Když vlastní oči selžou

Článek se nezabývá oftalmologickými problémy, ale poruchou vnímání vlastního těla, která je známa zejména u poruch příjmu potravy - mentální anorexie a bulimie.

Snad každého člověka někdy v životě napadlo, že by se mu líbilo vypadat trochu jinak, někde by rád přidal a někde ubral? V tomto směru se muži od žen velmi liší, pro každé pohlaví existují jiné ideály, jiné tělesné schéma, kterému bychom se rádi přiblížili. Nemusíme provádět složité průzkumy, abychom dokázali odhadnout, jaké ty mužské a ženské ideály jsou, které partie těla jsou pro které pohlaví "důležité".

Určitá nespokojenost s tím, jak vypadáme, je normální (podle některých zdrojů je se svou postavou nespokojeno asi 50% žen a 30% mužů). Teď jde ale o to, co pro nás taková nespokojenost znamená a také jak moc jsme nespokojeni.

Jestliže jsme na svůj tělesný vzhled hodně zaměřeni a stojí vysoko v našem žebříčku hodnot, bude nespokojenost s naším tělem velmi zasahovat do našeho sebevědomí. V extrémním případě můžeme přestat "vidět" naše jiné přednosti či nedostatky a máme dojem, že svět zajímá pouze to, jak vypadáme.

A v tu chvíli jsme schopni udělat cokoliv, abychom v tom světě obstáli, abychom byli blíže ideálu krásy. Problém začíná být ryze emotivní a zdravý rozum, který nám pomáhá mít od věcí odstup, pomalu vyklízí pole. Vnímání něčeho, co je pro nás citově velmi důležité, podléhá značnému zkreslení, mnoho příkladů najdeme v každodenním životě.

A teď trochu odjinud - když redukce tělesné hmotnosti překročí určitou hranici, začínají se rozvíjet tělesné a psychické změny (tato hranice je dána schopností těla normálně fungovat, lze ji odhadnout antropometrickým vyšetřením či orientačně výpočtem BMI). K psychickým změnám patří kromě deprese a předrážděnosti také změna vnímání vlastního těla - člověk ztrácí reálný odhad toho, jak ve skutečnosti vypadá.

Problém lze shrnout takto:

  • K poruše vnímání vlastního těla přispívá vnitřní nespokojenost s tím, jaký jsem a velká orientace na vlastní vzhled, který stojí na špičce žebříčku vlastních hodnot.
  • Porucha vnímání vlastního těla se hodně rozvíjí při velkém úbytku tělesné hmotnosti pod hranici normálního fungování organizmu.

    Co můžeme udělat, když vlastní oči selžou?

  • Nejprve je důležité o tom vědět, uvědomit si, že nás může vlastní zrak klamat, že jsme v situaci, kdy nemůžeme věřit vlastnímu úsudku.
  • Máme-li podváhu, je velmi důležité dostat svou tělesnou hmotnost do normálu (orientovat se můžeme podle BMI).
  • Je velmi důležité odebrat část důležitosti tělesnému vzhledu a cíleně se orientovat i na jiné stránky života, všímat si svých jiných předností a pracovat na svých jiných nedostatcích.

    Chcete-li si vypočítat své BMI (dozvědět se něco více o tom, co Body-Mass Index znamená), případně máte-li zájem získat více informací o mentální anorexii či bulimii, navštivte internetové stránky pppinfo.zde.cz.


    Jan Kulhánek

  • Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
    Diskuze ke článku
    Přidat komentář

    Komentáře (5)

    • Obrázek uživatele Janca
      Janca (anonym)

      Dobry den,chtela bych poradit.Byla jsem bulimicka a taky anorekticka,ale ted uz jsem z toho venku.Jenom mam takovej problem me kamaradi mi porad rikaji jak jsem hubena ad priberu,ale ja nechci ja se porad vidim tlusta ja proste nejsem spokojena se svoji postavou chtela bych zhubnout,ale zdrave nikdy ne anorexii co mam delat abych se videla v realu?Dekuji za odp.

      Črv 03, 2008
    • Obrázek uživatele Danny
      Danny (anonym)

      Myslím, že by Ti mohl pomoci dobrý psycholog. Za zkoušku to stojí.

      Črv 03, 2008
    • Obrázek uživatele maceška
      maceška (anonym)

      Jančo, nenapsala jsi své míry, což je docela důležité, protože na tloušťku a štíhlost se dívá každý jinak.

      Črv 03, 2008
    • Obrázek uživatele maceška
      maceška (anonym)

      Myslím samozřejmě váhu a výšku:-)

      Črv 03, 2008
    • Obrázek uživatele Janca
      Janca (anonym)

      No mam 168cm a 48 kg.

      Črv 05, 2008

    Přidat komentář

    Reklama

    Reklama