Reklama

Kývni si svému štěstí

Se siderickým kyvadélkem se mnohý z nás určitě setkal už při dětských hrách. Vzal se provázek a na jeho konec se přivázala nějaká zátěž, třeba klíč. Pak si někdo z dětí opřel loket o stůl, prsty uchopil volný konec provázku a ptal se kyvadélka: „Miluje Eliška Tomáše?“ Kyvadlo se začalo kývat nebo kroužit a to znamenalo odpověď: „Ano!“ Následoval výbuch dětského smíchu a další zvědavá otázka.

O mnoho let později jsem se s tímto jevem setkal podruhé. Slyšel jsem vyprávět o jedné známé, která se dostala do těžké životní situace, kvůli čemuž se stávala  psychicky labilní. Činilo ji problémy rozhodovat i o těch nejbanálnějších záležitostech. Objevila siderické kyvadlo a brávala si ho na pomoc: „Mám jít nakoupit dnes, nebo až zítra? Mám si obléct tohle, nebo tamto?“ Kyvadlo se jí stalo berličkou podobně jako se jí někomu mohou stát horoskopy nebo karty. Jednou zmíněné ženě ujel autobus. Zeptala se kyvadélka, jestli ještě pojede další. Kyvadlo jí odpovědělo, že přijede a ona pak dlouho zbytečně mrzla na zastávce. Po podobných zkušenostech  si žena začala uvědomovat, že něco není v pořádku, ale nebylo snadné se této zvláštní závislosti zbavit.

 

Psychologická literatura zná princip kyvadla, během psychoterapie se užívá jako prostředku, kterým terapeut navazuje kontakt s pacientových nevědomím. Ony „magické síly“, které způsobují kývání, jsou ve skutečnosti nepatrné pohyby naší ruky, které řídí naše podvědomí. Na počátku takových sezení terapeuti dají  pacientovi kyvadlo a nechají jeho podvědomí vymyslet kyvadlové „kódy“; jakým druhem pohybu se budou označovat odpovědi „ANO“, „NE“, „NEVÍM“ apod. Na „ANO“ se objeví například krouživý pohyb ve směru hodinových ručiček. Z takto získávaných odpovědí pak lékaři odhalují materiál z pacientova podvědomí, ze zřetelnosti pohybů zjišťují pacientův  vnitřní odpor atd. Kyvadlová metoda tak vlastně slouží k našemu sebeodhalování.

Reklama

 

Samozřejme bylo též zkoumáno, nakolik takové odpovědi odpovídají skutečnosti.  Uvědomíme-li si, že celek naší  psyché, která zahrnuje i podvědomé složky, toho o nás ví daleko více než  naše vědomé já, mohly by mít informace získané díky kyvadlu svou cenu. Ukázalo se ale, že odpovědi bývají zabarveny našim přáním, a proto jsou značně nespolehlivé. Abychom použili již zmíněné situace, přejeme-li si například, aby co nejrychleji přijel autobus, kyvadélko nám to potvrdí. Když se pomocí kyvadla ptali těhotných žen na pohlaví dítěte, které čekají, nastávající maminky odpověděly  správně asi v 80%  případů. Nesprávné odpovědi vyjadřovaly jejich touhu mít chlapče nebo děvče. Ale i to má svou hodnotu: člověk si tak alespoň vyjasní, co doopravdy chce.

 

Představme si nyní  člověka, který všechna svá závažná, a mnohdy i méně závažná rozhodnutí, konzultuje s takovým kyvadélkem. Odpovědi kyvadélka však většinou pouze    vyjadřují jeho vlastní přání. Dotyčný si tohle neuvědomuje, naopak vidí v pohybech kyvadla odpověd „shůry“.   Tato víra, byť je založena na omylu,  může nejistému člověku   paradoxně pomoci, neboť  mu dodá sílu a odvahu uskutečňovat svá mnohdy nepřiznaná přání.

 

Je to jako v následujícím příběhu. Když Jakub nastoupil na vysokou školu, poznal v novém prostředí spoustu mladých děvčat. Nejvíce se mu líbila spolužačka Marcela, na kterou si ovšem příliš netroufal. Jednou se rozhodoval, kterou z dívek osloví. Radil se o tom se svým přítelem Ivanem, kterému důvěřoval. Ivan viděl, že nesmělý Jakub by nejvíc chtěl Marcelu, a tak Jakubovi poradil: „Marcela by pro tebe byla ta pravá.“  - „Zbláznil ses, jak jsi na to přišel?“ byla Petrova první reakce, ale přece jenom dal na Ivanovu radu a  Marcelu se pokusil získat. 

 

Ivan tak vlastně podobně jako kyvadélko posloužil Jakubovi  k dosažení cíle, který si Jakub možná ani nechtěl přiznat, protože si nevěřil.  Jakub by Ivanovu pomoc nepotřeboval, kdyby byl přesvědčen, že je správné usilovat o to, co doopravdy chceme. Kdyby věděl, že ten, kdo jde za hlasem svého srdce, nepotřebuje na své cestě kromě svého svědomí žádná další potvrzení.  

 

Mimochodem, Jakub a Marcela se vzali a mají spolu dvě krásné děti.

 

Zdroj: Richard Gilík

Reklama

Komentáře

Michal U. (Ne, 27. 12. 2009 - 11:12)
S tvrzením, že kyvadlo není dobrým a pravdivým "rádcem" nesouhlasím. Je pravdou, že ten kdo něčemu nevěří tak si vždy najde dost "důkazů". Ta argumentace s tím autobusem se mi jeví absurdní. Jestliže je v článku uvedeno toto "Jednou zmíněné ženě ujel autobus. Zeptala se kyvadélka, jestli ještě pojede další. Kyvadlo jí odpovědělo, že přijede a ona pak dlouho zbytečně mrzla na zastávce." Při takto položené otázce se nemohla divit, že dlouho čekala zbytečně. Kdyby kladla postupně otázky typu, přijede autobus za hodinou, za dvě hodiny apod. Pak by mohla dostat objektivní odpověď. Samozřejmě za předpokladu, že dokáže s kyvadlem pracovat s čistou hlavou a nevkládat tak do kyvadla svoje přání, což se samozřejmě stává. Abych zcela vysvětlil svou myšlenku, tak uvedu příklad: Jestliže někomu v odpoledních hodinách ujede autobus ze zastávky ze které jezdí autobus jen dvakrát za den, konkrétně ráno a odpoledne a někdo se pak zeptá kyvadla jestli ještě pojede další (autobus), tak mu kyvadlo odpoví pravdivě, že pojede. Ale protože kyvadlo odpovídá jen "ano" nebo "ne", nemůže tomu dotyčnému říci, že ten další pojede až ráno.
Lída (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
Kyvadlo ráda nemám - párkrát jsem ho vyzkoušela a vždy mi začalo v ruce podivně brnět a škubat. Neměla jsem z toho dobrý pocit.
Jana (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
Kyvadlo NE!!! S kyvadlem "mluvila" jedna moje známá..,odpovídalo jí na všechny otázky mezi nebem a zemí a ona všemu slepě věřila,protože byla přesvědčena,že to jsou odpovědi "shůry"..a chtěla vědět stále víc..Po půl roční absenci běžného žití,omezeného jen na rozmluvání s kyvadlem skončila v blázinci.Po měsíčním léčení(podepsala reverz)se nebyla schopna zařadit do života,nemohla ničemu-nikomu věřit,nemohla si odpustit jak to mohla dopustit a uvěřit takovému jak říkala "ďáblovu pokušení".Nakonec vzala život.
ddddddd (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
Ježkovy voči!
Ivana (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
To je teda des..ja zas jeden cas sem si porad delala karty,docela me to pohltilo a pak kdyz mi vyslo par hnusnejch veci tak pak akorad sem se bala..ted uz na to kaslu,uz nechci nic vedet.
Granvin (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
Jano
I to se může stát, ale je to velmi řídké, že by lidi zašli až tak daleko. Je to o lidech a ne o kyvadlu, to nikomu samo o sobě neuškodí.
Odřich (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
Ivano, a co to má společnýho s kyvadlem?
Martina (Pá, 29. 1. 2010 - 17:01)
Kdysi jsme v práci zkoušeli kyvadlo. Ptala jsem se, jest-li se vdá a bude doma nebo v cizině. Odpověď byla vdá se a bude v cizině. Toto jsem určitě jako matka samoživitelka nechtěla a navíc jsem měla jenom ji. Bohužel se vdala a je v cizině. Co vy na to ?
jen tak (So, 21. 6. 2014 - 23:06)
Jednou jsem se nemohla nějak rozhýbat na dovolenou.
Ptala jsem se jehly na niti, tedy jakéhosi kyvadélka,které jsem držela nad mapou, zda do Turecka, nebo do Itálie.
Odpovídalo to opakovaně ne.
Tak jsem zkusila, kde mě bude v létě nejlépe a stále vycházela Praha ano.
Všude jinde špatně.
Zasmála jsem se a nakonec ta dovolená nějak nedopadla vůbec. Zajímavé na tom ale bylo, že když přišel termín dovolené, bylo v Itálii zemětřesení a v Turecku dokonce opakovaně a velmi silné. Rovněž na dalších místech byly různé tajfuny apod.
V Praze bylo to léto velmi teplé, pěkné a zřejmě opravdu nejbezpečnější.
Zda to byla náhoda, nevím, nezkoušela jsem.
Reklama