Nebezpečné způsoby myšlení mohou stát u zdrodu deprese.
Černobílé myšlení
Dobrá černobílá fotografie nám ukazuje svět v celé široké škále šedi. Mezi oběma extrémy - černou a bílou je nepředstavitelné množství šedých odstínů, tj. odlišných stupňů šedi. U černobílého myšlení tomu tak není. Tam je vše buď černé, nebo bílé. Šedivá barva jakéhokoliv stupně šedi je tam zakázána.
V praxi se toto černobílé myšlení jeví tak, že něco je buď "dobré", nebo "špatné", případně někdo je buď "stoprocentně dobrý", nebo naopak "stoprocentně zlý". Jindy je někdo buď "génius", nebo "debil". Podobně je tomu s hodnocením lidí v jiné dimenzi: buď je někdo "skvělý" (šikovný, vynalézavý, schopný atp.), nebo naopak "budižkničemu". Mezi těmito dvěma extrémy (krajními hodnotami) neexistuje nic. Buď je to "perfektní", nebo je to "totálně zvorané".
Když se někdo dívá na svět takto černobíle, pak není divu, že se dostane do deprese. Je tomu tak zvláště tam, kde tento člověk vidí sebe sama "černě", budoucnost beznadějně a vše kolem sebe tak, jako by to viděla "černá kronika". Situaci ještě zhoršuje, vidí-li přitom zároveň druhé lidi (nebo alespoň někoho jiného) jako pravý opak sebe sama ("bíle"), minulost jako "ztracený zlatý věk mládí" a situaci druhých lidí jako "život v ráji na zemi".
Příliš rychlé zobecňování
Může se nám stát, že nás někdo zklame. Může se nám dokonce stát, že nás zklame i více lidí. Vyvodíme-li však z toho, že "všichni lidé vždycky zklamou", pak je namístě otázka: Jakým právem k tomuto závěru docházíme? Jakým právem takto uzavírá své hodnocení mužů žena, které byl muž nevěrný, a ona si stěžuje, že "všichni muži jsou nevěrnici"?
Stejně tak je i možno ptát se, jakým právem takto usuzuje mladý muž, kterému jeho milovaná řekne "na neshledanou" a on se domnívá, že ho žádné děvče nebude chtít.
S ohledem na zrod deprese nás zde zajímají zvláště ty způsoby příliš rychlého zobecňování (generalizace), kde výsledek hovoří pro negativní pól uvažování o sobě a světě. Toto uvažování může nabývat podoby například výroků: "jsem naprosto k ničemu", "jsem hlupák", "jsem strašně ošklivá", "jsem naprosto neschopná", "beznadějně zamindrákovaná" atp.
Vymýšlení si
Vidění sebe a světa kolem nás je možno kazit i jiným způsobem nežli černobílým myšlením či příliš rychlým zobecňováním. Je možno vidět, co ve skutečnosti neexistuje. Jde o ten způsob vidění světa, kterému se lidově říká (s již zapomenutým odkazem na Martina Luthera) "vidění čerta na zdi". Oč jde?
iNěkdo nám slíbil, že nám napíše dopis. Čekáme, avšak žádný dopis nepřichází. ! Čekáme ještě déle a pořád nic nejde. Toto čekání však neprožíváme pasivně (netečně). Právě naopak. V době čekání se nám hlavou honí různé myšlenky - například zapomněl na mne, co když jsem se ho nemístně dotkla, co když se urazil (pro to či ono), co když se mu něco stalo -je pořád tolik neštěstí na světě (auta se srážejí, letadla padají, teroristé řádí atp.).
Psychologové nás upozorňují, že naše myšlení není jen pasivním zpracováváním toho, co vnímáme (vidíme, slyšíme atp.). Nepodobá se samočinnému počítači, který pracuje jen s tím, co se do něho vloží. Právě naopak. Ukazuje se, že naše myšlení je nesmírně aktivní, tvořivé (kreativní). U každého z nás pracuje do určité míry tak jako u umělce. Ten vytváří obrazy světa, které nikde neexistují. Podobně postupuje skladatel, který vytváří melodie, které nikdy nikdo jiný neslyšel. Pro zrod deprese jsou zvláště důležité ty "vymyšlenosti", které mají výrazně negativní charakter -děsivé představy o tom, co by se mohlo stát, fantazií vyprodukované myšlenky o tom, že nás někdo nemá rád, že nás někdo chce zničit, neopodstatněné obavy a strach, domněnky, že jsme nemožní (s přesným rozkreslením toho, "proč a jak" atp.).
Čtení myšlenek
Ukazuje se, že si nejen vymýšlíme to, co kolem nás neexistuje - a my to vzdor všemu považujeme za naprosto samozřejmě existující, ale že si dokonce i dovedeme jasně představit to, co si kdo o nás myslí.
Mladá maminka se vrací z poradny s miminkem a pláče: "Všechny ženy v čekárně si myslely, že jsem špatná matka." Když se zeptáme proč, slyšíme: "Žádná z nich sice nic neřekla, ale dívaly se na mne, jak přebaluji dítě, a viděly, jak jsem nemožná. Já dobře vím, co si o mně myslely."
Čtení myšlenek je zvláště nebezpečné z hlediska deprese tam, kde odečítáme z hlav druhých lidí o sobě věci negativní, deprimující, ponižující, zahanbující atp.
Prorokování
Čtení myšlenek je blízký další způsob myšlení, tzv. prorokování (hádání budoucnosti). Nemáme zde na mysli hadače z povolání - profesionální či amatérské věštkyně. Jde o činnost, se kterou se setkáváme u řady depresivních lidí. Aniž k tomu mají dostatek spolehlivých informací, odvažují se "prorokovat" černou budoucnost, krize a katastrofy. Často vidí prorockým zrakem tato neštěstí nejen ve svém okolí, ale i ve svém vlastním životě. Není divu, že v důsledku takovéhoto vidění své budoucnosti i budoucnosti světa upadají do deprese.
Občasné a dosti náhodné čtení zpráv v novinách o devalvaci koruny vede určitého člověka k předpovědím naprostého znehodnocení peněz. Jiného zase občasné bolesti "tu a tam" vedou k závěru, že se dostává do té či oné nemoci. Nejsou řídké případy, kdy žena dovozuje z drobných tělesných změn, že se u ní začíná rozbíhat rakovina. A rovněž nejsou řídké případy, kdy dotyčná skutečně zemřela v domnění, že má rakovinu, a při pitvě se ukázalo, že po rakovině v těle nebylo ani stopy!
Nepřiměřené sebeobviňování
Pravdou je, že se nám vše, oč se snažíme, vždy nepodaří. Tím, co uděláme, nebo naopak tím, co opomeneme udělat, se na tomto nezdaru podílíme. Je však možné - a v životě se s tím setkáváme -, že důležitost vlastního podílu na ztroskotání naší činnosti někdy přeháníme.
Jdeme s určitou skupinou lidí na výlet. Ten se však nevydaří tak, jak jsme očekáváli. Je možno vidět přiměřeně veliký vlastní podíl na tomto nezdaru. Je však možno brát na sebe, nepřiměřeně, všecku vinu a pod touto představou se hroutit. Podobně je možno obviňovat sama sebe za všecky nezdary v manželství - i když uznáváme, že manželství je souhrou dvou, a ne záležitostí jen jednoho
člověka. Co říci fanouškovi, který se obviňuje z toho, že jeho tým prohrál?
Katastrofický způsob myšlení
U mladých lidí nás často zaráží maximalistický způsob jejich vyjadřování. Slyšíme například, že něco je "příšerně krásné" nebo "děsivě napínavé" atp. Stejným směrem ukazuje i jejich používání výrazů jako "super", "maximální" atp. Vzdor tomu, že se nám tento způsob vyjadřování nezamlouvá, propadáme někdy i my sami obdobnému způsobu přehánění.
Například když se dostaneme do nepříjemné situace a řekneme o ní, že to je "strašné". Jindy uděláme drobnou chybu a řekneme, že to od nás bylo "zcela nemožné". Přeřekneme se a ulevíme si sdělením, že jsme se chovali "debilně". Kolikrát jsou například šaty v očích určité ženy "zcela nemožné", její tloušťka "příšerná", její zjev "děsivý" atp. Není divu, že z těchto výrazů skládáme, třeba podvědomě, mozaikový obraz své depresivní situace.
Přehlížení kladů
Život každého z nás má nejen své zápory, ale i své klady. V depresi vidíme často až příliš jasně všechny možné zápory. To nás dostává do nezáviděníhodné situace - vidění světa černými brýlemi. Tomuto obrazu něco chybí. Klady a jejich přiměřené vidění a zhodnocení patří jak k obrazu našeho světa, tak i naší vlastní osoby.
Manželka podává na stůl oběd a ihned se omlouvá: To či ono není, jak by to mělo být, to či ono tomu chybí. Poté zase shledává něco, co by tam být nemělo atp. Při hodnocení odborných prací (disertačních, habilitačních atp.) se vidí jen a jen nedostatky a vytýkají se chyby, aniž se zároveň uvádějí i klady práce.
Při depresi nejde jen o nevidění kladů. Často pozorujeme i jejich znehodnocování. Jedna přítelkyně říká druhé, jak pěkně vypadá. Ta však to nebere jako chválu, ale vidí v tom narážku na to, že v poslední době přibrala. Jindy obdobné uznání toho, jak má krásné šaty, je interpretováno jako zakrytí "pravdy", která říká, ?že v tom vypadám nemožně".
Perfekcionismus
Stojí-li něco za to, aby se to dělalo, pak to stojí za to, aby se to dělalo dobře." Kdo by neznal toto "přikázání" lidí, kteří mají "pořádek v krvi"? K těžkostem však dochází tam, kde se setkávají lidé, kteří si perfektní stav či perfektní způsob provedení určitého úkolu vykládají různě. To, co se jednomu zdá jako "dokonalost sama", může být druhému přímo příkladem nepořádku.
S perfekcionistickým myšlením se setkáváme všude - doma v rodině, v zaměstnání, ve společnosti atp. Liší-li se v představách o tom, co je perfektní, ten, kdo vyžaduje ?naprosto perfektní provedení", a ten, kdo takto perfektně věci provádět má, není divu, že se pak setkáváme s depresí -u lidí na obou stranách.
"Musismy a nesmismy"
Do obrazu kočího zcela organicky patří i bič na koně. Pomalu si již nedovedeme ani jinak kočího představit. Jak je to však s "biči", které si vytváříme sami na sebe - s tím, co si přikazujeme a zakazujeme?
Manželka vyžaduje, aby byl muž přesně v určitou dobu doma. Na tom není nic zlého. Podporuje to domácí pořádek a vnáší to do života rodiny určitý řád. Ona však vyžaduje dochvilnost "na vteřinu" - nejen od něho, ale i od sebe a od všech členů rodiny, ba i od hostů. Když se z různých důvodů tento řád poruší, je doma "peklo". Z toho, co mělo sloužit zlepšení soužití, se může snadno stát zátěž, kterou pak objevujeme v anamnéze lidí v depresi.
Závěr
Je dobré poznat a uvědomit si "nebezpečný" způsob myšlení. To je první krok k nápravě. Jako i jinde, ani zde první krok netvoří celou cestu. Bez něho však cesta k nápravě - ani cesta z deprese - není myslitelná.
Jaro Křivohlavý - Jak zvládat depresi, Grada
Komentáře (25)
- odpovědět
Feb 27, 2010- odpovědět
Feb 27, 2010- odpovědět
Feb 28, 2010- odpovědět
Feb 28, 2010- odpovědět
Feb 28, 2010- odpovědět
Dub 11, 2010- odpovědět
Dub 12, 2010- odpovědět
Dub 12, 2010- odpovědět
Dub 13, 2010- odpovědět
Dub 13, 2010- odpovědět
Dub 13, 2010- odpovědět
Dub 13, 2010- odpovědět
Říj 18, 2010- odpovědět
Říj 18, 2010- odpovědět
Říj 20, 2010- odpovědět
Říj 20, 2010- odpovědět
Říj 21, 2010- odpovědět
Říj 21, 2010- odpovědět
Říj 21, 2010- odpovědět
Říj 21, 2010- odpovědět
Říj 23, 2010- odpovědět
Říj 25, 2010- odpovědět
Říj 25, 2010- odpovědět
Říj 27, 2021- odpovědět
Lis 26, 2021Přidat komentář