Vysoký krevní tlak často vzniká na základě duševního postoje, který člověk v prvních letech před jeho projevem ještě vědomě vůbec nevnímá. Následující způsoby jednání a rozhodování mohou vést ke znatelným poruchám buněk cévních stěn a nervového systému.



Člověk vystaví sebe a jiné tlaku; často kvůli sklonu k přehnané ctižádosti, perfekcionismu a smyslu pro výkon. Pod tlak se člověk dostane také tehdy, jestliže odsouvá podstatné a přednostní záležitosti na pozdější dobu.

Odpor cév může představovat vlastní, vnitřní odpor, možná proti blízkému okolí a událostem. Může být spojený se stálou vnitřní obranou, jestliže například někdo jedná a rozhoduje se kvůli chybějící odvaze proti vlastním pocitům.

Také tvrdošíjnost, paličatost a lpění na starých, zkostnatělých a dávno zastaralých názorech může vést k předčasné skleróze cév a vysokému krevnímu tlaku.

Stálé rozčilení, stres, shon a spěch nás nabádají k většímu klidu a vnitřnímu duševnímu míru.

K vysokému tlaku mohou klidně vést i potlačené agrese. Jejich energie se musí někde vybít - nejprve ovlivněním buněčných funkcí v oblasti cévních stěn a nervového systému a po mnoha letech případně jako mrtvice nebo srdeční infarkt.


Zdroj: Christian W. Echter - Energie pro všechny buňky, nakladatelství Eminent