Etický kodex duchovního průvodce

Duchovní praktiky a obzvláště ty primární náboženské sebou nesou rizika. A proto, když se člověk rozhodne praktikovat s přítomností průvodce, oba mají speciální zodpovědnost. Následující etický kodex je určen těm, kteří slouží jako duchovní průvodci.

1. Záměr. Duchovní průvodci praktikují a slouží způsoby, které kultivují uvědomění, empatii a moudrost.

2. Služba společnosti. Duchovní praktiky jsou vytvořeny a vedeny způsoby, které reskpektují společné dobro s náležitým ohledem k veřejnému bezpečí, zdraví a pořádku. Protože zvýšené uvědomění získané pomocí duchovních praktik může podnítit touhu po osobní a společenské změně, průvodci by měli věnovat speciální péči, aby pomohli usměrnit energie těch, kterým slouží, stejně tak i své energie, a to zodpovědnými způsoby a prostředky, které odrážejí milující zřetel k veškerému životu.

3. Služba jednotlivcům. Duchovní průvodci by měli respektovat a usilovat o zachování samostatnosti a důstojnosti každého člověka. Účast na jakýchkoliv primárních náboženských praktikách musí být dobrovolná a založená na předcházejícím popisu a následném souhlasu, který dá jednotlivě každý účastník nacházející se v běžném stavu vědomí. Popis by měl přinejmenším zahrnovat rozhovor o jakýchkoliv částech praktik, které by mohly být viděny, že představují tělesná anebo psychologická rizika. Účastník by měl být zejména varován, že primární náboženská zkušenost může být obtížná a dramaticky transformující.
Průvodci by měli učinit důkladné přípravy, aby během duchovních praktik a období zranitelnosti, která může následovat, ochránili zdraví a bezpečí každého účastníka. Před jakýmkoliv sezením by měla by být vyjasněna omezení v chování účastníků a průvodců. Měly by být ustanoveny a následně respektovány zvyky týkající se diskrétnosti.

4. Způsobilost. Duchovní průvodci by měli asistovat pouze u těch praktik, ke kterým jsou oprávněni vlastní zkušeností a výcvikem či vzděláním.

5. Integrita. Duchovní průvodci by si měli snažit uvědomit, jak jejich vlastní víra, hodnoty, potřeby a omezení ovlivňují jejich práci. Během primárních náboženských praktik mohou být účastníci obzvláště otevřeni vnuknutím, manipulaci a zneužití, a proto by se měli průvodci zaručit, že účastníky ochrání a nedovolí, aby kdokoliv využil tuto zranitelnost způsoby, které by ublížily účastníkům či někomu jinému.

6. Tichá přítomnost. Aby se pomohlo ochránit proti škodlivým následkům osobní a organizované ctižádostivosti, je obvykle lepší, když se duchovní komunity nechají růst přitažlivostí než aktivní propagací.

7. O donacích. Duchovní praktiky jsou vedeny v duchu služby. Duchovní průvodci by měli zúčastněné přijmout bez ohledu na jejich schopnost zaplatit nebo dát donaci.

8. Tolerance. Duchovní průvodci by měli praktikovat otevřenost a respekt k lidem jejichž víra je v zjevném protikladu k té jejich.

9. Kolegiální podpora. Každý průvodce by se měl radit s jinými průvodci, aby pomohl zajistit prospěšnost a bezpečnost svých praktik a měl by nabídnout radu, když je zapotřebí.

10. Sexuální harašení. Duchovní průvodci by neměli používat svou pozici, aby vyhledávali sexuální setkání s účastníky duchovních praktik.

Zdroj: Florais.cz