Nechci mít dítě

Za menší sobeckost považuji děti nechtít, protože to víceméně nikoho neobtěžuje, ale chtění dítěte s pocitem nároku a práva a za každou cenu tak trochu za zrůdné a sobecké považuji zase já.

A není to sobeckost, nemít...A není třeba sobeckost nemít hudební sluch?

A není to sobeckost, nemít mateřský pud?

No, asi se tím myslí to,......ten mateřský pud...

Nějak nechápu. Když někdo...No, asi se tím myslí to, že když někdo potká toho pravého (tu pravou), tak se v něm tem nateřský (otcovský) pud probudí?

A také je časté,že chudší mívají spoustu dětí a ti bohatí chtějí a mít nemohou.Znám takových hodně.

A také je časté,že chudší mívají spoustu dětí a ti bohatí chtějí a mít nemohou.Znám takových hodně.

Horší že maj děti ty, které se o děti dobře nestarají, nemají je rády, chlastaj, drogujou a ještě se jim mstí jakoby za to mohly. Takovou ženskou by měli zavčasu vykastrovat.

je to tvoje rozhodnutí, nebo...Nějak nechápu. Když někdo nemá vztah k dětem, prostě je nechce mít, co změní někdo "pravý"? jako že se nechá ukecat, aby pak litovala? Takové jsou submisivní ženský, ne ty normální. Chci a nebo nechci, nezáleží na jiném člověku. Zvláště ne na mužích, ti fakt o vztahy moc nepečují a děti opakovaně opouštějí.
Sylvo, nedej se. Nakonec sama vidíš, jak tvá sestra je mimo rodinu a to by se mohlo stát jednou i s tvým dítětem. Nemáš chut, neměj ho. Mám skvělou dceru a špatného syna. Jsem z jiné generace a děti se tehdy prostě měly. Teď bych se rozhodovala jinak. Svůj život dětem vlastně dáváš celý a to muži neznají i když o tom rádi píší. Žij si svůj život podle sebe a ne podle pocitů druhých. Měj ho hezký a ůspěšný.

Já děti nechci, akorát je...je to tvoje rozhodnutí, nebo jsi nepotkala toh o pravého:)

Já děti nechci, akorát je...je to tvoje rozhodnutí, nebo jsi nepotkala toh o pravého:)

Já děti nechci, akorát je...Dobře děláš.

Já děti nechci, akorát je mi to vyčítáno ze strany okolí. Nejvíc mě to mrzí ze strany mamky, protože moje ségra s námi vztahy neudržuje a tak jejího syna ani neznáme. Mamka by byla úžasná babička, ale já vím, že na děti prostě nemám. Mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám.

Každý anonymně říká: je...Nikdy to nejsou pouze a jenom radosti,děti v pubertě také udělají nějakou chybu,nikdo z nás nebyl jiný.Jasně,pokud pak fetuje,droguje,tak je to malér,ale každý rodič věří,že jeho dítěte se to týkat nebude.I když také nějaké starosti mám se synem,tak přesto nikdy nebudu litovat,že ho mám.

Když to tak po letech ze života svého i od mnoha ostatních hodnotím a vidím všechno okolo, jak to s potomky i vztahy vypadá a často i bohužel dopadá..:-( tak si nejsem vůbec jistý jestli bych dnes ty dnešní vztahy a k tomu i děti znovu chtěl..a dokonce patřím k těm co začínají i v této souvislosti s jistou nadsázkou tvrdit, že manželství jednou bude považováno za trestný čin ! Dnes je to vůbec o hubu s někým mít děti, žít a společně je vychovávat, což je samo o sobě makačka a ještě do toho všeho zasahuje i doslova vydírá, kde se jen dá "stát".. Nedivím se a ani nikoho neodsuzuji, že mladí si raději pořídí psa a mají dítě později a někdy je časem už prostě nechtějí vůbec..

Každý anonymně říká: je to radost!, ale proč kolem sebe vidím tolik bolesti s dětmi. třeba přátelé na rovinu říkají, že jsem udělali to nejlepší. Řeší své dětičky, Přesně tak... každý říká, že děti jsou náááramná radost...ale nějak nikde tu radost nevidím. Jak říká má kamarádka: nejraději je mám, když spí.
A další kámoš: od malička věděl, že chce velikou rodinu...a má osm dětí. Nejsou to žádní romové, oba VŠ vzdělaní, šťastní, že mají tak velkou rodinu. Ale ty starosti - jeden feťák, druhý autista, dcera postižená, to bych nepřála ani nepříteli. Ale zvolili si tenhle život, neremcají. Přeji jim štěstí.

Posloucháte řev, většinu nocí nespíte,věčně to je nemocný,co začnou chodit je musíte hlídat,nemáte zkoro chvíli klidu nejde si ani v klidu zasexovat.Je to jako koule u nohy,konec volnosti jen tak si někam vyrazit,se všim takovým je konec,jedině doprošovat se hlídání :-(

Pak školáci-sraní se školou,dítě vstupuje do puberty,dělá blbý ksichty,nedá se s nim mluvit a další starosti..za 3: pokuď se vše povede možná po 20letech máme fajn člověka s kterym se pak dá popovídat a nebo taky máme naopak někoho úplně hroznýho co dělá problémy a průsery..ale kdo to předem ví...

Takže shrnutí,má cenu tohle vše podstupovat? Pokuď se nám z něj stane problemovej člověk tak náš život zbytečně 20 let v prdeli,takže i to mládí pryč a promrhaný bez klidu a volnosti.

Hodně lidí si pořizuje děti, když o ně vlastně něstojí, a podle toho se k nim chovají. To ale většinou nikomu nevadí, spíš se okolí otírá o ty bezdětné...

Všem rodičům přeji zdravé a šťastné děti a bezdětným spokojený život bez kázání dětmi obdařených :))

Touha prosadit svůj rod-co...To je dost rozšířený blud, že všichni, hlavně ženy, chtějí dítě...