Panický záchvat

Panický záchvat přichází náhle, vyvrcholí do 10 minut a pak obvykle zmizí. Záchvat není nebezpečný, i když je nepříjemný a zdá se vám, že jde o život. Podle definice panického záchvatu musí splňovat nejméně 4 z následujících 13 příznaků:

  • bolesti nebo nepříjemné pocity v hrudníku
  • bušení srdce nebo zrychlený tep
  • chvění nebo třes
  • návaly horka, nebo chladu
  • obtížné dýchání
  • pocení
  • pocit na zvracení nebo břišní nevolnost (neklid, víření v břiše)
  • pocit zalykání se nebo dušení
  • pocit závratě, neklidu, mdloby, točení hlavy
  • pocit, že objekty nejsou reálné (derealizace) nebo že jedinec je mimo, "není zde skutečně" (depersonalizace)
  • strach ze smrti
  • strach ze ztráty kontroly, "zešílení", ztráty vědomí
  • sucho v ústech


    Zdroj: kniha Zbavte se bolesti - Readers Digest Výběr
  • Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
    Diskuze ke článku
    Přidat komentář

    Komentáře (79)

    • Obrázek uživatele isa
      isa (anonym)

      je mi 28 let, jsem 4 roky vdana a tyto zachvaty jsem zazila uz asi 20krat.mam za sebou veskera vysetreni, zjistili jen malinko zvyseny cholesterol (202?).muj internista mi rekl, ze to mam ze stresu a predepsal mi Doxepin Dura 10 MG.ten budu ted od patku uzivat a uvidi se. behem tech poslednich 2 let jsem nepribrala ani kilo, naopak zhubla jsem z 54Kg na 42Kg.slo to vsechno velmi rychle, ale pricina byla,ze me manzel podvedl a ja jsem byla velmi slaba to prekousnout.hraji dal vzornou manzelku a dal musim respektovat jeho "ulety".chci se s tim smirit, protoze mame 3leteho syna, ktery ma tatinka velmi rad a ja nechci mym odchodem synovi zpusobit bolest.staci, ze trpim ja.ale da se to nejak vylecit?chci byt zase ja, vesela a stastna a chci, aby mi to bylo jedno, co dela, kde a s kym...vim, ze ho mam rada,a vim, ze to zni naivne. nechci ho menit nebo mu dat kufry pred dvere.rada bych zmenila sebe, kvuli me a memu zdravi.mate nejaky TIP pro mne,ktery mi doda sebevedomi?

      Lis 09, 2004
    • Obrázek uživatele Renča
      Renča (anonym)

      Je mi 37 a panickou poruchou jsem trpěla 7 let, záchvaty jsem měla i několikrát denně. Nakonec jsem po těch letech utrpení konečně našla sílu a svěřila se do rukou psychiatra.Začala jsem brát antidepresivum serotonin /citalec/ a jsem po 6 měsících bez potíží. Léka beru dál 1 tabletu obden.

      Čer 29, 2003
    • Obrázek uživatele Jarda
      Jarda (anonym)

      a co se s tím dá dělat? Beru antidepresiva, navštěvuji psychiatra a psycholožku,zkoušel jsem hypnozu, regresivní terapii a vysledek žádný.Pokud víte jak na to, budu rád za každou odpověď.

      Kvě 25, 2003
    • Obrázek uživatele Pavel
      Pavel (anonym)

      Ve svých 42 letech jsem zažil za podle mého názoru zcela obvyklých okolností nečekaný nával úzkosti. Ten se od té doby několikrát opakoval, vždy však šlo o okolnosti shodné nebo velmi podobné. Poprvé to bylo před asi 3 měsíci při jízdě plným metrem na trase C ze stanice Florenc, měl jsem namířeno na Budějovickou. Ve stanici Hlavní nádraží se mě zmocnila silná nevolnost - slabost, závrať, vzedmutá bránice, sucho v puse, pocit dušení, brnění v končetinách, snížení vizuálního vnímání, strach že upadnu a zemřu, napětí, nutkání uniknout pryč z uzavřeného prostoru. Pozdě, dveře se zavřely a vlak pokračoval na Muzeum. Neutekl jsem. Vyhledal jsem jediné místo k sezení, snažil se z hluboka dýchat, a čekal, jestli to přežiju. Nevěděl jsem, zda budu schopen vstát, ale musel jsem vypadnout a tak se stalo na Pankráci. Venku jsem seděl na lavičce bez pojmu o čase a říkal si, zda mám zavolat záchranku, protože umírám. Po asi 20 minutách jsem zkusil vstát. Ještě minimálně hodinu jsem držel prst na tlačítku vytáčejícím záchranku na mobilním telefonu. Domů jsem šel pěšky. Tato příhoda mě natolik vyděsila, že jsem se objednal k lékaři. Během několika dnů, během nichž jsem se zdržoval jízdy metrem, na trase B na Náměstí Republiky se dostavila mírnější obdoba první zkušenosti, jsem obdržel výsledky zdravého člověka (kromě mírně zvýšené hladiny cholesterolu) a doporučení nejezdit metrem. Metrem člověk čas od času z různých důvodů prostě jet musí. Na Béčku s mírnějšími projevy obvykle na Náměstí Republiky (tady dokonce i v tramvaji). Céčko jsem po zmíněných cca 3 měsících vyzkoušel před týdnem. Florenc - Hlavní nádraží = smrtonosná past. Muzeum - snaha ještě uniknout. IPPavlova výstup. Co je nejhorší. Pocity se začaly projevovat i při jízdě autem. Před měsícem na dálnici D8, před týdnem na Letné a prohloubily se v tunelu Mrázovka (tady už nešlo jen o můj život, o to horší pocity). Přiznávám, jsem citlivější, než většina lidí z mého okolí, občas mívám ´věštecké´ sny, a ve spojení s mýma citlivýma ušima (od malička podle intenzity a lokalizace pískání vnímám postoje jiných lidí vůči mé osobě, ačkoli lékaři na to mohou mít jiný názor) to nemám vždy lehké. Nespojuji své zážitky s událostmi v Londýně, i když načasování toho prvního by sedlo.

      Zář 29, 2005
    • Obrázek uživatele dana
      dana (anonym)

      Úzkostnou paniku jsem poprvé zažila asi před šesti lety, pár měsíců po operaci žlučníku, která předcházel kolikový záchvat. Za pár měsíců na to mě nečekaně a kdykoliv přepadal neznámý strach provázený silným bušením srdce, stažením žaludku, pocením a nemožností dýchat. Myslela jsem, že mám infarkt a umírám. Když se situace opakovala stále častěji a intenzivněji, pochopila jsem ,že o infarkt asi nepůjde, že přežívám a bude nutné s tím něco dělat. Ale co? Když jsem se svěřila kamarádce, rodičům nebo manželovi, jen mávli rukou, že mají také všelijaké potíže a nemám si to prý tak brát. Dostala jsem se do depresí, pořád jsem brečela a myslela, že život už nikdy nebude pokračovat normálně. Mám však tři děti, a tak jsem našla sílu bojovat. Začala jsem cvičit tělesně i duchovně, svěřila se obvodní lékařce, navštívila psychologa a začal brát Lexaurin a relaxovat. Stav se po pár měsících výrazně zlepšil, ale musím přiznat, že přetrvává přeskakování srdce několikrát za den a to nezávisle na čemkoliv. Je to hrozně nepříjemné. Taky jsem zjistila, že mě nesmí nic polekat, jinak "přeskakování" nebo "bušení" spojené s podivnou nervozitou trvá třeba celé odpoledne. S tím už si nevím zase rady.Všechny podobně postižené moc zdravím a přeju hodně duševních sil.

      Čer 07, 2006
    • Obrázek uživatele Bela
      Bela (anonym)

      Četla jsem vaše příspěvky a v mnoha případech jsem se v nich našla. Až na to, že narozdíl od vás nemám žádný záchytný bod, ke kterému se upnout, nevím, co způsobuje ty stavy. Navíc je mi 19 let, nechci se v tomhle věku trápit tím, že ráno vstanu, hned si vzpomenu, že musím jet přes půl hodiny autobusem do školy, nechci mít strach, že budu mít strach..Je to pár měsíců, co se mi tyto stavy začaly objevovat - většinou v uzavřených nebo stísněných prostorách, autobuse, solárku, úzkých chodbách..buší mi srdce, mám pocit jako bych byla hrozně nabitá energií ale moje tělo jí nedokázalo vybít, mačkám telefon, tašku, vlastní nohu, mám pocit, že až budu přecházet silnici, tak že udělám něco nekontrolovatelného..Každá maličkost mě rozhodí, změna trasy autobusu kvůli dopravní nehodě na dálnici, přespání na chatě, odkud vím, že jen tak odjet nemůžu..Nevím, co s tím.

      Bře 27, 2007
    • Obrázek uživatele monika
      monika (anonym)

      Belo, zkus napřed psychologa. Mě hodně pomohl.

      Bře 27, 2007
    • Obrázek uživatele Ahoj Belo
      Ahoj Belo (anonym)

      Já jsem měla první ataku taky v 19 a pocity? Přesně takové jako máš ty doporučuju ti vyhledat nejdříve psychologa domluvit psychoterapie a poté psychiatra co ti napíše léky, snad i jen toho psychiatra a ten už určí a možná že by ty psychoterapie dělal sám??!.Musíš být trpělivá není to léčba na krátkou dobu, ale věř že bude líp, já jsem toho svědkem!Pokud budeš chtít napiš tvuj email ráda poradím pa Míša

      Bře 27, 2007
    • Obrázek uživatele Sieva
      Sieva (anonym)

      Dobry den, znam tyto zachvaty a pocity uzkosti. Sma jsem pred 14 roky prosla lecbou psychologa a lekovou terapii. Musim ale rict ze za nejucinnejsi terapii povazuji Homeopatickou cilenou lecbu a praci sama na sobe.Homeopatie nastartuje ozdravny proces v tele a clovek sam musi rozpoznat svuj problem - vetsinou velice hluboce ulozeny a najit svou cestu zivotem, nekdy az existencialni kdo jsem a odkud a kam jdu. Mne ten nejdulezitejsi zacatek trval cca rok a pul a malem jsem ho neprezila,ale nyni po 14 letech jsem uplne v poradku . Zacalo se to opravdu lepsit cca po 2a pul letech panickych zachvatu. Nyni vlastnim a ridim dve firmy, mam 2 deti o ktere se staram a myslim,ze sobe i zivotu trochu vice rozumim. Byl to pro mne strasne dulezity meznik meho zivota,nebot mne donutil pracovat na sobe jako nikdy drive.Neztracejte nadeji a zkuste homeopatii misto chemickych leku,ktery problem jen utlumi

      Dub 02, 2007
    • Obrázek uživatele Jannet
      Jannet (anonym)

      Ahoj, ja si tu ctu vase prispevky, a jsem vazne prekvapena, kolik nas takovych je. Je mi 30 let, poprve jsem dostala panicky zachvat pred 6ti mesici. Bylo to sileny, vubec jsem nevedela co se se mnou deje. Mela jsem jit zrovna do prace na odpoledni a nebyla jsem schopna. Strasne jsem se motala, neslysela nic jinyho, jen buseni svyho srdce a strasny strach z toho neznama. Porad jsem jenom brecela. moje spolubydlici me zavezla do nemocnice, nebyla jsem schopna si sama dojit na toaletu, bala jsem se vseho, bala jsem se lidi, bala jsem se byt sama, bala jsem se prostoru, proste vseho. v nemocnici mi nijak neporadili, tak jsem se musela obratit na svoji obvodacku. A za to jsem fakt vdecna, je to mlada doktorka, ktera hned kdyz me videla, a po chvilce, co se se mnou bavila mi rekla: dostala jste svuj, mozna ne prvni, ale opravdu silny panicky zachvat. Napsala mi antidepresina, ale nebrala jsem je. Byla jsem 6 tydnu na nemocensky. Musela jsem chodit na kratky prochazky, zmeni zivotospravu, vstavat v pravidelnych hodinach, naucit se relaxovat, coz fakt mi jde spatne do ted, mam pocit, ze neumim vypnout mozek!!! postupne jezdit po kouskach metrem , zmenila jsem praci, snazim se na cas vyvarovat tzv. customer service, a DNES- mam strasnej strach, ze to na me zase jde, snazim se na to nemyslet, zamestnat mozek necim pozitivnim, ale vim, ze nejsem v pohode, a ze to jen tak brzy v pohode nebude, citim to. Nemam moc lidi, komu se sverit, protoze, nikdo z nich nevi, o cem mluvim a pripadam si blbe.Jsem fakt rada, ze jsem nasla vase prispevky, drz me se a ver me!!! Hodne stesti xxx

      Kvě 15, 2007
    • Obrázek uživatele J.
      J. (anonym)

      ahoj jdi na panická porucha 6

      Kvě 15, 2007
    • Obrázek uživatele Ondra
      Ondra (anonym)

      Ahoj všichni, je mi 17 let a panickými ataky trpím již od dětství. Celkem jsem jich měl stovky, možná tisíc! (cca 1 denně od mých 11 let s roční pauzou uprostřed). Je to opravdu strašné, ale dá se s tím žít. Jelikož v poslední době to ale přerůstá v dlouhodobou depresi, začal jsem to více řešit a beru antidepresiva. Trochu se to zlepšilo, ale nevymizelo... hodně štěstí všem, vím jak se cítíte a věřte, že v tom nejste sami!!! Já se toho bál hodně dlouho...

      Čer 03, 2007
    • Obrázek uživatele Návštěvník
      Návštěvník (anonym)

      jsemm taky trpel panikou pomohla mi joga .

      Čer 29, 2007
    • Obrázek uživatele Jeanette
      Jeanette (anonym)

      Taky mi pomáhá Citalec. Jinak výše zmíněný příspěvek od pana Čihaře je naprosto přesné popsání příznaků záchvatu. Je to hnusná sviňa, ta panika. A nejhnusnější je, že přichází naprosto nečekaně a člověk se pak musí pořád sledovat.A je fakt, že se vrací v situacích, ve kterých nás už překvapila. Já jsem takhle přestala s kolegy chodit na oběd. Jednou mě to chytlo při tom obědě a pak pořád. Pak už jsem chodila předem vyjukaná, že mě to chytne a taky, že jo. Pak jsem úplně přestala chodit na obědy, vymlouvajíc se držení diety.... Bylo to strašný, zhubla jsem se o 10 kg. Jsem ráda, že existují antidepresiva. Sama bych si asi nepomohla.

      Čer 29, 2007
    • Obrázek uživatele xXx
      xXx (anonym)

      Zdravim Tak jsem nejak nahodou zabrousil na tuhle stranku a jelikoz mam nejakou tu zkusenost s touhle srandickou, která nekdy dost zneprijemnuje zivot, rad bych se s vami podelil o svoje "zazitky". Prvni zachvat jsem mel asi pred 5 ti lety a tak jako asi vetsina byl jsem z toho pekne vykulenej. Ono kdyz se na vas najednou znicehonic vrhne 12 ze 13 zminenejch priznaku, tak to s clovekem dokaze pekne zamavat. Verte, byl jsem uz v zivote v ruznejch situacich, ale nejvetsi odvahu jsem za celej svuj zivot az dosud musel projevit, kdyz jsem den po svem prvnim ataku nasedl do vlaku a jel do skoly. Nejhorsi ze vseho asi byly pocit nerealna, ztráty sebekontroly a duseni. Kdybych byl opravnen nejakemu novackovi radit jak se s tim alespon z casti vyporadat tak by to vypadalo asi takhle: nejdrive je treba dostat se z prvotniho vydeseni, tomu dobre poslouzi leky na bazi benzodiazepanu, maximalne vsak 9 tydnu, a soucasne zacit brat antidepresiva coz se = klasicky lekarsky postup. Rozhodne NIKOMU NEDOPORUCUJU zustavat doma na neschopence a utapet se sam ve svych stavech. Panicky atak nam pripravuje nase mysl a pokud ji zamestname cinnosti nema na podobne kravinky cas.... Kazdy kdo ma s tou nemoci co do cineni si urcite vytvoril spoustu technik jak zmirnit tyto stavy ja casto pouzivam tyto: urcite pomaha prochazka, ale je treba si nastavit nejaky jeji cil, napr. dojdu k pomnicku, dale jakakoliv cinnost vyzadujici pozornost (napr. skladani pradla, pocitani sloupu el. vedeni pri jizde vlakem,nebo stipani drivi, je to sice trochu divne, kdyz jdete o pulnoci stipat drivi, ale co sa da delat). Pokud mate doma zvire bezte si s nim hrat, zrejme bude take dobre tzv. bile svetlo (chystam se ho koupit). Mam vzdy pripravenou pilulku Lexaurinu, ale pouzivam ji kdyz uz neni opravdu vyhnuti a to tak, ze si ji necham rozpustit v ustech (mela by takhle zabirat rychleji), tahle nemoc je neco s cim musite bojovat a hlavne ji poznat, proto se ladujte praskama hlavne benzodiazepanama co nejmin, pripominejte si, ze atak je casove omezenej, a ze vase telo, i kdyz je muceno vasi mysli v takovem stavu nevydrzi dlouho, takze ty nejhorsi priznaky odezni cca do 2 hodin i bez prasku. Velice pomaha meditace, na ktere je treba pracovat alespon 30 min denne. Principem je divat se na svoje myslenky a pocity (coz jsou vlastne taky myslenky) jako na neco co netvori tu opravdovou podstatnou cast vaseho ja, ale jsou vam jaksi externe nabidnuty. Je to velice tezke vysvetlit na par radcich ani ja sam v tom samozrejme nemam jasno. Podstata pomoci meditace je v tom, ze ziskate vnitrni jistotu, ze ve Vy jste neco jineho nez myslenky a pocity a dokazete se na ne neosobne podivat.

      Črv 09, 2007
    • Obrázek uživatele Ondra
      Ondra (anonym)

      Ahoj, jsem ten, který již něco psal trochu doleji... chci se zeptat: Co dělat, když panický atak nastane?? Máte nějaké rady či zkušenosti? Díky moc!

      Črv 22, 2007
    • Obrázek uživatele enka
      enka (anonym)

      Ahojte vsetci. Trvalo mi dlho, nez som prisla na to, ze to, cim trpim, je vlastne panicky zachvat. Pri navseve lekara, ako je to u nas zvykom, mi nasli aj to, co som nemala - 3 mesiace som uzivala lieky na srdce, lebo mi vraj poriadne nepriviera, takze sa mi len pohorsilo, lebo som uverila, ze mam chore srdce a zacla som sa bat, ze zomriem a to mi len privodilo len viacero zachvatov. Ked bol potom 2 mesiace klud napriek tomu, ze som sem-tam na tabletku zabudla, uvedomila som si, ze to bude nieco ine. Na internete som nasla odpoved/rady. Po tom, co som si precitala na internete, len vedomie, ze sa na to neumiera a ze je to bezna choroba, mi velmi pomohlo - citim sa hned lepsie. Uz som rozmyslala nad psychiatrom a ukludnovacimi tabletkami, ked som nasla na internete uspokojujuce informacie. Dobra sprava - da sa to predychat, kazdy si musi najst sposob, ktory posoby nanho najlepsie (od hlbokeho a pomaleho dychania do papieroveho sacka cez jogu, tai chi a meditaciu ci ladovu vodu na ruky alebo ukludnovaci jemny ton blizkej osoby ubezpecujuci, ze vsetko je v poriadku a za chvilu to prejde). Vzdy si spomen, ze nie si sam... A hlavne, ze je to len v tvojej hlave, inak to nijak neovplyvnuje tvoje zdravie. 2 knihy, ktore su velmi odporucane, su "The Linden Method" a "Panic Away". Osobne uprednostnujem "beztabletkovu" liecbu. Necitala som ich - zatial, ale su velmi odporucane. (neviem ale, ci boli vydane v sk alebo cz).

      Zář 27, 2007
    • Obrázek uživatele enka
      enka (anonym)

      pre tych, co by radi vedeli priznaky, tak je to (aspon z mojej skusenosti): * z nicoho nic pocit, akoby som stracala svet pred ocami, akoby som nebola pritomna alebo zamdlievala, chcem niekam odist (pri konverzacii s niekym, mam chut ujst), prudke busenie srdca, zrychleny dych, strach, ze zomriem, ze dostanem infarkt, stiahnuta hrud, pocit, ze sa dusim, ze nemozem dychat, nemozem najst pokoj ci ulavu. Vtedy sa vzdy schulim do klbka na miesto, ktore mam najradsej, snazim sa upokojit, ze to prejde a velakrat sa modlim (je dobre odviest pozornost na nieco ine od dohto stavu, aj ked je to velmi tazke)

      Zář 27, 2007
    • Obrázek uživatele Janinka
      Janinka (anonym)

      Ahoj vsichni....jsem rada,ze jste mne uklidnily,ze to neni nic moc zavazneho.Je mi 21 let a porve co se mi to stalo jsem se strasne lekla...je pravda, ze je to hodne zpusobene stresem a nespravnou zivotospravou.Zkusila jsem cvicit a moc se to zlepsilo a jeste si vylepsite postavicky :-)Chce to srdicko posilovat a trenovat.Obcas kdyz se mi to stane tak utikam vypit sklenici studene vody a to take pomuze.

      Říj 28, 2007
    • Obrázek uživatele armanda
      armanda (anonym)

      ahoj lidi. Prave prozivam obdobi kdy se u me projevuji zzirave panicke myslenky. Hledam na inetu jak na to jak bojovat proti tomuto co se u me projevilo a ja nevim co to je a jak na to. Dekuji za Vase slovaco jste tu napsali a taky navody jak kdo resi osobne tento problem. diky

      Pro 23, 2007
    • Obrázek uživatele Misa
      Misa (anonym)

      Zdravím. Stalo se mi to poprvé před včerejškem a pak ještě včera ráno. Svým způsobem musím říct že se mi ulevilo když mi můj přítel poslal tento odkaz, kde jsem se ztotožnila se všemi z 13 bodů. Je mi 17 let a během tří let jsem si prošla velkým stresem. Velké rodinné problémy atd. To co zde popisujete je přesné. Stalo se mi to večer na oslavě narozenin v jedné hospodě, musela jsem okamžitě pryč. Za ten večer se to pak opakovalo ještě jednou. Nejhorší bylo že se mi to přihodilo ve společnosti. Všichni byli popití já odmítala pít. Prosila jsem přítele at jdeme domů, ale ten byl na mě naštvaný, byl v dobré náladě a já musela dvě hodiny trpět. Pořád jsem ležela, seděla, s nikým se nebavila. Jen jsem se klepala strachy že se mi něco stane. Nemohla jsem dýchat, měla jsem strach že se ze mě stane blázen, bušilo mi sdce, vůbec jsem si nepřipadala jako já. Konečně jsme se dostali od bytu kamaráda u kterého jsme měli přespat a já co nejrychleji usla. Doufala jsem že se z toho vyspím, ale ráno to začalo zase. Nemohla jsem jíst, to co jsem snedla sem vyzvracela, zase jsem se klepala, stejně nepříjemný pocit, přepadla mě beznaděj. Strach že už nebudu žít život jako dřív. Dnes se mi zatím úspěšně daří to zvládat. Včera večer jsem si dávala Neurol a ten mě uklidnil, ale taky hodně unavil.Chystám se k lékaři, ale nechci do sbe cpát nějaká antidepresiva. Chci objevit co je tím zpouštěčem a zbavit se toho. Bojím se jít zítra do školy. Nevím co budu dělat když mě to chytne. Rodiče mi nejsou oporou, pořád říkají že to nic není. Ale oni bohužel neví jak se v té chvíli člověk cítí. Aspon že přítel mě drží. On sám si kdysi prošel velkými problémy. Sice ne tímhle případem, ale chápe že psychycké potíže nejsou žádná legrace. Snažím se pořád zaměstnávat, když mám pocit že to na mě jde, ychl si pustím nějaký film, běhám, tancuju nebo utíkám najít někoho ským bych mohla mluvit. Přeji vám všem hodně štěstí. Musíme si věřit! Najít sílu! Tohle nejsme my! Dokážeme to!

      Kvě 16, 2010
    • Obrázek uživatele verča
      verča (anonym)

      Zdravím. Stalo se mi to...Ahoj Míšo, úplně přesně vím, čím procházíš, já jsem si za poslední 3 roky prošla nejdříve depresí, pak začínající agorafobií (strach z otevřeného prostoru), poté se vše uklidnilo, tohle všechno jsem zvládla sama a ani jsem vlastně tehdy nevěděla, co mi je. No a pak jsem prožila hodně ošklivej rok, rozchod s přítelem, nemocná mamka atd., jen co se vše uklidnilo, tak se mi úzkostná panická panika rozjela na plno, začala jsem s tím válčit přesně před rokem a 3/4 roku chodím k psychologovi. Nepřestávej bojovat a určitě navštiv psychologa, já to zvládám zatím bez prášků, pouze si pomáhám třezalkou, meduňkou, relaxační koupele a meditace, je potřeba dodržovat životosprávu, je to hodně dlouhej boj, ale potěším tě tím, že se to dá zvládat, jak už jsi ale řekla - nikdy už nebude nic tak jako dřív, s tím se člověk musí smířit a o tom je život, ale věř, že i s touhle nemocí se dá žít a dá se zvládat. Člověk to musí brát tak, že někoho trápí PP, někoho cukrovka a někoho třeba zase alegrie, každý máme svoji neduhu, člověk ji ale musí umět přijmout a vyrovnant se s tím. Svět je hezký místo i s PP :-) V případě, že si budeš chtít o tom víc popovídat...

      Kvě 17, 2010
    • Obrázek uživatele verča
      verča (anonym)

      Byla bych moc ráda. Můžu...jasně, večer mě zastihneš na icq 331343583 nebo email veroniqueee@email.cz

      Kvě 18, 2010
    • Obrázek uživatele Radmila
      Radmila (anonym)

      Já jsem už podle vás asi starší- je mi 51let. Od svých asi 24 let zápasím s těmito problémy, které popisujete. Dřív se tomu nepřikládal význam a obvoďák se mi vysmál, vysmál se mi ještě i psychiatr, kterého jsem navštívila za totáče. Prý je to ve mě a chce to nadhled. Žila jsem ve stresu a svoje potíže tajila- dovedete si představit při 2 dětech a práci , před rodinou a tak. Pak jsem ale nejspíš ze stresu onemocněla zánětem šlach. Vyhlehdala jsem znovu psychiatra a ten mi potvrdil, že je to z NELÉČENÉHO stresu , úzkosti a vypětí. Částečně mi pomohly AD, ale není to úplně OK. Prosím, běžte k psychiatrovi včas. Je to nemoc.

      Kvě 18, 2010
    • Obrázek uživatele Robin
      Robin (anonym)

      Ve svých 42 letech jsem...ve vasem pripade bych si dal pozor aby se panicka ataka neasociovala s uzavrenymi prostory, protoze pak muze takovy, nebo podobny prostor tuto ataku vyvolat, i kdyz v prvopocatku s tim nemel ten prostor nic co docineni. ataky jsem trpel pred peti lety, trvaly 8-10 hodin, takze zadne ze do 10 minut odezni a ze to neni nebezpecne, lidi jsou schopni vyzkocit z okna, je to velmi nebezpecne, pokud nevite co se vami opravdu deje. Z prvopocatku zabirali jen silna anxyolitia, ale pozdeji ani tyto ne, ve velmi silnych davkach, chteli mne hospitalizovat. Mohu vam dat radu, cestou psychiatru bych se nevydaval, muze vam pomoci bud terapie, nebo kombinace medikace a terapie dohromady, je to psychosomaticka porucha, takze pricinu je nutno hledat v psychice, ne v tele, nechte se vysetrit abyste vedel ze telo mate v poradku a to vas trochu uklidni, pak budete s vetsi jistotou zvladat mysl. i tak neni snadne najit dobreho terapeuta ktery vam opravdu pomuze, vzhledem k nekterym predchozim prispevku, brat leky po dobu nekolika let, a denne, tomu nerikam ze jste problem vyresili, proste se dopujete, a kdyz se dopovat prestanete, problem se vynori. je potreba resit pricinu, a to je nelehke, medikace vam jen pomuze prekonat to nejhorsi,a resi jen symptom, ne pricinu. preji hodne stesti...

      Črv 12, 2010
    • Obrázek uživatele Honza
      Honza (anonym)

      a co se s tím dá dělat?...je to v prdeli, vsichni chcipneme, ja to mam taky...

      Srp 21, 2010
    • Obrázek uživatele sara
      sara (anonym)

      dobrý den, chci se zeptat, hlavně mužů, kteří trpí pan.atakou. Je možné se to ovlivní i Váš sexuální život. Manžel má pan.ataku, bere adjuvin, lactimal,... ale už dlouho neměl žádnou ataku min. rok! jde o to, že náš sex.život je již 2 roky na bodu mrazu :-(( vůbec nic.... Říká, že nechce, nemá chut, nejdete to. Prosím poradte. Děkuji za odpovedi.

      Srp 27, 2010
    • Obrázek uživatele Iva
      Iva (anonym)

      Sáro, je to tak...můj manžel to má taky se mnou těžký, i mě to mrzí, ale nějak se nemůžu překonat.

      Srp 28, 2010
    • Obrázek uživatele Lucie
      Lucie (anonym)

      Ahoj vsichni....jsem rada,ze...Ahoj! Taky je mi 21 a záchvat jsem poprvé měla asi před 2 měsíci, bylo to dost šílené a nevěděla jsem co to je. Začala jsem doufat, že to časem přejde a taky to postupně přecházelo, ale když ty stavy, i když v menší míře trvaly už týden, rozhodla jsem se navštívit svého homeopata. Ten mně řekl, že to mám kvůli tomu, že už 6 let vkuse beru antikoncepci. Tak jsem ji vysadila. Pořád to ale pokračovalo, tak jsem šla na vyšetření srdce a krve- všechno bylo vpořádku, až na mírně zvýšený cholesterol. To mně dost uklidnilo a myslela jsem si teda dál, že je to z antikoncpce a časem to odezní. Je pravda, že teď už tyto stavy skoro nepociťuju, ale včera jsem se bavila s taťkovou manželkou o mých problémech a ta mně řekla, že přesně ví, o co jde, že si tím prošla taky, že je to panický záchvat. Trochu mě to vyděsilo, ale jsem ráda, že vím, o co jde. Pravidelně cvičím a scházím se se svými kamarády, což mně dost pomáhá a doifám, že tyto stavy časem odezní úplně. Zdravím všechny!

      Bře 13, 2011
    • Obrázek uživatele Blair
      Blair (anonym)

      2x se mi stalo, že mi začalo náhle být srdce, měla jsem studený pot a cítila jsem chlad, špatně se mi dýchalo, poté jsem začala vidět rozostřeně a viděla jsem divné barvy a taky jsem měla pocit, že mám zalehlé uši a že se asi za chvilku pozvracím. Myslíte, že se jedná o panický záchvat? Stalo se mi to v přecpaném autobuse.

      Srp 03, 2011
    • Obrázek uživatele Severin
      Severin (anonym)

      2x se mi stalo, že mi...100% Občas nám může být jen trochu nevolno, a když se toho lekneme, může se z toho vystupňovat panika. Relax, take it easy. Nádech, výdech, myslet na příjemné věci a připomenou si, že já jsem pánem svého těla a nenechám se panikou ovládnout. Dokážu to zvládnout, neublíží mi to. :)

      Srp 29, 2011
    • Obrázek uživatele jiřina
      jiřina (anonym)

      ahoj je to cirka 1 týden co jsem mnela asi panický atak , nemohla jsem stat na nohou neudržela hrnek od kafe ,silene stavy . strach z niceho silene buseni srdce hruza v tu chvilku no tak pul dne . pa jiřina

      Feb 17, 2012
    • Obrázek uživatele jiřina
      jiřina (anonym)

      Ahoj! Taky je mi 21 a...ahoj pišu na odkas pani ktera pise že bere lexsaurin . musim dodat pozor je velmy návykovi mužete jej uživat pouze 6 týdnu . pak jste závysla a nepomuže vam dal.sama jsm jej uživala 1 rok a pak jsem musela do bohnic . bezesrandy . pa jižina

      Feb 17, 2012
    • Obrázek uživatele Ráďa
      Ráďa (anonym)

      Zdravím vás ve spolek,tyto stavy prožívám v různých intervalech od svých 20ti let cirka pět let,za tu dobu sem se dostal třikrát na pohotovost,no pkaždé na mě koukali jak dybych si to vymýšlel až teď mě jedna paní doktorka řekla že to je nejspíš panickej záchvat,po přečtení všech možnách věcí a vašich příhod sem se našel v mnoha situacích a příznacích.Moje rada pro nováčky s těmedle divnýma návalama všeho možnýho i nemožnýho je a možná už to tady zaznělo,všechno je to vaší hlavě,snažte se uklidnit,mě k tomu pomáhá dýchat do sáčku,snažit se to samozřejmě rozhcodit..vím že je to strašně málo,ale já sám nevím co s tím mám dělat vim o tedle diagnostice teprve dva dny,le jak řikám stíhá mě to už cirka pět let.takže jak z tho dlouhodobě nevím,chtěl sem přispět svojí troškou do mlýna se svýma zkušenostma,přeji hodně zdaru a krásných dnů bez paniky:)

      Čer 06, 2012
    • Obrázek uživatele Bára
      Bára (anonym)

      a co se s tím dá dělat?...Ahoj Jardo, poradila bych ti kineziologii. je to ta nejlepší léčba. žádné antidepresiva. ta tě nevyléčí. hodně štěstí.

      Črv 18, 2012
    • Obrázek uživatele Bára
      Bára (anonym)

      Ahoj všichni, je mi 31 a první panický atak jsem měla asi před 4mi roky. potom za rok a od vánoc 2011 jsem ho měla ještě párkrát. Pak už jsem měla strach někam jezdit, chodit ven, do obchodu. Bála jsem se, že se mi někde udělá špatně. Mluvila jsem s psychiatrem a ten mi řekl, že se na to berou antidepresiva. já jsem to absolutně odmítla. jsou to léky které jen nemoc potlačujou. neléčí. Rozhodla jsem se navštívit kineziologii. našla jsem výbornou kinezioložku u který jsem byla už 4x. Je to skvělý. vidím změnu. záchvaty nemám a cítím se lépe. ještě vím, že nějaký odblok budu potřebovat, ale říkám vám tady všem, že léky vás akorát strašně ničí. ničí váše tělo a vaše střeva, ale neléčí. maji vedlejší účinky. opravdu kdo má zájem, navštivte KINEZIOLOGII.

      Črv 18, 2012
    • Obrázek uživatele Lenka
      Lenka (anonym)

      Ahojte,mám 22 let a panickou poruchou trpím přes 5 měsíců.Včera jsem dostala první nejhnusnější záchvat v buse. Bála jsem se ze strachu a začala jsem se třepat,bylo mi mdlení,na zvracení,měla jsem potřebu jít na wc..Po 15 minutách to odeznělo,když jsem vystoupila z busu. Úplně v pořádku,jako by se mi nic nestalo.. Berete někdo AntiDepresiva a zabírá to?

      Črv 21, 2012
    • Obrázek uživatele Veronika
      Veronika (anonym)

      Ahoj všichni, je mi 31 a...Ahoj, mohla bys mi prosím napsat kontakt na Vaši lékařku - kinezioložku, která Vám pomohla. Případně jak takové sezení probíhá???Snažím se už přes 2 roky zatím beru jen bylinky , ale poslední dobou mě to omezuje natolik, že nemohu chodit ani do práce. Což je pro mě dost zkličující. Občas při některých atakk mám pocit že už není kam jít a než to zažívat znovu snad radši nebýt což mě dost děsí!!! jakoukoliv radu vítám. Děkuji Veronika případný kontakt veronika...r"seznam.cz

      Črv 22, 2012
    • Obrázek uživatele petr
      petr (anonym)

      tak timhle trpim uz dlouho panickyma ataky.a mivam u toho ruzne stavy i ve spanku jse mne to stava a nevim uz jak s toho ven mivam i to ze jse pomocuji i unik stolice mivam samovolne a tak my bili doporuceny pliny jak na den tak i noc ale pouze kdyz mne to chytne jinak ne ale pliny nosim u sebe staleaz sest plin abych bylo na prebaleni mam ty inkotentni.kdyz mne to chytne v noci tak jsi musim davat plenu furt neda jse to zastavit je to podobne jako kdiz pusti te kohoutek vody takove stavy mam.lepsi na to je spanek vzdy mne to prejde ty ataky a mloby apod.

      Črv 23, 2012
    • Obrázek uživatele Lena
      Lena (anonym)

      je mi 28 let, jsem 4 roky...Promn ale ty asi nevis co znamena panicky zachvat to urcite neni nevera manzela ale tyka se to jen tebe a manzel to nezpusti!!!Myslim tim ba naopak manzela po tyhle poruse budes vyhledavat,nebudes se citit dobre v autobuse furt budes sledovat zastavky a pocitat kdy prijde ta tvoje na vystoupeni coz mam ja ted uz rok a pul v obchodu kdyz uvidis velkou frontu reknes si no neco mam v leddnici uvarim z toho,prosim ty nepis do panickyho atacu ty nevis co to je!!!!

      Črv 23, 2012
    • Obrázek uživatele Luce
      Luce (anonym)

      Ahoj, mně je 24 let, první takový popisovaný jev se mi stal před rokem na valkové zastávce. Jako každé ráno jsem seděla na lavičce, čekala na vlak ,četla si časopis a do toho jsem pila energy drink, najednou jsem skoro přestala dýchat, zamotala se mi hlava, měla jsem strach, že mám infarkt,připadala jsem si mimo svět. Pro někoho, kdo byl celý život v naprostém klidu, nebo si to alespoň myslel a byl až příliš racionální, živý, výbušný a energický, byla tahle paralýza dost nepříjemná... od té doby se moje záchvaty vystupňovaly na dost silné brnění celého těla, klepání se, dušnost, motání se hlavy, naposledy jsem musela utéct z metra, protože jsem se tam rozklepala, tělo mi vypovědělo službu a hodinu jsem to venku rozdýchávala... díky tomu jsem měla problémy ve škole, nemohla jsem se soustředit na výklady během přednášek, utíkala jsem z hodin, protože jsem se bála, že se něco stane... v pondělí jdu poprvé k psychiatrovi, rozhodně dopředu vím, že na léky se nedám... je to ale opravdu těžké, vždycky jsem byla dost racionální, vydržela jsem to, co jiní ne a najednou si připadám jako chromajzl, který už není ten pohotový a veselý člověk... chci především najt příčinu... tak snad se mi to podaří, ale jak říkám, tyhle psychické problémy jsou pro mě horší, než jakkákoliv nemoc, která mě zatím potkala...

      Srp 17, 2012
    • Obrázek uživatele lucre
      lucre (anonym)

      Navíc se mi k těmto záchvatům připojila opravdu velká dušnost, kdy se bojím cokoliv sníst, že se udusím... to je potom hodně nepříjemné, když sedíte u oběda s rodinou, nebo přáteli a poskakujete místy na židli a chytáte se za hrdlo, prootže se bojíte, že vám zaskočí...

      Srp 17, 2012
    • Obrázek uživatele luca
      luca (anonym)

      Promn ale ty asi nevis co...s tím naprosto nesouhlasím... jestliže je záchvat spojen s něpříjemnou událostí, např. s tím, že ji manžel podvedl, pak při pohledu na něj je záchvat zase na světě :) tím jsem si jista.. a nepiš lidem, že neví, co je co, sama nevíš, čím si procházejí a tvoje ataky nejsou reprezentativní a paušalizující pro toto onemocnění, děkuji

      Srp 17, 2012
    • Obrázek uživatele lilka
      lilka (anonym)

      mam taky tento problem a strasne se toho bojim mam to uz rok a zacalo to z hadek a uzkosti ze strachu a ze samoty nemuzu byt sama doma a taky jsem v klidu doma a pride to na mne mam to skoro furt nebavi me s toho zivot nemuzu byt nikde sama protoze mam strach a do toho se mi pak deje strasna palpitace zabusi mi silne srdce a ja zacnu panikarit jeste vic rodina me ale na psychyatra nechce dat ze prej mi daj prasky a ze ja budu s toho debil rikaj ze se musim vyrovnat s tim strachem i kdyz je to tezky ale co kdyz spanikarim a umru z toho co kdyz mi z toho selze srdce co to vlastne dokaze ta panika mam s ni strach a velkej zda se mi o ni a mam to uz i ve spani prrrosim poradte mi ja nevim co mam delat dekuju

      Črv 02, 2013
    • Obrázek uživatele Manka
      Manka (anonym)

      mam taky tento problem a...lilko, kolik je ti let? Určitě potřebuješ prášky, netrap se a zajdi si za lékařem. Bude líp. Rozhoduješ přeci o sobě jen ty SAMA! Sama se bohužel nevyléčíš.

      Črv 02, 2013
    • Obrázek uživatele lilka
      lilka (anonym)

      lilko, kolik je ti let? ...ja vim jenze sme v cizine a ja nevim kde to je a neumim anglictinu. Nikdo tam semnou nezajde protoze furt rikaj ze prej prasky me znicej a ze na ne budu navykla prej budu s toho jeste vetsi debil. Strejda puziva na uzkost rivotril 0,5 mg a je s toho posinutej a klepe se kdyz je nema ja je puzivala taky mesic necitila sem se navykla akorat me bolela po nich hlava a strasne mi bylo smutno strasne se bojim a hodne se kvuli tomu trapim jinak je mi trochu lip ale bojim se nejvic toho co kdyz spanikarim tak ze s toho otpadnu a zabije me to jinak dekuju za odpovedet a mam jednu otazku jeste muze me ten panicky zachvat zabit?

      Črv 06, 2013
    • Obrázek uživatele lilka
      lilka (anonym)

      ja vim jenze sme v cizine a...je mi 20

      Črv 10, 2013
    • Obrázek uživatele lilka
      lilka (anonym)

      je to v prdeli, vsichni...haha si legracni ja mam s toho velekj strach nici mi to zivot a to mam malyho chlapecka a moc ho miluju ale jeste ze v tom nejsem sama myslela jsem si ze mam tajiten problem jen ja bylo by to bomba kdyby se nektery z nas sesli a popovidali si o tom a resili problemy spolu ale uz jen to ze zivot neni pohadka a my nemuzem myt vse co chceme bydlim v anglii takze mam smulu jinak bych vas vsechny chtela poznat

      Črv 10, 2013
    • Obrázek uživatele karolinka
      karolinka (anonym)

      Ahoj, mně je 24 let, první...no tak to my ctes myslenky protoze i ja jsem byla tvrdas uplne jsem si chodila sama vsechno vyrizovat niceho sem se nebala bavila jsem se byla jsem spolecenska a bavil me hodne zivot ale pak nasla sem si pritele miluju ho a otehotnela sem ale to jsem zjistila az v kanade tak sem za nim sama letela do cech letadlem no a vsechno bylo jak pohadka ale nic pak to zacalo hadky u nej doma a stesk za rodicma v tehotenstvi jsem kolikrat nemela co jist ale nekdo si prochazi horsima vecma. No a pak porod ten byl hroznej snat nejhorsi na svete a pak to zacalo strasna panicka hruza na mne prisla prestalo to a pak zase a zase a pak me prestalo vsechno bavit zacala sem se stranit okoli nemuzu byt sama doma nikam sama chodit furt na to myslim brala sem rivotril ale uz ho nechci tato nemoc je to nejhorsi ja se bojim sama sebe nedokazu nic kdyby se neco dela a ja se sla prat tak bych utekla a to s toho duvodu ze by me vyhnala panika a nervy do toho jsem uz blazen

      Črv 10, 2013
    • Obrázek uživatele ajeje
      ajeje (anonym)

      první záchvat paniky jsem měla asi rok po narození prvního syna, bylo mi 23 let. bylo to v létě, prázdniny u rodičů. seděla jsem v křesle v obýváku, bylo po dobré večeři, a najdenou jsem cítila, že se nemohu nadechnout. záchvátil mě neuvěřitelný pocit hrůzy - vždycky jsem byla hodně zaměřená na nemoce, smrt, myslím tak jako zvídavě a výzkumnicky, že jsem si ráda četla doktorské a věděcké knížky. vyběhla jsem z obýváku a snažila se chodit. motala se mi hlava, nevěděla jsem, co se děje. pak se to opakovalo ráno poté, vlastně mě to probudilo - neovládala jsem své dýchání, z toho se mi prudce rozbušilo srdce a začalo přeskakovat. bylo mi zle a běžela jsem na záchod, a hned jsem si vzpomněla, jak mi táta vyprávěl, že když jeho kamarád dostal infarkt a při něm zemřel, strhl splachování na WC, protože se prostě předtím úplně po ... strachem - tak jsem si řekla "no holka, a je to tady" od té doby byly mé záchvaty velmi často spojeny právě s tímto tělesným příznakem, což je skutečně velmi frustrující - prostě vegetativní systém převezme kontrolu ... ale že by to vedlo ke stavům, jaké tu někdo popisuje, že se člověk pokálí a potřebuje nosit pleny, tak to samozřejmě ne absolvovala jsem hory vyšetření EKG, ECHO srdce, holter, zátěžový test (pro záchvat paniky nedokončen) - a nic. lehká nedomykavost mitrální chlopně a snadný nástup fibrilace (zřejmě i vlivem tlaku vzduchu ze žaludku - špatně polykám a mluvím, prý toto řeší i logoped) po dvou dětech a 20 letech už by mě nemělo nic překvapit, ale záchvaty PA se občas začaly dostavovat i v noci, začíná to pocity dušení ve spánku, pak probuzení v naprosto devastovaném stavu (pohled do zrcadla) něco jako horečka, pocity nereálna (stav blízký mdlobám), bledost, bušení srdce nebo naopak téměř nehmatný puls, studený pot, často jakoby ochrnuté končetiny .. pomáhá malý frťan, pocházení nebo sezení, cvičení, v žádném případě ležení, v zimě otevření okna znám se, ale PA vždycky dokáže něčím novým překvapit .. :(

      Črv 19, 2013

    Stránky

    Přidat komentář

    Reklama

    Reklama