Jak se vyhnout opakování chyb svých rodičů

Jsme skutečně svobodni v tom, abychom se stali takovým člověkem, jakým chceme být? Jak se osvobodíme od rodičovského vzoru, jak se vyhneme chybám těch, kteří nás vychovávali, ať to je v manželství, ve vzdělání či v zaměstnání?

Rodiče jsou naším prvním vzorem. Vyrůstali jsme a pozorovali je. Jsme prodchnuti, ať už o tom víme, nebo ne, jejich způsobem, jak se vzájemně milovat a jak milovat nás. Je obtížné odpoutat se od rodičovského vzoru, protože hluboce vězí v psychice každého z nás, napsal francouzský deník Le Figaro.

“Když jsem dospívala, přísahala jsem si, že nikdy nebudu podřízena muži tak jako matka mému otci,“ svěřuje se devětatřicetiletá Marianne. “Moje první manželství ale skončilo tak, že se podobalo všemu, co jsem tak odmítala. Zamilovala jsem se v devatenácti letech a postupně jsem snášela tyranii ze strany partnera. Jednoho dne jsem uklízela po večírku s přáteli, a on přitom ležel na pohovce. Blesklo mi hlavou, že jsem jako moje matka. Za týden jsem ho opustila. Dnes žiji v manželství s mužem, který mě respektuje. Nikdy jsem si nepomyslela, že budu potřebovat tolik let, abych se osvobodila od manželského schématu rodičů,“ vysvětluje Marianne.

Proč je tak těžké nepokračovat ve stejné roli jako rodič? “Protože získat skutečnou citovou nezávislost není jednoduché,“ říká psychoterapeutka Béatrice Voirinová. “Strach z toho, že člověk bude opakovat chyby rodičů a že bude jako oni, často bývá problémem u mých pacientů.“

Podle Voirinové je přesto možné se od rodičovských vzorů odpoutat. “Je k ničemu opakovat si, že nebudu jako otec nebo matka. Jestliže si to neustále zdůrazňujeme, svědčí to o tom, že jsme se nevymanili z jejich vlivu, že se s nimi stále srovnáváme,“ uvádí.

To pochopila po mnohaleté terapii Caroline. “Největší strach jsem měla z toho, že budu tak ustrašená, jako moje matka byla vůči mně. Samozřejmě když se mi narodila první dcerka, měla jsem o ni stále strach, neustále jsem se obávala nejhoršího. Přesně jako moje matka o mně. S pomocí psycholožky jsem nakonec pochopila, že neustálý strach o dítě je důkazem, že jsem se neosamostatnila, že jsem zůstala s matkou spojena. Dokud byla mým měřítkem, nemohla jsem být samostatná,“ vysvětluje Caroline.

Caroline vyřešila svůj problém tím, že se s tímto mateřským vzorem smířila. “Jednoho dne jsem pochopila, že jí sice mohu mnoho věcí vytýkat, ale že mi také předala cosi pozitivního, přestala jsem mít strach, že se jí podobám. A pozvolna jsem přistupovala k výchově dcery uvolněněji,“ konstatuje.

Klíč tkví v tom, abychom jasně viděli, co jsou naši rodiče, říká Voirinová. “Musíme mít jasno v tom, co nám u rodičů vyhovuje, a v tom, co nechceme opakovat. Je třeba akceptovat myšlenku, že rodiče můžeme milovat, a zároveň si být vědomi toho, co se nám nelíbí. Když jsme zaslepeni, ať už pozitivně nebo negativně, osobností otce nebo matky, je velmi složité se od ní odpoutat,“ vysvětluje.

Ostatně to je rolí krize dospívání. Během této klíčové etapy psychického vývoje osobnosti se obvykle vyskytuje fáze, kdy téměř systematicky rodiče zpochybňujeme. Už nejsou nedotknutelnými hrdiny z dětství, jejich chyby jasně vidíme a jejich rozhodnutí zpochybňujeme. Často můžeme konstatovat, že dospělí, kteří se nemohou osvobodit od rodičovského vzoru, neprožili opravdovou krizi dospívání,“ upozorňuje Voirinová.

Člověk nepochybně potřebuje projít stádiem odporu, aby si mohl vytyčit svou vlastní cestu. Musíme se pak rozhodnout, co si chceme ponechat a co raději ponecháme stranou,“ dodává.

Zdroj. ČTK

Komentáře (6)

  • Obrázek uživatele jsem dcera a jsem i matka
    jsem dcera a js... (anonym)

    pro moji matku jsem vždy byla a jsem jen její služka. Zajímá se o problémy všech kolem a to že i já mám problémy, a před pár lety jí to mohlo dojít, ale bohužel nedošlo, a na mě jen nakládá a nakládá. A já plním a plním, prostě nevím zda řící že jsem tak hodná a ohleduplnná nebo jen blbá. Když mi zavolá , tak moje první je jak se máte a co potřebujete. Ale většinou volám já stejně tak jak se máte a jestli něco nepotřebujete. Na nic si nestěžuju o výdajích mojí rodiny nemluvím nic si od ních neberu, jen dávám. Moje setra s ní komunikuje tak že hned sama vychrlí jak nemá čas co má starostí vydání což mojí mamku hned odzbrojí a nic na ní nechce. Naopak je štědrá. A proč tohle píšu? Protože tohle neděláme svým dětem. Mě to bolí a trpím, ale nesmí to pokračovat do další generace.Anny

    Lis 15, 2017
  • Obrázek uživatele Any
    Any (anonym)

    Píšeš, že si na nic nestěžuješ, ale tento článek tomu neodpovídá. Dělej to jako sestra a budeš v pohodě. Rodičům máme pomáhat, ale ne sloužit.

    Lis 15, 2017
  • Obrázek uživatele Anny
    Anny (anonym)

    ano stěžuju si tady protože když náhodou něco mamce řeknu v nějaké mojí slabší chvíli tak mi vždy řekne že jsem v nejlepších letech a mám na to postavu a to už mi říká dobrých třicet let. A proč to nedělám jako moje sestra? Protože mám povahu po svém tátovi a moje sestra naopak po mamce, obě jsou sobci a proto jí měla a má mnohem raději, protože je povahově po ní.

    Lis 15, 2017
  • Obrázek uživatele Anny
    Anny (anonym)

    nemusím snad dodávat, že mě to psychicky ničí. Fyzické ubližování je vidět, ale to psychické ne a je mnohokrát daleko horší.

    Lis 15, 2017
  • Obrázek uživatele Když si lidé v tvé rodině
    Když si lidé v ... (anonym)

    zvyknou že jen tahneš a tahneš na nic si nestěžuješ tak ti nakládaji a nakládaji až prostě padneš protože už nemůžeš a pak se všichni diví jak je to možné. Jasně ten tahoun si za to tak trochu může sám že neřekne hele už nemůžu ale copak to ti nejbližší nevidí? Copak jim to nedojde že ti taky můžou dojít síly že potřebuješ i ty nabíjet někde u někoho baterky? A vůbec nejlepší je od takového co už nemůže protože se prostě pro ostatní vydal od takového co je považován pak za prašivého zdrhnozt a ať si poradí sám. A možná dopad na dno pak člověku rozsvítí . Nikdy není pozdě přehodnotit žebříček.

    Lis 15, 2017
  • Obrázek uživatele Já
    Já (anonym)

    si myslím, že kdo chce tak vidí a pomůže a kdo nechce tak nevidí a prostě nepomůže. A dopad na dno někdy prospěje. Někdy ale zabije.

    Lis 15, 2017

Přidat komentář

Reklama

Reklama