Když se řekne psychopat, lidi si nejspíš představí sériového vraha, jak se zvráceným potěšením mučí své oběti. Skutečnost bývá daleko prozaičtější ? odhaduje se, že tuto osobnostní poruchu vykazuje asi čtyři procenta mužů a jedno procento žen a její projevy mohou být natolik nenápadné, že si přítomnost psychopata ve svém životě uvědomíte, až když je příliš pozdě.

Jsme skutečně svobodni v tom, abychom se stali takovým člověkem, jakým chceme být? Jak se osvobodíme od rodičovského vzoru, jak se vyhneme chybám těch, kteří nás vychovávali, ať to je v manželství, ve vzdělání či v zaměstnání?

Zaměstnanci, kteří dříve oplývali pracovním nadšením, čím dál častěji na poradách mlčí. Nejsnaživější pracovníci najednou začínají chodit pozdě do práce a odcházejí dříve. Jiným zase dělá problém ráno vstát z postele, mají pocit, že už toho více nezvládnou, píše list The Wall Street Journal.

Taky letíte z práce, abyste to stihnul/a pro syna do školky a on už čeká na schodech s paní učitelkou jako poslední nevyzvednutý človíček? Víte, jaké to je usínat v noci nad notebookem, kde doděláváte projekt, a jedním uchem hlídáte, zda nebrečí dítě, že ho moc bolí v krku? Zažili jste si dilema, zda ošetřovat maminku, která si v 80 letech zlomila nohu, nebo manžela s těžkou angínou, a ještě balit dítě na školu v přírodě? A do toho samozřejmě pracovat. Ano, z toho by se člověk zbláznil. Naštěstí existují cesty, jak si ulehčit život a zvládnout horu povinností. Porovnejte, které už třeba využíváte, a které by se Vám mohly hodit.

U některých lidí mám občas pocit, že mají doma trhací kalendář, kde je na každém listu napsané: "Dnes není tvůj den." Člověk takové adepty většinou pozná už podle výrazu v obličeji, prázdného nebo zamračeného pohledu a podle směru, kterým se v nejbližší době vytvoří vrásky kolem visících koutků úst. Samozřejmě, svaly, které člověk nepoužívá, atrofují.

Do práce, koupit něco k večeři, pro dítě do školky, připravit jídlo, dát prádlo do pračky, úkoly se starším, pohádku na dobrou noc a na večer se ještě ohlásili kámoši, že přijdou na víno. Bože, jak to mám stihnout?! Poznáváte? Jestli ano, lítáte v problémech s časem podobně jako většina lidí.

Rakovina prsu už naštěstí není ve veřejném prostoru zakázané slovo. Podle onkopsycholožky Marie Zemanové ale zůstává pro řadu žen tabuizovaným tématem v rodině. Utajování a zamlčování však podle ní dětem prokazuje medvědí službu. "Pokud v rodině vládne informační embargo, zůstává každý se svým strachem sám, není prostor pro naději," varuje.

Každý člověk na světě usiluje o výkon a úspěch, protože na tom vždy záviselo přežití lidstva. Co se však změnilo, je definice "úspěchu". Dříve platilo pravidlo, že úspěch je dosažení stanovených cílů. Dnes ale stále víc lidí zjišťuje, že opravdový úspěch obsahuje ještě mnohem víc než samotné dosažení cíle.

Averze vůči hudbě jakéhokoli stylu se může zdát stejná, jako by někdo neměl rád štěňátka, zmrzlinu nebo sluníčko. Ne každého nabije energií, když si v rádiu naladí hudební stanici. Ve skutečnosti sle může neschopnost čerpat potěšení z hudby vycházet z neurologického stavu, který je známý jako muzikální anhedonie.

Je sice pravda, že práce člověka zušlechťuje, ale pokud je jí příliš, platíme za to určitou cenu: výrazně klesne náš kognitivní výkon. Slábne paměť, duševní činnost a schopnost uvažovat, a to s sebou nese i nižší produktivitu práce. Po čtyřicítce to postihuje každého, kdo pracuje více než 25 hodin týdně. Vyplývá to ze studie, na které pracoval tým australských a japonských vědců a jejíž výsledky publikoval Institut aplikovaného ekonomického a sociálního výzkumu v Melbourne.