Narcističtí upíři
Narcističtí upíři jsou legendami vlastní mysli. Proto od nich pochopitelně nemůžeme očekávat, že se budou řídit pravidly pro běžné smrtelníky.
Upír Lewis Hunter III., výkonný ředitel, hovoří ke svým podřízeným: "Nepovažujte můj požadavek za snižování stavu," začíná rovnou, "spíš za optimalizaci. Každý jistě uzná, že režijní náklady nejsou vzhledem ke stávající ekonomické situaci opodstatnitelné." Odmlčí se, aby podřízení měli možnost vstřebat jeho naléhavé prohlášení. "S těžkým srdcem jsem vám proto nucen oznámit, že každý z vás mi bude muset předložit návrh na zkrácení výdajů o dvacet pět procent. Jinou možnost nemáme. V rámci posilování pracovní motivace a týmové spolupráce se domnívám, že je jedině spravedlivé redukovat výdaje ve stejné výši pro všechna oddělení."
Manažeři spadající pod upíra Lewise ovšem nevědí, že výkonný ředitel na dopolední schůzi nejvyššího vedení firmy důrazně požádal o zvýšení platu za "náročné jednání se zaměstnanci v náročném období", jak to uvedl. Zvýšení platu mu bylo schváleno. Navýšená částka jeho platu sníží pětadvacetiprocentní zkrácení výdajů na pouhých patnáct procent.
Narcistictí upíři představují pro ostatní pořádné dilema. Sice se můžeme setkat s velkým narcismem bez velikášství, rozhodně se však nemůžeme potkat s velikášstvím bez narcismu. .
Narcistictí upíři jen zřídkakdy udělají něco, co není výhradně v jejich prospěch, ačkoli tvrdí opak. Přitom platí základní pravidlo: propojíte-li své zájmy s jejich, budou se domnívat, že jste téměř tak skvělí jako oni.
Zdroj: Albert J. Bernstein - Citoví upíři, nakladatelství Motto
Komentáře
řlýmmá koálii pž
il cca ????
Navic, lide jsou krajne neschopni predvidat sve budouci emocni stavy - jak dnes a denne dokladaji ruzne psychologicke experimenty, stejne jako i prakticky zivot.
Ale neporadím ti s tímto, jde zřejmě o složitější proces, já jsem si sebe začala pravděpodobně více uvědomovat, až když jsem si uvědomila, že mám cenu pro Boha.
Když jsem se dověděla, že Bohu na mne záleží, že má spočítané všechny vlasy na mé hlavě a že jsem cennější než tisíc vrabců, že za mne(potažmo za všechny) obětoval to nejvíc co mohl a pokud mi někdo ubližuje, je to jako by se dotýkal jeho oční bulvy.
Člověk, aby si sám sebe vážil, se musí naučit nejednat podle svých aktuálních emocí, ale používat také rozum a s tím spojenou sebekontrolu.
Pokud tohle zvládne,je na dobré cestě.
Mam obavu, ze "skutecne ja" se vetsinou lidem vice ci mene rafinovane podsouva, ci primo vnucuje, nejakymi manipulativnimi "znalci skutecnych ja".
Ze by nekdo nasel svoje "skutecne ja" tak nejak sam od sebe, bez jakekoli nabozenske indoktrinace, ci treba sugesce ze strany nejakeho zistneho psychoterapeutickeho guru, to se mi jaksi nezda...
- Odpovědět
Pošli odkaz