Jak překlenout propast mezi mladými a seniory

Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek, jsou pomalí, jsou přítěží… To jsou jen některá z prohlášení, jež mladí lidé často pronášejí na adresu seniorů, stejně jako senioři místy nešetří slovy zklamání nad mladou generací.

Z šetření, které provedla vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnicích Eva Stiborová mezi 645 žáky základních a středních škol mimo jiné vyplývá, že třetina malých školáků se s rodiči o babičce a dědovi nebaví, 50 % středoškoláků seniorům vytýká, že pracují, 44 % z nich věří, že bydlení seniorů řeší domovy důchodců, naopak jen 10 %, že rodina. Zato 48 % ví, že důchody se vyplácejí z daní.

„Při jedné z návštěv v domově přišly děti popřát našim seniorkám k Svátku matek. Poté co jim zazpívaly a zarecitovaly v odpočinkovém koutku na chodbě, jsem projevila přání, aby navštívily i seniorky na pokojích. Dozvěděla jsem se, že ‚někteří rodiče si nepřejí, aby děti viděly seniory ležící v postelích na pokoji‘. Toto sdělení mě ohromilo. Nezlobím se na učitele a mám pochopení pro jejich snahu nedostat se do konfliktu s rodiči, na druhou stranu jako člověk pracující v sociálních službách nechápu a naprosto nesdílím postoj, který tabuizuje stáří a staré lidi obecně,“ říká Eva Stiborová. Podle ní a dalších odborníků, kteří se seniory pracují, je právě tento postoj předávaný rodiči dětem jedním z hlavních důvodů, proč si k sobě generace tak těžko hledají cestu. Sociolog PhDr. Zdeněk Papoušek tvrdí, že ti mladí, kteří zažili babičky a dědečky v rodinách, nemají problém starší generaci přijímat. Podle něj však vztahy radikálně naboural život v komunismu, rozbité majetky, potlačení spolků jako Sokol – to vše vedlo k roztříštění přirozených rodinných vazeb.

„Senioři jsou ohroženi sociálním vyloučením více než mladší lidé. S diskriminujícím chováním se setkal každý desátý senior. Nejčastěji řeší problémy v MHD, v čekárnách u lékaře a také zaznamenáváme stížnosti na slovní napadání ze strany mládeže,“ zmiňuje Jakub Carda, ředitel Společně, o. p. s., která se stará o seniory prostřednictvím Senior Pointů. „Bariéra mezi seniory a mladými lidmi roste v podobě vzájemného nedorozumění, které má někdy až agresivní projevy. Často narážíme na to, že mladí lidé staršími pohrdají, vnímají je jako někoho, kdo zabírá místa v tramvaji, jako přítěž, která stojí peníze. Na rozdíl od asijských zemí nám chybí úcta a respekt ke stáří a situace se neustále zhoršuje. Senioři se cítí ve ‚světě mladých‘ ztraceni, sami a nepotřební,“ pokračuje Jakub Carda s tím, že právě rozhovory se staršími lidmi před 11 lety přiměly spolek Společně, o. p. s., aby rozjel projekt Senior Pointů – míst, kde senioři nalézají útočiště a dočkají se pomoci a sociálního kontaktu. V současnosti jich funguje 34, do konce roku přibudou další 2. Lidé se sem nejčastěji chodí poradit, jak na mobilní telefon a další techniku, řeší bydlení, ale úplně nejvíce ocení, že se s nimi někdo baví. „Když mluvím s dětmi o tom, jak někteří senioři žijí, jak si povídají s televizí, mají slzy v očích. Když děti kritizují jejich honbu za slevami v obchodech, neuvědomí si, že je to třeba proto, aby jim o víkendu mohla dát babička stovku. Je třeba o tom mluvit,“ dodává Stiborová.

Průměrný věk v Česku se zvyšuje, od roku 1990 se protáhl o více než 5 let a 8 měsíců. Muži se průměrně dožívají téměř 76 let, ženy pak téměř 82. „Poptávka po ‚oáze‘ ve zrychleném a pro seniory mnohdy nepřátelském světě se rapidně zvyšuje. Snažíme se jim nejen poskytnout zázemí, ale také je přirozeně propojovat s mladší generací. Organizujeme povídání ve školách a školkách, zpívání dětem a řadu dalších aktivit, při nichž se mohou přirozeně poznat,“ pokračuje Jakub Carda.

Na negativní postoj až dvou třetin Čechů na seniory poukázal též průzkum statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, který srovnal vnímání české populace ve věku 55+. Odpovědi porovnal s průměrem členských států EU a Německa. Zatímco v ČR 54 % dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně, v EU je to pouze 28 % a v Německu dokonce jen 19 %. Podle prof. MUDr. Hany Matějovské Kubešové, CSc., přednostky Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno, se naštěstí začíná o stárnutí více mluvit. „Senioři se často ocitají sami, jejich osamělost způsobují rozpady rodin už v mladém věku, děti pak mívají více babiček, a ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí rodiče, jak se o babičku nebo dědečka starají, nevědí, co to obnáší a necítí se k tomu povinováni. Ke změně postoje a pochopení je třeba emoční zážitek. My například při osvětě využíváme modely simulující stáří – aby si mladý člověk uvědomil, jak se cítí ten, kdo už mladý není,“ dodává prof. Matějovská Kubešová.

ČTK

 

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související diskuze: 
Zařazení na fórum: 

Komentáře (21)

  • Obrázek uživatele Jenda
    Jenda

    Dobrý den. Asi tomu nerozumím ,můj názor je ale ten ,že si to ti staříci dělají sami. Kolikrát potkám dědka ,nemluví je protivný ,možná asi můj pohled ,že mám obchod a moji zákazníci jsou všech věkových skupin. Každý je tak starý jak se cítí a já jsem v 66 letech mladý a silný jako býk. Nekouřím přes 35 let a nepiji alkohol tyto věci k životu nepotřebuji ale mám rád moře a přírodu .Mám ale i zákazníky mladé a i ti jsou někteří nepříjemní ,tak bych to nehrotil . Každý jsme nějaký bych řekl a přeji hezké dny ,měsíce ,roky ahoj

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Míša
    Míša (anonym)

    Je třeba brát v potaz to, že často nepříjemní, nemluvní lidé (ať staří nebo mladí) mají třeba nějaký zdravotní problém, trvalou bolest. Nebo mají sociální problémy. Těžko soudit.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Jenda
    Jenda

    Mám diabet 2 ale za to jiní lidé nemohou. Můj otec byl vězněn v koncentračním táboře po útěku znovu fungoval jako ředitel statku. On měl také diabet ale 1 píchal si inzulín. NIKDY jsem od něj neslyšel zlé slovo,pro každého slušného měl pochopení,takže ani zdravotní problémy nejsou důvody mračit se na svět. Nerad se o koncentračním táboře bavil ostatně byl jsem tam pozván Svazem protifašistických bojovníků a ten lom kdo nevyšel s kamenem po schodech nahoru byl zastřelen jsem viděl na vlastní oči" Sám jsem byl vězněn za totality a v roce 1989 na amnestii propuštěn a na pokyn ministra Spravedlnosti mne Vrchní soud v Praze očistil . Uvádím tyto skutečnosti jen proto ,že ani to není důvod zahořknout. Zdravotní problémy máme každý. někdo více někdo méně ,( pracoval jsem pět let v lomu ) a tak dále. Takže je určitá věková hranice ,která přináší zdravotní opotřebení ,ale zase to není důvod být naštvaný na celý svět. Našim děkuji za hezké dětství . Tatka nerad o koncentračním táboře mluvil ale jedno si pamatuji .na jeho větu. Děkovali jsme za každé ráno,za každý den života a asi i to mi ukázalo ten správný pohled na život. No a také to když jsem vedl jednu starou paní za naší velvyslankyní p Vašáryovou a tam jsem viděl jak se všichni ti koncentráčníci z celého světa navzájem objímají a radují se ze setkání. Ano važme si každého dne ,každého momentu života s rodinou ,manželkou,přítelkyní s přáteli s lidmi.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Petr
    Petr (anonym)

    Když jsem chodil na ZDŠ tak jsme se učili úcě ke stáří a ve stejném duchu vychovávaly společnost všechny média.Bylo nemyslitelné neuvolnit místo k sezení babičce v tramvaji nebo autobuse.Dneska se děje to že ačkoli např.většinu dopravních nehod zaviní mladí řidiči , tak o tom se mlčí a věk se neuvádí , ale bourá-li senior , tak tyhle jejich média píší "šílený důchodce havaroval" ... . a tímhle to začíná.Podívejte se do německa , švýcarska jak je společnost vychovávána úctě ke stáří a porovnejte to s Českou republikou.Proč a kdo má zájem rozdělovat společnost nejen na seniory a lidi v produktivním věku si odpovězme sami , je to zřejmé . Nejsem senior ale všichni jimi jednou nejspíše budeme.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Lidka
    Lidka (anonym)

    myslím , že výchova na základní škole a v rodině pokulhává , nás ve škole i doma učili k úctě a pomáhat starým lidem, dnes děti jsou jiné a méně ohleduplné to je vidět kolem nás... tak staří lidé je berou takové jak se jim nyní jeví....do domova za dědečkem a babičkou vnuci skoro nechodí ...

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Míša
    Míša (anonym)

    Když člověk přežije opravdu hroznou událost jako např. koncentrační tábor či smrtelné onemocnění, tak jsou 2 možnosti, jak se s tím vypořádat - buď zahořknout na svět, co mi způsobil nebo naopak přijmout jako zázrak, že člověk něco takového přežil a pak se vše zdá malicherné a člověk si umí užívat života. Je skvělé, že většina přeživších spíš volí druhý způsob. Akutní bolest či dlouhodobá chronická bolest je však něco jiného. Málokdo i z těch přeživších se asi při nesení toho kamene smál. Prostě akutní či chronická bolest, která přetrvává je něco jiného a doopravdy to může vážně narušit vnímání světa. Ne každý se narodí silný nebo prožije zocelující skutečnosti. Navíc mnohé léky mohou pszchiku ještě zhoršovat.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Jenda
    Jenda

    JAK PŘEKLENOUT PROPAST MEZI MLADÝMI A SENIORY ? Tak zní dotaz .Ano snažme se setřít tu hranici mezi slovem junior,senior . Mladí nechodí za starými ? Jak si je kdo vychová takové je má.Ve Švýcarsku jsem byl také ale tam je úroven někde úplně jinde .Ti na sobě pracovali spoustu let. U nás ? Stačí se ohlédnout jak se chovají k sobě čeští politici a ti mladí ? Ti to vidí ,takže zase se vrátíme na tu výchovu v rodině . Kdysi škola Československé socialistické právo .je to dávno ale Matka vede dítě k lásce a otec k lidu . A jak to chodí u nás ve skutečnosti. Anebo vzpomínáte vnoučata . Některé babičky si je za peníze kupují ,je to pro ně asi snažší než je zasvětit do života .Byl jsem určen jako opatrovník maminky ,soudu navždy umístil do Kosmonos. Jezdil jsem za ni každý týden a bral jsem si ji na sobotu a neděli a pak zpátky na vánoce byla u mě doma .Trvalo to tři roky mamka umřela. Psychická nemoc je nejhorší ,když Vám odchází mozek a Vy se na tu zkázu kdysi kvalitní pracovnice národního výboru díváte a jste bezmocní . Je třeba pochopit jeden druhého a udělat jako první krůček k smíru. Přiznávám ,že kdysi byla doba slušnosti a úcty jeden k druhému větší. Ale at to své děti učí jejich rodiče,škola ......

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Vítězslav
    Vítězslav (anonym)

    A jestlipak studenti vědí,že jejich vzdělání platí i pracující senioři ze svých daní?Nemluvě už ani o tom,když ještě nedávno pracovali na plný úvazek.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Vítězslav
    Vítězslav (anonym)

    Ano,přesně.Většinu nehod zaviní mladí řidiči ne jen tím,že ještě neumí ani pořádně jezdit a jezdí agresivně,ale hlavně neznají téměř vůbec dopravní předpisy.Jak to mohlo udělat autoškolu?Přednost z prava jim nic neříká: Když jedou po širší cestě,tak to je u nich ta hlavní a také neví,že přednost z prava je i na parkovišti u supermarketu (ostatně,to je bolest i drtivé většiny žen řidiček),neví že při vyjíždění z kruhového objezdu se dává blinkr,že ten,který jede po kruhovém objezdu má přednost atd.Ovšem,velice časté je,když přijíždí ke kruháku a zabočuje hned do první díry,tak se ani nepodívá,jestli po kruháku někdo nejede (opět bolest drtivé většiny žen řidiček).Senioři,ale i ženy mě zase kálí,že kde je 50 km/h,tak jedou pomalu 30 km/h a kde je 70 km/h,tak jedou 50 km/h.To je teprve síla.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Monika
    Monika (anonym)

    V cizině jsou takové projekty, ze třeba děti z mateřských školek si chodí hrát s babičkami a dědečkami do pečovatelských domů. Myslím, že je to dobrý nápad, protože dnes plno dětí nemá možnost si hrát se svými prarodiči, protože ti třeba ještě chodí do práce a nemají moc času.

    Lis 21, 2018
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    U nás na vsi jsou staří lidé ti jediní, kdo mají čas zastavit se, popovídat třeba i s dětmi. Jsem na mateřské a tak to oceňuji. Všichni ostatní nemají čas, leda v pátek večer v hospodě, ale to zas není nic pro mne. Je pravda, že všichni tito milí důchodci jsou zároveň pejskaři. Nevím, jestli je to tím, jak se říká, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi.

    Lis 22, 2018
  • Obrázek uživatele Pravda
    Pravda (anonym)

    Mám taky návod , jak smiřovat staré a mladé. Kopněte někam takové ty Mádly a Issovou. Přemluvte je ať drží hubu a jdou makat.

    Lis 22, 2018
  • Obrázek uživatele Olča
    Olča (anonym)

    Pracuji v sociální sféře, vidím jak senioři touží po každé byď jen krátké pozornosti. Mnozí z nich nám mají co říci i naučit. Jsou zde velké rozdíly. Jedni vyrábějí spoustu hezkých věcí pro radost neznámých, nemocných, potřebných. Mnozí by chtěli, ale jejich ruce už nevládnou. Některé návštěvy přijdou na dvě hodiny i půl dne a opravu se plně věnují svým blízkým. Jiné vejdou a obratem vybíhají. Vidíme jak se stařenky těší na návštěvu a šetří jen, aby měli co darovat. Jejich zklámání často pocítíme my. Je pro člověka obtížné, pokud nemá své emoce kam ventilovat. Návštěvu dětí, byť ne vlastních by uvítali téměř všichni. Ty však nepřicházejí. Studenti bývají v těchto projektech báječní. Máte někdo typ jak je k nám přilákat? Děkuji

    Lis 30, 2018
  • Obrázek uživatele Jefim
    Jefim (anonym)

    V létech 2001 až 2004 jsem pobýval služebně v Arménii. Ubytován jsem byl v jedné rodině, poblíž hlavního města. Zažil jsem doslova kulturní šok a když si na ta léta vzpomenu, ten údiv přetrvává stále. Jak je v těchto zemích zvykem, rodina nepředstavuje pouze úzký okruh příbuzných. Je to široké spektrum bratranců a sestřenic a dále bratranců těch bratranců, zkrátka, pro středoevropana dokonalý chaos. Oni se v tom dokonale vyznají. Udržují , pokud to jde, stálý kontakt. Formálně je hlavou rodiny muž, jenže tou hlavou kroutí krk a tím je takřka vždy žena. To jen pro informaci. Zatím, co u nás je stáří něco, co mladá generace odsuzuje, tam je ve všem rozhodující slovo stařešiny rodu, ať muže, či ženy. Dokonce, když městská rada řešila jeden významný problém a nemohla najít definitivní verzi, bylo rozhodnuto, "půjdeme za starci". Tím byli myšleni velmi staří, bývalí pracovníci městské rady. Netroufám si odhadnou jejich věk, určitě se blížil stovce. Ti problém úspěšně vyřešili. Dokázali domyslet všechny detaily a našli řešení i tam, kde se zdálo být nemožné. To, že za těmi starci nešli do domova pro seniory je pochopitelné. Po návratu do Čech jsem se hodně dlouho vyrovnával s poměry u nás. Pokud si někdo položí otázku, jak to, že ti lidé netrpí stařeckou demencí, je to dáno životním prostředím, stravou, životním stylem a také genetikou. Mnozí byli fyzicky velmi chatrní, nicméně, duševně naprosto fit. Snad také proto, že Arméni, jako národ, mají naprosto jiné životní priority, než my. A to dokonce i ti dnešní mladí. Se svými hostiteli udržuji stále kontakt a tak vím, o čem mluvím.

    Pro 01, 2018
  • Obrázek uživatele Magdaléna
    Magdaléna (anonym)

    Já mám zkušenost, že není senior jako senior. Řekla bych, že u nás generace opravdu starých lidí - přes osmdesát let a výš je úžasná a většinou od nich může člověk čerpat životní moudrost, nadhled, jistý smysl pro humor. Bohužel s lidmi okolo šedesáti a sedmdesáti mám úplně opačnou zkušenost. Pokud to nejsou lidé, co hodně cestovali, tak jsou většinou hodně negativně naladěni, na vše nadávají, vše jim vadí - včetně dětí (pokud nejsou jejich), zvířat, stromů. Samozřejmě , že v obou skupinách jsou vyjímky, ale celkově mám tento dojem. Možná, že je to dáno tím, že toho vyššího věku se dožijí spíš lidi optimistického ražení.

    Pro 01, 2018
  • Obrázek uživatele Renata
    Renata (anonym)

    Jsou to moc hezká videa ....https://www.youtube.com/watch?v=VSG_FCQ10fA

    Pro 11, 2018

Přidat komentář

Reklama

Reklama