Zlo je negativní, černá stránka naší duše a má být potrestáno. Dobro je pozitivní, světlá stránka naší duše a má být odměněno. A co když člověk páchá zlé skutky a není potrestán? A co když hodný člověk má špatný úděl ? A když spravedlivý trpí?

V poslední době jako kdyby se roztrhl pytel s různými naukami, náboženskými skupinami, kurzy duchovního rozvoje, léčitelskými praktikami, organizacemi nabízejícími zázračné produkty a skupinami slibujícími zvýšení naší energie a vitality mentálními, psychickými či tělesnými aktivitami.

V hlubokém spánku nebo snovém stavu strávíme asi třetinu svého života a přitom většina z nás zůstává v nevědomosti o významu tohoto času. Spánek obdobně jako dýchání je vrozená životní funkce, kterou přijímáme jako takovou, aniž o ní dále uvažujeme. Někdy si chvíli pamatujeme živý sen nebo zvlášť osvěžující spánek, ale sotva věnujeme byť jedinou myšlenku tomu, co se vlastně děje během všech těch let spánku a snění.

Žijeme ve společnosti nadbytku, jsme zpracovávání masmedii, zahlcováni reklamami, žijeme ve věku tabletek, které by měly všechno vyřešit - od rýmy až po depresi. Nechceme-li zahynout na přesycení těmito podněty, musíme si začít vybírat, co budeme vnímat a co budeme ignorovat, co je a není podstatné, co se dá zodpovědět a co ne, co má smysl a co nemá.Je nesmírně důležité si čas od času položit otázku: Na čem vlastně opravdu záleží?

Starý král zemřel příliš brzy. Jeho syn ještě nedospěl. Usedl na trůn, ale bál se, že zatím není na vládnutí dost zralý. Zmocnil se ho nepříjemný pocit, že mu koruna klouže z hlavy, že je pro něj příliš velká a těžká. Sebral odvahu a své pochybnosti vyslovil nahlas. Rádci si spokojeně pomysleli: "Jestliže si uvědomuje, že toho mnoho neví a že ještě nedozrál, mohl by být dobrým králem, který si nechá poradit, pozorně vyslechne připomínky, nerozhodne neuváženě, uzná své omyly a pokusí se je napravit. Radujme se za celé království.

Jsme tím, jaké barvy volíme, řekl slavný Goethe. Zkušený psycholog by se jistě dozvěděl něco o naší povaze podle barev, které preferujeme na našem oblečení. Jistě i plno z nás má určitou intuitivní schopnost odhadnout náladu či nějaký ten charakterový rys druhého člověka , když víme, jak se dotyčný obléká.

Každý z nás prošel situací, která na nás zanechala jistou stopu. Mohl to být například pád z koně, autohavárie nebo třeba samotný porod, tedy vstup do světa nás všech. Jindy jsme naopak prožili něco pro nás naprosto pozitivního, ale našel se někdo, kdo naše nadšení nesdílel a také třeba i zakázal.

Nic není náhoda. Když se nám něco přihodí, tak jsme na to zralí. Podle Rudolfa Steinera, zakladatele antroposofie, teprve když dáme do souvislosti mluvu vnějšího světa s mluvou svého nitra, dostaneme plnou skutečnost.

Podle mytologie bylo Oidipovi předpovězeno, že zavraždí svého otce a ožení se s vlastní matkou. Věštba se po sérii katastrof naplnila. Vědci vyzkoumali, že i ve skutečném životě mají proroctví tendenci se naplňovat.

Tělesné pachy jsou svým způsobem psychickými a smyslovými projevy našeho ducha, charakteru, ba dokonce i zdravotního stavu. Tradiční čínská a tibetská medicína velmi rozvinula empirické poznání lidských pachů a jejich významu. Dobrý odborník na akupunkturu snadno rozpozná druh onemocnění pouhou identifikací pacientovy "tělesné vůně".