Fotografická paměť

Fotoaparát v mozku

Slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges ve své povídce Funes el Memorioso popisuje člověka, který má tak úžasnou paměť na podrobnosti, že ? bylo pro něj nejenom obtížné se smířit s tím, že obecný pojem pes zahrnuje tolik různých exemplářů nejrůznějšího vzhledu a velikosti, ale vadilo mu i to, že nějaký pes viděný (z profilu) v 15.14 hod. by se měl nazývat stejně jako týž pes viděný (zepředu) v 15.15 hod. téhož dne?.

Paradox fotografické paměti

Opravdu byste si chtěli pamatovat úplně všechno? Tato otázka odhaluje odvrácenou stranu dovednosti, která je tak silná, že překáží sama sobě. Většina z nás získá podrobnou informaci o čemkoli jen díky pracnému studiu. Lidský mozek je důmyslně zkonstruován tak, aby většinu příchozích informací vůbec nezaregistroval a nedovolil jim vstoupit do ?skladu? paměti. Pokud se nějaká informace bez našeho vědomého úsilí přece jen v naší paměti uloží, bývá to informace se silnou citovou složkou, informace, v níž jde někdy až o život.


Představte si, jaké by to bylo, kdyby vám každých deset vteřin přišel email a vy byste ho museli okamžitě přečíst a uložit do paměti počítače bez ohledu na to, zda je pro vás obsah zprávy důležitý, nebo ne. V takovém případě by už přestalo záležet na míře vaší pohotovosti a inteligence a na kvalitě vašeho počítače, neboť byste brzy byli naprosto beznadějně zavaleni chaotickou změtí bezcenných faktů.


Autorem jednoho z fascinujících popisů člověka s fotografickou pamětí je ruský neurolog Alexander R. Lurija. Zachycuje mnemonického génia S. V. Šereševského, který měl takovou zrakovou paměť, že byl nejen schopen se za méně než tři minuty naučit tabulku obsahující padesát čísel, ale tato tabulka mu zůstala v paměti po zbytek života ? spolu s tisíci dalšími, které si zapamatoval coby profesionální mnemonický umělec.


Techniky memorování užívané lidmi vybavenými ?přirozenou? fotografickou pamětí jsou v podstatě automatické a nevyžadují zvláštní námahu. Šereševskij se pokaždé chvíli upřeně díval na tabulku, pak zavřel oči, aby si ověřil, zda se zraková představa pevně zapsala do paměti, a poté ? pokud zjistil, že představa není ještě v jeho mysli dostatečně upevněna nebo není úplná ? se na tabulku na okamžik zadíval ještě jednou. Když proces zapamatování skončil, byl Šereševskij nejen schopen zpaměti přeříkávat čísla popořadě, ale i od konce nebo třeba úhlopříčně či ve vodorovných řadách. A když se ho někdo (zcela nečekaně) zeptal po třiceti letech znovu na podobu této tabulky, dokázal si čísla vybavit se stejnou přesností.

Zdroj: Když mozek pracuje jinak, nakladatelství Portál