Reklama

Úzkostné poruchy

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější psychické problémy. Některé druhy, jako fobie nebo panické záchvaty, mohou mít genetický podtext, protože mají tendenci se vyskytovat v určitých rodinách. Jiné, např. posttraumatický syndrom, jsou následkem silného stresu během přírodní katastrofy, násilného činu nebo závažného poranění. Úzkost zhoršují některé faktory, jako stres, velká dávka kofeinu, kouření, požívání alkoholu nebo drog a některé léky. Úzkost mohou spustit i alergické reakce a u žen se někdy vyskytuje jako součást premenstruačního syndromu (PMS).

PŘÍZNAKY

  • mírné až ochromující pocity úzkosti (panika) v běžně neškodných situacích
  • pocení, zrychlený tep, bušení srdce a rychlé dýchání (hyperventilace)
  • závratě, pocity na omdlení, nebo dojem, že se něco přihodí

    PRŮBĚH ONEMOCNĚNÍ

Úzkost a pocit strachu jsou normální reakce na běžné situace, např. na test z matematiky nebo hrozící nehodu. Doprovázející příznaky - rychlý tep, vzestup krevního tlaku, pocení a zrychlené dýchání.- jsou součástí reakce "uteč, nebo bojuj", která nás připravuje na to, abychom nebezpečí bud' unikli, nebo mu čelili. Úzkostné stavy jsou naopak charakterizovány trvalým pocitem strachu, který nemá žádný podklad a je tak intenzivní, že brání normální každodenní činnosti. Přesné mechanismy vzniku úzkostných stavů neznáme, ale pokud se neléčí, mohou ohrozit partnerské vztahy, vést k poruchám spánku a ničit psychické i fyzické zdraví.

SVÉPOMOC

Reklama

Za nevolnost, bušení srdce a ostatní příznaky strachu během panického záchvatu je zodpovědná hyperventilace, která v krvi snižuje koncentraci kysličníku uhličitého. Příznaky lze odstranit dýcháním do papírového sáčku drženého před ústy a nosem, ze kterého zpátky vdechujete část oxidu uhličitého ztraceného hyperventilací. Nemáte-li po ruce sáček, můžete si pomoci tím, že pomalu vdechujete nosem a vydechujete ústy.

Při léčbě úzkosti byla opakovaně dokázána blahodárná úloha domácích zvířat. K dalším opatřením patří pití nápojů bez kofeinu, abstinence od alkoholu a porada s lékařem, zda nemohou úzkost vyvolávat některé vaše léky. Pokud jste kuřáci, snažte se přestat kouřit. Kuřáci namítají, že je cigareta uklidní, ale ve skutečnosti je nikotin stimulační látka a může pocit úzkosti zhoršovat.

LÉČBA

Léky

Na úzkostné stavy se obvykle podávají benzodiazepiny (např. Diazepam, Nitraze pam, Oxazepam, Neurol, Xanax), betablokátory (např. Inderal, Sectral) nebo různá antidepresiva (např. Deprex, Ludiomil, Prozac, Zoloft).

Anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů vedou po 12 týdnech léčby asi 90 procent pacientů s panickými záchvaty k významnému zlepšení a 50 procent se záchvatů zbaví zcela. Benzodiazepiny jsou naneštěstí návykové, proto by léčba neměla trvat déle než 3 měsíce, aby se riziku závislosti předešlo. Mohou rovněž působit ospalost a malátnost, v kombinaci s alkoholem dokonce život ohrožující poruchu dýchání.

Betablokátory jsou někdy podávány u záchvatů spojených s bušením srdce. Mohou se brát dlouhodobě, u některých osob však mohou vyvolávat deprese, malátnost a impotenci.

Psychoterapie

Psychologická léčba zahrnuje individuální techniky, skupinovou léčbu a kognitivní postupy, které učí pacienty rozpoznat včas příznaky nastupující paniky a jak ji odvrátit.

PREVENCE

Každý den si vyšetřete nejméně půlhodinu na klidnou relaxaci - četbu, poslech hudby, různé koníčky nebo jen klidné posezení. Mírnou úzkost odstraní aerobní cvičení, které zvyšuje v těle tvorbu endorfinů - neurotransmiterů s uklidňujícím účinkem a zlepšujících náladu. Vhodné jsou nesoutěživé aktivity jako procházky, jízda na kole nebo plavání. Vyhněte se kávě a nápojům obsahujícím kofein, který zvyšuje úzkost, a tím i spotřebu antidepresiv.

ALTERNATIVNÍ TERAPIE

Biofeedback (biologická zpětná vazba)

Pacienti se naučí kontrolovat své fyzikální pochody, jako je hyperventilace, které spolupůsobí na vznik panického záchvatu.

Fytoterapie

K uklidnění nervů slouží bylinné čaje bez kofeinu. Při nespavosti pomáhají léčivky heřmánek a máta. Studie prokázaly, že proti některým příznakům úzkosti, např. nervozitě a bušení srdce, je léčivka kava, užívaná v dávce 250 mg dvakrát až třikrát denně, stejně účinná jako léky na předpis (u nás je tato látka zakázána - pozn. redakce). Anxiolytické účinky má rovněž třezalka, při jejím nákupu se zaměřte na produkt se standardním obsahem 0,3 procenta hypericinu. Běžná dávka je 300 mg třikrát denně. Proti nespavosti pomáhá valeriána (kozlík lékařský); přípravek se standardizovaným obsahem 0,8 procenta kyseliny valeriánové užívejte před spaním.

Hypnóza

Během několika sezení může hypnotizér pacienta naučit relaxovat pomocí hlubokého dýchání, meditace a vizualizace uklidňujících scén. Mezi další prospěšné relaxační techniky patří autohypnóza, meditace a sugesce.

Masáže

Blahodárný vliv masáže na potlačení úzkosti je ceněný od pradávna. Lepšího účinku lze dosáhnout použitím aromatizovaného olej, např. šalvějového, růžového, heřmánkového nebo jasmínového.

Jóga a relaxační techniky

Technika pohybu kombinovaného s meditací je zvláště prospěšná pro nácvik hlubokého dýchání a poloh snižujících úzkost.

VAROVÁNÍ!

Pokud na záchvaty paniky berete anxiolytika, jako Neurol, Xanax, Diazepam, Oxazepam, nevysazujte je bez porady s lékařem. Tyto léky vyvolávají závislost, proto musí být vysazovány postupně, aby nedošlo k abstinenčním příznakům.

Zdroj: kniha Zbavte se bolesti - Readers Digest Výběr

 

Reklama

Komentáře

Návštěvník (Út, 2. 6. 2009 - 23:06)
JAK-- co dělat doma ?
myslíš zábavu ?
já pletu , háčkuju , vařím , jsem na zahradě , pleju atd......................
hanuli (St, 3. 6. 2009 - 08:06)
doma koníčky,já vyšívám a máme nového psa,jezdím na kole,co myslíš těmi podobnými věcičky?máš AD?
pro Honzu (St, 3. 6. 2009 - 16:06)
myslíš,když tě to chytne doma?ono to má svý hranice,nepřekročí je!!Ten stav znám,je nepříjemný,ale tobě nic není,jen vegetativní systém dělá zbytečbě poplach.Takže začni bojovat,neutíkej.Opakuj si,že nic se neděje,že je to blbost.Zvolna dýchej,třeba si dej mokrý ručník na krk.A myšlenky automatický neposlouchej.Tělo reaguje taky poplašně,za chvíli to odejde.Hlavně nikam nevolej!!neumřeš!nezešílíš!je to vlna co se přehoupne a zase bude pohoda.Myslím,že to byly nervy,zkus přírodní doplňky.Omega 3,apod.třeba čaje.Moje kamarádka se z toho dostala.Proč jsi doma?pokud máš možnost,choď hodně ven mezi lidi.I když tě to chytne,zase to odplaví pryč.Někdo na PP psal,že je to jen bezzubá příšera.
jaja (Čt, 4. 6. 2009 - 10:06)
Obávám se, že to klidně "chytnout" doma může. Alespoň ze své zkušenosti vím, že to žádné hranice nemá a postupně se to dokáže vkrást do všech oblastí, smyčka se utahuje.
Ale je to skutečně bezzubá příšera. i když někdy hodně nepříjemná.
sanches (So, 19. 9. 2009 - 23:09)
Zdravíčko. s panickou uzkosti jsem mel prvni zkusenost kdyz jsme s kamosema vykourily docela dost travy na ten stav snad nikdy nezapomenu bylo to jako bych najednou opustil sve telo nevidel na metr okolni svet jako by prestal existovat busilo mi srdce a mel sem pocit ze umru tohle trvalo asi 2 hodiny ale nemohl jsem se ztoho poradne vzpamatovat a byl porad jako v polospanku. Rodice nevedeli co semnou je vodili me po doktorech nakonec sem dostal nake leky. Pak se to trosku zlepsilo ale stacila nejaka stresova situace abylo to tu zas. Asi po roce se to zlepsilo ale pro zmenu sem zacal trpet depresema a strachem z lidi. Tyhle stavy jsem zacal zahanet alkoholem.A takhle to fungovalo az do nedavna kdy jsem se na jedne akci opravdu hodne opil a pak na druhy den rano zniceho nic zase zachvat uzkosti stejne intenzivni jako ten prvni po THC. navic se mi rozjela docela sina deprese tedka me ceka navsteva psychiatra tak doufam ze mi nejak pomuze. Takze si radej nezahravejte s drogama i kdyz je to jenom blba trava, me tech par sluku docela znicilo zivot....
soňa (Út, 13. 10. 2009 - 15:10)
Trpim panickou poruchou cca...rivotril pomáhá, když nemůžu spát a mám starosti, pivečko, tak to doporučuji a hlavně zkuste najít cestu, jak se zasmát třeba komedie, pohádky atd. Doporučuji také skupinku lidí s podobnými zájmy, hlavně hlavu vzhůru, pokud si člověk uvědomí, že má nějaký problém a vidí ho, je to první krok ho překonat!!!!!!!!!
Itas (Út, 13. 10. 2009 - 16:10)
mile zeny dalsi rady taky pro vas na www.tojesila.cz
Alena (St, 2. 12. 2009 - 20:12)
Ahoj všichni.Mám problém s depresí a uzkostí.Projevuje se to tím,že mě bolí břicho,je mě na zvracení,bolestí na hrudi svírání,píchání v podbřišku.Nevím jak se toho zbavit,můžete mě poradit?Mám také problém s rodinou(se synem).Má psychomotoriku a pořádně nepřemýšlí co dělá.Velmi mě to zatěžuje a nevím,jak mu pomoci,ale hlavně,jak se z toho všeho mám dostat,abych na to nemusela stále myslet.Ahoj a díky za radu.
Jana (Čt, 20. 5. 2010 - 20:05)
Ahoj lidi, já trpím panickou poruchou už 4 roky, začalo to težkým mozkovým onemocněním, dost se to zlepšilo užíváním Rivotrilu, dobré je taky najít si někoho komu naprosto důvěřujete a s ním se pokoušet tohle překonat, pokud budete mít pocit bezpečí, zvládnete všechno a časem zjistíte že se vlastně není čeho bát, naučte se taky ve chvíly úzkosti si říct že je to jen ŠPATNÁ MYŠLENKA a že se vám nic nestane,pokud si to budete říkat často vaše mysl tomu uvěří a vám se bude žít lépe, všem s tímhle problémem drřím palce.
verča (Pá, 21. 5. 2010 - 11:05)
Ahoj lidi, já trpím...Ahojky, mě se začaly úzkosti, paniky, deprese a všechny tady ty hrůzy rozjíždět před cca 3 rokama (nyní je mi 23let), momentálně trpím silnou úzkostí a strachem ze všeho, mám strach z dokotrů, svých přátel, rodiny...no tragedie, mývám úzkostný záchvaty v obchodech...aale rozhodla jsem se, že si tím nenechám zničit život a bojuju, začala jsem meditovat, naordinovala jsem si pozitivní myšlení a rozhodla jsem se, že to překonám. Protože věřím tomu,že když člověk opravdu hodně chce, tak to překoná. Můj psycholog mi nejspíš věří taky, protože se pořád brání AD. Nechci do toho spadnout úplně. Medituju, žiju v souladu s přírodou, snažím se realitu vnímat tak jak je, kašlu na svůj pochroumanej mozek, všechno to jsou jen moje výmysly a já je jen musím zvládnout převálcovat.Držím palce sobě i všem, co je postihl démon jménem úzkost.
panická porucha (Pá, 21. 5. 2010 - 12:05)
Mám s tím svoje zkušenosti, užil jsem si až až. Pomohl nácvik relaxačního cvičení pod vedením psycholožky. Je to pohodlné (v leže na zádech), a funguje to skvěle. Naučit se to trvá několik týdnů, a nejde to podle příruček, je třeba učit se to podle pokynů psychologa (v mém případě, možná to provozují i jinde, to nevím). Dál člověk cvičí už sám, a postupně si vybuduje nácvik jak celkovým uvolněním zvládnout nástup panické ataky, a to pak už kdekoliv, a v jakékoliv poloze. Jakmile se naučíte panickou ataku zvládnout, přestanete z toho mít obavy, a odezní to natrvalo. Je to trochu zdlouhavý postup, ale na rozdíl od prášků bez vedlejších účinků a hlavně natrvalo.
ještě k panick… (Pá, 21. 5. 2010 - 12:05)
Relaxační cvičení by měli být schopni naučit kdekoliv na oddělení klinické psychologie. Já chodil k PhDr.Zahradníkové, toho času sídlí v Berouně. Byla opravdu dobrá, mít znovu problémy asi bych se obrátil zase na ní, nebo s ní alespoň zkusil konzultovat kam jinam se obrátit v blízkosti bydliště.
Kontak opsaný z internetu, bez záruky správnosti:
PhDr. René Zahradníková
Adresa: Husovo nám. 37
26601 Beroun
Telefon: +420 311 612 562
Lily: (Pá, 21. 5. 2010 - 12:05)
Ahojky, mě se začaly...Ahoj Verčo, a jak medituješ, jámám pocit, že zůstat pro mě v klidu je šíleně těžký, když mám ataku. V souladu s přírodou v Praze je to složitý. Ty ale asi z Prahy nebudeš, každopádně Ti přeji hodně síly a zdárné zvládnutí
Lily: (Pá, 21. 5. 2010 - 12:05)
Mám s tím svoje...Ahoj, jen tak čistě náhodou, není onen psycholog z Prahy? Kdysi jsem se to ve 20 letech naučila zvládnout sama, sice ne relaxačním tréninkem, ale bylo to dobré, efektivní, ale nakonec se mi to po silné zátěži vrátilo. To mi natlačily AD proti mévůli,proto bych to ráda zkusila zase touto cestou. Děkuji
jaký psycholog ? (Pá, 21. 5. 2010 - 12:05)
Ahoj, jen tak čistě...Nevím jestli reagujete na můj příspěvěk, ale já mluvil o psycholožce. Jmenuje se René Zahradníková (možná to zvláštní křestní jméno vás spletlo). Původně pracovala v Plzni, teď v Berouně. V Praze je jich určitě spousta, ale konkrétním kontaktem nebo doporučením nemůžu sloužit.
verča (Pá, 21. 5. 2010 - 14:05)
Ahoj Verčo, a jak...Ahoj Lily, když přijde ataka, tak nejde zůstat úplně v klidu, je jenom možný si ataku utlumit, tak abys ji zvládla a neměla strach z těch dalších.Jak už bylo řečeno v příspěvku...k tomuto jsem se dopracovala jen částečně, protože teď už klasický panický ataky mívám jen minimálně a když tak v hodně slabě, spíš mě teď trápí agorafobie a záchvaty úzkosti.Teď válčím s tím, abych se nevyhýbala místům a lidem, kde jsem záchvat dostala.A taková meditace je ohromná věc. Já jsem ji objevila teprve nedávno a stala se takovým mým hnacím pohonem v životě, stačí 15minut denně a člověk nabere sílu na další den. Jestli si chceš o tom blíž popovídat, zastihneš mě na mailu [email protected]
Tomaš Kuba (So, 4. 9. 2010 - 19:09)
Dobrý den když jsem asi před 2 měsíci zjistil že trpím úzkostnou poruchou za jak dlouho je možné totu poruchu odstranit ,když navštívím odbornou pomoc. Moc děkuji za odpověd .
Míše (Út, 16. 11. 2010 - 12:11)
A když nemůžeš sportovat, nemáš milujícícho partnera a nejde to samo?:-)))
Filozof Petrman (St, 17. 11. 2010 - 20:11)
Ono se ti to lehce říká, když žádné úzkostné poruchy nemáš. Lidi, neberte prášky - to dovedu říct taky. Náhodou ty prášky člověka utlumí a pomůžou. Zkus prudit jinde, třeba to zabere ;)
renski (Čt, 18. 11. 2010 - 14:11)
Ahoj Lucko, musím s tebou...Miso, mas naprostou pravdu, 3 roky dozadu jsem dostala panickou poruchu, rok brala tabletky pak je na vlastni pozadani vysadila a ziju s v pohode. Zacala jsem se ucit pozitivnimu mysleni, naucila jsem se zvladat stresove situace, venuji se vecem ktere mam rada a ktere mi prinaseji radost. Vsechno je to pouze o mozku, vy se vsichni radi litujete a nechcete nic se svym zivotem udelat a kecy jako tobe se to rika ty PP nemas, jdete s tim nekam i JA i MISA sme si tim prosli a dokazali sme to. Je pravda ze to obcas na me opet dolehne kdyz jsem ve stresu, nevyspana a mam spatne obdobi ale vzdy si to oduvodnim, zacnu se soustredit na neco jineho a bojuji s tim. JE TO MUJ MOZEK jenom JA ho muzu ovlivnit, JENOM JA si muzu navodit pocit stesti. MOZEK vysila myslenky ktere tam vznikli a telo na to reaguje. Jestlize cele dny chodite a myslite na to jak vas nic nebavi a jak je zivot na nic a nemate zadne zaliby atd. tak se proboha pak nedivnte kdyz telo na to negativne reaguje. Zvednete prdelky, bezte do prirody, kdyz nemate partnera tak si ho zacnete hledat, kdyz se vam nelibi prace tak odejdete, kdyz vas zlobi decka tak se prestante nervovat. Kdyz vas stve manzel tak ho opustte, hlavne NECO DELEJTE SE SVYM ZIVOTEM a nesedte na zadku a necekejte ze vam vsechno spadne do lona a ze vas zivot za vas vyresi psychiatr a tabletky. JA VIM O CEM MLUVIM, PP jsem dostala v UK, mesic jsem nevychazela z domu, nemluvila jsem, nespala...atd atd....ale rozhodla jsem se s tim neco delat. Nastvala jsem se a zahodila vsechny problemy a rekla si NO A CO, nejak bude...prestala jsem se ze vseho stresovat a BUM bylo mi lip. STRES STRES STRES, zloba, nenavist, urazenost, neodpousteni to vsechno ve vas kvete, zahniva a zpusobuje STRACH A PANIKU. Zacnete to odstranovat pracovat na sobe a i panika postupne zacne ustupovat nebo se alespon zlepsovat. Ja jsem treba blazen do zvirat, tak jsem zacala chodit ke psum a konim. Pomohlo, odpustila jsem lidem co mi ublizili a pomohlo. Uvedomila jsem si ze zloba a nenavist nestoji za to. Popremyslejte nad sebou. Uvolnete se a reknete si O NIC NEJDE, jsem klidna, je mi dobre. Zpivejte si, kdyz na vas panika prijde....nebo placte, nebo rvete nahlas, emoce museji jit ven, filtrujte vsechno, triskejte bouchejte, venujte se vecem ktere milujete....VERTE MI pomaha to i bez tabletek.
Nellus (Pá, 14. 1. 2011 - 10:01)
Ahojky, mě se začaly...Ahoj,
Nechci nijak zasahovat do způsobu metody, jakým se léčíš, ale z úzkosti ti pomůže jedině křesťanství a Duch Svatý. Ne žádná meditace. Tou se ještě víc otevřeš na věci, které tě zruinují. Žádná příroda tě nezachrání od čím dál většího zoufalství spojeného s úzkostí, děsem a panikou z defakto ničeho. Trpěla jsem tím taky, a Ježíš byl jedinej,kdo mi s tímhle pomohl!!
pro Renski (Pá, 14. 1. 2011 - 10:01)
Miso, mas naprostou pravdu, 3...To je sice pěkný ale bez těch prášků na začátku by jsi dokázala h...o. Chce to přeléčit, doplnit v mozku deficit a pak s etomu můžeš postavit. Jen málo lidí je pasívních a nechce se zbavit problémů bez prášků ale většinou to opravdu nejde a člověk do toho zabředá.
Ale jinak máš ve všem zajisté pravdu, Člověk nesmí stagnovat.
pro Nellus (Pá, 14. 1. 2011 - 10:01)
:-))))))))
Duch Svatý ti asi sotva pomůže ale silná víra v "něco" možná ano.
Tudíž, někomu může pomoct i ta medikace, vlastně cokoliv i Aspirin, když mu někdo řekne, že je to lék, který ho stoprocentně vyléčí:-)
pro Nellus, (Ne, 4. 10. 2020 - 10:10)


:-)))))))) Duch Svatý ti asi sotva pomůže ale silná víra v "něco" možná ano. Tudíž, někomu může pomoct i ta medikace, vlastně cokoliv i Aspirin, když mu někdo řekne, že je to lék, který ho stoprocentně vyléčí:-)
jitka (Ne, 16. 1. 2011 - 10:01)
Miso, mas naprostou pravdu, 3...mas pravdu.Musime se rvat.byla jsem v PCP Praha je to jen v nasich myslenkach.Je to tezke v panice se nebat.Sama mam buseni srdce a porad si myslim ze mam nemocne srdce i kdyz vsechna vysetreni mam vporadku.Snazim se,ale vzdy me to zaskoci a dumam nad tim.Drzim palce vsem.Drzte se.
Pavel (Ne, 16. 1. 2011 - 15:01)
mas pravdu.Musime se...Víte co mě by zajímalo.Co si kdo představujete pod pojmem Duch svatý, Duše,
Nikča (Ne, 6. 3. 2011 - 13:03)
Trpim panickou poruchou cca...Ahojky ...zrovna ty prášky co jsi teď psala jsem rok a pul brala i já.... :) S toho nejhoršího mě dostali...hlavně ten cipralex. Po roce a pul jsem je postupně vysadila a teď je mi líp. Neříkam že netrpím panickou poruchou do dnes ale naučila jsem se to nějak přecházet a jde to :) Tak držím palečky a přeju ať se s toho co nejdříve dostaneš :) Pa
Marek (Pá, 1. 7. 2011 - 11:07)
Dobrý den. Mám úzkostnou poruchu, nebo ty panické stavy, nevím jak to popsat. Ale když to na mě přijde, tak je to hrozné, mám strach a nevím z čeho třeba, přitom jsem s přáteli, s kterými je mi dobře... Ale pak to na mě skočí a v tu chvíli na to pořád myslím i když vím že bych neměl, jenomže "přepnout" tu hlavu prostě nejde.... Beru ZOLOFT asi měsíc a občas mě to taky přepadne znova... Nejvíce se bojím toho, že je mi 18 let a už se toho nikdy nezbavím, to mě fakt děsí. Nevím co mám s tím dělat, doktorka říkala, že od podzimu budu chodit někam do skupiny na terapii. Kdybych mě todle netrápilo, tak bych si žil tak krásně že by mi nic nechybělo... Nevíte někdo něco, co by mi mohlo pomoci prosím???
Natura (Pá, 1. 7. 2011 - 11:07)
Dobrý den. Mám úzkostnou...Marku,
terapie je dobrý tah. Ta Ti může pomoct.
Marek (Pá, 1. 7. 2011 - 11:07)
Marku,
terapie je dobrý...Snad ano, ale začnu tam chodit někdy na podzim po prázdninách prý a teď jsou předemnou prázdniny a já bych nerad aby mě to nějak omezovalo... Mám z toho fakt strach jak jsem psal no...
Šárí (Pá, 1. 7. 2011 - 11:07)
Marku,
terapie by ti prospěla. Ale jen taková, která by se snažila najít skutečné příčiny tvého strachu a pak je odstraňovat. Ne něco takového jako skupinovka nebo KBT, kde se lidi jen snaží naučit se se svými problémy žít a na příčiny se kašle. To je pak zaděláno na celoživotní neúčelné braní prášků.
S tím strachem to znám. Nedá se na něj přestat myslet, nedá se nijak "vypnout", a takové ty řeči typu "vždyť nemáš mít z čeho strach", to je tak na pár facek...
Natura (Pá, 1. 7. 2011 - 11:07)
Snad ano, ale začnu tam...A nechceš začít individuální terapií? Tam bys neměl tolik lidí a možná by se Ti lépe mluvilo.
Ten Zoloft snášíš dobře?
Nějaký lék na okamžitou úzkost nemáš? Neurol, nebo jiný BZD.
Marek (Pá, 1. 7. 2011 - 15:07)
A nechceš začít...Zolofr snáším dobře, ze začátku jsem byl ospalý, ale teď ani nevím že ho mám mi přijde a na okamžitou úzkost mám homeopatikum aconitum... Vím že bych na to neměl myslet, ale neumím to přepnout to myšlení. Když to na mě jeden den skočí, tak mám strach, že mě to přepadne automaticky i druhý a když to někomu řekne, tak odpověď že to neni normální, nebo abych na to nemyslel, tak to fakt mi nepomůže...
Natura (Pá, 1. 7. 2011 - 18:07)
Zolofr snáším dobře, ze...No já nevím, ono jde těžko nemyslet na to, co nám zaplavuje celou mysl a tělo.
To je jak kdyby nás bolel zub, a rada na vyléčení zněla-tak na to nemysli...stejně nesmyslné.
Kapibara (St, 13. 7. 2011 - 00:07)
Ahoj,
Doporučím psychiatra + antidepresiva + psycholg jak zde někdo píše KBT a hlavně musíš mít chut s tím něco dělat. Snaž se to pochopit, proč to tak je povídej si s někým kdo tomu rozumí viz psycholog a zbírej info. Ber pracidelně antiepresiva věr své doktorce a psychologovi nehledej výmluvi, ale cesto ven. Nespěchej.
Píšu z vlastní zkušenosti. Byl jsem na tom velmi špatně 10 let jsem svoje "naučené obavy" neléčil a dopadl jsem tak, že jsem už nemohl dělat vůbec nic. Po 7 měsících léčby jsem na tom o 60% lépe a makám na sobě dál.
GL
Janina (So, 27. 8. 2011 - 11:08)
Mám podobné problémy jako ostatní,zemřel mi manžel a již rok prožívám peklo samoty a uzkosti ze samoty.Léčím se u psychiatra,beru již malé dávky antidepresiv.Když s někým hovořím,tak ok,ale jak jsem sama-pláč a jen pláč.Potřebuji nějaký lék,nebo radu co v takovém stavu dělat?Prosím o radu!!!!!
Nina (So, 27. 8. 2011 - 11:08)
Mám podobné problémy jako...Janino,jistěže pomůžou utlumovače, tedy antidepresiva, ale až s nimi budeš chtít skončit, vrátí se ti všechno zase zpátky... Nic na světě nepomůže jen čas, někomu kratší, někomu dlouhý. Musíš si to vytrpět, vyplakat. Nikdo kdo ztratil blízkého, se tomu nevyhnul. Já po této ztrátě potřebovala 1 rok který byl "bojem" o přežití jako takové a další tři abych se s tím naučila žít. Přeju ti, aby ti to netrvalo tak strašně dlouho. Nina
Cabadaj (Ne, 28. 8. 2011 - 11:08)
Nikdo by nikdy žádné úzkosti,strach a nemoci ze stresu neměl,nebýt stalkingu od nacistické vlády Č.R. A NEJNEBEZPEČNĚJŠÍHO ZLOČINCE NA SVĚTĚ PANA PRESIDENTA Č.R. VÁCLAVA KLAUSE STALKERA HITLERA OBECNÉHO.To on za všechno zlo v Česku může,všechny okrade a zabije......
cusaj (Čt, 19. 1. 2012 - 00:01)
Ahoj, je mi 15 let, často se...mam to take musis hold bojovot clapce kup jsi MAGNE B6 PUSOBI N USKOSTNE STAVY A APOD.NEBO JE JESTE PROLISIUM RANO JSE TO ROZPUSTI VE VODE NECHA CHVILI NABOBPNAT A PAK VYPIT.
jan (Po, 7. 5. 2012 - 20:05)
nebylo by nějaké snadné řešení pro schizofrenika nechci už žít nic mě netěší i když se moc s nažím pořád něco dělat.
Veronika (Ne, 22. 7. 2012 - 20:07)
Ahoj, asi před rokem jsem následkem nízkého tlaku omdlela v autobuse a od té doby mám ataky úzkosti. Prohlobilo se to do fází kdy mám strach ani nevím z čeho buší mi srdce mám pocit že už se nikdy nenadechnu. Poslední dobou mě to omezuje na tolik, že nejsem schopná chodit ani do práce a dost to ničí můj vztah s partnerem. Často mám pocit, že bych snad radši nebyla což mě hodně děsí. Jsem objednaná k psychologovi, ale potřebovala bych nějakou akutní radu jak na to abych mohla chodit do práce a "přežít". Zkoušela jsem třezalku v tabletách ale už mi nezabírá. Nemohu si dovolit příjít o práci ale zároveň se nechci zbláznit. Jakoukoliv radu vítám i na mailu veronika...r"seznam.cz Děkuji a všem se stejným problémem přeji hodně sil!!!
Nikoleta (Út, 12. 3. 2013 - 22:03)
Ahoj, asi před rokem jsem...Ahojky Veroniko,trpim tetanii-úzkostná porucha.Dostala jsem ji v těhotenství,šíleně jsem se totiž bála porodu.Trvá už to tři roky,prášky jsem odmítala,ale zašlo to tak daleko,že z toho strachu a úzkosti mi je daleko hůř a ty stavy se opravdu někdy nedají vydržet.Taky nemůžu chodit mezi lidi a mám panickou hrůzu jit mezi lidi do práce,ten strach je hrozný,ale nevím z čeho.Začala jsem asi před dvěma měsíci užívat AD,ale zatím mi o moc lépe není,chce to asi čas.Držím palečky.
zuzka (Čt, 27. 6. 2013 - 11:06)
dobrýdeň chcem sa spýtať či by ste mi nevedeli poradiť čo mi môže byť, mávam mesiac alebo týždeň pred nejakým úmrtím v rodine silný pocit úzkosti, neviem ho opísať len pociťujem niečo zlé že sa má stať niečo zlé, nedá sa to len tak vypnúť len musím počkať kým to prejde samé, niekedy až príliš plačem, kričím nedokážem to kontrolovať ani ovládať a vždy potom keď už na to zabudnem zomrie niekto blízky, stávalo sa mi to pravidelne v lete pred pár rokmi a potom nám zomrela starká aj náš dlhoročný psík ktorého sme milovali a napokon sa mi to stalo znova keď zomrel ďalší člen rodiny a prednedávnom tiež a dnes nám znova zomrel člen rodiny. Prosím ak by ste mi odpovedali tak či by ste mi napísali na email [email protected] bola by som rada keď by ste mi niečo poradili alebo sa somnou podelili o nejakú podobnú situáciu
no jo (Čt, 27. 6. 2013 - 12:06)
dobrýdeň chcem sa spýtať...věci "mezi nebem a zemí" existují, ty máš prostě abnormálně silně vyvinutou intuici. Někdo má věštecké sny, ty to cítíš v reálu. Až mě to děsí. Určitě to není nic příjemného - ale podle mě se toho asi nezbavíš. Leda bys měla po ruce nějaké léky - benzodiazepiny (lexaurin, neurol ap.) a když na tebe tenhle stav přijde, utlumit to, aby ti bylo líp. Pokud je to jednou za rok, tyhle léky nemůžou uškodit. Nic jiného mě nenapadá.
Síma (Čt, 5. 9. 2013 - 13:09)
Ahoj všichni, trpím...Ahoj :-)Taky asi trpím úzkostí, nejdřív to vypadalo, že mám něco se srdcem, ale to mám naprosto v pořádku. Svému okolí se s tím moc nesvěřuji, myslím, že ohledně psychických poruch jsou lidé dost nevzdělaní. A myslí si,že si dotyčný akorát vymýšlí. A to, že řekne, že má úzkostnou poruchu berou jako, že se bojí a to je pro ně normální, poněvadž se občas bojí každý. Mě občas přepadne úzkost, začalo to na VŠ, je mi špatně, mám mdloby, buší mi srdce, nemůžu se na nic soustředit, nic dělat. Dříve to bylo jen o zkouškovém, ale momentálně je to každý den a nedá se to vydržet, beru na to Neurol..někdy pomůže někdy ne. Řekla sem to mému příteli, ten mě ze začátku podporoval, ale teď vidím, jak ho to štve a myslí si, že si akorát vymýšlím a něco si vsugerovávám. Řekl mi, že sem hypochondr :-( tak už mu radši nic neříkám
Símo (Čt, 5. 9. 2013 - 17:09)
Ahoj :-)Taky asi trpím...jedinou radu, kterou můžu doporučit, je naučit se pozorovat své stavy v tom momentě, jak nastanou, a hledat cestu ven z toho stavu, neboli přesměrovat svoji pozornost. Je to sice taková rada povšechná, ale každý to má jinak a něčím jiným nastartované. Základem bývá strach z nějaké nedostatečnosti, kdo chce se s tímto stavem vyrovnat, nachází způsob jak i malými krůčky (např. oslabováním intenzity) se vše lepší. Kdo nechce nebo se spokojí s léky, tak se vše spíš prohlubuje.
Stává se ale, že lidé nacházejí ve svém onemocnění jakousi výhodu (nemusí jít jen o psychickou nemoc), a nárokují si, že ostatní musí být za každou cenu ohleduplní, nesmí si klást požadavky, věnovat maximální pozornost a trpělivost partnerově nemoci, aniž by on sám se snažil o nějaké zlepšení atd. Takže zkus se vcítit do partnerových nálad, jestliže u Tebe něco podobného existuje. Asi by rád pomohl, kdyby viděl snahu u Tebe např. hledat vysvětlení(příčinu) svého stavu
Lída (Čt, 5. 9. 2013 - 18:09)
trpěla jsem panickou poruchou cca tři roky, úzkostně-depresivní poruchu mám diagnostikovanou trvale. V případě panické ataky jsou rady "přesměrovat pozornost, myslet na něco jiného" naprosto zcestné. Dusila jsem se, strašná úzkost, bušilo mi nepravidelně srdce apod. A opravdu se to vůlí překonat nedalo! Símo, ty to možná nemáš tak hrozné, nevím, já měla někdy pocit, že umírám. Máme v rodině dědičné srdeční onemocnění, i když jsem absolvovala spoustu vyšetření, návštěv pohotovosti atd., stejně jsem v okamžiku, kdy to udeřilo nedokázala být v klidu, i když jsem si pořád opakovala, neblázni, to jsou jen nervy, vždy´t ti to všichni doktoři říkají! Pomohl jedině Lexaurin (to je to samé co Neurol), zklidnila jsem se, mohla začít normálně dýchat, bušení, arytmie a bolest srdce ale někdy přetrvávala ještě několik hodin. Co mi nakonec pomohlo bylo, že jsem musela pochopit, že jsem na sebe naložila příliš. Práce, brigáda, koníčky, rekonstrukce bytu... Musela jsem dojít k poznání, že NEJSEM SCHOPNÁ ZVLÁDNOUT TO, CO ZDRAVÍ LIDÉ. Musela jsem odříct brigádu, změnit práci za méně náročnou, odpočívat. Dobrovolně bych to neudělala, byla jsem k tomu svým stavem donucena. A věř, že to bylo hodně, hodně bolestivé poznání. Takže moje jediná rada je - ubrat. Neurol to nevyřeší, je silně návykový, já sama jsem do závislosti spadla - a absťáky při odvykání jsou opravdu strašlivé. Musela jsem i absolvovat odvykací léčbu v psych.léčebně. Símo, nezahrávej si s tím.
Lído, souhlasím (Čt, 5. 9. 2013 - 19:09)
trpěla jsem panickou...co píšeš pro Símu. Snad uznáš, že na předchozím příspěvku je trocha pravdy - vždyť ses začala zajímat o svůj stav a došla jsi k závěru, že se přetěžuješ a prášky Tě v konečném významu spíš poškozují. K čemu jsi došla Ti gratuluji, protože to vyžaduje i dostatek trpělivosti se sebou.
Netvrdím, že psychofarmaka jsou vždycky špatně. Určitě na počátku, kdy pacient není schopen zklidnění, mají velký význam. Ale potkávám lidi, kteří se zásobí práškama a jedou dál stejně, maximálně jak píšu výše vyžadují od okolí ohleduplnost a ústupky, protože "oni" nemohou s tím nic dělat. Ty potvrzuješ, že dělat jde.
Dojít až k tomu, že si člověk uvědomí nenormálnost reakcí už ve chvíli, kdy nastávají, možné je, ale je to o delším čase
Lída (Čt, 5. 9. 2013 - 19:09)
co píšeš pro Símu. Snad...nevím, jestli je k čemu gratulovat. Neberu to jako svoji zásluhu, já jsem se nezačala zabývat svým stavem a něco si uvědomovat a podle toho něco řešit, já jsem byla DONUCENA ten život změnit. Kdybych to udělala jak ty píšeš, mohla jsem si ušetřit spoustu trápení, času, peněz... Bohužel dnešní doba je zaměřená na výkon, peníze, aktivitu. Jsem teď sice v klidu, mám nenáročnou práci, ale peníze tak akorát na jídlo a bydlení, nemůžu si dovolit žádnou zábavu, vzdělávání, investice. Je to složité. Kdo není zdravý, má prostě peška. Ale existují i mnohem horší nemoci, nechci se rouhat.
Lído (Čt, 5. 9. 2013 - 19:09)
nevím, jestli je k čemu...je fakt, že jsme mnohdy nemocí zastaveni, protože na sebe nebereme žádný ohled .. já bohužel přehlížela i alarmující psychiku (obrovské pocení, zadrhávání řeči, výpadky paměti, bolesti hlavy, neovladatelný třes rukou, bušení srdce) a došlo až na tělesné onemocnění ... dnes už neunesu ani 5 kg.
Přeji Ti, aby se dařilo (ať říkáš cokoliv :)) já si toho u Tebe vážím, znám dost lidí, kteří se tomu poddávají .. nikdy není pozdě, teď mám taky skromnější období, ale zase víc času si vše srovnat.
Opatruj se a Tobě, i všem ostatním, přeji, aby se jim dařilo vše zvládat
Reklama