Nová definice úspěchu

Každý člověk na světě usiluje o výkon a úspěch, protože na tom vždy záviselo přežití lidstva. Co se však změnilo, je definice "úspěchu". Dříve platilo pravidlo, že úspěch je dosažení stanovených cílů. Dnes ale stále víc lidí zjišťuje, že opravdový úspěch obsahuje ještě mnohem víc než samotné dosažení cíle.

Každý člověk žije ve dvou světech, vnějším a vnitřním. Ve vnějším světě jde o čísla, výkon, uznání, pokrok, naplnění cíle a postavení. Ve vnitřním světe hrají naopak ústřední roli osobní hodnoty. Realizace hodnot se dá těžko vyjádřit čísly, ale zpravidla se odráží spíše v osobním životním pocitu, který bychom mohli označit jako „naplnění“. Rozhodující je pochopit, že k opravdovému naplnění může dojít jen tehdy, když jdou oba světy takříkajíc ruku v ruce a existují rovnoprávně vedle sebe. Samozřejmě lze také dosáhnout cílů, aniž bychom dbali na osobní hodnoty. Takové dosažení cíle ale přináší pocit prázdnoty, protože v pravém slova smyslu nemá hodnotu.

Naplnění je víc ?než dosažení? stanoveného ?cíle. Společnost orientovaná na výkon v uplynulých letech doslova zametla pod stůl tuto úroveň hlubokých osobních hodnot. Všichni ti křičící trenéři prodeje, kazatelé okamžitých kouzel a ostatní gumové úspěchu se pokoušeli svým pokřikem na optimalizaci výkonu překřičet hlas vnitřních potřeb člověka. „Stále výš, stále rychleji, stále dál!“ bylo motto, které dlouho fungovalo, ale dnes už ho naštěstí mnoho lidí odhalilo jako scestné.

Neustálý hon za stále vyššími vrcholy, na nichž na nás údajně čeká velké štěstí, odpovídá obrazu světa vybudovaného na iluzích a lžích. Generace motivačních guruů, která kázala o nekonečných možnostech ještě většího úspěchu, ze sebe udělala servírku v laciném baru tohoto pochybného vývoje. Hostům se zcela vědomě nalévalo stále víc jedu maximalizace úspěchu, přestože mnozí už zjevně požili příliš mnoho. Dnes jsou vidět zoufalé pokusy tento lokál opustit. Vyhořelí manažeři hledají cestu do ticha kláštera, aby meditovali. Jiní podnikají extrémní výstupy na odlehlé horské vrcholy nebo se učí přežít v džungli. Všechna tato opatření mají vést k tomu, aby znovu našli cestu sami k sobě. Je to pokus o záchranný skok z kolotočevýkonnostního šílenství. Důvodem přitom není to, že by výkonnostní cíle byly špatné. Důvodem je, že výkonnostní cíle nejsou všechno.

Qd orientace na výkon a zábavu k orientaci na smysl
Právě u mladší generace bylo v uplynulých letech možné pozorovat hnutí proti společnosti zaměřené na výkon. Toto hnutí nese jméno „zábavná společnost“. Mladí lidé, kteří měli být zčásti už ve škole cvičeni k tomu, aby se z nich stali poslušní nositelé výkonů, začali rebelovat proti starým principům, pravidlům a paradigmatům maximalizace úspěchu. Přitom zábavná společnost vede do slepé uličky stejně, jako čistá orientace na výkon. Obojí nepřináší člověku trvale to, co by vlastně chtěl cítit. Lidé chtějí podávat výkon a současně žít. Je důležité sladit radost ze života a atraktivní výkonnostní cíle, protože jen tak se člověk může cítit trvale vysoce motivovaný a šťastný. Kdo se už pro nic neangažuje, jen polehává a každý životní plán odmítá jako blbost starých, ten skončí na opačném břehu téhož ostrova, na který nikdy nechtěl. Je to ostrov nesmyslnosti.

Přehnané používání Facebooku a ostatních sociálních médií, hraní počítačových her nebo také známé opíjení se do bezvědomí - to je jen několik příkladů toho, jak se dnes mladí lidé snaží utlumit bolest z této ztráty smyslu a orientace.

K otázce, čeho chce tato mládež takovými spornými volnočasovými aktivitami dosáhnout, může poskytnout důležité poznatky právě fenomén „Facebook“.
Neurovědci zjistili, že se u mladistvých v průběhu používání Facebooku ve zvýšené míře vylučuje určitá látka (viz www.bizzwire.de), která se nazývá oxytocin. Oxytocin je zjednodušeně řečeno „hormonem objímání“, protože ho tělo produkuje ve zvýšené míře také tehdy, když se nám dostává tělesné blízkosti, například při objímání, při líbání nebo při sexu. Oxytocin hraje v partnerství ústřední roli takév souvislostí s věrností. Osoby s nedostatkem oxytocinu se necítí vázány, a proto zůstávají spíše nevázány také ve svém (milostném) životě.
Po čem tedy lidé zjevně touží, je pocit, že jsou chápáni a milováni. Mnoho mladistvých se pokouší chybějící pocit sounáležitosti ve svém reálném světě vyrovnat náhradním uspokojením ve světě virtuálním.
To mimochodem neplatí jen pro mladou generaci. Ten, kdo v reálném světě nezažívá pocit sounáležitosti, si vytvoří umělý svět. Není bez důvodu, že odhadovaná hodm provozovatele alternativního života Linden Lab činila v roce 2009 kolem sedmi set milionů amerických dolarů. Koncerny jako Linden Lab, Facebook a další profitují právě z toho, že mnozí hledají ve virtuálním světě to, co v reálném světě postrádají.

Poučení, které z toho vyplývá, je, že smysl života má hodně společného s pocitem sounáležitosti. Jen ten, kdo se cítí být vnímán jako člověk - namísto toho, aby musel fungovat jen jako nositel výkonu - pociťuje smysl ve své práci a svém jednání. Člověk potřebuje spojení, to je prastará biologická zkušenost, kterou získal už v lůně matky. Tato zkušenostje čistou emocí, kteráje zakotvená v nejhlubších strukturách mozku a s dosahováním cílů a vůlí po maximálním úspěchu zdaleka nemá nic společného. Kdo vnímá svůj život a svoje jednání jako smysluplné, ten je automaticky dlouhodobě motivovaný - bez burácení nějakých pokřiků nebo motivačních technik, které mají vykastrovat vnitřního lenocha. Kdo chce trvale motivovat jiné lidi, nevyhne se přemýšlení o tom, co pro tyto lidi dává smysl.

Zdroj: Steffen Kirchner - Motivační lži - Proč jen pozitivní myšlení nefunguje?, nakladatelství Jota

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 

Přidat komentář

Reklama

Reklama