Neurotické poruchy

Ve vývoji neurotických poruch jsou kromě opakovaných stresů důležité temperamentové charakteristiky, charakterové vlastnosti a genetický základ osobnosti. Neurotické poruchy se rozdělují z hlediska převažujících klinických projevů. Dnes se zaměříme na úzkostné poruchy a obsedantně-kompulzivní poruchu.

Fobické úzkostné poruchy


V popředí jsou různé formy strachu, např. strach z ostrých předmětů, z vody, z létání, z uzavřených prostorů, z hmyzu, z hadů, z nemoci, z krve atd.

Jedná se o specifické fobie.


Agorafobie je strach z otevřených prostranství, ale i velkých uzavřených prostorů jako jsou letadlo, metro, obchodní domy atd. Patří sem i strach z opuštění domova, z cestování. Je to samostatná diagnostická jednotka, která se vyskytuje dvakrát častěji u žen, tak jako specifické fobie, generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha. Agorafobie bývá spojena s panickou poruchou, se sekundárními depresivními stavy a četnými tělesnými stesky.


Speciálně je vydělována sociální fobie. Její výskyt u mužů a žen je stejný. Jedinec trpící sociální fobií má přehnaný strach ze ztrapnění v kontaktech s lidmi a ve společenských situacích (dotyčný zčervená, potí se, má stažené hrdlo, třes rukou, chvění hlasu a různé vegetativní symptomy). Příznaky úzkosti vedou k nepříjemným emočním pocitům, k obavám z pozorování a negativního hodnocení, k vyhýbání se nepříjemným situacím, k vyhýbavému chování obecně, k sociální izolaci a v extrémních případech až k sebevraždě. Například u sociální fobie je riziko suicidia až šestkrát vyšší než v běžné populaci. Přitom pacienti jsou si vědomi toho, že jejich obavy i chování jsou přehnané, nepřiměřené.


Jiné úzkostné poruchy


Pro panickou poruchu je typická periodicky se opakující masivní úzkost. Vznikající náhle, bez objektivního nebezpečí. Panika má náhlý začátek s několikaminutovým trváním. Stav je provázen nesnesitelným strachem, že člověk ztrácí nad sebou kontrolu, že zešílí, že zemře. Jednou prožitá ataka vede k určité fixaci a opakování.


Jinou diagnostickou jednotkou je generalizovaná úzkostná porucha,
zahrnující trvalé, nadměrné obavy, úzkosti a zlé předtuchy obecného charakteru
z každodenních životních událostí. Pacienti žijí v neustálém úzkostném napětí
a očekávání Příznaky nejsou vázány na žádné specifické situace. Úzkostné poruchy
způsobují výraznou zátěž a sociální maladaptaci nemocného.

Obsedantně-kompulzivní porucha

Porucha se vyznačuje neodbytnými vtírajícími se myšlenkami, představami (obsesemi) nebo akty (kompulzemi). Obsese zahrnují strachy ze špíny, nákazy, z poškození, ze ztráty, z toho, že nebylo něco uděláno, nebo že to nebylo uděláno žádaným způsobem. Kompulze (činy) snižují úzkost, kterou obsese (představy) vyvolaly. Časté jsou celé kompulzivní rituály (např. 3x přešlápnout, l0x vyfouknout špatnou myšlenku, zopakovat v duchu několikrát určitou větu nebo 50x si umýt ruce), které podle víry pacienta mají zabránit budoucí "katastrofě" nebo nebezpečí, jež hrozí jemu, jeho blízkým nebo zabraňující zlu, které by on mohl způsobit.


Jde o chronické onemocnění postihující jak osobní, tak profesní život pacienta. Ten si uvědomuje nesmyslnost svého nutkavého chování a myšlení, snaží se mu odporovat, pociťuje však velké napětí a úzkost, které vymizí uskutečněním ritu Avšak poté se znovu objeví úzkost, nutkání a znovu a znovu se opakující kompulze. Obsese a kompulze jsou pacientovým pokusem kontrolovat okolí a ovlivnit je. Dvě třetiny pacientů trpí depresivními epizodami.

Léčení úzkostných a obsedantně-kompulzivních poruch


U všech těchto poruch je nejvhodnější psychoterapie, která - podle tíže různých symptomů a přidružených poruch - je doplněna farmakoterapií. Do poloviny 20. století byla nejúspěšnější analytická a dynamicky orientovaná psychoterapie, konci 20. století kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Mimo KBT je v mnohých případech přínosná hypnóza a doplňující podpůrná terapie s množstvím re1axačních technik. Nácvik sociálních dovedností a skupinová psychoterapie umožňují sociální podporu se sdílením rozdílných zkušeností.


Zdroj: Eva Malá, Pavel Pavlovský - Psychiatrie, nakladatelství Portál