Kam se podíváte, pořád jen údaje, údaje
Fotoaparát v mozku
Slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges ve své povídce Funes el Memorioso popisuje člověka, který má tak úžasnou paměť na podrobnosti, že ? bylo pro něj nejenom obtížné se smířit s tím, že obecný pojem pes zahrnuje tolik různých exemplářů nejrůznějšího vzhledu a velikosti, ale vadilo mu i to, že nějaký pes viděný (z profilu) v 15.14 hod. by se měl nazývat stejně jako týž pes viděný (zepředu) v 15.15 hod. téhož dne?.
Paradox fotografické paměti
Opravdu byste si chtěli pamatovat úplně všechno? Tato otázka odhaluje odvrácenou stranu dovednosti, která je tak silná, že překáží sama sobě. Většina z nás získá podrobnou informaci o čemkoli jen díky pracnému studiu. Lidský mozek je důmyslně zkonstruován tak, aby většinu příchozích informací vůbec nezaregistroval a nedovolil jim vstoupit do ?skladu? paměti. Pokud se nějaká informace bez našeho vědomého úsilí přece jen v naší paměti uloží, bývá to informace se silnou citovou složkou, informace, v níž jde někdy až o život.
Představte si, jaké by to bylo, kdyby vám každých deset vteřin přišel email a vy byste ho museli okamžitě přečíst a uložit do paměti počítače bez ohledu na to, zda je pro vás obsah zprávy důležitý, nebo ne. V takovém případě by už přestalo záležet na míře vaší pohotovosti a inteligence a na kvalitě vašeho počítače, neboť byste brzy byli naprosto beznadějně zavaleni chaotickou změtí bezcenných faktů.
Autorem jednoho z fascinujících popisů člověka s fotografickou pamětí je ruský neurolog Alexander R. Lurija. Zachycuje mnemonického génia S. V. Šereševského, který měl takovou zrakovou paměť, že byl nejen schopen se za méně než tři minuty naučit tabulku obsahující padesát čísel, ale tato tabulka mu zůstala v paměti po zbytek života ? spolu s tisíci dalšími, které si zapamatoval coby profesionální mnemonický umělec.
Techniky memorování užívané lidmi vybavenými ?přirozenou? fotografickou pamětí jsou v podstatě automatické a nevyžadují zvláštní námahu. Šereševskij se pokaždé chvíli upřeně díval na tabulku, pak zavřel oči, aby si ověřil, zda se zraková představa pevně zapsala do paměti, a poté ? pokud zjistil, že představa není ještě v jeho mysli dostatečně upevněna nebo není úplná ? se na tabulku na okamžik zadíval ještě jednou. Když proces zapamatování skončil, byl Šereševskij nejen schopen zpaměti přeříkávat čísla popořadě, ale i od konce nebo třeba úhlopříčně či ve vodorovných řadách. A když se ho někdo (zcela nečekaně) zeptal po třiceti letech znovu na podobu této tabulky, dokázal si čísla vybavit se stejnou přesností.
Zdroj: Když mozek pracuje jinak, nakladatelství Portál
Komentáře (29)
- odpovědět
Dub 29, 2008- odpovědět
Dub 29, 2008- odpovědět
Dub 29, 2008- odpovědět
Dub 29, 2008- odpovědět
Dub 29, 2008- odpovědět
Zář 22, 2008- odpovědět
Bře 23, 2010- odpovědět
Čer 30, 2010- odpovědět
Led 03, 2012- odpovědět
Led 20, 2012- odpovědět
Kvě 16, 2012- odpovědět
Kvě 16, 2012- odpovědět
Kvě 16, 2012- odpovědět
Kvě 17, 2012- odpovědět
Říj 09, 2012- odpovědět
Říj 18, 2012- odpovědět
Říj 19, 2012- odpovědět
Lis 25, 2012- odpovědět
Črv 20, 2013- odpovědět
Črv 20, 2013- odpovědět
Zář 22, 2013- odpovědět
Lis 26, 2013- odpovědět
Dub 04, 2015- odpovědět
Dub 05, 2015- odpovědět
Kvě 04, 2015- odpovědět
Črv 28, 2015- odpovědět
Říj 17, 2015- odpovědět
Led 12, 2016- odpovědět
Srp 27, 2020Přidat komentář