Hraniční porucha osobnosti

V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti v nějaké míře vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledají psychoterapeutickou pomoc.

Diagnóza hraniční poruchy osobnosti
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.

Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:

1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;

2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);

3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;

4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;

5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;

6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;

7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;

8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).

Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (206)

  • Obrázek uživatele pro B
    pro B (anonym)

    Ty ataky mě zajímají. Já je mám zase trochu jiné - náhlý, velký vnitřní vztek, až je mi z toho špatně, nemohu nic dělat, občas někoho napadnu na internetu (ale relativně slušně - držím se), mám pocit, že všichni mají něco lepšího, nějaké výhody, napadám svého terapeuta maily atd. atd. Potom mám zas období deprese, náhlé pocity na brečení, chtěla bych od všeho utéct, jen si zalézt do postele... Neustále se to střídá. Už jsem svého terapeuta i pronásledovala (stopovala), protože se mi zdálo, že mi utíká (normálně si šel něco vyřídit).... Máte někdo také takovéto projevy?

    Zář 06, 2011
  • Obrázek uživatele Leo
    Leo (anonym)

    Ahoj všichni, až do včerejška jsem myslel, že mám obyčejné deprese občas doprovázené úzkostnými stavy a čas od času panickou atakou. Jako spousta jiných. Asi před měsícem mě poprvé v životě vezla sanitka z práce rovnou do špitálu. Nervový záchvat. V poslední době jsem nasadil seropram a cvičení ve fitku, neurotické tiky pomalu vymizely, ale konstantně vyrovnaná nálada ne a ne přijít. Manželka je dlouhodobě otrávená z toho, že je mi všeho málo a že chci pořád mazlit a že jí nevěřím, že mě miluje. Už dřív jsem přemýšlel o sebevraždě, a teď mi přišlo, že už přišla konečná, že mi nic jinýho nezbývá. Na jednom psychowebu jsem našel, že suicidum je nejrizikovější u depresáků atd a taky u lidí s HPO. Nikdy dřív jsem o tom neslyšel, ale z těch uvedených příznaků na mě sedí skoro všecko. Takže teď už se nechci zabíjet, protože nejsem nemožnej kripl, ale nemocný člověk. Který se musí léčit. Tak mi držte palce.

    Zář 22, 2011
  • Obrázek uživatele .
    . (anonym)

    Doporučuji shlédnout díl o poruchách osobnosti z cyklu "Záhady duše", kde mluví Prof. Hoschl (archiv ČT). Mluví tam i doc. Praško a v jednom má naprostou pravdu - po třicítce se symptomy HPO značně snižují. Bohužel, deprese nikoli.

    Zář 23, 2011
  • Obrázek uživatele Leo
    Leo (anonym)

    Doporučuji shlédnout díl o...Tak to by bylo hezký, ale mně je 39 a zdá se mi, že se ty příznaky HPO spíš zhoršujou... Anebo je to tím, že jsem je dřív odmítal vidět a svoje fňukání a tendenci věšet se milovaným ženám na krk jsem přičítal zážitkům z dětaství: drsná šikana ve škole, despotický necitelný otec a úzkostlivá matka, která nakonec vyskočila z okna...

    Zář 23, 2011
  • Obrázek uživatele .
    . (anonym)

    Leo, poruchy osobnosti se nezýskávají, ty vznikají v průběhu ranného dětství. Určité rysy ti asi zůstanou, ale je naděje, že se příznaky budou mírnit. To nejtěžší je vydržet a doufat. Držím ti palce.

    Zář 23, 2011
  • Obrázek uživatele Leo
    Leo (anonym)

    Leo, poruchy osobnosti se...Já jsem myslím nikde nenanapsal, že se poruchy získávají... Ale to je jedno. Teď momentálně na prosesu vnzniku nezáleží, to přijde na řadu později. Nejdůležitější je, že jsem nyní konečně uviděl, jaký mám vlastně problém. A to se stalo teprve v 39 letech.... I když moji domněnku samozřejmě musí potvrdit odborné vyšetření. Už takhle bylo spousta let trablů a práce s depresemi a úzkostmi, které se chronicky vracejí, a teď si ještě musím přiznat, že jsem kromě toho taky psychopat... Nebo spíš naopak, že jsem především psychopat a depky s úzkostmi jsou jen přidružený problém... A teď s tím začít něco dělat, když se přitom člověk všude dočte, jaká je to rasovina s nejistým výsledkem. No, kdysi jsem chodil k doc. Praškovi do PCP, tak mu teď zkusím napsat, co a koho by mi poradil. Je pravda, že od té doby, co si myslím, že mám HPO, jsem jaksi vnějškově klidnější, protože zapojuju do boje proti emoční labilitě volní procesy. Dřív jsem proti tomu nic nedělal, jelikož jsem si myslel, že jsem prostě jenom citlivější. Zato mám ale pocit, že se ten neklid přesouvá víc do hloubky, kde dost bublá a já ho čas od času musím trošku utišit neurolem. A to určitě ještě přijdou výčitky, kolka lidem jsem, byť neúmyslně a nevědomky, ublížil... Kéž nebudu muset sáhnout po provazu...

    Zář 24, 2011
  • Obrázek uživatele test
    test (anonym)

    Pro zjištění toho jaká jsem osobnost jsem použila webovku http://test-osobnosti.cz/ doporučuji

    Říj 14, 2011
  • Obrázek uživatele Hraničář
    Hraničář (anonym)

    Ahoj, je mi 23 let a mám...Ahoj já např. chodím sem a je to celkem dobrý :) http://www.klinikaeset.cz/index.php?id=2&usr_id=

    Říj 17, 2011
  • Obrázek uživatele Verča
    Verča (anonym)

    https://www.facebook.com/groups/296170073986/?notif_t=group_r2j skupina pro všechny hraničáře... přidejte se :-) Jste srdečně zváni

    Lis 10, 2011
  • Obrázek uživatele mysshka
    mysshka (anonym)

    ahoj jsem normální holka pracuju, studuju dálkově, hraju amatérský divadlo,ráda sportuju, chodím na výlety po praze s cizincema a momentálně to vpadá, že mi vyjde brigáda jako průvodce.... jenže psychiatrička mi diagnostikovala hraniční poruchu osobnosti a já stále postrádám smysl života a nic mě nedokáže naplnit,,, zamilovala jsem se do spolužáka a po sedmi letech jsem se rozešla s přítelem co neměl koníčky a byl na mě citově závislej... ale ten spolužák mě má jaksi na háku ačkoli spolu prý chodíme. Nevím, jestli jsem stíhačka a jak má vypadat normální vztah, ale mám podezření že přítel je trochu autista je chladnej, nemá moc zájem o sex, nemá potřebu mě kontaktovat - volat, psát, ozvat se na facebooku... a já jsem v tomhle světě najednou úplně sama a připadá mi, že vše je o penězích, chlastu a sexu.... konečně mám partu lidí, kterou jsme si vždycky přála mít, ale stejně nejsem prostě takhle štastná.... jak bych se měla naplnit, a lze to vůbec při mojí diagnoze? mám pocit, že potřebuju někoho kdo mě bude mít rád a já to budu opětovat, ale současně bude trošku dobrodruh, sportovec... asi budu nadoživotí sama, ale neumím takhle žít..... co mám dělat?

    Kvě 25, 2012
  • Obrázek uživatele B., Všem
    B., Všem (anonym)

    Nevím jestli si to ...B.: Díky, to mě podpořilo. Všem: Po psychologách "běhám" už nějakých 9let; hraniční poruchu řeším nějakých 6. Napadlo mě, že tahle diskuze zas tak neznačí opuštěnost, ne? Lidi si tu navzájem pomáhaj:) Hraniční poruchou se zabývají v ESETU, kde je možné absolvovat roční stacionář. To si myslím, že mě dostalo z nejhoršího, ale pozor není to vůbec snadný a samospásný. Nebo navštěvovat skupiny Jana Jakuba Zlámaného, který dokáže brát život se zdravým nadhledem. A taky dlouhodobá individuální terapie, v které budu ještě nějaký pátek pokračovat. Taky čtení knížek o psychologii P. Lauster, Heinz Rohr - Narcismus; pro muže: Robert Bly - Železný Jan. Výdrž a sebekázeň jsou hodně důležité. Zároveň záleží dost na úhlu pohledu, časem zjišťuju, že většina lidí, jak pozoruju je na tom dost podobně a to jsem konfrontoval s lidmi téměř ze všech vrstev, různého věku a pohlaví. Každá zkušenost mi přinesla s negativním i něco pozitivního. Jen se tolik nebát vykročit z představ o sobě a nechat si taky pomoct:)... K větě všechno zvládnu sám, přistupuju s rezervou, už mě to kolikrát vypeklo.

    Zář 23, 2012
  • Obrázek uživatele to B.
    to B. (anonym)

    Stacionář v ESETu je na 9 měsíců, ne na rok a pak je doléčovací skupina 1krát týdně. Také mám se stacionářem zkušenost, ikdyž jsem tam celou dobu nevydržela. Tys ho dochodil?

    Zář 23, 2012
  • Obrázek uživatele kubajakub
    kubajakub

    Stacionář v ESETu je na 9...Dochodil. Napsal jsem to sem jako odkaz na kvalitní program pro hraničáře, jinak bych si netroufl to doporučit.

    Zář 24, 2012
  • Obrázek uživatele to kubajakub
    to kubajakub (anonym)

    A pomohlo ti to hodně? Já tam vydržela necelý půlrok. Mělo to své plusy i mínusy, celkově to ale hodnotím spíše pozitivně, ale jak pro koho, někomu to pomůže, ale ani poctivé dochození není záruka úspěchu, HPO je boj na dlouhou trat. Chodíš někam na individuál? A kdo to za vás vedl? Také Blanka s Irenou?

    Zář 24, 2012
  • Obrázek uživatele jirka
    jirka (anonym)

    A pomohlo ti to hodně? Já...dobry den.v mem okoli neni zadne oddeleni kde bych se mohl lecit s hpo.je mozne se lecit ppouze doma?trpim jeste stredne tezkou depresy.opakovane jsem hospitalizovani.zhruba po 3-4 mesicnich intervalech.vzdy to zacne sebeposkozovanim-podotikam ze nastesti pouze lechkem.deprese,uzskost,stale jsem doma.nikam nechodim.moc dekuji za pomoc.J.

    Zář 25, 2012
  • Obrázek uživatele to Jirka
    to Jirka (anonym)

    Jirko, ono bohužel zařízení pro HPO pacienty moc není, asi se s námi nikdo nechce zabývat, co znám v Praze, tak jen klinika ESET denní stacionář a pobytové zařízení Kaleidoskop. Jinak snad přímo pro HPO snad ani jinde v republice nic není. Jak by sis představoval léčbu doma? Určitě je důležitá i individuální dlouhodobá terapie. Chodíš za psychiatrem? On ti žádného terapeuta nedoporučil? Je to sice většinou běh na dlouhou trat, ale pokroky se dají dělat, HPO se i údajně zlepšuje s věkem. Odkud jsi, kde tě hospitalizují?

    Zář 25, 2012
  • Obrázek uživatele Janius
    Janius (anonym)

    Prosím o odbornou - psychologickou definici LIBA (1.pad j.č. LIBO). Chtěl bych pochopit HPO na základě EMOČNÍHO POLE, určit hranice kde už začíná radost. Předem Vám moc děkuji.

    Lis 28, 2012
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    Ahoj, hledám dobrovolníky s jakoukoli diagnostikovanou specifickou poruchou osobnosti, kteří by byli ochotni odpovědět mi na pár otázek nebo napsat pár vět o svém životě s poruchou. Případně se mohou ozvat i vyléčení lidé. Jedná se o výzkum, který potřebuji ke zpracování seminární práce. Vše by samozřejmě proběhlo v anonymitě. Pokud má někdo zájem podílet se na výzkumu, kontaktujte mne prosím na petruskane@seznam.cz Děkuji

    Led 04, 2013
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    dobry den.v mem okoli neni...Dobrý den Jirko, přečetla jsem si, že zřejmě trpíte HPO. Já teď píšu seminární práci právě na toto téma a potřebuji k tomu i nějaký výzkum. Hledám někoho, kdo by mi odpověděl na otázky, které pak budu porovnávat a dělat z nich závěry. Všechno by samozřejmě proběhlo anonymně. Pokud by ses chtěl podílet na mém výzkumu a jsi ochotný odpovědět na nějaké otázky, prosím ozvi se na PetruskaNe@seznam.cz Děkuji, přeji hezký den :)

    Led 12, 2013
  • Obrázek uživatele to Petra
    to Petra (anonym)

    Ahoj, četla jsem, že píšeš seminárku na PO, můžu se zeptat, jak je ta seminárka koncipovaná, jestli se týká všech PO, nebo pouze HPO a jakou školu studuješ - jestli třeba psychologii, ... ? Já mám HPO diagnostikovanou přes 3 roky a klidně bych ti se seminárkou pomohla - tedy s tvými otázkami, ale musela bych vědět nějaké větší podrobnosti, kde to píšeš, o čem přesně apod. Přeji hodně úspěchů.

    Led 12, 2013
  • Obrázek uživatele zabludeny
    zabludeny (anonym)

    Caute, stretol sa uz niekto z vas s dialekticko-bnehavioralnou terapiou? Ukazalo sa, ze je dost napomocna pri odstranopvani prinakov HPO. Na Slovensku nie je podla vsetkeho nejako rozsirena, ak vobec, no v Cechach ju uz mozno vyuzivaju. Ma niekto osobnu skusenost?

    Led 22, 2013
  • Obrázek uživatele Dolores
    Dolores (anonym)

    T.vis o tom neco vic? Tohle...No mě doktorka řekla že to neni nemoc ale přitom se to nedá vyléčit. Tak sama nevím co si myslet.

    Feb 14, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    Můj dospělý syn má HPO diagnostikovanou ale dle mého názoru je to prostě špatný, prohnaný a prolhaný člověk,tak by se tomu říkalo za mých časů ale dnes i zvrhlost dostává nálepku, jako všechno ostatní.

    Feb 15, 2013
  • Obrázek uživatele Lolla
    Lolla (anonym)

    Můj dospělý syn má HPO...Bohužel někdo se na jeho vývoji "zvrhlosti" podílel a budete to milá paní s největší jistou pravděpodobností vy. Je potřeba se podívat pravdě do očí. Tato porucha vzniká mezi 8.a 24. měsícem. Tam zřejmě nedostal to, co každé malé dítě potřebuje, takže máslo na hlavě máte vy...on je výsledkem vaší výchovy...

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele Lollo
    Lollo (anonym)

    Podle některých názorů je HPO ve skutečnosti chronickou formou posttraumatické stresové poruchy

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele :::
    ::: (anonym)

    Není to nemoc, čili není co léčit. Takový člověk prostě funguje ode zdi ke zdi, je taková povaha. To, co pro něho může udělat kdokoli, je respektovat ho přesně takového, jaký je, a podporovat v jeho případné snaze o to, něco se sebou dělat. I když jednoduché to fakt není

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    Bohužel někdo se na jeho...Tolik lásky co dostal můj syn od mala a později pomoc všemi směry a ve všem, milá Lollo, třeba mi to nebudeš věřit. Milovala jsem ho já i manžel! Tam jsme nepochybili! Jen i přes tu lásku se dnes snažím vše nazývat pravými jmény!

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    Není to nemoc, čili není...Tady souhlasím, jen nevím, jak ho respektovat když dělá zlé věci. Vše prohovoříme, slíbí a zase slíbí a všechno je stejně jinak! Vyzkoušela jsem snad všechno na světě, i psychiatry...

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele Paní,
    Paní, (anonym)

    můžu se zeptát,v čem konkrétně je váš synek zlý,můžete být stručnější? HPO je asi psychická nemoc,za kterou třeba nemůže.Kolik je synovi a co se vlastně stalo?

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    můžu se zeptát,v čem...Syn je už ve středním věku, psychiatr mu tuto poruchu diagnostikoval, ale zároveň dodal že není léčitelná a dal mu prášky na bázi ATD. Nevím,zda je bere, začal ale kdoví poté. Projevuje se neustálým lhaním, podváděním, manipulací s lidmi, sliby, které nikdy nedodrží,občas výbuchy vzteku,nespolehlivý v práci a absencemi, vše řeší dalším a dalším lhaním, stále se dluží a nevrací,naopak vytahuje peníze z kdekoho. Ach jo,být to mně cizí člověk,to by se mi radilo, jak s ním zatočit. Nic nepomáhá. Bohužel žije se mnou, ale pořád stejně někam odjíždí a pobývá.

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele Píšete
    Píšete (anonym)

    to správně,druhým se to radí,když nejsou ve stejné situaci.Tuto poruchu neznám,tak vůbec netuším,o co pořádně jde.Kdy jste to zjistila,že se syn nechová úplně normálně? Když byl malý,tak jste s ním problémy neměla? Hlavně pozor,bydlí s vámi,aby se třeba nezadlužil a pokud si půjčí od kamarádů třebas jen malou částku,nic za něho neplatte,musí být zodpovědný a pokud si půjčí,sám si na to musí vydělat a vrátit.Jeho psychiatr vám jistě poradí nejlépe,jak se k němu máte chovat.Držím vám pěstičky,je to hrozné,když vychováváte syna s láskou a on pak v dospělosti dělá takové vylomeniny.I já mám syna,je ještě malý,ale ví,že lhaní nemám ráda,takže i když něco vyvede,tak se mi přizná,máme spíš hodně kamarádský vztah,ale kdyby lhal,tak by bylo zle.Musím zaklepat,zatím s ním žádné potíže nemám a snad nikdy mít nebudu.Nikola

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele ...
    ... (anonym)

    Syn je už ve středním...Matko, skoro bych řekl, že jste sousedka od nás na patře z paneláku. Má úplně stejného syna, ale ten u ní již naštěstí (pro ni) nebydlí. Chová se přesně podle popisu, když tu měl trvalé bydliště, věčně na nás zvonili policajti, kdy jsme ho viděli naposled, jestli nevíme ,kde je. Lhal, vymýšlel si historky, dlužil kde komu, zadával si požadavky (výroba) na věci které ani nechtěl, pak nezaplatil. Je tu jediná rada, odstřihnout se od něho.

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    to správně,druhým se to...Děkuji za poslední dva chápavé příspěvky. V dětství byl můj syn zlatý, v pubertě to začalo, ale tak pozvolně a pak už nastaly chvíle klidu, střídané s průšvihy a pak už celý jeho život byl problémový a dluhy byly a jsou a hrůzu z exekucí mám strašnou. Odstřihnout se od něj pro mámu není snadné, když nemá kam jít,neumím ho vyhodit na ulici, stále žiju v neklidu a strachu. Nevím si rady, každý řekne jen "vyhodit" ale ještě mi k tomu chybí rada, jak to mám dokázat, když to neumím...

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele také matka
    také matka (anonym)

    Jako bys to, matko, psala za mne. Mám totéž, single syna v domě s jeho problémy, dluhy a stálými sliby, kterým nikdy neodstojí.Lže i když nemusí a nemá teď ani práci, jsem zoufalá a také mi to srdce nedovolí, neumím ho vyhodit. Kdybych to uměla, udělala bych to. Já vím, řekne se blbá máma,ale jen ten kdo to prožije a je nás hodně, ten chápe.

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele Pampeliška
    Pampeliška (anonym)

    Syn je už ve středním...Jak to tady tak čtu, uvědomuji si, jak to musí být strašné. Na jednu stranu mateřská láska, na druhou stranu takové projevy, společensky naprosto nepřijatelné. To musí být hrozné utrpení, a zmatek v hlavě matky. Taky jsem mámou, a stále víc si uvědomuji, že nikdy matka prostě není "za vodou". Nestačí, že se narodí zdravé dítě, když pak v životě není šťastné, nebo je přímo takto asociální, tak to na klidu mámě moc nepřidá. Ať už má kluk 10 nebo 50. Nepřestane být synem. Ale to přijetí tak obtížné poruchy je šílené. :-( Přeji mámám hodně sil.

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele To
    To (anonym)

    je teda hodně smutné.Jasně,že bych svého syna také nikdy nevyhodila na ulici,ale jak bych řešila takovou situaci,nevím.Možná bych hledala nějaký azyl pro soc.slabší,kam bych ho přihlásila.Je dospělý muž,který vydělává,musí se postavit na vlastní nohy a ne,aby své rodiče zadlužil.Vždyt vy můžete přijít kvůli němu i o bydlení.Každopádně bych to nějak řešila,zbavila svéprávnosti,cokoli.Vím,když bude sám v azylu,tak budto ho to nakopne,nebo se může situace ještě víc zhoršit.No,děkuji Bohu,že se mi to netýká.Hlavně na nic nečekejte a s někým se poradte,co dělat v takové situaci.Pampelišku moc zdravím.Nikola

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele ouha
    ouha (anonym)

    Máma je máma. I když se děti nevyvedou, milujeme je. A tak to má být

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele Souhlasím.
    Souhlasím. (anonym)

    Ale něco bych udělat musela.Co-to bohužel nevím.Hodně těžká situace.Nikola

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele ...
    ... (anonym)

    Máma je máma. I když se...Dovolím si jenom malou poznámku, že tohle neplatí absolutně. Jsou určité situace, kdy by mé dítě pro mě přestalo axistovat.

    Bře 09, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    je teda hodně...Souhlasím,že by se s tím NĚCO mělo dělat. A to je právě ta otázka-CO? VŠECHNO možné jse již zkusila, udělala, natisíckrát prohovořila. Do "azylu" bych ho nikdy neposlala a ani by nešel. A vlastně ani by ho nevzali, to musí být jiné pádné důvody pro poskytnutí takových služeb. A poznámka k poslednímu příspěvku. Pro mne a tím jsem si jistá by i mé dítě (ač bolestně) přestalo existovat a to tehdy, kdyby na mne vztáhlo ruku anebo by někomu jinému fyzicky ublížilo. Pampelišku zdravím i já, její empatie je opravdu hluboká.

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele Já
    Já (anonym)

    Jak to tady tak čtu,...Pampeliško ty seš blbá, ta matka si vymýšlí , zjevně tu není poprve , když píše jak jsi empatická na tvůj hloupý příspěvek. Přijetí hraniční poruchy není těžké ty trdlo, ale přijetí tak problémového dítěte ano. Lidi s HP se nechovají všichni takto.

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele Pampeliška
    Pampeliška (anonym)

    Souhlasím,že by se s tím...Já člověče nevím, jestli by se mělo NĚCO udělat. Jestli vůbec někdo může něco udělat, krom Tvého syna. Jinak s HPO mám osobní zkušenost, ale jen u žen, spíše mladších, tam šlo o jiné projevy, spíše autoagresivní, obrácené proti sobě. Základ to má ale vždy stejný - emocionální nestasbilita, nezralost. Údajně všechny poruchy osobnosti s věkem otupují, ale nemám takovou zkušenost, spíše jsem viděla opak (nešlo o HPO). Rada pro matku žádná není. Ostatně myslím, že už jsi stejně obešla veškeré odborníky, cos mohla. Nezbude, než to prostě brát jako kříž, co si musíš nést. Něco jako spravedlnost v jednotlivém životě neexistuje. Možná by pomohlo, aspoň malinko, najít ještě jiné takové matky. Vyměnit si zkušenost. našly jste se tu dvě, jistě jich bude víc. Když jsem měla malé děti, jedno z dětí mělo vrozené neurologické postižení. Vyhledala jsem jiné mamky s takovým dítkem, založily jsme nejprve diskuzi, pak jsme se připojili k tehdy zrovna vznikajícímu sdružení, kde byli rodiče a děti s touto poruchou. Máme každý rok setkání, sledujeme nové trendy v "léčbě", vede to lékař, co sám tímto syndromem trpí. Ohromně mi to pomohlo překonat nejtěžší roky.

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele matka
    matka (anonym)

    Pampeliško ty seš blbá, ta...Trdlo ji ty, když už mluvíš tedy v tomto tónu. Nevymýšlím si ani slovo, spíše ubírám, protože dehonizace kohokoli je pro mne je pro mne opravdu těžká. Pampelišku trochu znám z diskusí, které někdy pročítám, tedy z diskusí o lidských trápeních. Věřím jí, jak málokomu. Díky, Pampeliško. To, že je to můj kříž, jsou i má slova. Nikdo, s kým jsem o tom kdy mluvila, si neví rady, kromě jednotlivců ,kteří striktně nabádají k jedinému-vyhodit z domova. Když se ale ptám jak to udělat, když toto jediné je pro mne jako matku vyloučeno, rady není. Jen právě jak pampeliška píše, jsem chtěla přečíst něco od těch, kteří tím prošli a podařilo se jim to vyřešit způsobem, o kterém nemám já ani potuchy.

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele Pampeliško,
    Pampeliško, (anonym)

    zdravím tě,píšeš rozumně.Možná jen nesouhlasím,že by se nemělo dělat vůbec nic a prostě se s tím smířit,to přece nejde.Jde o to,že syn jí může zadlužit,mohli by přijít o bydlení,něco se dělat musí,ovšem co,to je otázkou.,,,,,jinak zdravím i Markétu,ty si se nějak od nás odloučila,ale musela jsem se smát,po nějakém dnu tvůj první příspěvek a hned takový zase negativní.Markét,ber to tak,nikdy nevíme,kdo sem píše,ano,může to být i vymyšlené,ale zase si ven,může to pomoci jinm lidem,víš? A kde si se tak dlouho toulala? Nikča

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele Pampeliška
    Pampeliška (anonym)

    zdravím tě,píšeš...Asi máš pravdu, že by se dalo aspoň zajistit, aby ta máma nepřišla ještě i o majetek. Pokud tam má kluk trvalé bydliště, tak hrozí exekutoři, když něco vyvede, apod. Zabránit se tomu ale nedá. Taky to nevyřeší to, že by se tím kluk mohl nějak změnit. Zbavení způsobilosti není tak snadné. Navíc teď zas vymysleli novelu, která vše ještě komplikuje. Je to na jednu stranu ochrana zneužití (aby hned tak kohokoli nebylo možno zbavit způsobilosti), ale na druhou stranu to v oprávněných případech šíleně komplikuje situaci. Musí být jasně doloženo, proč, lékařské zprávy, důkazy o tom, co už v minulosti vlivem chování natropil, apod. Njn, aspoň zajistit majetek, ať neztratí střechu nad hlavou...chjo, to je situace. :-(

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele ...
    ... (anonym)

    Pokud se to týká jenom matky a syna, tak se klidně nemusí dělat vůbec nic. Sice jenom tu synovu agónii trochu oddálí, do doby své smrti nebo zvoknutí (ano, i takové případy znám), ale je to její svobodná volba. jiná situace ale je, pokud by to mohlo ohrozit i další osoby, třeba sourozence ap. Potom se to v morální rovině posouvá zcela jinam. Já nejsem věřící, takže v nějaký další život moc nevěřím a proto nejsem zastáncem nějakého nesmyslného kříže na tomto světě.

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele ...
    ... (anonym)

    ...nést si svůj kříž je snad metafora, nemyslíš?

    Bře 10, 2013
  • Obrázek uživatele John Powder
    John Powder (anonym)

    Vztah s hraničárkou: http://john-powder.cz/psychiatry/bdp-loverelationship.htm

    Čer 19, 2013
  • Obrázek uživatele Bi
    Bi (anonym)

    Dobry den...mam dotaz. Da se pri teto poruse vubec pracovat? Kdyz doslo k psych.dekompenzaci a je nyni lecena psychofarmaky a clovek se citi zcela vporadku? Mam nabidku zajimave prace,ale nejsem si jista,zda kdyz dojde k vypeti pri pracovnim procesu,nedojde opet k dekompenzaci..nyni jsem na materske,takze stres defacto minimalni,jen obcas s neposlusnym ditetem nebo s pritelem-hadky,kdy to vetsinou jen prejdu a nijak neresim....dekuji za odpovedi.

    Črv 03, 2013

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama