Ženy potlačují palčivé psychické problémy mnohem častěji než muži. Snad i proto, že se cítí být na mužích závislé, jsou poddajnější a nemají tolik sebevědomí a síly jako páni tvorstva. Jenže se mylně domnívají, že se nevyřešené problémy a niterné konflikty po čase jaksi samy vstřebají a pominou a že snad budou ako partnerky více ceněny, tolerovány a milovány, když nebudou dělat scény a vyvolávat problémy. Dopady při potlačování naléhavosti problémů jsou však spíše opačného charakteru, žena totiž ztrácí sílu, odolnost, ale i vlastní autoritu, a přestává být oceňovanou a respektovanou osobností jen proto, že zbytečně vskrytu trpí a přivírá nebo dokonce úplně zavírá oči nad prohřešky svého partnera.

Každý den se v našem životě objevují nové problémy a nabízejí se k řešení nové konflikty. Drtivou většinu z nich vyřešíme smírně, neboť nelze trvale bojovat proti sobě, proti všem, proti větrným mlýnům. Aby se však partnerské nebo pracovní vztahy a role, které v nich hrajeme, mohly nadále pozitivně vyvíjet, musí čas od času dojít k akutnímu poměření stanovisek, případně rovnou k palčivé konfrontaci dvou protikladných postojů. Někdy v takovém střetu zvítězíme, jindy jsme poraženi: vítězství upevní naše sebevědomí, porážka naopak zvýší autoritu vítěze.

Bez občasných konfliktů a konfrontací by velká většina harmonických vztahů a emocí zmrtvěla, pohyb (vývoj) by se zpomalil či dokonce zastavil a my bychom přišli o šanci stát se lepšími, harmoničtějšími, odolnějšími, silnějšími, respektovanějšími, nezávislejšími.

Zdroj: Optimisté žijí déle - Heidelore Klugová