Reklama

Kdo moc přemýšlí, rozhoduje se špatně

Kdo moc přemýšlí, obvykle udělá špatná a draze zaplacená rozhodnutí. Pokud jde o zvažování složitých věcí, dlouhé úvahy nevedou podle vědců k ničemu a je mnohem lepší se spolehnout na impulzivní či podvědomé jednání. Napsal to na své internetové stránce vědecký časopis NewScientist.

Na základě výzkumu skupiny 80 osob dospěli vědci z
Amsterodamské univerzity k závěru, že vědomé mysli lze přenechat
jen velmi jednoduchá rozhodnutí
na úrovni například nákupu
kuchyňských chňapek. Jen na této úrovni prý většina lidí pocítila
uspokojení z rozhodnutí a byla schopna skutečně probrat všechna
pro i proti nákupu, napsal list.


Složitější rozhodování, kdy do hry vstupují mnohonásobně
propojené faktory, prý informace zahltí vědomou mysl natolik, že
lidé jsou schopni stejně vzít v úvahu jen určitou část informace,
která je při rozhodování k dispozici. A i tu navíc zváží většinou
nesprávně a dojdou k rozhodnutí, jehož následků nakonec litují,
napsal časopis s odvoláním na výzkum vědeckého týmu vedeného Apem
Dijskterhuisem.


Ten poskytl skupině vybraných lidí sumu informací a požádal
je, aby se rozhodli o jednoduchých a složitějších nákupech,
počínaje šamponem až po nábytek a automobily. Skupinu poté
rozdělil na dvě části. První požádal, aby nákup promýšlela a poté
se rozhodla. Druhé části uložil řešení různých hádanek, aby
zabavil jejich mysl, a ještě v době řešení úloh je požádal o
rozhodnutí.


"Zjistili jsme, že když šlo o něco jednoduchého jako nákup
kuchyňských chňapek nebo šamponu lidé dělali pro sebe
uspokojivější rozhodnutí častěji, když o informaci vědomě
přemýšleli," řekl Dijksterhuis.


"Ale když byly problémy složitější jako například nákup domu,
vedlo přílišné přemýšlení k chybným závěrům. Avšak když byla mysl
zaměstnána řešením problémů, mohlo se podvědomí plně zapojit do
zvažování poskytnuté informace a ti lidé obvykle dospěli k
uspokojivějšímu rozhodnutí
," dodal vědec.


Zdroj: ČTK

Reklama
Reklama

Komentáře

Gypsi (Ne, 28. 5. 2006 - 22:05)
Ani tady nevěřím intuitivnímu rozhodování. Zažil jsem rozchod dvojice po takovém intuitivním popudu. Dnes jsou nešťastní oba a litují rozchodu, jenže už je tu nová rodina a nové dítě. Už to nejde vzít zpět.
Jsem pragmatik a vím, jak dokáží věty vyřčené v afektu ublížit. Mlčeti zlato, to je to nejlepší co může být. Proto nemám rád italskou domácnost, neboť je právě taková "bezprostřední". No, každý jsme jiný, ale já to vidím takto.
eva (Ne, 28. 5. 2006 - 21:05)
Přemýšlíte-li,rozhodujete se rozumem.Pokud se rozhodujete intuitivně,hned,uděláte to,co chce vaše podvědomí-je to od srdce.Mezi tím může být rozpor.V zásadních rozhodnutích je lépe to druhé,jinak budete prožívat vnitřní konflikt,ač si to třeba nebudete chtít připustit.
Pokud budeme řešit nějaké výpočty,pracovat,apod.musíme samozřejmě používat rozum.
Martina (Ne, 28. 5. 2006 - 19:05)
Zajímavý výsledek tohoto projektu.Zajímalo by mě,kde na to přišli. moje mysl se částečně vzpouzí tomuto uvěřit. Jak se vůbec člověk může uspokojivě rozhodnout bez toho aby zvážil u takových složitých věcí všechna pro a proti? Pokud ovšem nezafungovala náhoda a on měl při svém zcela ipulzivním rozhodnutí sakramentské štěstí.Je to trochu nezodpovědné. Stejně se každý rozumný zodpovědný člověk nebude nikdy řídit tímto výzkumem.
Gypsi (Ne, 28. 5. 2006 - 20:05)
Jako šachista, ale i jako programátor znám dobře impulzivní rozhodnutí. Kibic u šachové partie má pocit, že vidí víc, než soupeři.
Až na vyjímky to však není pravda. Jen protože nejde do takové hloubky propočtů, jako ti hráči. Oni také vidí ty možnosti co kibic, ale na rozdíl od něj jdou dál a zjistí, že je to chybné.
To samé je s programováním. Kód napíšu většinou logicky správně, takže je funkční a chodí dobře bez chyb. Když se na něj podívám s odstupem jednoho dne a mám čas na přemýšlet a vylepšovat, začnu přepisovat, škrtat zbytečné řádky a z kódu, který mohl mít třeba 100 řádků, je najednou 30 přehledných a jasných řádků.
Proto nevěřím a nesouhlasím s tím, že kdo moc přemýšlí, rozhoduje špatně. Ne, že by intuitivní, bleskové rozhodnutí muselo být vždy špatné, ale chybovost MUSÍ být prostě větší.
Lucka (Pá, 28. 7. 2006 - 07:07)
Mám takový problém je mi 14 let a vůbec nechci spát někde u kámošek.Vím že by byla sranda.V 8 letech jsem šla na operaci ruky a byla tam se mnou a dělala mi psychickou podporu.Jinak bych to asi nezvládla.Od té doby nechci spát u někoho jiného jenom doma u mamči. nevim co mám dělat je to pro mě nepříjemný.Zkoušela jsem to překonat ale nejde to.Prosím poraď te mi.Lucka 14
Janek (Ne, 16. 12. 2007 - 13:12)
Nojo, a na to museli přijít vědátoři po x studiích. tohle je přece stará pravda. Kdo moc kombinuje, vždycky překombinuje.
Víte, co dělám já, když se nemůžu rozhodnout? Použiju kyvadlo.
Ach, jak primitivní, že? Ale funguje to. Nakreslím si na papír terč se všemi možnostmi, na prst zavěsím kyvadlo a nechám své podvědomí rozhodnout.
Reklama