Jak se osvobodit od deprese

Říká se, že v játrech přebývá naše vnitřní přirozenost, divoch, který kdysi naplno křičel, že chce mámin prs, a nedělal si starosti s rušením sousedů, který běžel lesem a samou radostí nad novým dnem řval (jako na lesy!), v nejmenším nedbaje na nějaká společenská faux pas. Takhle se choval předtím, než společenská pravidla zasáhla do ničím neomezených reakcí lidského chování. I vy byste jednali stejně, kdybyste se ovšem nebáli, že narazíte.

Vaše divokost musí být přirozeně (či spíš nepřirozeně) pod kontrolou, pokud chcete na relativně malém obyvatelném povrchu planety úspěšně žít se šesti miliardami jiných lidí. Jenže mít ji pod kontrolou ještě neznamená ji stlačovat. Mít ji pod kontrolou znamená uchovávat ji tak, abyste ji mohli podle libosti použít neboli usměrnit způsoby, které budou ku prospěchu vám i všem lidem kolem - nebo jim přinejmenším nebudou vadit ani ubližovat. K takovým způsobům patří cvičení, práce a společenská interakce.

Je to právě čcbi jater, co vás pohání vyrazit mezi lidi a hrát si (odpovídajícím způsobem). Můžete provozovat tělesná cvičení (v celé jejich rozmanitosti, počínaje nesoutěživými "sporty", jako jsou například jóga, tai-či, tanec, lezení po skalách či posilování, až po soutěživé sporty, jako tenis, fotbal, americký fotbal nebo cokoli, co máte rádi), pracovat pro obživu nebo pro dobrou věc (i práce je hra), nebo si jen tak vyrazit ven a s bušícím srdcem nasprejovat domy načerveno. Když je jaterní čchi slabá (stlačená), postrádáte pocit hry. A naopak, když si nehrajete, čcbi jater klesá.

Nejdříve se tedy musíte znovu naučit si hrát. Začněte nějakým nesoutěživým sportem a rozpomeňte se, jak si hrát s vlastním tělem. Zapište se do kurzu jógy, břišního tance, horolezectví, tance nebo čehokoli, co vás přitahuje. Každý den se pořádně projděte nebo si zaběhejte. Provětrejte se. Před začátkem nového dne se protáhněte, abyste nebyli ztuhlí, nebo si v obýváku zatancujte na nějakou příjemnou melodii. Cokoli je spojeno s vaším tělem, myslí, energií a silou vůle stimuluje čchi jater a pomáhá obnovit přirozený pocit vzrušení (z toho, co právě děláte).

Spolu s nárůstem vašeho sebevědomí ze schopnosti propojit tělo a mysl a s obnoveným prouděním jaterní čchi začněte experimentovat s riskováním v zaměstnání. Riziko činí vaše vztahy s lidmi, s nimiž jste v každodenním kontaktu, intenzivnějšími, neboť (stále častěji) odkládáte masku a vaše komunikace je přirozená, nikoli v rámci role (pracujícího člověka). Chvalte své kolegy, ptejte se jich, jak žijí, svěřte se jim, čím právě procházíte vy sami (aniž byste to brali jako záminku k předvedení své sebelítosti), a buďte připraveni (stále častěji) vyslechnout také ostatní.

Jak se bude vaše sebedůvěra, víra ve vlastní schopnost propojit tělo, mysl a nyní i vnější svět (ostatní lidi) postupně zvyšovat, zajděte se svými experimenty ještě dál a rozšiřte rozsah vzájemného působení i na společenskou sféru. Nenásilně se přinuťte říct "ano" na pozvání, které jste dříve odmítali (samozřejmě za předpokladu, že má nějaký smysl), bavte se s přáteli doma, v barech, restauracích (nebo kdekoli, kde se vám opravdu líbí) a netančete už jen v obýváku, ale i na veřejných místech.

Následující postup podpoří vaši jaterní čchi a ta vám zase pomůže, abyste se všem těmto příjemným věcem mohli věnovat.

Stoupněte si, rozkročte se na šířku ramen, pokrčte kolena, podsaďte pánev, vytáhněte krční páteř, bradu mírně přitáhněte k hrudi, ruce nechtě při těle. Dýchejte rovnoměrně, hluboce a plynule, uvolněte tělo i mysl. Zhluboka se nadechněte a zatněte pěsti. Ještě při pokračujícím nádechu opište pomalu oběma rukama široký vnější oblouk (jako byste chtěli někoho s velikým rozmachem Praštit), dokud se opět nestřetnou před hrudníkem. Rozevřete pěsti, lokty před tělem přitáhněte k sobě, takže obě dlaně směřují vzhůru ke stropu, pomalu zhluboka vydechněte a vyslovte léčivý zvuk pro čchi jater "Ššššššššššš!", přičemž spojené lokty (pomalu a jemně) přitáhněte k břichu.

Zopakujte tento cyklus maximálně devětkrát; při nadechování si představte, že vdechovaný vzduch je prosycený hravým temperamentem, který vám zaplaví játra (vpravo pod žebry) i vašeho "vnitřního divocha". Při výdechu si představte, že se zvukem "Ššššššššššš!" se nese všechna opotřebovaná, vyčerpaná čchi jater a vypusťte ji ústy ven.

Až tak učiníte, spolkněte několik kapek květinové esence z květu hořčice dr. Bacha a autosugestivně proneste následující věty:

" Nyní jsem si vědom, že jsem to já sám, kdo mě deprimuje, neboť v sobě potlačuju přirozenou hravost. Je naprosto v pořádku, abych v tom pokračoval tak dlouho, dokud to budu shledávat zábavným, přínosným a ve všech směrech obohacujícím. Já sám se také mohu svobodně rozhodnout, že jednou nechám svou hravou mysl hrát si způsobem, který jí bude vyhovovat. Tímto ruším svou povinnost zaobírat se pochmurnými náladami, sebeobviňováním, nenávistí vůči sobě samému, sebelítostí a jinými projevy deprese. Právě tedse osvobozuju, odcházím a jdu si hrát."

Zdroj: Bosonohý lékař - Osvobození mysli, nakladatelství Metafora