Mobbing: Psychický teror na pracovišti

Co je to mobbing? Psychický teror na pracovišti, šikanování mezi kolegy, systematicky prováděné zlomyslnosti, kterými nadřízení útočí na své podřízené nebo naopak.

Mobbingu (z angl. to mob = vulgárně vynadat) je mu věnováno stále více pozornosti, protože se dotýká bezprostředně každého z nás. Psychický teror vládne tam, kde se šikanování a intriky stávají rutinou, kdy na postiženého útočí jedna nebo více osob alespoň jednou týdně po dobu nejméně 6 měsíců.

Nejčastěji se mobbing vyskytuje mezi osobami stejně postavenými. Znamená vydělení z kolektivu, postižené vystavuje extrémnímu sociálnímu stresu. Důsledky pro postiženého mohou být psychické (deprese, poruchy koncentrace, úzkosti, až po stavy s myšlenkami na sebevraždu) a psychosomatické (bolesti hlavy, zad, onemocnění zažívacího traktu, svíravé pocity při dýchání). Velký počet obětí poukazuje i katastrofální důsledky mobbingu na soukromý život, protože ani početné rodiny, pevná přátelství či dlouholeté partnerské vztahy neodolají nesmírnému tlaku zátěže.

Fáze mobbingového procesu:

1. Konflikty. Jestliže se spor, který je zpočátku absolutně nezávažný, neurovná nebo neřeší správně, může otrávit celkovou atmosféru.

2. Psychický teror. Kdosi se stane terčem útoků. Útoky se objevují stále častěji, psychický stav oběti se zhoršuje. Postižený jde do defenzivy.

3. Případ se stává oficiálním. Mobbing nelze utajit. Dříve nebo později si nadřízení "případu" všimnou a je tedy nutné zasáhnout. Často se stává, že oběť to vezme za správný konec a neustálé hádky či absence a snížení pracovní aktivity pod vlivem neustálého stresu jsou důkazem toho, na čí straně je vina. Obětní beránek se tak stává obětí i svých nadřízených, kteří ho nevyslechnou nebo se domlouvají za jeho zády.

4. Vyloučení. Je nutno se zbavit nepohodlného pracovníka, a pokud nechce oběť dobrovolně odejít, najde se celá řada prostředků, jak ho zničit.

Způsob šikanování závisí na hierarchii. Na nižší úrovni firmy jsou úkoly jednotlivce jasné a snadno kontrolovatelné, což znemožňuje kolegovi vytýkat něco odborného nebo zpochybňovat jeho výkon. Z tohoto důvodu se raději útočí na osobnost oběti, na její soukromý život, na její vlastnosti. Na vyšších úrovních se kolegové uchylují ke znevažování výkonů a schopností druhého, k zatlačování do ústraní.

Pachatelé mobbingu neustále sahají po nových a útočnějších zbraních, kterými oběť systematicky ničí. Nové prostředky nemusejí být ani nápadité, objevují se např. stále nové pomluvy z kolegova soukromého života. Postižený kolega znejistí, začne být méně soustředěný, neklidný, přemýšlí nad příčinami těchto útoků. Přestává podávat dobré pracovní výkony, dělá chyby, tudíž se začnou šířit pomluvy nejen o jeho soukromém životě, ale začínají se kritizovat i jeho odborné schopnosti. Postižený logicky ještě více znervózní, začne ztrácet půdu pod nohama, objevují se psychosomatické potíže, je častěji nemocný, což začne být nápadné i nadřízeným a je proto napaden i z vyšších míst. Pachatel mobbingu nachází denně novou inspiraci, aby mohl svou oběť dále trápit, nacházejí i další spojence, kteří se také chtějí zbavit nepříjemného kolegy. Uzavírá se tak začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

Jak se mobbingu bránit?

Nejprve je potřeba zodpovědět si otázku, je naděje na dohodu, a to po dobrém? Pokud existují pochybnosti, zda to má smysl, pak v pracovním životě platí to, co platí v lásce: pokuste se, možná se to vyplatí. Při těchto pokusech bychom si měli stanovit určité lhůty, a pokud se věc nezdaří, urychleně vyvodit závěry, aby se psychický teror nestal hrůznou věcí, která nás zničí.

Existuje několik pravidel, která mají obecnou platnost pro psychický teror na pracovišti:

Pokud je šance na urovnání konfliktu:

1. Promyšleným způsobem řešit konflikty.

Pojmenování konfliktu - kdo má s kým a jaké nesrovnalosti? V čem tkví příčina?

Zpracování konfliktu. Diskuse k problematickému tématu, k nesrovnalostem.

Smíření. Samotný rozpor je beze zbytku eliminován, pokud se podaří obě strany vzájemně usmířit.

Urovnání konfliktu. Musí být přijata rozhodnutí, se kterými jsou všichni zúčastnění obeznámeni a tato pravidla vyústí v kompromis.

2. Obrátit se na zaměstnavatele

Zaměstnavatel má povinnost se zabývat stížností, že se jeho zaměstnanec cítí být mobbován. Pokud zaměstnavatel vyhodnotí stížnost jako oprávněnou, má povinnost se celé záležitosti ujmout a postarat se o nápravu.

3. Požádat o pomoc kolegy

Mobbing nelze nevidět a obvykle si ho nejdříve všimnou nejbližší spolupracovníci oběti. Jejich zapojením do konfliktu se ovšem i oni mohou dostat do role obětí. Mohou však působit jako prostředníci urovnání konfliktu, informovat další kolegy nebo podřízené o tom, že se konflikt vyskytl a do jaké míry se rozrůstá.

Pokud již není šance na urovnání konfliktu

1. Výpověď.

Propuštění je pro postiženého vždy šokem. Je potřeba zachovat klid a zaměřit se na důvod propuštění. Nejhorší formou výpovědi je výpověď okamžitá, která může být zaměstnavatelem dána pouze v případě závažného porušení pracovních povinností (podvody, opakované absence). Jestliže postižený nesouhlasí s důvodem výpovědi, vyplatí se obrátit na soud.

2. Na základě dohody obou stran.

Každý dobrý personalista ví, že se jedná o pouhé "zamaskování" výpovědi a že firma se tak snaží zbavit nepohodlného pracovníka s co možná nejmenším odškodněním a bez soudních pří. Je dobré připravit se na odchod z firmy ve chvíli, kdy se dozvíte, že výpověď hrozí. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přiměřenou dobu na hledání nového zaměstnání. Při hledání nového zaměstnání by z vás měla vyzařovat sebejistota, není potřeba litovat minulosti a soustředit se budoucnost. O mobbingu se jen těžko hovoří, protože personalista může pochybovat o pravdivosti vaší verze.


3. Vlastní výpověď.

Jestliže sami nevidíte smysl setrvání na pracovišti, nemarněte čas a sami se chopte iniciativy. Skutečnost, že nedostáváte výpověď od zaměstnavatele, vám skýtá obrovskou výhodu. Obešlete svým životopisem firmy s vysvětlení, proč máte zájem u nich pracovat. Nemluvte o mobbingu, jinak se stanete již předem problémovou osobou. Změnu místa by měl doprovázet alespoň nepatrný vzestup. Pokud místo najdete, nechte si je předem písemně potvrdit od svých budoucích nadřízených. V původním zaměstnání dodržte výpovědní dobu, která je stanovena ve vaší pracovní smlouvě.

Jak mobbingu předejít?
Říká se, že prevence je lepší, než léčba. Mobbing je pro ekonomiku ztrátovým obchodem. O mobbingu je potřeba mluvit, pořádat školení s tématem mobbingu a řešení vzniklých konfliktů, do podnikových předpisů zahrnout antimobbingová opatření, event. jmenovat osobu, která se bude mobbingem zabývat.

Každý krok, který podnikneme proti psychickému teroru na pracovišti, pomůže jak obětem, tak přispěje i k tomu, aby slovo mobbing ztratilo svůj hrůzu nahánějící význam.

Zdroj: Brigitte Huberová - Psychický teror na pracovišti

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (136)

  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Tak přesně takovou situaci zažívám na pracovišti,ale přímo od nadřízeného.Věřte mi jsem na pokraji sil.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    Jana:Nejsi sama, šéf si myslí, že když jsem jeho asistentka, tak pro všechno.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele andrea
    andrea (anonym)

    Chtěla bych se s Vámi podělit o můj příběh. Před 2 lety jsou nastoupila do svého prvního zaměstnání (jako účetní(, byla jsem po škole, takže praxe veškerá žádná. V kanceláří jsem byla se dvěma ženami (45 a 50 let). Byla jsem nejprve ráda, že jsou starší, protože jsem si naivně myslela, že budu pro ně spíše jako dcera a budou se mnou mít trpělivost a všechno mě naučí. Jaký to omyl!! Ta starší nebyla účetní, ale spíše ekonomka. A měla svých starostí dost, takže jsem bala (měla být), po ruce k té mladší. Byla to však zlá, zakomplexovaná ženská. Vůbec mi nedávala žádné úkoly, jen se věnovala své práci a nepromluvila se mnou ani slovo. Když jsem se jí slušně a s úsměvem zeptala jestli pro mě něco nemá za práci jen vytáhla obálky a já je razítkovala!!! Během dne asi 500 obálek. Pořáíd jsem doufala, že se to časem zlepší a já se konečně k něčemu dostanu. Byla jsem tam přece přijatá abych té mladší usnadnila práci. Jenže ona místo toho raději zůstávala přes čas v práci a chodila i o výkendech. No a já jsem se v kanceláři jen otáčela na židli a zalévala kytky. Po půl roce nic nedělání jsem se neseznámila ani s účetním programem. Samozřejmě šéf nic nevěděl. Pak se objevil v kanceláři a chtěl po mě vytisknout nějaké účetní sestavy. Řekla jsem mu, žře to neumím, protože jsem v tom programu ani jenou nedělela. Samozřejmě jsem byla za blbce já!! Myslel si, že jsem totálně neschopná. Všechno to šlo od desíti k pěti. Vydrřela jsem tam rok. Pak jsem dala výpověď. Když jsem se o samotě ptala té starší ekonomky co jsem udělala špatně. Jen pokrčila rameny a řekla " Víte, ONA se bála, že budete lepší než ONA". Teď jsem už rok bez práce. Začínám mít strach, že se něco takového bude ještě opakovat. Bojím se 40ti letých ženských. Opravdu jsou všechny zakomplexované a nesnáší mladé holky?

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Mona
    Mona (anonym)

    Andreo, všechny určitě ne. Ale zřejmě je to docela častý jev. Snad si najdeš práci v mladším kolektivu. Opravdu jsi už rok bez práce? Kde hledáš? Docela mě děsíš. Jsem v podobné situaci a právě se odhodlávám dát výpověď, ale pokud bych měla zůstat rok nezaměstnaná snad to radši ještě vydržím. Já sedím v kanceláři se dvěma ženami, jedné je 55 let a druhé 65 let, nejsem naštěstí žádné z nich po ruce, práci dostávám od nadřízené také 60 let. Práce mám docela dost, rozhodně se nenudím a nemusím se jen točit na židli. Ale ta atmosféra! Baví se jen spolu, na mě nepromluví. Dosta často přede mnou nahlas komentují jak jsou ty dnešní mladé holky strašné, co si na sebe navěsí za hadry atd. začala jsem kvůli nim chodit do práce usedle oblékaná, abych neprovokovala. Nesmím si rozvítit, protože zářivky prý škodí zdraví, nesmím pustit rádio, okno se otvírá tak jak chtějí ony atd. Jsem tu takhle už rok a docházejí mi síly, celý den vlastně nepromluvím, jen pokud vyřizuju něco telefonicky s klientem. Bohužel tu není ani nikdo jiný mladší, takže nemám ani s kým zajít třeba na oběd. Stěžovat nadřízené si nemůžu, je to jejich kamarádka a kromě toho mi nedělají žádné opravdové schválnosti, asi to není mobbing v tom pravém symslu, ale i tak je to hrozné.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Era 40+
    Era 40+ (anonym)

    Pusť ji z hlavy. Za a) mohla být opravdu zakomplexovaná a za b) může být kus pravdy na tom, že se bála o svoje místo. Tys udělala chybu, že jsi netrvala na tom, aby tě doopravdy něco naučila, ale to nevadí, jsi mladá, propříště už budeš vědět, že se nemáš nechat odbýt a máš trvat na svém. Nemůžeš trávit mládí tím, že se po té zkušenosti budeš krčit někde v koutě, jdi si za svým a neboj se!

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Mona
    Mona (anonym)

    Jinak jsem ještě Andreo chtěla říct, že ty jsi měla důvod jít si stěžovat nadřízenému. Měla jsi za ním zajít už před koncem zkušební doby a říct mu, že jedinou práci, kterou dostáváš je razítkování obálek. Měl o tom vědět, snad by zjednal nápravu.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Pracuju jako sekretářka, šéf mě posílá jednou týdně k sobě domů uklízet. Přitom má manželku. Ta jen sedí, popíjí kávu a dívá se, jak já uklízím. A ještě mi nadává.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Asi před třemi lety jsem chvíli pracovala jako asistentka jednatele firmy - angličana. Kromě administrativy, jsem musela šéfovi připravovat svačiny, někdy i v kuchyňce firmy vařit obědy, chodit nakupovat dárky pro jeho přátele (pokud jsem se netrefila do jeho vkusu sprostě mi nadával) jeho dceři, která byla starší než já, jsem musela chodit zařizovat různé věci, např. přihlásit jí na jazykový kurz, objednat jí na kosmetiku atd...odešla jsem ve zkušební době. Proč Kláro také neodejdeš? Jako sekretářka snad ve smlouvě úklid v bytě zaměstnavatele nemáš!

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Eva: To nemám, ale jednak je u nás strašná nouze o práci a navíc mi vyhrožuje, že když odejdu, dá mi takový posudek, že mě nevezmou nikde.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    To je ale hajzl:(

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Je, ale co mám dělat? Zatím poslušně chodím uklízet.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Era
    Era (anonym)

    Kláro, na to vyhrožování s posudkem bych mu opáčila, že mu na oplátku udělám takovou reklamu, že už stěží někoho zaměstná. Neser se s ním a ukaž zuby, většina těchto pitomců je jak malé děti, zkouší, co si můžou dovolit.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Era: Díky...to už jsem zkusila, vysmál se mi...

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Magda
    Magda (anonym)

    Tohle je fakt velký problém. Já mám velké štěstí v tom, že mě šéf potřebuje, protože umím spoustu věcí, které on ne. Tak se ke mě chová celkem slušně, no, moc si nevyskakuje, ale hází na mě občas neúměrně moc práce včetně té, kterou pak prezentuje jako svou. Ale jinak je u nás běžné, že kdo je hodně schopný, tak časem letí, aby šéf neměl konkurenci. A navíc je jako člověk docela hajzlík, vybíjí si vzteky a nenálady na podřízených a máloco je mu dobré. Studovala jsem při zaměstnání, měli jsme i psychologii, mluvila jsem o tom s ním a jeho názor je - nezajímat se o lidi, jejich přání, potíže, tužby, ambice, pořád je udržovat ve stavu nejistoty, napětí a teroru. Pokud by k nim byl prý vlídný, nebudou makat. No, nevím, mám jiné zkušenosti. Když jsem byla na vedoucím místě, vždy jsme se dohodli víceméně po dobrém a lidi byli ochotní udělat i ledasco navíc. Jeho všichni nesnášejí, bojí se ho, jemu to dělá dobře. On se totiž zase hodně bojí manželky :-) Častý případ. Doma moula, v práci ras. A pokud jde o problém mladí X staří - to je bohužel taky časté. Já jsem už starší (snad jen věkem :-) ale s mladými pracuju ráda, když přijdou, snažím se jim pomoci a rozkoukat se, vycházíme vždy dobře. Zatím se mi nestalo, že by to nějak výrazně skřípalo, ono to totiž může být i naopak. Kdy mladí neuznávají a terorizují starší.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Mona
    Mona (anonym)

    Kláro a potřebuješ nějaký posudek? Jestli je to tam nesnesitelné tak bych prostě odešla. Něco by se snad našlo ne? Určitě jsi schopná...a pochybuju, že by každý potenciální nový zaměstnavatel chtěl reference. Já jsem vystřídala několik míst sekretářek a nikde se mě na reference nebo posudky neptali...

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Era
    Era (anonym)

    marně se snažím odeslat a příspěvěk a zatím vidím, že to tu za mě napsala Mona. Je to pravda, Kláro, nový zaměstnavatel tě uvidí, bude s tebou mluvit, rozumný člověk si jistě udělá svůj závěr sám , nepotřebuje k tomu reference nějakého blba.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Díky, holky, budu o tom přemýšlet. Dodaly jste mi odvahu postavit se mu.

    Lis 01, 2006
  • Obrázek uživatele Martina1
    Martina1 (anonym)

    Take to ted resim. Ono je to tezke, rady se hezky ctou... jenze praxe a zivot je zas trochu jina vec. Ja se bojim toho ze mi hledani prace nejaky cas potrva a ze mne to sebere psychicky. Mam rada svoje jistoty. Jenze v mem zamestnani je to opravdu tak vyhrocene ze to uz dlouho trvat nebude, ze ja odejdu, protoze sef mi vypoved dat nechce. Kdyz se ptam proc tak mi neodpovi, kdyz se zeptam na cokoliv tak mi neodpovi. Takhle uz to trva mesice. Neni tady nikoho kdo by nas rozsoudil, jsme v kancelari sami dva. Je to docela nuda, travit cele dny skoro beze slova, povetsinou mluvim jen s klienty. On tedy obcas nejake to slovo utrousi ale vic nez dvouslabicne neni. Driv to tak nebyvalo, pracuji tady uz 10 let. Kdyz se ho ptam na to co se stalo, proc jsme v tehle situaci, opet mi neodpovida... no, a co s tim? Ma evidentne nejaky problem, ktery ja resit nemohu a taky nebudu, nejsem jeho psycholog. A ze si to vyleva na mne je logicke, nema na to nikoho jineho. Je to bes, pracovat s nekym, kdo odmita komunikovat. Coz se samozrejme promita i do kvality odvedene prace a nekolikrat se to dotklo i klientu. Nekdy mam pocit ze uz by sel asi nejradeji do penze a firmu predal synovi, jen nechapu proc to nerekne a timto zpusobem vlastne nici to, co leta sam budoval.

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele Mona
    Mona (anonym)

    Martino ano, to je opravdu dost nápor na psychiku celé dny v práci trávit beze slova a v nepříjemné atmosféře. Já bych nejradši odešla hned, ale taky se bojím, že mi hledání nové práce bude trvat, ještě víc mě vystresuje a nakonec to třeba v nové práci bude zase hrozné. Je hrozně těžké udělat ten rozhodující krok nebo vůbec se rozhodnout k tomu, že ho udělat chci:(

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele Romča
    Romča (anonym)

    Já jsem mobbing taky zažila, právě ze strany starší kolegyně, která byla má podřízená. Špinila mě kde mohla, pomlouvala, zatajovala mi věci, abych potom na jednánní vypadala jako neschopná... Vydržela jsem do 7 měsíců, ona potom odešla. Nenechala jsem se jen tak odbýt, šla jsem si za svým. Ale - kdybych to měla absolvovat ještě jednou, nešla bych do toho. Je to velký psychický teror, který nestojí za to.

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele andrea (ta ze 3 příspěvku)
    andrea (ta ze 3... (anonym)

    Nejhorší je, že vyhrála vlastně ona. Já jsem sice odešla dobrovolně, ale jsem na tom hůř.Dosáhla toho čeho chtěla. Ale nic proti tomu už nezmůžu, cítím se hrozně ukřivděná. Neuděla jsem nic zlýho. Člověk vyjde ze školy plný ideálů a dostává od života samé facky. No, narazila jsem si teda při svém prvním zaměstnání pěkně hubou!!

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele Martina1
    Martina1 (anonym)

    Jo, jo, je to tezke... To Andrea: tvuj posledni prispevek mi pripomnel muj vstup do zivota dospelych. Bylo to presne tak, clovek vyjde ze skoly plny idealu a pomalu se uci jak to vlastne ve svete chodi. A ono to nekdy docela boli. Ja mam obcas dojem ze uz jsem si na to zvykla, ze uz mne nemuze nic prekvapit ale pak mi zase prihodi nejaka ta srazka s blbcem a jsem z toho rozhozena. Ale rikam si, hlavne vydrzet a nedejpanbuh zacit se citit zhrzena a vybijet si frustrace na nekom slabsim.

    Lis 07, 2006
  • Obrázek uživatele Ilona
    Ilona (anonym)

    To se všechno lehce řekne,ale hůř udělá. Když je on nadřízený a já jen ženská. On je ve firně dýl než já,tak kdo by mi věřil.Ještě že kolegové stojí při mě,jinak bych se asi zbláznila.Když mne nedostal do postele,tak se snáží mne dostat z firmy ven. Ale všichni mí kolegové ví,že on je hrozný křivák,jenže majitelům leze pěkně do zadku, tak to má dobré. Já toto bohužel neumím. pomlouvá mne,kde může a já se nestačím divit,co si vymýšlí.Opravdu nevím co s tím. jsem št·astně vdaná a vztah si kvůli nějakému kreténovi nemíním zkazit.On si prostě asi léčí mindrák. Ale má smůlu,neodolatelný muž není.Jenom by si mindráky mohl léčit nějak jinak a ne na mě.

    Lis 11, 2006
  • Obrázek uživatele aangel
    aangel (anonym)

    před třemi lety jsem při studiu ekonomky vzala práci na plný úvazek v účtárně. Bylo fajn, že jsem tu práci měla hodně flexibilní, takže jsem při ní mohla chodit i do školy. Chvíli to bylo fajn, jenže pak se ve firmě trochu pokazil program a šéfka, místo toho aby se za nás bila, nás nutila dělat hromadu zbytečností pro jiná oddělení, které nám zabíraly polovinu pracovní doby. Když už to trvalo dva měsíce tak jsem jí jednou zase po takovém ranním zadání úkolů řekla, že podle mě by to šlo udělat tak a tak a ušetřili bysme polovinu času. No, všechny ženský na mě zíraly s otevřenou pusou, pracovaly tam pod ní třeba už pět let a nikdo se proti jejím nesmyslným úkolům nikdy neozval. A já zajíček si to dovolím :-) Samozřejmě mě šéfka od té doby nesnášela, měla jsem v práci docela peklo. Tak jsem se jednou naštvala a šla jsem za její nadřízenou. A jak to dopadlo? Postupně její nadřízená vyzpovídala všechny ženský z oddělení, zjistila, jaký tam byl vlastně teror. Po měsíci naší šéfku vyhodili a to místo nabídli mě :-)) No, odmítla jsem, účtařina přece jen není můj sen. Přešla jsem do jiného oddělení a jsem teď maximálně spokojená.

    Lis 11, 2006
  • Obrázek uživatele aangel
    aangel (anonym)

    každopádně všem radím - ozvěte se! Nejlepší je mít někoho, kdo dosvědčí, co se děje. nebo si začněte hledat práci a až jí najdete, dejte jednoduše výpověď. A pro Kláru: jestliže budeš chtít posudek, musí ti ho zaměstnavatel dát. Když nebudeš souhlasit s obsahem, zkus mu pohrozit soudem (ze zákona máš doopravdy právo o přezkoumání toho posudku soudem). A z vlastní zkušenosti vím, že zaměstnavatelé se soudů hrozně bojí - kazí jim to jméno, může vyjít najevo hromada negativních věcí o firmě a většinou jsou žaloby na ně oprávněné. Už jsem pracovala i když třeba jen na brigádě v hodně firmách a vždycky nakonec zaměstnavatel ustoupil a dohodl se. Jen se nesmíš hned nechat dát. Takže znám i případ, kdy jedna velmi známá nadnárodní firma zjistila, že jedna vedoucí oddělení zpronevěřila hromadu peněz, ale protože následný soud by jim spíš uškodil, tak se s ní dohodli na odchodu dohodou a ještě jí napsali slušný posudek :o

    Lis 11, 2006
  • Obrázek uživatele Patricie
    Patricie (anonym)

    Je to svinstvo největší. Vyřešila jsem to vlastní výpovědí a po deseti dnech (od oznámení) nemocenskou. Nemám v plánu se tam vracet. Nechci ty lidi znát. Mám před sebou krásnou budoucnost...

    Lis 17, 2006
  • Obrázek uživatele Maru
    Maru (anonym)

    Úplně náhodou jsem objevila tyto stránky. Vidím, že nejsem sama, kdo má problémy v práci. Já nejdřív pracovala jako soudní zapisovatelka. Měla jsem přímou nadřízenou, které bylo 55 a byl to děs. Vypadala tak spíš na 75 a záviděla mě snad i moje nedostatky. A tak si to kompenzovala stížnostma na vedení (to byla 57 letá ředitelka, která samozřejmě věřila jí, ne mě) Práce mě ale bavila a tak jsem tam vydržela skoro tři roky. S tím, že jsem hledala místo jinde. Našla jsem ho a tak jsem s chutí odešla do mladého kolektivu, kde jsem se díky praxi na soudě stala vedoucí kanceláře. Nechtěla jsem ale nějak trhat kolektiv (který byl podle šéfa dobrý) a tak jsem chtěla hrát férovou hru, ne si hrát na šéfovou. Chyba lávky hned na začátku. Tím jsem ztratila autoritu. Nejen starší paní jsou závistivky. Ale stejně stará holka jako já (mě je 25) je úplně stejná, jako ta má bývalá vedoucí. Zatím si teda nechodí stěžovat k šéfovi, ale za to si to pěkně vynahrazuje u ostatních kolegyň, který aniž by se mě zeptaly jak se věci mají, slepě věří té jedné. Přišla jsem k úžasným titulům aniž bych pro to hla prstem. A když neskáču jak oni pískají, tak mě dávají pocítit, jak jsem je naštvala, různýma naschválama. Začlo to přitom maličkostí - vdávala jsem se. Ta "vůdkyně smečky" neunesla to, že se ostatní ptají jak probíhají přípravy, pak po svatbě jaký to bylo. Prostě jsem byla "středem pozornosti" já a ne ona. Domluva s ani jednou není možná. Jedna je cholerická, druhá paličatá a třetí jen slepě poslouchá ty dvě. Na šéfa se spolehnout nemůžu. Nevím, jak by na to zareagoval. Blbý je, že nevím na kterou stranu by se přiklonil. A i kdyby se přiklonil na stranu mou, tak jak ho znám, nic by s tím neudělal. Takže už mě napadá jediný řešení - jít na mateřskou. Jenže manžel studuje, tak to zatím moc nejde. Jinak tato práce mě strašně baví a je finančně dobře ohodnocená. Mám jen maturitu a praxi. Nevím, jestli bych našla něco po těchto stránkách aspoň stejně dobrého. Děkuji aspoň za toto "vypovídání se" :) a třeba i malou radu, pokud vás něco napadne...

    Feb 08, 2007
  • Obrázek uživatele Blanka
    Blanka (anonym)

    Když jsi zkusila kamarádský přístup a ty slepice si toho neváží,tak bych si je svolala a obeznámila je s"pravidly hry".Snažila bych se být spravedlivá a nestranná,ale kamarádství bude muset jít stranou.Jejich invektivy, pronesené po straně bych přehlížela a hlavně se jimi netrápila,protože jim hu.. stejně nezavřeš.A šéfa bych se situací seznámila.Asi je to nějaký prďola,protože kdyby nebyl,tak tam bude mít pořádek. Hlavně by si tě měly vážit.Neprobírej s nimi své soukromí,nezaslouží si to.Přiznávám ,že je velice jednoduché ,radit druhému.Já sama na vedoucím místě nejsem a ani nevím ,jak bych to zvládala být ve tvé situaci.Držím palce,je škoda opuštět práci,která baví.

    Feb 09, 2007
  • Obrázek uživatele Olga
    Olga (anonym)

    To Mara: když jsem po mateřské nastupovala do nové práce, bála jsem se, že kvůli mému mládí mě nebudou brát. Jednalo se o smíšený kolektiv a dva šéfové, říkala jsem si, že to bude děs. A tak jsem si nechala vykat. Účetní má být na spolupracovníky pes, říkala jsem si. Hlídat, občas štěkat. No vyvedli mě z toho velmi brzy, vykání sice zůstalo, ale protože je to smíšený kolektiv různě starých lidí, a opravdu skvělých lidí, byl nastolen přátelský vztah, který vydržel dodnes a doufám, že ještě vydrží. Říkali nám ve škole, že autoritu si člověk může vynutit, ale funguje prý jen ta přirozená. Ale kdybych se dostala do situace jako Ty, asi bych byla tvrdší, ale spravedlivá. Jo a je mi 40+ a s mladýma vycházím v pohodě, takže věkem to nebude. Zamindrákovaná ženská může být ve dvaceti nebo ve čtyřiceti, to je fuk, ale jak to začne přenášet do zaměstnání, je zle. Souhlasím s Blankou, že je fajn nastavit nějaké mantinely, pokud možno pro všechny stejné, a ty se snažit dodržovat. Skus si udržet odstup, pokud už tě moc neberou, je lepší si toho nevšímat, mimochodem každý má svou přezdívku, já taky, a nevadí mi to. Striktně trvej na odvedené práci, nepíšeš jestli máš vliv na jejich odměňování, to bych řekla, že je docela dobrá páka, jak donutit někoho se zamyslet. No pomáhej Ti pán Bůh děvče a drž se, je škoda strácet kvůli ostatním lidem jinak dobrou práci.

    Feb 09, 2007
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    Pracuji již dlouho v laboratořích jako laborantka.Mám maturitu. Nyní zastávám funkci vedoucí laboratoře a od té doby je to horší a horší. Mám kolegu - muže, který je ing. a myslí si, že je nejchytřejší. Doposavad to s ním vždy alespoň trochu šlo. Nyní má však problémy v rodině, jeho manželka onemocněla rakovinou a tak jsem si myslela, že jeho nové chování je reakcí na nemoc a omlouvala ho. Ale jeho chování je čím dál horší. Tu, která není momentálně v práci pomlouvá u ostatních. Bezdůvodně na mě křičí a obviňuje mě (ale i mého nadřízeného), že jsem neschopná a ať udělám cokoli, nic mu není dobré. Několikrát mi už zopakoval, že s mým vzděláním můžu být ráda, že mám vůbec nějakou práci, protože bych nic jinde nesehnala. Jeho chování mi ubližuje, vadí mi, že se nás snaží rozeštvat. Celkem i s ním je nás pět a doposavad jsme vycházeli mezi sebou fajn.Taky mám pocit, že mu vadí, že je mi vlastně podřízený, i když je ing a já ne. Jak se mu mám bránit? Nechci hnát situace do extrému, ale jeho chování si opravdu nechci nechat líbit.

    Feb 14, 2007
  • Obrázek uživatele Maru
    Maru (anonym)

    Tak bohužel na premie ani na nic podobnýho vliv nemám. Vedoucí jsem tam de facto jen na papíře, ani při nástupu mě tam šéf neuvedl jako vedoucí, takže by bylo i tak těžký začít s nějakou autoritou. Navíc souhlasím s tím, že pokud nemá člověk přirozenou autoritu, tak si moc autirity nezíská a já přirozenou autoritu nemám. A před pár dny jsem zjistili, že ani můj šéf nemá skoro žádnou. Odešel nám jeden kolega a měli jsme se podělit o jednu jeho funkci. Já už ji za něj dělala před tím, byl to student, tudíž v práci někdy nebýval delší dobu. A tak jsem se o tuto funkci přihlásila. Šéf chtěl ještě někoho a tak jsem navrhla jednu kolegyni. Ale o tuto funkci byl docela zájem, jak jsem pak zjistila. Chtěly tuto funkci dělat i další dvě kolegyně, takže bysme byly 4. To šéf odmítl s tím, že maximum je dvě. Druhý den se ale jedna kolegyně vyjádřila, že prostě když nebude moct ta, kterou jsem já určila, tak ji zaskočí. Já řekla, že to není za prvé není potřeba a za druhé, že šéf chce maximálně dvě. Na to mi bylo řečeno, že to je snad prý jedno a ať to zbytečně tolik neřeším... Když na ně nemá vliv ani šéf, tak pak už nevím kdo by měl mít. Můj šéf je sice pasivní, ale blbej taky není. Takže teď si držím ten odstup a v práci se snažím mít nějaké hranice. Zatím jsem neměla možnost zjistit nějaké výsledky. Ale určitě dám vědět :)

    Bře 04, 2007
  • Obrázek uživatele Zuzana
    Zuzana (anonym)

    Ve firmě jsem pracovala něco přes rok, když ze mě šéf udělal vedoucí.Proti hrál i fakt, že v té době mi bylo teprve dvacet a byla jsem samozřejmě nejmladší ze všech zaměstnanců.Ostatní tam pracovali i čtrnáct let, já něco přes rok. Jedno mínus za druhým. Měla jsem samozřejmě strach, že mě zaměstnanci nebudou brát a autorita nebude žádná. Šéf mi slíbil,že mě na post vedoucí uvde sám a osobně přede všemi zaměstnanci, že mi ženský z kanclu pomůžou, všechno vysvětlí a podpoří. To se nestalo a já uměla a věděla jen to, co se sama naučila. Místo toho, jsem se dočkala tvrdé buzerace a to doslova,teroru, ponižování a schazování. Klacků pod nohama jsem měla tolik, že jsem přes tu hromadu ani neviděla. Paradoxně s podřízenýma vycházím nejlépe,jsme přátelé a kolikrát se scházíme i mimo firmu.Když koukám na pravidla

    Bře 28, 2007
  • Obrázek uživatele Zuzana
    Zuzana (anonym)

    mobbingu je to přesně naše firma. Bohužel další problém je v tom, že je to rodinná firma, takže jsou na vyšších, ale i nižších postech rodinní příslušníci.Takže se nikde nedovolám. Navíc terorizují všichni.Šéf řídí tři firmy, takže je věčně pryč. Firmu tedy začali řídit kancelářský.A to jsou přesně ty co terorizují.Šéf změkne, když vidí jednu z nich,takže se postavil na její stranu.Teď už terorizuje i on, ačkoliv o tom neví.Před měsícem jsem bourala ateď z práce odcházim.Dávám výpověď.Uvědomila jsem si, že se psychicky hroutim(v jednadvaceti)a ze života nic nemam.Kromě probdělých nocí.

    Bře 28, 2007
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Mobbing je i tady, kde ziji ja, tedy v Kanade.Zrovna vcera jsem byla vyhozena z prace a to formou telefonickeho rozhovoru. Delala jsem v hotelu pokojskou a zazila jsem dosti toho seniorskeho mobbingovani. Uz je to druhy hotel, ze ktereho me timto konanim vystrnadili, v prvnim po 5 letech a ted po trech letech a vzdy za tzv."spatne chovani":) Pritom se jedna o podradnou praci, zadnou extra. Existuje tu zavist a pomlouvani za zady. Neuprimnost a podrazy, nemate moznost se ani branit, protoze vas nenechaji promluvit.Ted ve svych 57 letech musim shanet dalsi praci a moje dovolena opet bude 10 pracovnich dnu,tak jako jsem zacinala ve svych 18 v Praze, hm.Plat mi pujde opet na minimum a takhle to tu ted bezne chodi. Lide, kteri pracuji u firmy dele,tzv.seniori uz mezi sebe nikoho nepusti.To je ten mobbing

    Bře 29, 2007
  • Obrázek uživatele Zdenka
    Zdenka (anonym)

    Před pěti lety jsem nastupovala do nového zaměstnání jako zdravotní sestra- dispečerka na Záchrannou službu.Bylo nás pět v místnosti a z toho tři,někdy čtyři permanentně kouřili.Ovzduší jako v poslední hospodě.Když jsem slušně požádala,jestli by bylo možné kouřit na chodbě,kde byly dvě křesla s popelníkem,tak začal mobbing.Naschvály,podrazy,sprostota,prostě humus.Kdybych to nezažila,tak druhému neuvěřím,že je to možné.Nakonec mě vyštvali a já dala po půl roce výpověd.Nic špatného jsem jim nepřála,protože věřím,že zlo vyslané se vrací.Do roka vyletěla šéfka dispečinku,protože zahýbala řediteli s řidičem,potom vyměnili i ředitele a dokonce snižovaly stavy,takže na dispečinku se taky propouštělo.Já jsem našla za tři měsíce práci,kde jsem velice spokojená.Potom,že neexistuje spravedlivost,nechte to vždy na tom nahoře a budete se divit,jak každýmu naloží,co mu patří.

    Dub 03, 2007
  • Obrázek uživatele Markéta
    Markéta (anonym)

    Zažila jsem mobbing na vlastní kůži - nastoupila jsem do společnosti, kde pracovali rodinní příslušníci. Velmi brzy se ukázaly zásadní rozdíly ve vědomostech a přístupu k práci. Pak začal terror. Když jsem kolegyni/ím neporadila, jak věc správně vyřešit, začaly pobíhat po kanceláři a vykřikovat, že jim nechci poradit, že nejsem týmový hřáč (a to se na mě obracely ve všem), pak přišly další problémy. Nakonec chodili na obědy samy, a zvaly všechny ostatní tak, aby nikdo nechodil se mnou. Pak na různé akce zvaly všechny ostatní, jen mě ne. Když se potom cítily silné, začaly mi posílat urážející majly. Nakonec přesvědčily 2 ze společníků, že já jsem ten problém kanceláře. No, vydržela jsem tam *na just*, ale byly to nejhorší 4 roky mého života. Dnes jdu do vlastního a doufám, že budu mít pokoj!

    Dub 26, 2007
  • Obrázek uživatele Bára
    Bára (anonym)

    Právě před měsícem jsem musela kvůli mobbingu odejít ze zaměstnání,ve kterém jsem byla spokojená. Velké psychické potíže přetrvávají i na novém pracovišti,protože mám strach ze svého nadřízeného. Ten minulý mi velice ublížil a mé sebevědomí srazil na bod nula !! Nevím jak se z toho dostat ven.

    Kvě 18, 2007
  • Obrázek uživatele Damián
    Damián (anonym)

    Mobbing? Proč tak silná slova, soudruh Škromach i soudruh Topolánek tomu říkají průvodní jev demokracie. Prostě se zrušila ZVS a tak se šikana realizuje jinde. Jo, tak jsem dělal v rodinné firmě, vedené jednou bohatou důchodkyní. Ty vole, to nebylo normální řízení managementem, ale feudální společnost! Vždyť já jsem té dámě musel o víkendech rejt zahrádku a štípat polínka do krbu! No, to ten náš kapitalizmus opravdu stojí za to. Jenom nechápu, čím se to liší od totáče, to když mě šéfová nutila do přesčasů, mohl jsem se sbalit a jít dělat spokojeně jinam. No, prostě svobodný trh s prací, když je tady nezaměstnanost jako sviňa, je spíš blbej vtip.

    Kvě 18, 2007
  • Obrázek uživatele Denis
    Denis (anonym)

    Teror na pracovišti a to se vám nelíbí? Tak proč tam děláte, dneska, když se můžete sebrat a tradá do Evropy:) No, když vy jste zvyklý podřizovat se ženským v letech , který na vás řvaly ještě jako soudružky ve škole a dneska jako menežérky antikomunistky:) Naštěstí je to víceméně český specifikum, na západě to není až tak vžitý a hlavně, mají tam funkční odbory a podobný organizace. Který samozřejmě pitomej Pepík odsoudil jako totalitní přežitek:)))))Asi aby si mohl stěžovat nebo co. Já tu demokracii a vůbec vládu popražsku prostě nechápu už 30 let co umím číst:)

    Kvě 18, 2007
  • Obrázek uživatele Jitka
    Jitka (anonym)

    nesouhlasím s výše uvedeným názorem Ery40+, že Andrea seděla v koutě a nechala se odbýt. Jám mám podobnou zkušenost a nejsem začátečník. Nastoupila jsem do soukromé firmy, kde se její majitel objevil tak cca jednou týdně. Jinak tam byly 2 zaměstnanci(referentka+technik)a nově nastoupená já. Majitel do mě vkládal velké naděje, s tím jak společnost dále vést a chtěl navázání lepšího vztahu ke klientům. Problémem se ovšem ukázala ona referentka, která dosud pracovala sama a najednu mě měla do všeho "zasvětit". Neustále "naříkala", že má spoustu práce a bála se, že by některé operace šly usnadnit a ona již nebyla tak klíčová pro společnost jako dosud. Do důchodu měla 2 roky a chtěla tam "dožít". Technik byl na tom věkově podobně, nechal se od ní buzerovat s vědomím, že každý den dobrý a pořád lepší než jít na pracák. Protože mi zatajovala informace a dělala naschvály, nezbylo než odejít. Ještě podotýkám, že se léčila na psychiatrii, a z jejích výpadů a výbuchů jsem měla pocit, že tam brzy skončím taky. Technik mi říkal, abych jí všechno co se týče práce neříkala, že ona taky nehraje čistou hru, v tom se ale přece nedá pracovat, když je potřeba táhnout za jeden provaz, aby práce měla smysl a nějak vypadala. Škoda, původně to vypadalo velmi nadějně, majitele zajímal jenom imige společnosti a zisk, jak a kdy budeme pracovat záleželo pouze na nás. Jenomže jsme měli každý jiný cíl.

    Kvě 18, 2007
  • Obrázek uživatele Mart
    Mart (anonym)

    http://mobing.tajemstvi.eu/

    Kvě 29, 2007
  • Obrázek uživatele Ivanka
    Ivanka (anonym)

    Ja pracuji v te vysnene Evrope, nikoli v Cechach a muzu rict , ze s mobbingem je to tu mnohem horsi nez v Cechach. Jelikoz kdyz firma ma velky podil na exportu cele zeme a ma dobre kontakty na dobrych mistech, nezbyde vam opravdu nic jineho nez si najit neco jineho. A verte tomu ze to nemusi byt komunisticka padestanice kdo vam zatapi. Staci hodne menecenny clovek, ktery ma moc a v hlave prazdno a potrebuje se na nekom hojit. Ja jen doufam,ze z firmy co nevidet vypadnu- cekam na pracovni viza, tudiz jsem tu uz jen ze setrvacnosti,ale leckdy je to skoro nad moje moznosti.

    Srp 03, 2007
  • Obrázek uživatele anonym
    anonym (anonym)

    Ahoj, nevim zda si to nekdo precte a poradi ale skusim to, pretoze neviem kde sa mam obratit, a ani ci su moje domienky spravne. Mam za sebou obsiahlu prax, a momentalne mam novu pracu v ktorej som cca 5 mesiacov a za necely mesiac mi konci zmluva ktora bola uzatvorena na dobu urcitu. kedze uz mam nieco za sebou do firmy ma prijali na miesto veduceho pracovnika. doposial som pracovala ako personalni asistentka. tato praca je manualna a velmi kreativna ktora ma neskutocne bavi. moja nadriadena sa mi zo zaciatku zdala fajn ale len uz nie je. mam este jednu kolegynu ktora je na rovnakej pozicii a kazda mame pod sebou tym pracovnikov. moj problem zacal vtedy ked som urobila prvu chybu, samozrejme som ju uz nezopakovala, neustale to mam na taniery, vyhraza sa mi vypovedou. co je najhorsie bere si bokom pracovnikov, tak aby som si to vsimla, a nieco s nimi neustale riesi, potom na mna zamestanci divne pozeraju. zistila som ze ma neustale ohovara. ja ani neviem ako to mam popisat. len tolko ze veci ktore ja este mozem dotiahnut do lepsieho konca /su vykonane podla vyborne/ lebo je to stale zle. tak totozne veci u kolegyni su spravne pretoze ona nestiha a ma toho vela co nie je pravda. chodim do prace so stíahnutym zaludkom, pretoze neustale na mna hulaka, a vykonavam obcas aj jej pracu, a beda ak to neurobim. zamestnanci sa jej boja a tak drzia pri nej. napise mi niekto prosim neaky nazor?

    Srp 08, 2007
  • Obrázek uživatele tom
    tom (anonym)

    anonym: bohužel, je to velice jednoduché. Nemáš prakticky šanci, pokud si na Tebe nějaký šéf zasedne, tak jediná možnost, kdyby se za Tebe postavil ještě vyšší šéf. A to se téměř nestává. Takže buď chodit do práce se staženým zadkem nebo jít z firmy pryč. Pokud se z firmy rozhodneš odejít, tak ti mohu doporučit si velmi otevřeně se šéfovou promluvit - myslím těsně než oznámíš odchod. V klidu si připravit otázky a argumenty. Třeba se něco na sebe dozvíš, co ti pomůže se v budoucnu vyvarovat stejných chyb. Já to tvrdím pořád, když tě majitel firmy nebo nadřízený chce z firmy dostat, tak tě dostane. Nemáš se čím a jak bránit.

    Srp 08, 2007
  • Obrázek uživatele Jurajda
    Jurajda (anonym)

    No a co jako chcete, socialismus jste s velkou slávou prokleli jako něco shodné s nacismem a odbory zavrhli jako zločineckou organizaci. A to 80% z vás vědělo, jaká odměna nás za to čeká:) Evropa se z nás dodnes posírá smíchy...vím o tom pracovala jsem 5 let v Německu. Jsme pro ně jediný stát, kam můžou beztrestně vyvážet smetí a kde můžou skoupit třeba veškerou půdu , prostě kde můžou cokoliv. Mám z toho mít radost? Hlavně, že je demokracie, kreténi.

    Srp 08, 2007
  • Obrázek uživatele Dělník
    Dělník (anonym)

    tak to u nás mezi chlapama žádný Mobbing není.U nás to funguje asi takto,je to jednoduchá psychlogie.Nikdo se neuráží pokud přijme od toho druhého sprosté slovo,nikdo se nikomu nemstí a nikdo nikoho nemá v nelásce tak,aby jej přímo nenáviděl. To jsou vše věci,které potom člověka sžírají a zvedají mu tlak.U nás se každý v kolektivu chová slušně a pokud ne-dostane od těch druhejch po čuni.Na mě to také jeden zkoušel,ten mobbing,tak jsem na něj udělal ramena a on sklapl a žádnej mobbig nebyl.Možná také proto,že jsem muž měřící přes 195 a vážím 135 kg. No a vo tom to také je,hlavně ne žádný babinec! Jednou si jeden u nás narazil ženskou a ten druhej mu ji přebral.Ten první byl ale menší jak ten druhej a tak si na to přizval 3 statné kamarády a byla z toho hospodská rvačka ,pár facek a vysklené dveře. Ty se hned museli zaplatit a žádní policajti,potom se to šlo zapít.------------------------ No a když jsme už u té psychologie,tak teda chci na závěr říci asi toto. Chlap s chlapem se snese, Také chlap s ženskou se snese, ale ženská s ženskou-to tedy nikdy-.

    Říj 05, 2007
  • Obrázek uživatele Milada
    Milada (anonym)

    Všem poradím - odejít dřív, než to na vás zanechá trvalé následky !!!! Sama jsem to zažila, trvalo to asi 2 roky, pak jsem se i vlivem dalších okolností mimo zaměstnání, složila(říjen 2003). Od té doby se ambulantně léčím na psychiatrii, leccos se změnilo, ale jedna věc ne. Z práce jsem tehdy ze "zdravotních důvodů" odešla, od té doby jsem nikde nepracovala déle jak 3 měsíce, po 10 dnech už nepřemýšlím téměř o ničem jiném, než o tom, jestli někdo něco proti mě nemá (hlavně nadřízený!)jestli nepracuji špatně nebo pomalu, jestli nejsem kolegům nesympatická atd. Ne nadarmo se říká "kdo uteče, vyhraje" a kdybych odešla dřív, možná bych dnes neměla ani tyto problémy, ani částečný ID "na hlavu" !!!!

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Dělníku, máš pravdu, ženské kolektivy jsou příšerné. Co si dokáží slepice udělat za peklo, to je nevídané. Teď mám naštěstí docela klid, ale zažila jsem partičku jedovatých předdůchodových zmijí (já 22 let) a bylo to peklo.

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele Ari
    Ari (anonym)

    I já jsem obětí mobbingu :( Mám v kanceláři další dvě ženské, z toho jedna má šéfa pod palcem. Než jsem se rozhodla pro dítě, bylo vše v pořádku, byla jsem vzorný zaměstnanec, schopný, respektovaný. Pak jsem otěhotněla. Bohužel miminko zemřelo v noci před porodem. Vrátila jsem se zpět do práce a už to jelo :( Zmije mi neváhala předhodit ani mrtvé miminko! Namluvila šéfovi, že kvůli osobní tragédii nejsem schopna pracovat normálně, zvala si tam kamarády se stejně starými dětmi, jako by bylo to naše... A k tomu ponižování a podobné hrůzy. Vydržela jsem to přes půl roku. Pak jsem se sesypala. Úplně. Skončila jsem na neschopence s psychikou. Už je to přes měsíc. Za ten měsíc se mi po dlouhém snažení konečně podařilo otěhotnět, protože jsem trochu uklidnila. A teď se jen modlím, aby vše dobře dopadlo. Kvůli sobě, kvůli nám. A Zmije ať si vládne hadím jazykem někomu jinému! Pravda je ta, že se tě nikdo nezastane. Dokonce ani kolegové, kteří to vidí. A šéf už vůbec ne.

    Pro 09, 2007
  • Obrázek uživatele Patrik
    Patrik (anonym)

    Tuhle stránku jsem vyhledal, neboť jsem právě obětí šikany (chcete-li mobbingu) ze strany svého šéfa. Jedná se o nadřízeného-padesátníka, sám jsem "perspektivní" třicátník. Začalo to ve chvíli, kdy jsem odmítnul korupcí zavánějící chování šéfa na úkor své odpovědnosti. Následovalo zavalení více či méně nelogickými úkoly, stížnosti na moji osobu, pomluvy, drobné naschvály apod. Zároveň mám problém získávat šéfovy podpisy pro svoje záležitosti, někteří spolupracovníci mají pod výhrůžkou zakázáno mi včemkoliv pomáhat. Na pracovišti panuje atmosféra strachu, vyhrožování a nejistoty. Zatím to trvá řádově týdny, nicméně už teď pociťuji bezbrannost, pokles sebevědomí a žaludeční neurózu. Ne vždy lze řešit takovou situaci odchodem ze zaměstnání. V mém případě se jedná o práci, o kterou velmi stojím a mám ji rád. A hlavně neexistuje jiná "firma" v oboru, neboť se jedná o určitý exkluzívní výsek státního aparátu. Budu se tedy snažit plnit si své povinnosti, neudělat chybu a radit se s kamarády. Pokud dojde ke zhoršení, pustím se na riskantní půdu stížnosti vyšším nadřízeným. V takovém případě se nebojím výpovědi, ale nálepky problémového člověka, která v další kariéře může velmi uškodit. Držte mi palce! Díky.

    Bře 17, 2008

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama