nevím jak mám zvládnout své pocity. Určitě to také znáte a zažíváte. Prostě máte dceru a máte syna. Dcera se vdá máte vnoučka hlídáte vídáte se, navštěvují vás, vy její rodinu telefonujete si . Syn se ožení a tím ho ztratíte. Snacha ho prostě od vás odkloní vnuka vidíte dvakrát za rok když už tak vás navštíví syn sám . Děti jsme vychovávaly spravedlivě docela přísně ve skromnosti. Vycházely spolu až snad nadstandartně až do doby než se syn oženil. Ačkoliv jsou dcera i snacha stejný ročník nar. tak se vůbec nestýkají, dcera se snažila hodně ale říká že je jí bráchy líto ale už se nebude vnucovat. Když o tom mluvím s manželem a ptám se ho na jeho názor tak řekne počkej až nás budou potřebovat. Jenže snacha jde vždy ke své rodině protože tam je opravdu velké finanční zajištění ale my dva žijeme ze dvou průměrných důchodů.Boženka

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele Ja
    Ja (anonym)

    Nevim ,ale myslím ,že to je zapříčiněno právě tou základní roli ženy ,posléze matky.Stabilita rodiny je z větší a z te důležitější části zavisla bohužel na žene. Vaří podle mámy vychovává deti podle mámy, nakupuje podle mámy. atd. Také si myslím že holky mají více těsnější vztah k máme, možná právě z těchto důvodů. Všimnete si ,že se dědi i stravování.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele A
    A (anonym)

    Také si myslím, že + - se dá rici ,jaka máma takova dcera.Zajimas-li se o divku ,podivej se jaka je matka.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele a já si myslím
    a já si myslím (anonym)

    že tak nějak ty snachy na matky svých manželů jejich synů žárlí.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele já
    já (anonym)

    nevím jak mám zvládnout...vím to, že se říká - syn patří ženě, dcera matce. A je to dost často pravda. Vaše snacha si vzala pouze vašeho syna, ne vaši dceru s rodinou a vás s manželem. Z vašeho psaní je vidět, že vám vadí finanční zajištění její rodiny a na to to svádíte. Ale to vůbec nemusí být pravda. Anebo třeba právě snaše vadí, že vy jí dáváte najevo, že vy jste skromní, vy jste dřeli, vy jste zadarmo nic nedostali a podobné řeči, co důchodci rádi pronáší. Nevím, nežiji s vámi, ale jestliže něco takového snaše řeknete, je jasné, že jí uvidíte jednou za rok. Na to nikdo není zvědavý, věřte mi. Buďte ráda, že vám zůstala dcera a nechte syna svojí ženě, své rodině.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele já
    já (anonym)

    že tak nějak ty snachy na...si myslím, že je to opačně. Co závidět staré ženě? Navíc kdyby snacha žárlila, jezdila by s manželem k jeho matce, aby si ho pohlídala.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele Ano
    Ano (anonym)

    Ale mozna by se melo take rici,ze je na synovi ,aby nezapomel,ze ma mamu a dokazal ze i ji ma rad a je na slusnosti te snachy,aby uz vzhledem k vychove svych deti respektovala,ze jeji manzel ma take svoji matku a tim do budoucna svym detem ukazala, jak by to melo byt.Ne tedy jak to v mnoha pripadech je.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele To
    To (anonym)

    ze neco nejak je, neznamena,ze je to i spravne.Divky jsou vice zavisle na sve matce a rodine nez kluci.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele A
    A (anonym)

    Samozrejme je to chyba obou dvou.A protoze jsme vlastne obeti obeti je to i otazka predevsim vychovy

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele vždyť syn
    vždyť syn (anonym)

    Ale mozna by se melo take...za matkou jezdí, tak v čem je problém? Vnoučata si za 20 let stejně budou myslet svoje. Utváří je nejen rodina, ale i svět kolem. A na remcání babičky není nikdo zvědav.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele Tak
    Tak (anonym)

    Pokud syn za matkou jezdi a snacha ne, odmita,pak je problem matka syna a snacha.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele a
    a (anonym)

    Pokud syn za matkou jezdi a...on se někdo diví? Lidi makají, těší se na víkend, že budou s rodinou, odpočnou si. Že se snaše k tchyni nechce mi připadá normální. U nás po svatbě si to má máma s tchyní představovaly tak, že v sobotu budeme na obědě u jedněch, v neděli u druhých. Stopku tomu nesmyslu dal můj táta, že radši ať si odpočineme, jsme spolu, a když budeme chtít přijet, ať předem zavoláme. Respektoval naši potřebu být spolu či trávit volno s přáteli. Takže s rodinami jsme se vídali tak jednou do měsíce, spíš jsme si telefonovali. Když se narodily děti, vždy jsem žádala o pohlídání aspoň týden dopředu a to jen v nejnutnějších případech. Babičky si brzy zvykly a byl klid. A pořád je.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele Ono
    Ono (anonym)

    záleží na víc věcech.Pokud jsou ty vztahy dobré a třeba rodiče bydlí v baráčku,mladí v paneláku,tak přijedou rádi na víkend.Záleží na situacích.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele myslím,
    myslím, (anonym)

    záleží na víc...že mladí jsou raději spolu a to klidně v garsonce. Proč mít pořád za zadkem rodiče, to nevím.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele je to pravda
    je to pravda (anonym)

    ale jak vysvětlit jeho rodině že je to můj manžel brala jsem si jeho a ne celou jeho familii.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele je rozumné
    je rozumné (anonym)

    pro toho partnera neb partnerku vlastního dítěte dveře vstřícnosti a lásky mít otevřené a když o to ta cizí osoba nestojí i když patří do rodiny nezavírat dveře kvůli tomu i vlastnímu dítěti.

    Čer 24, 2017
  • Obrázek uživatele dotaz
    dotaz (anonym)

    nevím jak mám zvládnout...Také vám "Boženka" připadá nereálná? Nebo kdo z vás, starších dam se podepisujete zdrobnělinou? Je to takové hádavé téma, sociální vztahy jsou oblíbená témata celkově. Je diskuse uměle vytvořená?

    Čer 25, 2017
  • Obrázek uživatele To
    To (anonym)

    že mladí jsou raději spolu...záleží na vztazích.Někdo jede rád za rodičmi každý týden,někdo jednou za měsíc,ale jak jsem psala,pokud mají rodiče třeba barák,zahradu a mladí jsou v paneláku,pak jsou třeba rádi,že můžou být o víkendu u rodičů.Samozřejmě nejraději samotní potomci,snacha a zeták ti už tam tak často být nechtějí.

    Čer 25, 2017
  • Obrázek uživatele To
    To (anonym)

    že mladí jsou raději spolu...záleží na vztazích.Někdo jede rád za rodičmi každý týden,někdo jednou za měsíc,ale jak jsem psala,pokud mají rodiče třeba barák,zahradu a mladí jsou v paneláku,pak jsou třeba rádi,že můžou být o víkendu u rodičů.Samozřejmě nejraději samotní potomci,snacha a zeták ti už tam tak často být nechtějí.

    Čer 25, 2017
  • Obrázek uživatele dotaz
    dotaz (anonym)

    záleží na vztazích.Někdo...A ty miluješ svou tchyni? Ráda za ní každý týden jezdíš?

    Čer 25, 2017

Přidat komentář

Reklama

Reklama