Deprese

Jako nemoc či porucha nálady je deprese považována tehdy, když je nepřiměřená situaci a trvá déle než je u většiny lidí obvyklé. V této souvislosti je třeba dodat, že jsou lidé, kteří mají k depresi jako svému duševnímu stavu blíže, deprese u nich jako reakce na situace přichází častěji. Někdy se o nich mluví jako o melancholické povaze nebo o depresivní osobnosti, nejde tu o nemoc ani poruchu, ale o osobnostní vyladění.

I když se deprese vyznačuje především změnou nálady - emočními příznaky, jsou tu ještě další tři oblasti, kterých se tento stav dotýká. Jsou to příznaky v oblasti změny myšlení, příznaky tělesné a motivační. Všechny tyto příznaky se nemusí vyskytovat společně - kterýkoliv z nich nemusí dotyčná osoba pociťovat.

1. Emoční příznaky - jsou to především smutek a sklíčenost, pocity bezmoci a neštěstí. Jejich častým výrazem je pláč, ztráta zájmu o koníčky, vztahy s blízkými, objevují se myšlenky na sebevraždu, které je třeba brát velmi vážně.
2. Změny myšlení se týkají především negativního hodnocení sama sebe a své činnosti, pesimistický pohled do budoucnosti, sebeobviňování.
3. Tělesné příznaky se týkají hlavně ztráty chuti k jídlu, poruchy spánku, pocity únavy a celkové ztráty energie.
4. Motivace je utlumená, depresivní člověk je pasivní a těžko se přemáhá k nějaké činnosti.

Deprese u většiny lidí probíhá formou epizod, které opět u většiny lidí po čase sami odezní. Jak jsem řekl dříve, je deprese v podstatě v mnoha případech reakcí normální a často nevyžaduje žádnou speciální léčbu. Pokud člověka ale paralyzuje na delší dobu nebo je-li prožívané utrpení větší, než může člověk unést, je velmi vhodné depresi začít léčit. Je-li depresí ohrožen život člověka (například sebevraždou), je léčba nutná.

Při lehčí formě deprese někdy postačí ke zlepšení stavu větší přísun vitamínů a stopových prvků, mnoho lidí s depresí mluví o zmírnění pocitu únavy větším přísunem tekutin. Pití alkoholu v takovém stavu sice může dočasně pocity smutku a pesimistický pohled na svět zmírnit (a to ne u každého), ale tyto stavy se posléze vracejí často s větší intenzitou. Také díky tomu jsou depresivní lidé více ohroženi závislostí na alkoholu či některých lécích.

Pokud takováto "vitamínová a tekutinová první pomoc" nezabírá (u hlubší deprese je to jisté), přicházejí na řadu psychofarmaka - většinou antidepresiva, která předepíše lékař. Rozhodně je nanejvýš nevhodné experimentovat s léky samostatně, můžeme si tak svůj zdravotní stav značně zkomplikovat a navíc kýženého efektu nedosáhneme.

V mnoha případech je vhodné rozhodnout se pro psychoterapii jako způsob léčby deprese. Vůbec tu nejde o rozhodování mezi léky nebo psychologem (či psychiatrem), obě varianty se vzájemně doplňují a mohou společně přispět k rychlejšímu a často i trvalému zlepšení situace. Psychoterapii můžeme vyhledat když:
 

• nedokážeme si sami poradit se situací, na níž je naše deprese reakcí,
• chceme se sami aktivněji podílet na vlastní úzdravě,
• deprese se vracejí a my nevíme proč,
• chceme se naučit s depresí lépe zacházet nebo se jí přímo pokud možno vyhnout

  Těch důvodů může být jistě víc. Nechci tu tvrdit, že je psychoterapie zaručený lék na depresi, ovšem ukazuje se, že tento způsob léčby je pro uzdravení velmi přínosný. Kromě analytického přístupu je v poslední době velmi rozšířená takzvaná KBT (kognitivně-behaviorální terapie). Podle psychoanalýzy je deprese vždy reakcí na ztrátu - blízké osoby, společenského postavení, morální podpory? Je-li deprese reakcí nepřiměřenou, je to proto, že současná situace v něčem připomíná všechny obavy z dřívějších ztrát, které člověk prožil v dětství, obavy ze ztráty lásky rodičů, vyvolávající beznaděj a bezmoc. KBT naproti tomu pracuje s negativním myšlením především při posuzování sebe a očekávaných událostí. Také pracuje s technikami pro zlepšení sociálních dovedností, které umožňují překonat pocity samoty a vlastní neschopnosti.

Popis terapeutických směrů byl velmi stručný, pro vážnější zájemce je u nás k dispozici odborná literatura. Rád bych ještě dodal, že psychoanalytická léčba jde podle mého názoru více do hloubky, umožňuje větší sebepoznání i porozumění své depresi, může pomoci zároveň s depresí zlepšit i své blízké vztahy. KBT má mnohem kratší průběh, změna se obvykle dostaví dříve, léčba je přímo zaměřená na samotnou depresi, což někdy neumožňuje řešit hlubší problémy - kořeny samotné deprese. Mnoho terapeutů oba tyto přístupy spojuje a kombinuje.
Jan Kulhánek