Hněv

Hněv může být pozitivní emocí, která napomáhá příznivému rozvoji vztahu. Pokud máme objektivně pocit, že stojíme před skutečnou nespravedlností, frustrující skutečností nebo útokem na naši osobu, je hněv odůvodněným vyjádřením toho, co právě cítíme.

Je nutné hněv vyjádřit, ovšem je důležité dát ho najevo způsobem, který je přiměřený prožívané situaci, srozumitelný a přijatelný pro druhého člověka.

Analýza situace, kterou provádíme, je však deformovaná naší subjektivitou i tím, co jsme dosud v životě prožili. Může se stát, že naše reakce začnou být záhy nepřiměřené a náš hněv bude mít pro nás i pro druhého neúměrné a negativní následky. Těmi mohou být především:

- Vyhýbavost ? udržuji si odstup, úzkostlivě se vyhýbám osobě, která ve mně vyvolává emoci. Potlačený hněv se však může změnit ve skutečnou zášť. Dříve nebo později se stejně projeví, může dojít k prudké konfrontaci, anebo se přesune jinam a projeví se při jiné příležitosti.

- Podřízení ? stavím druhého na první místo. Chci co nejvíc zklidnit situaci. Neberu však v úvahu své vlastní prožívání a své potřeby. To znamená, že se hněv vlastně obrací proti mně.

- Agresivita ? dávám najevo hněv bez zábran, v jeho plné síle, gesty i slovem. Mým cílem je vlastně udělat na druhé dojem, vystrašit je a vnutit jim svou představu. Všechny prostředky jsou ?dobré?: srážení druhých, osobní výpady, obviňování, zastrašování, provokace apod.

Ať už dochází k jakémukoliv z těchto projevů, potlačování nebo násilí či výbušnosti, nic se tím nevyřeší.

Když je taková situace za námi, přichází sebeobviňování (?choval jsem se špatně?, ?měla jsem raději?), dostavují se pocity bezmoci nebo neúspěchu (?nejsem schopný?, ?nikdy se mi nepodaří?). Nezáleží na tom, jestli došlo ke zhoršení konfliktu či slovním, nebo dokonce fyzickým výpadům. V každém případě se pak mohou objevit pocity viny (?možná jsem zašel příliš daleko?), zášť k druhému člověku (?stejně je to jeho chyba, neměl to dělat?). Takový bludný kruh se pak udržuje sám. Po novém výbuchu hněvu bude následovat fáze lítosti, pak zášť.

Nezapomínejme, že za projevy hněvu se nejčastěji skrývá vyjádření nějaké potřeby, očekávání či přání. Hněv, pokud se vyjadřuje přiměřeně a adekvátně k dané situaci i druhému člověku, může posunout situaci příznivým směrem, když se jeho projev neomezí na zvýšení hlasu, ale doprovází ho odůvodněné vyjádření, co dotyčná osoba očekává a požaduje.

Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, hněv je projev, který má vyvolat u druhého nějakou emoci. Nejčastěji je to strach, který umožní dosáhnout cíle, aby se zabránilo střetnutí. Například rodič někdy ze strachu z odsouzení druhých raději ustoupí dítěti, jen aby se přestalo vztekat.

Zdroj: Jean - Yves Arrivé - Umění prožívat emoce, nakladatelství Portál