Co přináší nízká sebeúcta?

Lidé s nízkou sebeúctou mívají neustále problém s vytvářením blízkých vazeb, a to zčásti proto, že je pro ně značně obtížné věřit tomu, že jsou sami schopni naplňujícího vztahu s druhou osobou.

Nízká sebeúcta může vést i k úzkostlivosti a zmatenosti, takže pak snadno dochází k nedorozuměním a ve větší míře se objevuje sklon k neobjektivnímu „filtrování“. A to vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých.

Člověk s nízkou sebeúctou se může chovat velmi pasivně, anebo naopak agresivně - rychle se pokusit udeřit jako první, než bude sám zasažen, rychle odmítnout druhé, než bude sám odmítnut.

Aby ochránili sami sebe, schovávají se za hradbu nedůvěry a topí se v pro člověka strašném moři osamocení a izolace.

Svým vlastním schopnostem přisuzují velmi malou hodnotu a často popírají své vlastní úspěchy.

Je pro ně obtížné stanovit si nějaké cíle a řešit problémy. Jejich sebedůvěra je malá a objevuje se u nich nechuť se o cokoli pokusit kvůli strachu ze selhání. Následkem toho pak pracují pod rámec svých akademických a společenských možností.

Konstantně pak počítají v životě spíše s tím horším a jejich sebeomezující přesvědčení se stává sebenaplňujícím proroctvím.

Existují také mnozí lidé, kteří dosahují naplnění svého akademického potenciálu, neustále se však potýkají se strachem ze selhání a snaží se o dokonalost, což brání tvořivosti a experimentování. Taková osoba si může stanovovat nereálné cíle, a tak si při každém selhání neustále potvrzovat, že „není dobrá“.

Zdroj: Deborah Plummer - Budování sebeúcty, nakladatelství CPress

Komentáře (2)

  • Obrázek uživatele Eva S.
    Eva S. (anonym)

    z takovejch stavu mi pomohla tento přípravek http://www.kupnik.cz/kolshop/eshop/0/3/5/204-Qeeun-Eunike-Magenta-proti-podrazdenosti-depresi-uzkosti-a-nervozite Není chemickej ale přírodní takže není čeho se bát

    Zář 19, 2012
  • Obrázek uživatele Vykuk
    Vykuk (anonym)

    Nic dobrého. Mít se rád je stav vycházející z vědomí, že jsi sám sebou cítíc vlastní ryzost. To je podle mě ten silnej základ. Prej, že štěstí neexistuje. Já si myslím, že pokud člověk vyloženě nežije ve špatných podmínkách, tak jakmile ho někdo uvidí radovat se z maličkosti, může mu to připadat neodůvodněné, ale co zapříčinilo tu radost? Ona maličkost nebo rozpoložení člověka? Kdo komu co závidí? Někdo z okna nového auta může sledovat pozitivní zaujetí pro obyčejný okamžik života a může si říct "Jak to, že je mu do smíchu". Dva lidé, kteří něco mají a něco jim chybí? Možná jsou ty pocity u obou stejné. Které radosti a ztráty zasáhnou člověka více a jak spolu úzce souvisí? Hmotné a duševní hodnoty skrze které život dotváříme a vnímáme.

    Čer 17, 2014

Přidat komentář

Reklama

Reklama