Jak komunikovat s člověkem se sluchovým postižením

Pokud chceme s člověkem se sluchovým postižením začít komunikovat, upozorněme ho na to zřetelně ? třeba i lehkým dotykem. S osobou se sluchovým postižením bychom měli komunikovat v klidném a dobře osvětleném prostoru (světlo má při odezírání přiměřeně osvětlovat tvář mluvčího, nikoli oslňovat odezírajícího).

Na začátku rozhovoru je vhodné stručně sdělit a vyjasnit téma další konverzace; pokud jej náhodou v průběhu hovoru změníme (nebo od něj odbočíme), musíme o tom člověka se sluchovým postižením srozumitelně informovat.

Během rozhovoru s neslyšícím nebo nedoslýchavým jedincem zůstávejme v jeho blízkosti (příliš se od něj nevzdalujme), ani se k němu neobracejme zády, pozorně udržujme oční kontakt; při komunikaci ve skupině by měl člověk se sluchovým postižením dobře vidět na všechny ostatní.

Odstraňme vše, co by mohlo překážet nebo ztěžovat odezírání a porozumění (žvýkačka, cigareta, ruka před ústy, rouška apod.).

Je zbytečné na neslyšícího křičet; raději zkusme mluvit pomalu a zřetelně vyslovovat (nejlépe bezhlasně).

Využívejme ve větší míře při komunikaci srozumitelné výrazy obličeje a gestikulaci; jestliže známe daktylní abecedu nebo aspoň nějaké základy znakového jazyka, neváhejme je také využít.

Ověřujme si, že nám sluchově postiženy člověk rozumí, případně sdělení zopakujme nebo zkusme zvolit jiná slova.

S člověkem s těžkým sluchovým postižením nemluvme souvisle příliš dlouho o složitých tématech; odezírání běžné řeči, ale i tlumočení znakového jazyka jsou velmi náročné aktivity a poměrně brzy nastupuje únava, s níž klesá pozornost a efektivita dorozumívání.

Také písemná komunikace s člověkem se sluchovým handicapem by měla být přiměřeně jednoduchá, stručná a vystižná. Styl psaného projevu neslyšících lidí se většinou od běžného poněkud odlišuje - používáním pouze základních tvarů slov (bez skloňování a časování), vynecháváním předložek, nestandardním slovosledem apod. Porozumět našemu obvyklému způsobu písemného vyjadřování pro ně tedy není vůbec snadné a někdy ani možné.

Ukázka z knihy Komunikace s lidmi s postižením (Portál 2010)

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (3)

  • Obrázek uživatele vivien
    vivien (anonym)

    Ahoj.Našla som túto tému a nejak ma o slovila. Môj muž má uznanú nedoslýchavosť.Komunikácia je niekedy ťažká,musíme s ním hovoriť jasne a zretelne až to nám ide na nervy.S detmi som muža donútila aby si vybavil načúvaci strojček,poslúchol.Dal si vyhotoviť na nsúvanie do ucha a po čase sa zistilo že to má nevýhodu.Na tom je taká malá dierka a tá sa mu upchávala a pískalo mu v uchu.Odmietol inú možnosť a tak nadalej musíme hovoriť jasne a zrozumitelne.Skoro zakaždým musím vety opakovať aj 3krát.

    Říj 09, 2013
  • Obrázek uživatele jana
    jana (anonym)

    ne každému sluchadlo vyhovuje měli by jste mít s lidmi co špatně slyší trpělivost a vžít se do jejich situace jak je jim asi nepříjemné prosit někoho o zopakování slov většina vás zařadí mezi hlupáky a víc se o komunikaci s vámi nesnaží

    Črv 08, 2016
  • Obrázek uživatele Mahtiel
    Mahtiel (anonym)

    V práci máme hluchoněmou kolegyni. Šijeme na stroji, ona skoro pořád šije to samé, vzhledem ke svému postižení to jinak ani pořádně moc nejde. Je problematické vysvětlování po papírcích. Vypadá ale, že by se naučila ráda i něco nového. Mně se zdá, že špatně odezírá, proto když s ní komunikujeme, tak převážně přes papírky. No a kdysi ba brigádě v pekárně hypermarketu mne měl na starosti hluchoněmý pán. Vždycky mi názorně ukázal, co mám dělat nebo když jsem to dělala špatně. Jak se říká, že někteří hluchoněmí jsou zapšklí vůči slyšícím, tak kolegyně i ten pán na brigádě byli v pohodě. Ale je pravda, že třeba kolegyně chodí do klubu stejně postižených, kde si může "popovídat" prostřednictvím znakové řeči

    Črv 12, 2016

Přidat komentář

Reklama

Reklama