Reklama

Chceme pazourek či Internet?

Před dvěma roky mně jedna známá popisovala, jak jí její láska z daleké ciziny posílá milostné emaily a jak je to krásné. Přel jsem se s ní a vysvětloval, jak mi toto elektronické vyznávání lásky připadá studené a neosobní. Mé argumenty považovala za staromilství. Určitě si představovala, jak si pro své dopisy nabrušuji brk, sháním inkoust a olizuji známku. Krátce poté jsem objevil internet, nadchl se pro něj a pochopil i přednosti emailu a SMS zpráv. Technika nás pohlcuje a ovlivňuje.

Pár mých přátel ignoruje či nemá televizi. Dával jsem jim často za pravdu. I Ježíšek by se určitě za to Go Ježíšku Go naštval a televizi vyhodil. Ale pak jsem uviděl zajímavou debatu, hezký film a litoval jsem je, že o to přišli. Moudrá slova dalajlámy by k nám nikdy nepronikla a svoboda Tibetu by byl jen prázdný pojem nebýt tisku, CNN či internetu. Byl by pro nás neznámým mnichem, který si kdesi vede svou soukromou válku.

Ptám se sám sebe: je internet bůh či ďábel? A co jsou media? K rozjímání většinou tíhne zralejší věk. Diogénes hloubal v sudu, jiní pak ve zdech klášterních, univerzitních či pod klenbou nebeskou za zpěvu ptáků pod košatými stromy. Starověká osvícenost bývala přisuzována životu odříkavému až poustevnickému. Čteme moudra, volající po holé pradávné podstatě člověka. Ale hodnoty typu nic nebýt a nic nechtít mně nyní připadají stejně idealistické jako přání mít všechno a být co nejvýše. Zápaďácké meditování kdesi v Tibetu s mobilem v kapse či odříkání v chaloupce bez elektřiny a televize se mi jeví stejně bláhové a falešné jako proměna šaolinských klášterů vlivem turismu v moderní disneylandy, což se vskutku děje.

Slovy klasika "čas oponou trhnul a změněn jest svět." Dovolávat se nyní starých pravd o prostém člověku, který k životu nic nepotřebuje, je stejně nereálné, jakoby trilobit v Barrandovské skále čekal, až se vrátí období kambria či permu anebo pazourky v muzeu věřily, že spící pračlověk v nás pochopí co je správné, vypne elektrárny, zničí všechny své stroje a zaleze do jeskyně. Na stejné úrovni naivity je ale i názor lidí jezdících do lesa na houby v jeepech s mobily s navigačním systémem GPS, že nepotřebují k životu poezii a že je nemastná neslaná dovolená bez hrochů a svahilského průvodce v kráteru Ngorongoro v Tanzanii.

Již Aristoteles napsal, že "nezřízenost se rovná epileptickém záchvatu." A "nezřízený život se stává nezvládnutelným- jako organické poškození mozku " (V.Vojtík). A tak ti zhýralci pro ty delikatesy nevnímají ani přirozenou chuť chleba se solí a ti příliš asketičtí zase vidí jen černobíle. Myslím si dokonce, že někteří se k odříkání a objímání stromů přesvědčují a namlouvají si, že je to správné. I pro ně platí, že "zdrženlivost v jídle je buď láska k vlastnímu zdraví nebo neschopnost se pořádně najíst" (F.De La Rochefoucauld). 

Opravdová moudrost je v pochopení nejen sebe, ale i současného světa a své role v něm. To propojení je těsné a nelze je jen tak rozbít.V této dynamické době se jeví nutnost porozumět technice a přijmout ji. Jinak bych tohle totiž ani nemohl psát a vy to číst. Ale při nesoudném a nadměrném využívání a zneužívání všech těch civilizačních perel riskujeme svůj pád a zánik. Jedině rozumem a úmyslnou přiměřenou skromností dokážeme odolat té mámivé vědecko- technické a konzumní vábničce. Je třeba hledat a najít harmonickou rovnováhu mezi upřednostňováním sebe a světa a snažit se o prosazování "udržitelného způsobu života". Stalo se to frází, ale ta myšlenka za to stojí. To je jediná šance na přežití pána tvorstva. Ještě jím prozatím je.

 Autorem je MUDr.Miroslav Ilgner. 

Reklama
Reklama

Komentáře

Reklama