Lidé s krajní empatií prý fyzicky cítí dotek na jiné osobě

26 Červen, 2007

Když lidé říkají: "Vím, jakou bolest cítíš", myslí to většinou jen obrazně. Někteří jedinci ale skutečně něco cítí. Podle britských vědců se zdá, že jde o krajní formu empatie, tedy schopnosti vcítit se do prožitků druhého, píše agentura Reuters.

Když prý vidíme někoho, kdo právě zažívá nějaký dotyk, stimuluje to stejnou část mozku, jako kdyby někdo sahal na nás. To vysvětluje, proč lidé dokážou pochopit, co fyzicky cítí ostatní.

Někteří jedinci to ale zažívají hmatatelně jako na vlastní kůži. Je to, jako by se někdo dotkl přímo jich. Tento jev byl popsán již v roce 2005 a vědci jej nazvali zrcadlovou synestezií (synestezie je sdružení vjemů dvou nebo více tělesných smyslů).

Vědci z Londýnské univerzitní koleje (UCL) zkoumali lidi s touto schopností. "Zdá se, že mezi některými aspekty somatosenzorického systému (tělesných smyslů) a empatie je souvislost," řekl Michael Banissy z katedry psychologie UCL, jehož práci zveřejnil odborný časopis Nature Neuroscience.

Banissy a jeho kolegové udělali sérii pokusů, aby zjistili, zda je skutečně možné fyzicky pociťovat dotek, který zažívá jiná osoba. Požádali desítku lidí se zmiňovanou vlastností, aby uvedli, kdy dotek pocítí, až uvidí jinou osobu, na jejíž tváře někdo sahá. Dobrovolníci to někdy cítili na stejné, jindy na druhé líci nebo na obou lících. V prvním případě měli pocit dotyku ještě dříve, než pocítil dotek druhý člověk.

"Často sebou cukneme, když vidíme někoho, jak se bouchne do ruky. A to může být slabý odvar této synestézie," řekl vedoucí výzkumu Jamie Ward.

Práce jeho týmu podle Warda poprvé ukázala, že součástí empatie je více než jeden mechanismus, a to emoční reakce a zároveň kognitivní (poznávací) proces. Ten zahrnuje i myšlenku na to, co někdo jiný cítí.

Zdroj: ČTK

Reklama

Související články

Ženská vztahovost: empatie je naší přirozeností

31. Črv 06
Milující trpí s milovaným

9. Bře 04
Stádia vciťování u dětí

27. Srp 04
Pouto mezi dítětem a rodiči

28. Srp 00

Komentáře

Já mám takovou zkušenost, že když vidím že se mým dětem něco přihodí, např. se někde narazí, spadne jim něco na nohu a pod., projede mi celým tělem velice silná bolest.

Odpovědět

Pošli odkaz

Moje maminka je taky empatik, extrasensibilka, vidí věci které ostatní možná ani netuší že by mohly být. Třískala mě ale celý dětství jako psa za každou kaňku a ještě tvrdila, že ona trpí víc, protože cítí všechny mé bolesti. Blbej vtip, nebo je na sadomaso?

Odpovědět

Pošli odkaz

to ludia bezne necitia? pocity inych? aa, tak uz viem preco sa ludia nevedia pochopit

Odpovědět

Pošli odkaz

Tak to je zajimavé, nedávno jsme byla v nemocnici a na pokoji sem ležela s jednou slečnou (mě je 14) a když k ní přišel doktor, a vytahoval jí hadičku z kolena (byla po operaci) tak jsem to cítila jako by to vyndávali mě...a musím uznat...celkem to bolelo =D

Odpovědět

Pošli odkaz

tak nejsem blázen? Já cítím bolest těch,kteří trpí. Nikdy jsem nečetla,že by to bylo možné..takže nejsme na hlavu? Nemůžu si pomoct,ale je to tak. Neumím to udělat jinak.Ale když někdo pláče cítím co cítí on:-( možná je to fajn,ale já ybch se toho klidně vzdala. Naposledy jsem cítila bolest nechtěného miminka a jeho maminky.Bylo to něco strašnýho:-(

Odpovědět

Pošli odkaz

Ja jsem nezvládla ty pocity druhých vůči mně. Cítila jsem je jako břemeno. Nedokázala jsem v nich vidět jen to krásné, ale naopak se mě zmocňovali strach a úzkosti. Pořád jsem kontrolovala kde co napíše, každý den jsem si řikala v čem jsem zase zklamala. Pak se to ve mě obrátilo a zlomilo a všechno mi bylo jedno. Vím, že jsem udělala spousty chyb. Jenže oni všichni byli tak nelidští. Neviděli jak mi to ubližuje. Zlaté časy kdy jsem se styděla za sebe, kdy jsem se trápila. To byl aspoň ukazatel chtivé a zdravé i když bolavé duše a rozumu.

Odpovědět

Pošli odkaz

Jen jsem se chtela mit rada. To je vše. Jen jsem chtěla mít naději, že nejsem ztracena. A taky jsem trucovala. Ano. Prostě jsem chtěla slyšet hezké slova, na které bych si vzpoměla pokaždé, když by mi bylo ouzko. Tak dlouho jsem si je odepřávala, až jsem je vyžadovala, v tu chvíli byla pro mě důležitá. Ale místo toho se z nich stal obchodní artikl, něco za něco. Má podpora jeho osoby se smazala, a jelo se od znova. Další test kterým jsem musela projít, abych si zasloužila přízeň. Třeba to se mnou myslel dobře, ale mě to bylo v tu chvíli jedno. Samozřejmě, že jsem se musela otevřít světu, vystavit se jeho působení na mě s otázkami co se mnou udělá. Tehdy jsem si říkala, že jsem vůbec neměla vytvořenou osobnost, a že, když do mě zajede a zaryje se do mě nějaké negativum, nebo něco mě vzdáleneho, nebudu mít proti tomu obranu.