Panická porucha

Panická porucha často předchází agorafobii. Je charakterizována náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy, které se objevují bez zjevné vnější příčiny.

Intenzivní úzkost, panicky záchvat, obvykle trvá několik minut, ale někdy se může vracet ve ?vlnách? i po dobu dvou hodin. Při panickém záchvatu dochází náhle k záchvatu intenzivního strachu, pocitu, že se něco hrozného přihodí, a pocitu ztráty sebekontroly.

Během panického záchvatu postiženy prožívá celou řadu příznaků, z nichž nejčastější jsou strach ze smrti, zbláznění nebo ztráty sebekontroly, bolesti na hrudi, pocity nedostatku dechu, závratě nebo pocity na omdlení, silný třes, pocení, nucení na zvracení nebo zvracení, bolesti žaludku, mravenčení v rukou a nohou, návaly horka nebo zimnice, depersonalizace nebo derealizace. Může se objevit řada dalších příznaků, výše jmenované jsou však nejtypičtější. V úzkostných myšlenkách se objevuje strach z omdlení, ze smrti, ze ztráty sebeovládaní nebo ze zešílení.

Náhlý začátek a vysoka intenzita tělesných symptomů vyděsí nositele natolik, že je často přesvědčen, že musí mít velmi vážnou tělesnou nebo duševní chorobu (např. selhává mu srdce, má infarkt, zešílel apod.). Prožitek je plný děsu a hrůzy, postižený má pocit, že s tím nemůže nic dělat. Cítí se proti záchvatu bezmocný. Jednotlivé záchvaty obvykle trvají jen několik minut, v průměru mezi 10 až 20, velmi výjimečně déle. Po záchvatu někdy zůstává třes, napětí a vyčerpání. Jindy dochází k uvolnění a letargii.

Běžnou reakcí na záchvat paniky je snaha uniknout ze situace, kde k panice došlo (např. útěk z metra), nebo co nejrychleji vyhledat pomoc a bezpečí (např. telefonické volání lékařské záchranné služby). Důsledkem záchvatů paniky bývá snaha vyhnout se situacím, které paniku vyvolaly (např. samotě, obchodům, čekaní ve frontě, dopravním prostředkům, uzavřeným prostorům).

Velmi často lidé s panickou poruchou vyhledávají léčbu u somatických odborníků, jako jsou internisté, neurologové, gastroenterologové a další. Zbytečně jsou podrobeni celé řadě vyšetření, která však neodhalí žádný organicky patologický stav. V mnoha případech se dostanou k přiměřené péči u psychiatra až po letech martyria zatěžujících vyšetření a zbytečných hospitalizací v jiných oborech. U většiny lidí trpících panickou poruchou se rozvine agorafobie.

Martinův otec ve 48 letech náhle zemřel na infarkt myokardu. Předtím si stěžoval na bušení srdce. Martin došel k přesvědčení, že jakákoli změna týkající se srdeční činnosti může vést k smrti. Ve 31 letech si po zátěži v práci všiml, že mu srdce bije nepravidelně. To ho vyděsilo. Úzkost vedla k dalšímu zrychlení tepu. S hrůzou si představil, jak umírá. Dostal se do záchvatu paniky. Volal pohotovost. Lékař mu naměřil vyšší tlak a rychlý pulz. Pak mu píchl injekci. Přestože mu řekl, že srdce je v pořádku, Martin zůstal neklidný. Lékař se během vyšetření tvářil ustaraně. Naměřil zvýšený tlak a pulz. A otec zemřel na infarkt, když si předtím stěžoval na zrychlený tep. Martin se začal stále více soustřeďovat na činnost srdce. Stále svůj tep pozoroval. V břiše, na spáncích, na krku. Zjistil, že tep často není pravidelný. Přestal cvičit. Pak se začal vyhýbat milování. Nechtěl srdce namáhat. Jednou se v noci probudil a zjistil, že mu srdce rychle buší. Celý se zpotil, nemohl popadnout dech. Byl přesvědčen, že je to infarkt. Volal pohotovost a odvezli ho na koronární jednotku, kde bušení srdce zmizelo. Řekli mu, že je v pořádku, ale nepomohlo mu to. Martin dále musel nutkavě sledovat svůj tep. Začal vnímat i další tělesné příznaky: pocení, brnění rukou, pocity na omdlení. Po třech dnech se bušení srdce objevilo znovu a následoval další záchvat paniky. Tentokrát mu po vyšetření na pohotovosti vynadali. Martin přestal věřit lékařům, ale přesto si dává pozor, aby měl za každé situace nablízku nějaké zdravotní zařízení. Cestuje raději autem, aby mohl kdykoli do nemocnice dojet. Panické záchvaty s bušením srdce se objevují stále častěji.

Zdroj: Speciální fóbie, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (39)

  • Obrázek uživatele Jana D.
    Jana D. (anonym)

    Je panická porucha liečiteµná a vyliečiteµná???? Dakujem....

    Črv 22, 2009
  • Obrázek uživatele Pavel
    Pavel (anonym)

    Liečiteµná isto,ale vyliečiteµná to by som rád tiež vedel.

    Črv 22, 2009
  • Obrázek uživatele Inka
    Inka (anonym)

    Taky jsem si s tím prožila svoje, je to tu napsáno jako z čítanky. Nemohla jsem chodit do supermarketu. Nikdo jiný doma nechtěl nakoupit, byla to hrůza. Pak mě psycholožka přesvědčila abych skutečně brala léky které mi předepsal psychiatr( ještě ke všemu mám problém pozřít jakoukoliv tabletu), a časem se to upravilo. Je to víc jak osm let a nic se mi nevrací, ne že bych nákupy vyhledávala, ale nevadí mi.Myslím že je možné se z toho dostat.

    Črv 22, 2009
  • Obrázek uživatele JC
    JC (anonym)

    Dej se k nám a vyléčim Tě !!! Bolševik.

    Črv 22, 2009
  • Obrázek uživatele JC
    JC (anonym)

    Dej se k nám a vyléčim Tě !!! Bolševik.

    Črv 22, 2009
  • Obrázek uživatele maja
    maja (anonym)

    Ja žijem s touto chorobou už skoro 10 rokov a poviem Vám nie je to žiadna sranda...Stále rozmýšlam nad smrťou a skoro každý den mám záchvaty. Začnem sa akoby dusiť a bojím sa že umrem. Neverím, že sa raz vyliečim, pretože už som skusila milion liekov a stále mi to nepreslo.Stále mám depresie, že na čo sme tu ked raz zomreme. je to hrozný pocit ale musím s tým žiť.Každý den ráno vstávam s tým, že možno dnes umrem a stále na to myslím. Dufam že raz budem moct normálne žiť

    Črv 25, 2009
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Také bojuji s tímto psychickým stavem již víc jak 8 let.Z toho 5 let na lékách (Neurol,Lexaurin,Sethralin...)Kvůli těhotenství a kojení jsem byla bez léků a bylo to v pohodě,ale nyní po 14.měsíců po porodu se mi to znovu vrací.Nejčastěji se mi to stává v autě,když řídím.Najednou se mě zmocní panika,začne mi hrozně být srdce,zrychlí se mi tep,zpotím se a celkově je mi na omdlení.Rychle si musím stáhnout okýnko,prodýchat to,vzít si žvýkačku, a pak to zase ustoupí.Moc mě to trápí a nevím,jak se toho zbavit.Jelikož musím jezdit i s mimčem,tak o to mám větší strach,že jednou do toho bezvědomí upadnu.Je to hrozný pocit a přemýšlím,že opět navštívím psychiatra.Nebo má někdo nějako radu?Díky.Jana

    Črv 29, 2009
  • Obrázek uživatele Renáta Blažíčková
    Renáta Blažíčková (anonym)

    Bude mi 23let. Trpim Panickou atakou (poruchou) uz od 16let. Asi jsem to spustila svym zivotnim stylem: Tancovani, nepravidelny spanek (nekdy i zadny), koureni, malo jidla-zadna nic moc pestra strava aj.. Take od malicka trpim, skoro neustalym stresem: rodina-prisun lasky, skola, stehovani, spatne vspominky !!zazitky!!,.... To tu samozdrejme vypisovat nebudu. Brala jsem, cipralex, citalex,(snad nejakou asentru). Dijaz.: Neurol, Lexaurin, ted rivotril. Jsem v neustalem strachu: Mam u sebe leky? Pomuze mi nekdo v davu? Vydrzim to jeste jednu stanici metra? Je pobliz doktor, nemocnice? Co kdyz se mi to stane v nevhodne situaci? Je na me vubec zpoleh? Nezvrtne se to v nejakou nemoc? Proc zrovna ted? Je to na me videt? Vylecim se nekdy? Podnety: urcita mista, uzavrenost, samota, nevyspanost, malo jidla, hlasita hudba, vytizeni, dav, daleka pomoc, nekdy vubec nic?? Doktor se me zepta, nerozcilila jste se treba? A ja na to: NE koukala jsem se na komedii. Tres, sevreni hrudi, pichani v hlave na hrudi, dezorijentace, tlak v hlave (zahlavi), rychly tep, v. tlak, spatne videni, brneni(nohou ruou rtu jazyka, nestabilita, paleni "zahy", nekontrolovatelna mimika, poceni, zima, horko,zdeseni, , ja uz to snad NEVYDRZIM!!!! Precetla jsem o tom tolik, vyhledavala nemozne, dokonce se nechala zavrit do cvokarny..! Uz na to nemam silu. Vi nekdo vic? Najdu tu spriznenou dusi - (mozna i pratelstvi?) Muj mail: mimiska02"seznam.cz, nebo (karlovarena"seznam.cz)

    Črv 30, 2009
  • Obrázek uživatele betty
    betty (anonym)

    To jsem rada,ze slysim i pozitivni odpoved,ja totiz taky znam par lidi co se z toho dostali.Jde presne o to-lecit se u dobreho psychoterapeuta a snazit se myslet pozitivne-ja sama vim jak je to tezke,ale jde to.Snaha-rikat si ja Mohu-odstranit predponu NE-od sloves umim,vyridim,mohu,dokazu...je to treba tak trochu si to vsugerovat-jako ostatne se nam to deje obracene-negativni sugesce.Pomaha i psat si denik,povidat si o tom-nejlepe s lidma co neco takoveho zazili-ostatni nechapou...a hlavne hodne dela sport,rychla chuze, joga...produkuju SEROTONIN-hormon radosti-ktery naopak stres, na nam ho konzumuje.

    Srp 04, 2009
  • Obrázek uživatele anonym
    anonym (anonym)

    Ano, jediný a stoprocentní lék na tohle je radost a pozitivní myšlení.. pak se toho lze zbavit nadobro. Dělejte si radost, bavte se, pouštějte veselou hudbu, koukejte na komedie, sportujte,... a pak, ač se to může zdát mimo, vynechte lepek ze svého jídelníčku.. Pokud budete pozitivně přemýšlet i se zdravě stravovat, další ataky nemají opodstatnění.. Věřte tomu!!

    Srp 11, 2009
  • Obrázek uživatele ForBio
    ForBio (anonym)

    Patříte také k lidem, kteří začínají "řešit" svůj zdravotní stav až ve chvíli, kdy se projeví příznaky onemocnění? Také přehlížíte rodinnou anamnézu, tzn. vrozené dispozice a "čekáte" až na období, kdy se "něco" objeví? V takové situaci je základním předpokladem úspěšné léčby, ale také prevence, včasná a co nejpřesnější diagnóza. Je mnoho způsobů, jak najít řešení a pomoc. Jedním z nejefektivnějších je využít nabídky Studia ForBio, nově zřízeného pracoviště v Plzni s možností špičkové diagnostiky přístrojem METATRON 4025GR Hunter. Tato NLS diagnostika nabízí velmi přesnou metodou komplexní vyšetření Vašeho organismu s vysokou mírou přesnosti. Je to jediná NLS diagnostika s certifikací pro lékařské účely. Metoda je schopna odhalit i nádorová onemocnění v jejich raném stadiu, stejně jako odhalit skrytá stadia různých onemocnění ještě před projevem jejich vnějších příznaků. Tímto neinvazivním a pro člověka bezpečným vyšetřením zjistíte, jaký je skutečný stav Vašeho organismu a účinným způsobem předejdete onemocnění a zdravotním komplikacím. V převážné většině to má zásadní význam pro rychlou prognózu a následnou volbu léčby. Můžete tak rychle a efektivně provést zásadní rozhodnutí směřující k Vašemu zdraví a dobré kondici. Více na www.forbio.cz

    Srp 11, 2009
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Zdravím vás všechny na této diskuzi. Panická porucha pravděpodobně potkala i mě i když já jsem měl průběh takový,že jsem si myslel,že na tomto světě končím. Začalo se to u mě asi před 5 lety.Jenom chci doplnit,že je mi 42 let a jsem povoláním Mechanik elektronik.Seděl jsem v práci u stolu a opravoval jsem nějakou desku se součástkami a najednou prostě z ničeho nic mi stoupnul tlak do hlavy,nemohl jsem popadnout dech a ještě se mi povedlo vyběhnout s dílny ven na dvůr,kde jsem se pomalu vzpamatovával a pak jsem šel zpět na dílnu.Ustál jsem tu situaci,ale myslel jsem si že omdlím nebo jsem vlastně vůbec nevěděl co bude.Do těchto stavů jsem se dostal od té doby několikrát vždycky s podobným průběhem.Taky mě pak třeštila hodně hlava,neměl jsem energii.Absolvoval jsem různá vyšetření na Neurologii,CT vyšetření a všechna vyšetření dopadla dobře,nic závažného mi doktoři zaplať pán Bůh nenašli.Dostal jsem různé léky Citalopram,Lexaurin a ještě hodně různých dalších léků.Po nějakou dobu to bylo lepší,ale pak to zase začalo,bolení a třeštění hlavy,vyčerpanost.Tohle to trvalo tak asi 3 roky.Nebylo mi dobře,ale pořád jsem ještě byl schopen chodit do práce.Asi před dvěma rokama jsem se dostal ještě do horších stavů.Já hraju ping-pong.Takže jsem hrál zápas a reagoval jsem na míčky od soupeře a najednou jsem neměl stabilitu a začal jsem se tam různě motat a nemohl jsem hrát dál.A pak začalo to moje propadání jak jsem to vždycky doktorům říkal.Prostě jsem šel třeba v práci úsek 100m dlouhý a v tom úseku jsem se jakoby propad.Abych to vysvětlil.Vy jste tělem fyzicky na zemi,ale zdá se vám,že jste se propadli o patro níž.Je to něco takového,jako když se hodně rychle rozjede výtah nebo okamžitě zastaví,prostě hrozný pocit.Já jsem pak opět absolvoval CT vyšetření ,Neurologické vyšetření a všechno bylo dobré,ale já už jsem nemohl chodit do práce a přežíval jsem.Potom mě můj doktor poslal na Psychiatrii,kde mi doktorka napsala léky,ale mě to nějak zvlášť nepomáhalo,takže jsem byl na nemocenské doma u rodičů.Nějakou dobu jsem doma bral předepsané léky,ale nějak se to nelepšilo.Měl jsem neustále stavy propadání se a ty potíže které jsem tu popisoval.Dostával jsem se do stavů,že mi najednou začal jakoby puchnout jazyk,měl jsem pocit,že mi všechno v krku puchne a že nebudu moct dýchat,tak rodiče zavolali rychlou sanitku a ta mě odvezla na pohotovost na Psychiatrii a tam mě píchli injekci po které se mi ulevilo a navrhli mi jestli bych tam nechtěl být hospitalizovaný.Já jsem to nejdřív odmítl a když mě naši odvezli domů tak se to opakovalo a zase jsem chtěl po rodičích aby zavolali záchranku,tak pro mě přijeli a pak už jsem zůstal na Psychiatrii,kde se mnou jednali dobře a dávali různé léky,ale stavy jsem měl hrozné a nemohl jsem to vydržet a tak jsem podepsal revers a jel jsem domů,ale byl jsem tak vyčerpaný,že jsem se doslova doplazil do obchodu s pitím a koupil jsem si dobrou vodu a myslel jsem si že totálně zkolabuju.Zavolal jsem rodičům jestli by pro mě mohli přijet a oni pro mě přijeli a jeli jsme domů. Tak jsem byl chvíli doma a zase se to všechno opakovalo a potřeboval jsem zase záchranku a sousedka u nás byla,je zdravotní sestra a ta mi doporučila tu psychiatrickou léčebnu a pak už mi řekli,že záchrankou už pro mě nemůžou pořád takhle jezdit a já jsem jim řekl,že si ten výjezd té sanitky zaplatím.Přijeli pro mě a neplatil jsem nic a odvezli mě zase na Psichiatrii,ale já jsem znova podepsal reverz a tím jsem si zavřel dveře k jakémukoliv léčení.Opět pro mě přijeli rodiče a už nevěděli co se mnou mají dělat.Já jsem stále bral léky,ale zhubnul jsem a dostával jsem se do horšího a horšího stavu.Měl jsem neustále nutkání chodit.Nemohl jsem chvíli sedět ani stát,jenom jsem pořád musel chodit a strašně rychle.Potom,ale následovalo to,že jak jsem stále chodil z místa na místo,tak se moje svaly vyčerpaly natolik,že mě začaly brát křeče do stehen a lýtek a já jsem se doslova plazil a válel po zemi.Potřeboval jsem být v klidu abych se nevyčerpával a neměl pak křeče,ale ta neuróza byla tak silná,že jsem absolutně neovládal svoje tělo a pak jsem začal koktat a nemohl jsem se zastavit až silnější léky mě zklidnily.Přesto,že jsem asi třikrát podepsal revers tak paní doktorka byla tak ochotná a ještě mě přijala a navrhla mí Psychiatrickou léčebnu v Jičíně,kde by mě ale vzali, až za týden. Já jsem ale byl v pekelném stavu a nechtěl jsem už být na světě.Doktorka mi navrhla ještě jednu možnost a to být hospitalizován v Kosmonosech.Přijal jsem to a byl jsem vděčný za tu možnost,kde by mi mohli pomoct.Nakonec jsem,ale ten týden nějak vydržel a v Kosmonosech se rodiče za mě omluvili a nastoupil jsem do léčebny v Jičíně,kde byl doktor tak ochotný,že mě vzal.V Jičíně je léčebna,kde pacienti můžou chodit i na vycházky ven mimo budovu a samozřejmě,že vše je založené na vzájemné důvěře.Nastoupil jsem léčbu a ze začátku jsem dostával opravdu silné léky,ktré mě tak trochu uspávali a postupně jsem dostával nižší dávky až se hladina dávek stabilizovala.Měli jsme tam dobrý kolektiv a pracovní terapie a hodně osobního volna mě pomáhaly,tak že jsem se pomalu začal vzpamatovávat.Ale ještě v té léčebně jsem měl potíže dost velké,ale jak píšu zlepšovalo se to a já jsem šel po 6 týdnech domů.Doma jsem pak byl ještě asi půl roku a pak jsem nastoupil do práce a pomalu jsem se začal vracet do běžného života.Teď už skoro rok pracuju a jsem v podstatě bez potíží,akorát občas menší nevolnost přijde,ale takhle je to zlaté.Tento můj příspěvek je opravdu dlouhý,ale měl jsem potřebu moje dnes už bývalé potíže zveřejnit na Internetu protože se domnívám,že by to někomu z vás mohlo pomoct.Hlavně pokud byste někdo měli podobné potíže,tak to hlavně nevzdávejte i když už se vám bude zdát,že to nemůžete vydržet.Já jsem si myslel,že to nevydržím,že se z toho nedostanu a že už to opravdu nepůjde dál,ale dostal jsem se z toho a jsem strašně moc vděčný všem doktorům,rodičům,kamarádce a známým za ohromnou pomoc.Kdybyste se mě chtěli někdo na něco zeptat ohledně této nemoci,tak mě můžete zkontaktovat na Tel.č. 723 732 192. Držím všem palce.S pozdravem Zdeněk.

    Srp 19, 2009
  • Obrázek uživatele Kuba
    Kuba (anonym)

    (Moje rada pro vás:)Ahoj všechny vás zdravím! Taky trpím touhle duševní poruchou i když jsem to dlouho nevěděl, ale chtěl bych vám, říct , že jsem rád, že je nás víc i když to možná zní strašně, ale člověku se trochu uleví, že v tom není sám a taky si pomyslí, že když to překoná může pak těm ostatním pomáhat, aby to taky překonaly :-) a to mu dává sílu. Proto bych se s vámi chtěl podělit o metody, které mě osobně pomáhají, které předává můj láma (učitel tibetského buddhismu). Důležité je si uvědomit, že to co vyzáříme do světa se nám také vrátí a to v takové podobě v jaké jsme to do prostoru zaseli takže důležité je chápat zákon příčiny a následku (to co zaseješ to sklidíš) jestliže jsme někdy v minulosti dělali negativnéí věci a ty teď dozrály právě ve formě negativních prožitků pak se není čemu divit pokud jste, ale byly celý život pozitivně naladěni pak buddhismus učí, že za to můžou negativní činy z předchozích životů. Toto je důležité pochopit, protože mnoho lidí si myslí, že prášky vyléčí vaše utrpení z části jsou prášky samozřejmě užitečné a pokud psychiatr určí,že je máte brát tak je berte, ale důležité je si uvědomit že prášky vám negativní dojmy, které jste nashromáždily v podvědomí sami neodstraní. Buddhismus učí že takové duševní poruhy vznikají převážně s nahromaděného hněvu v podvědomí a pokud mysl tento hněv spatří pak přirozeně dostane strach protijedem je rozvíjení soucitu ke všem ostatním bytostem a např. opakováním mantry bódhisattvy soucitu (Om mani peme hung) doporučuje se minimálně 1 milión manter a taky velmi pomáhá dělat přání ke všem cítícím bytostem třeba každou hodinu si nastavit budík a přát všem cítícím bytostem všechno nejlepší, hodně štěstí ať dosáhnou trvalého štěstí rozpoznání mysli mě kupříkladu velmi pomáhá když si představuji, že z mého srdečního cetra uprostřed hrudi září průzračné duhové světlo ke všem bytostem a dělá je šťastné. Když je mysl naplněna o něco víc pozitivními dojmy začne se to zlepšovat:-) www.bdc.cz

    Čer 05, 2011
  • Obrázek uživatele F.L.Věk
    F.L.Věk (anonym)

    Ano, jediný a stoprocentní...Blbost!!Je vidět, že vůbec nevíš o co kráčí.

    Čer 06, 2011
  • Obrázek uživatele Kuba
    Kuba (anonym)

    Blbost!!Je vidět, že vůbec...Blbost tak jo :-D to je tvůj názor,ale stoprocentně vím o co kráčí, protože jsem si s touhle duševní poruchou užil svoje a už skoro 5 let se s ní potýkám, ale samozřejmě tvůj názor respektuju každej má právo na svobodu projevu:-))

    Čer 06, 2011
  • Obrázek uživatele Renata
    Renata (anonym)

    Mě napadlo dnes si vyhledat na netu, co že mě to trápí a doslova sužuje. Ze všeho, co jsem našla a že toho nebylo málo si myslím, že jsem na správné diskuzi. Mám tento problém pátý den a jsem z toho hotová, nebudu popisovat příznaky, ty jsou zde uvedeny.. Nejen, že je to hrozný stav, o kterém ani nechci mluvit, ale mám depky i když to nemám, že mě to zas chytne a chytne:( nechci to mít a nechápu, proč se to tak najednou objevilo. Věřím na sílu pozitivního myšlení, ale nejsem v tom tak dobrá, abych si s tím sama poradila, proto jsem se objednala k psychologovi. Doufám, že mi pomůže, jinak se zblázním. Nesnáším nemocnice a vše stresující. Pořád přemýšlím, proč se mi to stalo. Už tak, že jsem měla stresující dětství a doted´ neustále problém s rodiči. Do toho rozvod a ztráta zaměstnání. Myslíte, že když budu opět spokojená, příznaky odezní?? Protože toho na mě bylo opravdu moc a tím si myslím problémy i začaly. Budu vděčná za jakoukoliv radu, odpověd´. Velmi děkuji. Renata.nn@centrum.cz

    Črv 24, 2011
  • Obrázek uživatele Lukáš
    Lukáš (anonym)

    Mě napadlo dnes si vyhledat...Ahoj renato, mam podobne problemy jako ty, bojuju s tim uz pres 5 let, nekdy je to OK, jindy se citim fakt spatne, chce to asi cilenou lecbu pomoci antidepresiv, ja beru jen neurol a to velmi sporadicky, snazim se s tim bojovat sam, moc se to ale nedari, kolik je ti let a jak se to zacalo projevovat?

    Črv 24, 2011
  • Obrázek uživatele Soňa
    Soňa (anonym)

    Dobrý den, Trpím uplně tím samým, tyto pocity taky mívám poslední dobou, dokonce mívám strach z toho usnout, co kdyby se mi něco přihodilo během spánku, je to děsný. Někdy mě ten pocit, tak přepadne že dostanu třesavku a nedokážu přestat. Dokonce si vsugerovávám, že bych mohla mít nějakou nevyléčitelnou nemoc. Nevím jestli tenhle pocit vyvolal to, že jsem neustále sama doma a nemám co na práci, jelikož jsem se vrátila z erasmu a teď něž mi začne další semestr nemám co dělat, tak si přivolávám nemoci, které by mě mohli hrozit. Ani se předemnou nesmí povídat o nemocech, protože vždycky dostanu záchvat a musím z místnosti odejít. Poraďte mi co Vám pomáhalo, ráda bych se toho zbavila. Ještě musím říct, že jsem tento pocit měla již před 2 roky a díky psycholožce jsem se z toho postupně dostala, ale netušila jsem že se dá do toho tak rychle dostat. Doufám, že nevadí, že jsem se tak rozepsala. Moc děkuju jestli mi někdo odepíše. Můj e-mail je Simi5555@seznam.cz

    Led 17, 2012
  • Obrázek uživatele hana
    hana (anonym)

    Soňo,já to prožívala taky a chytlo mě to poprvé po velkém náporu z učení. Prostě psychyka dostala zabrat. Brala jsem na to cipralex a můj stav je po asi 2 letech dobrý. Někdy mě to jako by chtělo zase přepadnout,ale dokážu to zvládnout pozitivním myšlením. Prostě si řeknu,no a co,tak to se mnou sekne. Buď mě lidi oživí,nebo už se neproberu a pak to stejně nebudu vnímat.Když to přijde,tak to zase odejde. Víc býchám a ono se to tak nějak upraví samo. Beru jen dostupné antidepresiva jako je třezalko a kozlík. Žádnou chemii nechci. Chce to pozitivní myšlení,protože tento stav si sami přivozujeme svým negativním myšlením. Je dobře,že jsi navštívila odborníky psychologa. Není dobré tuto nemoc nechat přerůst přes hlavu. Drž se a zase napiš.Čau

    Led 18, 2012
  • Obrázek uživatele Soňa
    Soňa (anonym)

    Ahoj Hani, moc děkuji za odpověď,já vím, že to je jen v mojí hlavě, ale někdy je to prostě težké a chtěla jsem se zeptat, taky jsi mívala pocit jakoby nereálna, jakože třeba předemnou stojí někdo známej a mě se najednou začlo honit hlavou co to dělam, kým jsem, jsem si jistá s kým si to povídám, doopravdy divný pocity, jestli jo, co Ti pomáhalo? Doufám, že nevadí, že jsem tykala

    Led 18, 2012
  • Obrázek uživatele Hana
    Hana (anonym)

    Vůbec nevadí,že tykáš,na netu je to normální. Já takové myšlenky neměla,spíš jako takové,že je mi nějak divně,že se asi někde vyvrátím,že tu určitou situaci nezvládnu,že se někde ztrapním a lidi na mě budou koukat. Jde ale stejně o druh panické poruchy. Zajdi za lékažem a řeš to klidně i tím cipralexem,nebo citalexem. Je to nový lék zvláště pro mladé lidi a jejich problémy. Je to lék nového tisíciletí. Můj doktor mi řekl,že by ho psal nejraději půlce našeho národa. Mrkni sem na doktorku na diskuzi cipralex. Holky ti tam pomůžou a najdeš se tam uvidíš. Mě tato diskuze dala hodně a já se ze své fobie dostala za 8 měsíců. Jsou to už 2 roky co cipr. neberu,ale dodnes na něj v dobrém vzpomínám. S ním jsem byla tzv. nad věcí. Klidně zase písni,ale ta diskuze ti hodně pomůže...Měj se čau

    Led 18, 2012
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    dobry den mam dotaz ohledne manzela vcer byl s klukaama na pive dal si 8 piv a dneska snedl odpoledne jednu tabletku neurolu 0.25 myslite ze to rozchodi a nic se mu nestane

    Feb 11, 2012
  • Obrázek uživatele Andrea
    Andrea (anonym)

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat ohledně problémů s panickou poruchou. Panická porucha se mi projevila asi před třičtvrtě rokem. Blíživě a nejdříve po požití většího množství alkoholu. Před měsícem už byly stavy k nevydržení a tak sem šla k psychologovi. Ten mi doporučil psychitra, kam mám jít příští týden. Diagnozu mi ještě psycholožka uplně neřekla, ale je to asi kombinace panické poruchy a trochu i paranoii. Zajmavé na tom je, že ataky strachu, že je vše špatně, že už nikdy nebudu štastná nebo stav kdy si myslím, že určitě každou chvili zemřu mě potkávají především při kocovině. Po propité noci sem zcela fyzicky a hlavně psychicky nepoužitelná. Mám pocit, že mě lidi sledují, všeho se lekám, mám pocit, že sem se zbláznila, někdy mám černé tečky před očima, mám nervy naprosto na drátkách a někdy mě právě přepadne i aktualní stav, že už nikdy nebudu štastná, chce se mi strašně brečet, ale nemůžu a mám strach co bude dál. V pondělí jdu k psychiatrovi, ale prášku se bojím, protože vím, že se na ně vůbec nesmí pít. Sem mladá holka, všichni moji vrstevníci popíjejí a nic je netrápí. Chtěla bych se pro to zeptat. Může alkohol podporovat panickou poruchu a paranoju?? Může se aspon na nějaké antidepresiva pít?? Muže porucha časem sama odeznít?? Mám ted velmi těžké životní období, kdy velmi složitě hledá sama sebe, přišla jsem o dlouholetého přítele a navíc sem pobývala v zahraničí, kam se chci vrátit, ale nemůžu. Poruchu mi asi rozjela ta situace, pokud budu štastná, může se to zlepšit?? Jaká je prognoza vylečení?? Myslím tím, jestli ještě bude někdy doba, kdy budu moc jít na párty a dát si pár vín či panáku, aniž bych měla další den, celý den psycha a deprese. Pokud budu brát rok léky, bude to pak dobré ve všech situacích?? Je mi 22 let, ráda chodím s kamarády na párty a bojím se, že už nikdy nebudu moc pít alkohol. Předem moc děkuji za jakoukoli odpověd. Andrea

    Čer 09, 2012
  • Obrázek uživatele nona
    nona

    Andreo, jedna věc je opít se a druhá dát si na večírku dvě dvojky vína s minerálkou. Opíjet se s AD nemůžeš

    Čer 09, 2012
  • Obrázek uživatele sam
    sam (anonym)

    Dobrý den, chtěla bych se...Jen stručně Andreo. Deprese není chřipka, že by jsi se z ní vyležela. Je toisložitá nemoc a trvá léta. Celkové vyléčení je velmi složité a v kombinaci s alkoholem nemožné.

    Čer 09, 2012
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Dobrý den, chtěla bych se...Panická porucha s paranoiou jak ty říkáš,je ve tvém případě normální reakce organismu, jakou prodělá každý, kdo prožije stres, jež překročil hranici únosnosti. Je to důkaz, že nejsi psychopat. Pravá paranoia vzniká ve věku do tří let dítěte v důsledku odmítnutí rodičem. Fyzicky se projevuje afektovanou chůzí, společensky kverulanstvím a špehováním.To není tvůj případ. Nemyslím si, že tě zasáhla jenom jedna ztráta. Pokud si hodíš na papír svůj dosavadní život,možná najdeš další věci, které jsi "nemohla" ovlivnit.Ale něco řídit jde. K JÁDRU TVÉHO PROBLÉMU.Ano, existují postupy, které ti umožní se vyléčit. Je chyba si myslet, že takhle nemocná můžeš společensky fungovat.Takže večírky ano, ale až budeš zdravá. Společnost před sto lety by tě zavrhla, že v době smutku paříš. Je známo, že doba truchlení v té době trvala rok. Vyrveš si duši z těla, když budeš dělat, že se nic nestalo.Představ si nejlepší kamarádku, která by byla ve tvojí situaci. Skutečně bys ji nenechala vysmutnit ? Na tohle je geniální EVANGELIUM. Je tam množství textů, které jsou schopné úplně rozedranou duši hýčkat jako miminko. Úleva je to až zázračná, ale potřebuješ kněze(v kostelích a kaplích)který ti k tématu řekne, kde máš číst.Písma jsou tak rozsáhlá, že jinak to nefunguje. Nenašla bys to, co je pro tebe vhodné. Mimoto jsou tam i postupy, jak rozeznávat lidi. V tomto stavu (panickém)začneš být atraktivní pro dravce. Myslím tím psychopaty, kteří se vybíjejí na slabších, nebo je zneužívají. Zjisti si v lékárně, jestli můžeš jíst Guaracujan. Je bez předpisu a během půl hodiny tě jenom půlka uklidní abys netrpěla. Jestli si myslíš, že ho budeš jíst a opíjet se a všechno se vyřeší jaksi samo, tak nemůžeš být na větším omylu. To,jak se teď cítíš, se dá přeložit jako požadavek tvého osobního růstu. Až se naučíš toto zvládnout,pomůžeš dalšímu člověku ve stejné situaci. Mimoto časem přijde další jiný problém, který při nevyřešení možná bude kulminovat jako tento. Lepší je věci řešit hned a upřímně sama k sobě. POKUD jsi rozhodnutá jednat ATEISTICKY,tak si připrav min.1000,- Kč za sezení u školeného psychitra(jsou i dražší) a počítej tak možná se třemi-pěti sezeními. U psychiatra, který léčí zdarma, se postupuje takto:neschopenka,antidepresiva,prášky na spaní.Antidepresiva bez neschopenky je kariérní sebevražda, protože zpomalují pohyby,mluvení,vštípivost a výbavnost.Anebo jen zpomalují a způsobují tloustnutí v pase při současném ochabnutí svalů.Prášky na spaní znemožňují REM fázi,proto si člověk není shopen rovnat myšlenky a vyspat se do růžova. Navíc každý takový psychiatr ti řekne, že budeš mít problémy desítky let.Neschopenku ti dá na měsíce a pak tě nedoléčenou namotivuje do práce. Další možnost jak se vyléčit, je soustavná péče MILUJÍCÍHO ČLOVĚKA(než se uzdravíš), který tě chápe a ví co dělá. Obětí nebo dobré slovo od někoho takového má velice podobný účinek jako evangelium. Myslím tím tu úchvatnou energii proudící srdcem.Samozřejmě při strachu s podporou Guaracujanu.Ovšem obejdeš při tom výšezmíněný osobní růst a co je horší, můžeš si na pomocníka vypěstovat závislost. Ahoj a hlavně to s alkoholem nepřeháněj,žere totiž vit. C a bez něj člověk není vitální. Kdyby něco, dej si šumivý do ne už horké vody. Účinkuje rychleji. Nedostatek tekutin a jídla taky způsobuje zkleslost. Té se musíš vyhýbat,když nejsi OK. JINAK -tvůj strach z tvých reakcí na alkohol je částečně oprávněný,protože ti alkohol otvírá podvědomí a ty vidíš tu paseku. Jak jsem řekla,máš standardní reakci, ale nejsi ve standardní situaci. Musíš se vyléčit. :)

    Čer 10, 2012
  • Obrázek uživatele pavel
    pavel (anonym)

    Dobrý den, chtěla bych se...Ahoj Andreo, atak panické úzkostné poruchy jsem si prožil v r. 1996, tehdy jsem dělal VŠ, byl jsem taky odloučený od rodiny a taky přišla po kocovině. Nyní jsem odsouzen k (zřejmě) doživotnímu braní AD. Jak se tu přesně ataky PuP projevují? Pavel

    Čer 10, 2012
  • Obrázek uživatele Vy
    Vy (anonym)

    si opravdu myslíte, že Andrea má paranoiu a PP? Podle mě je to holka, co přišla o kluka o kluka a má problémy s kocovinou...takových je spousta

    Čer 10, 2012
  • Obrázek uživatele dalibor
    dalibor (anonym)

    http://www.panickaporucha.jecool.net/

    Led 28, 2013
  • Obrázek uživatele Loslucos
    Loslucos

    Ahoj všichni Panikové :-) je mi 28 let a záchvaty paniky mám kolikrát denně,když čtu že vy jen občas..myslím,že dostanu další.Myslela jsem si,že to umím ukočírovat,vždycky jsem ho rozdýchala a uklidnovala se. ale už mi dochází síly. dneska se mi k tomu přidalo zvracení a dneska jsem asi měla strach největší.. teprve mě čeká vyšetření srdce,furt si nalhávám,že s ním nic nemám..ale tohle je neúnosný.furt jen čekat,že mi zase bude zle a že umřu..i když vím,že neumřu.ale v tu chvíli?? jsem silný člověk,že nikdo nechápe že mě něco takového skolilo, (páč dokud tohle člověk nemá,nedokáže si to představit)Bojím se ,že se nedokážu vrátit do normálního života a strašně mě to ubíjí..Proč tohle musí být? co jsme komu udělali???zmizí to??proč na to nic není a proč to přijde takhle nečekaně samo v tu nejnevhodnější dobu :-(((

    Feb 18, 2013
  • Obrázek uživatele Šárí
    Šárí (anonym)

    Dobrý den, chtěla bych se...Andreo, na tvém místě bych začala s psychiatrem a nechala bych si napsat nějaká mírnější antidepresiva. To je ale jen taková pomocná berlička do začátku. A pak bych vyhledala dobrého psychoterapeuta a s tím bych se začala věnovat skutečnému řešení. Začala bych na tvém místě s důvody, proč máš potřebu za každou cenu chodit na párty a pít tam alkohol, protože podle toho, jakým způsobem o tom píšeš, je to u tebe nejspíš patologické. Pokud „budeš šťastná“, může se tvůj stav na nějaký čas zlepšit. Ovšem kdykoliv se příště dostaneš do krize-a do krize se dostává čas od času každý-tak se ti tvé stavy vrátí, a časem se to bude nejspíš zhoršovat. Když to vyřešíš teď, máš dobrou šanci zbavit se těchto problémů nastálo.

    Feb 18, 2013
  • Obrázek uživatele Niik
    Niik (anonym)

    Vůbec nevadí,že tykáš,na...Ahoj je ten cipralex volne prodejny?

    Feb 05, 2014
  • Obrázek uživatele Janka
    Janka (anonym)

    Ahoj Loslucos, musis zacat brat nejake ad, tiez som to tak mala, prakticky v jednom kuse uzkost.

    Feb 06, 2014
  • Obrázek uživatele Bob
    Bob (anonym)

    Dobrý den, prosím, mám dotaz. Beru lék trittico 150 2 třetiny jednou deně na večer cca 2 měsíce. Od doby, kdy ho beru se mi neustále zvyšují jaterní testy. AST 3,31 UKAT, ALT 0,90 UKAT, GMT 1,5 UKAT, CHOLESTEROL 5, 60 UKAT. Před léčbou tritticem jsem měl vysoké jen GMT. Jiné léky kromě horčíku a vápníku neberu. Je to u antidepresiv normální? Děkuji Bob

    Srp 31, 2016
  • Obrázek uživatele TEREZA
    TEREZA (anonym)

    JE TU ZDRE NĚKDO KDO TRPÍ SOUČASNĚ S OCS+ PANIKOU ???????

    Led 15, 2017
  • Obrázek uživatele Alča
    Alča (anonym)

    Ahoj Andreo, atak panické...Neboj,nejsi odsouzený k doživotnímu braní AD,já to měla 13 roků a jak se to objevilo,tak to zase pevnou vůlí odešlo.Bála jsem se vyjít z domu,kde bylo hodně lidí začalo bušení srdce,napustila jsem si vanu nakoupání a ani jsem do ní ze strachu nevlezla. Ataky jsou nevyzpytatelné,nevíš kdy tě to posedne,já se bála všude.Jednou jsem byla v restauraci na obědě a než to připravili,tak jsem chytla paniku a utekla.Potom už jsem raději nikam nechodila.Brala jsem AD citalon 20mg po čase jen 10mg a sama jsem začala chodit do malých obchůdků,k řezníkovi to vůbec nešlo,když jsem viděla viset to maso.No hrozné,ale dneska už chodím všude,ničeho se nebojím a tak jak to bylo hrozné,že jsem plakala,že už se nedostanu mezi lidi a že jim závidím,jak všude chodí,tak dneska taky všude chodím.Jednou jsem si řekla,tak a ať třeba omdlím a budu se válet po zemi,ale neodejdu.Přišla panika a já vydržela a postupně jsem se toho všeho zbavila.Chce to ,aby si každý řekl a dost a budu bojovat.!!Držím vám všem palce,dokážete to,tak jako jsem to dokázala já !!!!!

    Led 21, 2017
  • Obrázek uživatele Alča
    Alča (anonym)

    Neboj,nejsi odsouzený k...Napsala jsem to Pavlovi a skočilo to jinam.

    Led 21, 2017

Přidat komentář

Reklama

Reklama