Pohádky v naší duši II - mytologické pohádky

Dnes si povíme něco o pohádkách "mytologických" - o tom, jaké to jsou a jak mohou být pro náš duševní život důležité. Mytologické pohádky jsou obvykle staré tradiční příběhy, které svým obsahem přesahují oblast svého vzniku. Mýtický svět i s jeho hrdiny není světem vybájeným, smyšlenkou, fantazií, ale je kouzelným zrcadlem, které umí v příbězích ukazovat něco z podstaty světa, v němž žijeme, něco z podstaty nás samých.

Když takový mýtický příběh čteme, uvádí to naši duši do pohybu a já si troufám říct, že tento pohyb je pro náš duševní život léčivý. Jak píše Z. Neubauer, mýtus formuje mysl vypravěče i posluchače a rozumět mu znamená myslet, mluvit a jednat správně, to je v souladu s řádem světa a s vlastní přirozeností.

Mytologické pohádky vznikaly snad ve všech kulturách a přes velké vzdálenosti a mnoho kulturních odlišností mají společné znaky, podobné typy hrdinů i podobné překážky, které musejí překonávat. Srovnávací analýzou těchto jevů se zabýval světoznámý švýcarský psycholog C.G. Jung a na základě svého zkoumání vytvořil teorii o kolektivním nevědomí - části naší duše, kterou máme všichni společnou. Společné obsahy v pohádkách nazval archetypy - obsahy kolektivního nevědomí. Archetypy jsou vrozené formy (šablony), pomáhající utvářet naše myšlení, fantazii, prožívání i vztahy.

Mytologické příběhy, mezi něž kromě mýtů, bájí a pověstí patří také pohádky, chápal jako spontánní řeč kolektivního nevědomí lidstva. Mohli bychom mluvit také o paměti lidstva, duchovním světě člověka atd., různí autoři pro to, co máme všichni v naší duši společné, co je velmi prastaré a co přirozeně ovlivňuje naše přání a cíle, používají různé pojmy.

Příkladem mytologické pohádky je například "Pták Ohnivák", "O živé vodě" nebo "O Plaváčkovi". Tyto příběhy se nezaměřují na jednu vývojovou etapu člověka, ale obsáhnou obvykle celý životní příběh nebo jeho velkou část - od zrození až po svatbu, někdy po smrt. Příběh hlavního hrdiny je příběhem nás samých. Možných výkladů mytologických pohádek je více, pojďme si nyní přiblížit jeden z nich, který má k Jungovu pohledu velmi blízko.

Pokud se mýtus zmiňuje o zrození hrdiny, bývá to často spojeno s nějakým zázrakem či velkým nebezpečím, podobně jako např. v řeckých bájích zrození mnoha bohů. Tak se v pohádce O Plaváčkovi narodí hrdina otci, pro kterého je hrozbou a tak ho nechá zabít - utopit ve vodě. Najdou se však dobré síly (mívají konkrétní podobu nějakého sluhy, který neuposlechne králův rozkaz), které dají Plaváčkovi šanci přežít v proutěném košíku, plujícího po řece. V symbolické podobě tak čteme příběh o zrození dítěte, které musí být uchráněno před ničivou silou mužské energie vhozením do řeky života, po které dopluje až na místo, kde může v klidu dospět.

S toutéž energií v podobě otce (postava otce zde nereprezentuje skutečného otce, ale spíše to, co syn po otci dědí - archetyp muže, mužskou energii) se Plaváček setkává znovu v době, kdy je už připraven vydat se do světa a splnit svůj úkol. Bez tohoto setkání, které vypadá pro Plaváčka velmi nebezpečně, by nemohl pokračovat jeho další vývoj. Musí přeci získat vědění v příběhu o vyschlé studni, na jejímž prameni sedí žába. Také musí objevit svou sexualitu v příběhu o uschlé jabloni a hadu v kořenech. A to vše zvládne díky daru moudrosti - tří zlatých vlasů děda vševěda - slunce, jasného vědomí. Nevěstou, kterou si vyslouží, rozumíme v symbolické rovině mýtu získání či objevení ženské části duše hrdiny, jeho Animy. Protože teprve pak může být jeho duše úplná, celá.

Svatba v mytologickém vyprávění není posvěceným spojením dvou partnerů, ale spojením dvou principů - mužského a ženského - v jednom člověku, v každém z nás. A proto Rex a Regina - král a královna (ale také Amor a Psyché, Slunce a Luna a další dvojice protikladů, které se v okamžik "svatby" stanou jedním celkem) budou věčným finálem nejen pohádek a bájí, ale i životů každého z nás.

Mytologické pohádky v obrazech naznačují, jak asi probíhá náš duševní růst, po čem asi toužíme a čeho se bojíme. Přestože výkladů existuje mnoho, síla, kterou pro náš duševní život takové příběhy mají, je na těchto interpretacích zcela nezávislá.

Z literatury mohu doporučit knihu "Psychologický výklad pohádek" od M. L. von Franz, žačky C.G.Junga, kterou vydalo nakladatelství PORTÁL. Pohledem hlubinné psychologie spolu s autorkou čtenář projde pohádkovými příběhy, které jsou členěny podle archetypů. Všechny pojmy hlubinné psychologie jsou v knize dobře a srozumitelně vysvětleny.


Jan Kulhánek

Komentáře (5)

  • Obrázek uživatele Jirka
    Jirka (anonym)

    Je to zajímavé, takhle jsem o pohádkách nikdy nepřemýšlel. Vždycky jsem si myslel, že dospělé pohádky zajímají jen proto, že se mohou na chvíli vrátit do svých dětských let... Knihu jsem si sehnal a je opravdu dobrá, dobře se to čte, můžu doporučit.

    Říj 01, 2002
  • Obrázek uživatele Anna
    Anna (anonym)

    Také jsem něčemu takovému dříve nevěřila. A pak se mi do rukou dostala knížka Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estés, pročítala jsem ji doslova s očima navrch hlavy:-)) a stále se k ní vracím. Pohádkové příběhy pro mne (díky ní) získaly opravdu netušený rozměr. Děkuji za typ na další titul. Anna

    Říj 11, 2002
  • Obrázek uživatele MAREKTA
    MAREKTA (anonym)

    JE TO BLBOST VSE JE PICOVINA

    Říj 12, 2006
  • Obrázek uživatele Archeus
    Archeus (anonym)

    Asi je již pasé komentovat téměř deset let starý "příspěvek", ale nemohu jinak.... Pana Kulhánku, prosím, nepište o mýtech a o pohádkách takové nesmysly. Díky takovým slátaninám je pak internet zahlcen hloupostmi a lidé, kteří by se chtěli něco dozvědět, se dozví toto, resp. nic.

    Bře 08, 2011
  • Obrázek uživatele Magdaléna
    Magdaléna (anonym)

    Díky moc, velmi přínosný článek.

    Lis 02, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama