Rozmluva se starou sexy squaw

"Baf vy bando jedna líná, zase tady chrápete na internetu a plácáte blbosti, vidím že stará banda úchylů už konečně vyšuměla, heheheh."

Ne nelekejte se, není to zas taková vulgárnost, jak by se zdálo, protože na internetu se přece jen dost často vyskytnou různá individua a právě z takových si lidé pak dělají legraci. A proč ne, když se ti lidé mohou schovávat za internet a za normálních okolností jsou to ušlápnutí chudáčkové.

Vzápětí po mém slangovém pozdravu dostávám nadšené odpovědi svých starých známých:

"Jeeeeee, nazdar pavouku, ty ještě žiješ?"

" aaaaa, tady se zas dneska budou spřádat sítě a řešit budhistická meditace o hlavě mrtvé kočky ..."



Už jsem se začal smát a poznával své staré známé.

"No já už nežiju a mluvíte jen s mým duchem co tady bloumá a hledá tu chcíplou kočku, hehehehehe."

Budhistická meditace o hlavě mrtvé kočky, hehehehe, to má svou historii. Kolika mladým lidem popletla meditace a budhistický koan hlavu. Co to je zen? Lidé bloumají a bloumají ve svých myšlenkách a hledají své oduševnělé otázky na to, co je to Zen.Vždycky mě to rozesměje. Já sám to nevím, i když znám spoustu pouček, ale promiňte, fakt to nevím. Vím jen, co mi říkával můj učitel kung fu a budhismu. Totiž že zen je jen hlava chcíplé kočky. Tomu jsem se smál celých 20 let, než mi došlo že za tím sarkasmem je obrovská pravda.Totiž, že nemá cenu zabývat se tím, co je chcíplé, aniž bychom to dokázali oživit, nejen fyzicky, ale i myšlenkově. Někdo hledá tu hlavu kočky v opiovém opojení, někdo v alkoholovém, někdo v intelektuálním a jiný v rozumovém. Je to švanda, opravdu. K čemu nám to je, když si z toho nic nevezmeme a nepoučíme se.

Najednou mi nějaká internetová osoba ženského pohlaví posílá soukromou zprávu, je jedno jakou, ale odpověděl jsem, že podle té červené panenky se toho moc nepozná, ale že je určitě sexy. Odpovídá, že určitě je na svých 70 let. Tomu jsem se zasmál. Byl to dobrý fór a tak jsme následujících 5 minut konversovali o tom, že i ta hlava chcíplé kočky dokáže být sexy. A začalo to nabírat na hloubce. Přenesli jsme se až k otázce Junga a Freuda a během těch 5 minut jsme řekli víc, než jiní na tom internetu za celej rok.

Předložil jsem těm lidem svou teorii, že Freud asi miloval kočky, pokud jsou jejich hlavy po chcípnutí tak sexy a to ho dovedlo k jeho sexualitě, čehož je dokladem, že se zabýval otázkou převážně věcí mrtvých jako je návrat do minulosti, děsivé sny apod. Z toho můžeme odvodit, že vlastně Freud byl skrytým budhistou, že i český kocour Mikeš má něco společného s těma šikmookýma mnichama a také chodil s holí jako oni. Lidé se smáli a já byl onou sexy kočkou pozván na soukromý pokec.

Nejdříve se mě zeptala, jestli jsem ženatý a mám děti. Na tohle jsem odpověděl že nevím, ale asi ne, že mi ještě žádné alimenty nedošly. A pak řekla něco, co mi opravdu vyrazilo dech Bylo jí opravdu 70 a pocházela z Ameriky a navíc to byla původní indiánka z kmene Navarů. Já jí hned nevěřil a smál se, že je to super for, ale popisovala mi Floridu na místech, kde jsem byl a nakonec mi poslala svou fotku. Na Floridě žili její 2 synové a jeden z nich byl dokonce v Čechách a co víc, její muž byl Čech. Teda její druhý muž, protože ten první zemřel při autonehodě. No to se tedy povedlo. Svět je malej.

Nikdy bych do té babičky neřekl, že má nějaký přehled o Freudovi natož o budhismu,ale byla velice chytrá. Připadal jsem si najednou jako malej kluk, co něco opravdu vyvedl. Ale uklidnila mě, že o nic nejde, že i když je stará, miluje smích a legraci.

Právě ten den jsem četl jakýsi článek o nějakém českém významném paologovi, jež působil i v Americe a tvrdí že je obrovské procento lidí, jež trpí citovou vyhořelostí. To je prostě stav, kdy člověk jakoby opravdu vyhořel a jen doutná, nemá nadšení ani do vztahu a ani neumí prožívat city naplno, natož si udržet nějaký vztah.Ve srovnání s nima je tahle stará indiánská squaw přebornice. A nejen to. Dal jsem se s ní do hovoru a asi to nebyla náhoda. Asi se nitky osudu zase seběhly a já našel odpovědi na své otázky. Nedokázal jsem jí odpovědět na to, proč jsem sám, ale řekl jsem, že je lepší být sám než s někým, kdo nemiluje mě a nebo já jeho, jak to vidím tak často kolem sebe. Sklidil jsem od té staré sexy stařenky uznání, že prý je to moudré, ale nic mi na tom moudrého nepřipadalo. A tak mi začala vyprávět jak to chodilo za jejich časů.

Samozřejmě, nic není ideální, ale oni měli prý kus své harmonie a muž si musel umět ženu získat. O tom, jestli je dobrý a hodný, svědčilo jak se chová ke koním, jestli má rád děti a jestli je pracovitý. Muži v jejich kmeni měli hlavní slovo a ženy to dobře věděly. Nebyly zas tak naivní a tak si taky vybíraly muže, jemuž by to hlavní slovo mohly jednou dát, aby si z nich jejich budoucí manžel neudělal jen služku. Spát s ženou vdanou za jiného byl největší hřích. Jo zkrátka staré časy. Ano asi už vás to začíná nudit, jako ze starého filmu našich babiček.

Ale mě se najednou vybavilo v hlavě to všechno, co vidím kolem sebe. Dámu, co je vdaná a zve někoho jiného na dovolenou, aby s ní jel, protože s manželem se nedokážou dohodnout na společné dovolené. Jasně, jenom hlupák by asi odmítl, že? Ale možná že k tomu někdo našel odvahu, aby odmítl. A nebo další dívka, co žije s klukem, o kterém tvrdí, že s ním stejně nezůstane do konce života. Nebo jiná dáma, co utekla na 2 dny ke kamarádce do jiného města, protože jí to už doma lezlo krkem. A budu spravedlivý, protože o mužích se nedá říct nic jiného a tak slyším, jak se někdo v hospodě chvástá, s kým zahnul a koho přefiknul. Další leze na diskotéku a před vchodem si schovává do kapsy svatební prsten.

Myslíte že to přeháním? Ne, stačí se opravdu podívat a sami toho uvidíte dost. Hledám někoho, kdo ten vztah má opravdu upřímný a nacházím jen pár případů, opravdu jen asi 12, ale jsou tady a jsou. To je hlavní. Uvažuju o tom, proč ta přetvářka a proč ta neupřímnost. Jak můžu někoho podvést a pak přijít domů k dětem a tvářit se, že se nic nestalo, když zítra zase půjdu za jinou? Tak proč do toho teda lezeme, když to potom takhle krachne? To jsme tak hloupí, že to nedokážeme poznat? A nebo nám to tak vyhovuje? To se opravdu tak stydíme za ten prsten a za svou manželku?

Uvažuji o té citové vyhořelosti a ani se tomu nedivím, když jsme se naučili plýtvat svým citem, protože říkáme kamarádům víc než své ženě a nebo si na to dokonce najdeme milenku a nebo psychologa.Vrátil jsem se skoro po 6 ti letech do Čech a všude, kde sedím slyším jen dvě témata. Kdo se s kým vyspal a kdo má kolik prachů. Mladé dámy si neumějí povídat o ničem jiném než o tom, co si koupí a jakého sexy borce zas klofly. Neumí ani navázat normální hovor a tak musí všechny borce hned odpálkovat, aby jim stouplo sebevědomí. Samozřejmě, nejsou všichni stejní a nemůžeme házet všechny do jednoho pytle. Ale každej vám potvrdí, jak je těžké dneska najít nějakého pořádného chlapa nebo ženskou. Kde rostou?

Stará squaw se tomu všemu směje a obrací list, že i koně jsme vystříleli. Ale bylo to na místě. Za jejích časů jsme měli dvě možnosti, jak zkrotit koně. Budˇjsme ho zkrotili silou a zlomili a nebo si ho získali. Tak to dělali prý nejlepší válečníci. A podle ní je to stejné i v přístupu k partnerům. Buďto je zlomíme tím, co jim nalžeme o tom, jací jsme, co jim naslibujeme,... a nebo ..... a nebo si je získáme. Jasně, ono se to už dneska nenosí, že ? Ale v jedné kavárné v Mostě jsem viděl krásnou dámu, co se na mě usmála a byla velice milá. Pak za ní přišel její kluk a donesl jí květinu. Políbili se a smáli se na sebe. Ne vůbec jsem necítil žárlivost, naopak jsem se usmál pro sebe, že to ještě funguje a bylo mi nějak lehčeji.

Kdysi dávno v naší prehistorii jsme měli svou přístupovou hranici, asi tak jako každé zvíře, pro svou obranu. Byla asi na vzdálenost ruky. Ale pak jsme nalezli zbraně a ta hranice se posunula. Neříkám, že by tomu mělo být stejně i dnes. Ale kdy jsem v Brně nastoupil do tramvaje a sledoval, jak se jeden tlačí na druhého, nebylo mi z toho lehce, když mi opilý spoluobčan dýchá včerejší kořalku za krk. Zapomněli jsme na svou osobní vzdálenost a nejen tu fysickou, ale i tu duševní a tak si manželky sdělují své problémy jinde, než aby to řešily přímo s manželem a nebo dámy koketujou ve vinárně jen aby si něco dokázaly a pak se znuděně vrací ke svým dětem. Říkáme a projevujeme své city jinde anebo víc než říkáme svým manželům nebo manželkám.

Říká se, že kočky jsou falešné, ale to vymyslela nějaká zklamaná žena nebo muž. Kočka je velice hrdé zvíře a když u Vás nechce být, tak vás třeba škrábne a uteče. A když si k vám najednou přijde večer sednout do klína, natáhne se tam a položí na vás svou tlapu, zadívá se na vás, pak zavře oči, přede a nakonec usne, tak máte pocit úplně jinej. Prostě jste si jí získali. Získali jste si důvěru té kočky a to je skoro jako pocta od těchto zvířat. Zachovávají si své hranice a pouští k sobě jen toho, komu skutečně mohou věřit. Pardon, teď mluvím o těch dobrých a ne o těch "pouličních mrchách", co se toulají ulicí, kradou, šmejdí a šlapou si to a nevydrží na jednom místě. A některé z nich dokonce za peníze, hehehe.

Ano, to jsou kočky. Ta stará indiánská sexy squaw byla kdysi také kočka a ještě dnes podle fotografie vypadá mnohem lépe než spousta těch pouličních koček a navíc je moudrá, protože pochopila ten Zen o hlavě chcíplé kočky.Totiž, že žádná moudrost nám není k ničemu, pokud jí nedokážeme užít v současném světě, poučit se a pochopit, zlepšit nebo napravit.

Miluju kočky, protože jsou svobodné a je potřeba si je získat a proto mě nedokáže rozházet nějaká "pouliční mrcha", omluvte ty termíny.

A rozhodně obdivuju koně. Pokud si je prý získáte, tak za vás obětují i život, aby vás vytáhli z vody nebo z bryndy nebo dokonce někdy i z hospody, haha. A rozhodně si, pokud si je získáte, nemusíte potom schovávat do kapsy svatební prsten.

Starou squaw, tu sexy a moudrou dámu jsem už nikdy neviděl. Asi si česky přece jen moc nepopovídá a nebo už někde chodí ve věčných lovištích. Ale pamatuji si. A ta hlava chcíplé kočky mi pořád vězí v hlavě.
Tím končím tohle zenově indiánské povídání. A jak se dnes říká "Na krásu našich koní a rychlost našich žen", neboť koní už nám moc nezbylo a naopak přibylo hlav chcíplých a citově vyhořelých KOČEK.


Petr Kulík