Co může znamenat, když se staráme příliš o druhé?

Jako psycholog se setkávám často s tím, že přichází klienti, kteří jsou vyčerpaní a mnohdy frustrovaní. Jsou zvyklí, se celoživotně starat o druhé více než o sebe. Chvílemi zažívají pocity uspokojení, ale i zlost z nedocenění. Současně mají pocit, že to jinak nejde, že bez nich by to nešlo.

V pozadí této situace můžeme mnohdy najít fenomén, který A. Pesso - zakladatel Pesso Boyden Psychomotorické Psychoterapie - nazývá „mezery v rolích“. Pesso vychází z předpokladu, že se rodíme na svět se schopností vnímat spravedlnost a rovnováhu ve vztazích kolem sebe, nejprve v nejbližší rodině. Jsme schopni vnímat, když nějaká role v rodině není naplněna, nebo není naplněna dobře. Když například jeden z partnerů chybí, může mít dítě přirozenou tendenci zaplnit tuto mezeru samo sebou a začít „dělat partnera“ rodiči (samozřejmě v rámci jeho možností). Rodič může chybět skutečně nebo jen emočně, přičemž od druhého rodiče dítě může zachycovat jeho nespokojenost, frustraci, pocity opuštěnosti, stížnosti na druhého rodiče. Jindy to mohou být příběhy o nespravedlnosti, újmách a tragédiích v rodině, které dítě slýchá a snaží se na ně reagovat snahou o vynahrazení ztráty zbývajícím členům, nebo těm, které něco postihlo. To může mít podobu utěšování rodiče, trávení s ním více času, pocit viny u dítěte, zda to nemohlo nějak způsobit a o to větší snaha situaci či nepřízeň osudu vynahradit.

Důsledky fenoménu „mezery v rolích“ se potom projevují otáčením rolí, kdy dítě vlastně dělá rodiče rodiči nebo sourozenci (pokud rodiče svoji roli nenaplnili dostatečně). Bere na sebe více odpovědnosti a starosti, které mu zatím vývojově nenáleží (vlastně je předčasně jakoby dospělé). To mu nabízí pocit důležitosti, může se mu zalíbit role toho, kdo pomáhá, dává. Ale současně mu to může bránit v dostávání, přijímání a naplňování vlastních vývojových potřeb. V pozdějším věku a dospělosti může získat pocit zachránce („kdo když ne já“, pro což dokáže nalézt i mnoho racionálních důvodů). Přehnané starání se o druhé je potom rozšířeno na další lidi - partnery, příbuzné, kamarády, zvířata. V případě, že je rozšířeno i na kolegy v práci či klienty (např. u pomáhajících profesí), může to usnadnit rozvoj syndromu vyhoření.

To, co může být (kromě soucitu) v pozadí nevědomé motivace dítěte (které pečuje o svého rodiče, prarodiče, sourozence) je také naděje, že když budou zaplněny mezery v rolích, budou moci být naplněny také potřeby dítěte. Vzhledem k tomu, že se však jedná většinou o nevědomý proces, je opuštění role toho, kdo se příliš stará, pečuje a zachraňuje obtížné. Protože kromě vyčerpání a nedostatečného uspokojování vlastních potřeb, může žít jedinec s pocitem hodnoty toho, který dává, může se cítit být lepší nebo morálnější než ostatní. Opuštění této pozice, znamená přijít o tyto „bonusy“, přijít o kontrolu nad situací.

Tím, že se jedná o nevědomý proces, klienti nepřichází s tím, že by chtěli „zbavit vyplňování mezery v rolích“, ale dostaneme se k tomuto pozadí jejich potíží až v průběhu společné práce. Jako psycholog se potom ptám: „O koho jste se v dětství starali?“ Dále se snažíme situaci zvědomit, zažít, vyjádřit příslušné emoce a hledat možné nové formy. Jinou možností je pracovat přímo metodou PBSP, která na tento fenomén poukázala a aktivně s ním zachází.

PhDr. Jaromír Chrášťanský

kontakt@psycholog-praha.net

www.psycholog-praha.net

 

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (15)

  • Obrázek uživatele jana
    jana (anonym)

    KDYBYSTE NAPSALI PRAVDU A KONEČNE PŘIZNALI JAK POŠKOZUJE MOZEK ANTIDEPRESÍVA ZNIČILO MI TO ŽIVOT JENOM PROTOŽE MI TO PRAKTICKA DOKTORKA VNUTILA BRALA JSEM PĚT LET APOPAROX A DNES MAM STALE HUČENÍ V HLAVĚ, A DALŠI NEPŘÍJEMNE ZDRAVOTNÍ PROBLEMY. DOČETLA JSEM ŽE NAOPAK ANTIDEPRESÍVA POŠKOZUJÍ MOZEK, A VYMYŠLITE SI DIAGNOZY KTERE ANI NEEXZISTUJÍ AT VAS VŠECHNY DOKTORY VEZME ČERTI!!!!!!!!!!!!!!

    Feb 12, 2013
  • Obrázek uživatele ůů
    ůů (anonym)

    KDYBYSTE NAPSALI PRAVDU A...už si tě vzal taky ten čert!???

    Feb 12, 2013
  • Obrázek uživatele ůů
    ůů (anonym)

    KDYBYSTE NAPSALI PRAVDU A...už si tě vzal taky ten čert!???

    Feb 12, 2013
  • Obrázek uživatele miranda
    miranda (anonym)

    No, a jak se k tomu má člověk stavět? Nebrat si to tolik, snad rozumím dobře, chápu. Ale co, když je to silnější a nemůže najít ani v terapii popis toho co cítí, když tohle dělá, nebo se to bojí terapeutovi říci. Že pomáhá, protože si myslí, že...A cítí byť jako laik, že rodině pomáhá jako terapeut... Co, když se cítí být svobodnějším v jedné straně, ale v druhé ho to jistojistě svazuje. Nechce přestat, jelikož věří? Jsem v terapii více jak rok.

    Bře 01, 2013
  • Obrázek uživatele krá
    krá (anonym)

    už si tě vzal taky ten...vo!

    Bře 01, 2013
  • Obrázek uživatele miranda
    miranda (anonym)

    bohuzel nevzal...

    Bře 01, 2013
  • Obrázek uživatele !
    ! (anonym)

    Může to znamenat, že brzo dostaneme do držky.

    Bře 02, 2013
  • Obrázek uživatele Emilim
    Emilim (anonym)

    KDYBYSTE NAPSALI PRAVDU A...Janka ja s tebou suhlasim. Ja beriem lieky- antidepresiva 12 rokov a tiez mi zacne hucat v usiach, stale ma boli hlava a mavam take neprijemne sny az halucinacie. Uz sa ani nepamatam, ze kedy sa mi snivalo nieco pekne. Stale iba sny, kde sa stale niecoho bojim a neviem coho . Beriem amitriptylin, lexaurin a noveril.Drzim ti palce, aby sme sa z toho nejako dostal. Emilim

    Bře 07, 2013
  • Obrázek uživatele Darina
    Darina (anonym)

    No, a jak se k tomu má...Ahoj, Tvému příspěvku moc nerozumím.... Je možné to napsat jasněji? Terapie ti pomáhá nebo ne?

    Bře 07, 2013
  • Obrázek uživatele miranda
    miranda (anonym)

    Ahoj, Tvému příspěvku moc...mám na to vše dost jiný názory, než někteří stupidisti, co tu píší! být v terapii, je prozatim to nejlepsi co me mohlo potkat. asi moc se snazim aby byl u nas v rodine kazdy stastny. tak jako terapetut-tka te vede nejakou cestou. tak se i ty tak pomalu celis. nekdy je mi osudu lidi moc lito. nekterych samozrejme. nepojimaje lidi co si svuj osud, spatny osud zaslouzili sami. byt v terapii a poznavat sam sebe, je to nejuzasnejsi co clovek od doktoru v oblasti psychologie muze dostat.

    Bře 07, 2013
  • Obrázek uživatele Darina
    Darina (anonym)

    mám na to vše dost jiný...Aha, takže s terapií máš dobrou zkušenost. Já taky. Pomohla mi moc. Chodila jsem skoro pět roků. Změnilo mě to.

    Bře 07, 2013
  • Obrázek uživatele miranda
    miranda (anonym)

    Aha, takže s terapií máš...Ano mam. Je to o tom zmenit sebe, nahled a vse. Zle lidi nezmenime... Musime se naucit zit. To jsme asi odbocili, jinam. ale to nevadi... Mela jsem trochu jine problemy, proc jsem do ni nastoupila... Nezlob se ikdyz je to tu anonymne, preci jen, tohle uz je jen Ja a moje terapie... na to abych tu o tom verejne mluvila, asi nemam snad silu, nebo viru, asi jeste nevim... kdo vi...

    Bře 07, 2013
  • Obrázek uživatele Ach jo
    Ach jo (anonym)

    1878,3805,4211.

    Srp 27, 2013
  • Obrázek uživatele Standa M.
    Standa M. (anonym)

    Mno! Já bych jí dal dva prášky,jeden večer. TO JE TĚŽKÝ, po operaci kylniho pásu,jo,mám reiki!vim! Jo, dešš a mysliš si. Eště chvilku,a rukama dávam eiki dotekem.

    Srp 27, 2013
  • Obrázek uživatele qw
    qw (anonym)

    nekdo to bez prasku neda. nekdo bez terapie...

    Zář 24, 2013

Přidat komentář

Reklama

Reklama