Existuje řada lidí, kteří ztratili schopnost rozeznávat tváře, přestože všechny nebo téměř všechny ostatní funkce jejich mozků zůstaly zachovány. Lidé, kteří touto poruchou (označuje se jako prosopagnosie) trpí, mohou například tvrdit, že jim všechny tváře včetně obličejů členů jejich rodiny - přestože je vnímají jako tváře, a ne jako čajové konvice - připadají naprosto stejné.
Všechno, co vidí, jsou prostě identické tváře. Jiná a mnohem vážnější varianta této poruchy spočívá v tom, že lidé nedokáží odlišit tváře od ostatních (i neživých) předmětů. Některé záznamy pro změnu hovoří o osobách, jejichž vnímání tváří je poznamenáno deformacemi, které jim připomínají kubistické obrazy. Nejčastěji si však pacienti stěžují na to, že jim tváře jednoduše neříkají vůbec nic a že jedinou možností jak určit, o koho jde, je naslouchat hlasu neznámé osoby nebo zvuku jejích kroků či pátrat po nějakém známém šperku nebo charakteristické části oděvu. V několika vzácných případech pacienti tvrdili, že jim k určení totožnosti stačí zahlédnout v obličeji neznámé osoby povědomé mateřské znaménko nebo jizvu. Opačným extrémem prosopagnosie jsou situace, kdy se pacient náhle ocitne před zrcadlem a nepozná ani odraz vlastní tváře.
Tato porucha může vzniknout například jako následek mozkové mrtvice.
Zdroj: Cesta za tajemstvím mozku - Jay Ingram
Komentáře (3)
- odpovědět
Srp 03, 2006- odpovědět
Pro 13, 2007- odpovědět
Feb 20, 2008Přidat komentář