Všichni lidé na dnešní úrovni bytí potřebují mnohem více síly, než jí mají k dispozici. Jsme denně postihováni armádou neviditelného zla. Žijeme v prostředí lidí, kteří bezděčně ze sebe vydávají zlé nebo nezralé myšlenky. Žijeme uprostřed závisti a klepů. Žijeme uprostřed lidí, jimž se stalo zvykem reptat a hledat u jiných chyby. Jsme nuceni být denně s lidmi špatné povahy, s lidmi plnými cynizmu, zloby a popudlivosti. Jsme třeba nuceni setkávat se denně s lidmi, kteří neustálým myšlením na nemoci si je sami způsobují. Je to tatáž síla nebo myšlenka, která kdyby byla namířena na představu zdraví a síly, přinesla by zdraví a sílu.

Mozek je sídlem vědomí, neboť se v něm projevují veškeré rozumové činnosti. Odtud pak vycházejí veškeré rozkazy ke svalstvu, a to po nervech. Dojmy našich smyslů jsou většinou zapisovány v tzv. šedé hmotě našeho mozku a jsou spolu ve spojení nesmírným počtem nervových vláken, která tvoří tzv. bílou hmotu mozkovou.

Každý člověk ví, že se musí stříci ohně, aby se nepopálil. Každý člověk se střeží sáhnouti na ostří břitvy, aby se neřízl, každý člověk se chrání látek jedovatých - ale nikdo neuváží, že největší nebezpečí, kterému jsme vydáni každou vteřinou, spočívá v našich nesprávných myšlenkách! Myšlenky nás buďto léčí nebo nás otravují.

Naučme se poslouchat hudbu srdcem, ne rozumem. Vysoké a pronikavé tóny lze nasměrovat, v představě, do oblastí, kde cítíme bolest (nebo kde máme nějaký zdravotní problém): harmonická vibrace si sama najde místo a způsob, jak zharmonizovat ono rozladěné.

Zlo je negativní, černá stránka naší duše a má být potrestáno. Dobro je pozitivní, světlá stránka naší duše a má být odměněno. A co když člověk páchá zlé skutky a není potrestán? A co když hodný člověk má špatný úděl ? A když spravedlivý trpí?

V poslední době jako kdyby se roztrhl pytel s různými naukami, náboženskými skupinami, kurzy duchovního rozvoje, léčitelskými praktikami, organizacemi nabízejícími zázračné produkty a skupinami slibujícími zvýšení naší energie a vitality mentálními, psychickými či tělesnými aktivitami.

V hlubokém spánku nebo snovém stavu strávíme asi třetinu svého života a přitom většina z nás zůstává v nevědomosti o významu tohoto času. Spánek obdobně jako dýchání je vrozená životní funkce, kterou přijímáme jako takovou, aniž o ní dále uvažujeme. Někdy si chvíli pamatujeme živý sen nebo zvlášť osvěžující spánek, ale sotva věnujeme byť jedinou myšlenku tomu, co se vlastně děje během všech těch let spánku a snění.

Žijeme ve společnosti nadbytku, jsme zpracovávání masmedii, zahlcováni reklamami, žijeme ve věku tabletek, které by měly všechno vyřešit - od rýmy až po depresi. Nechceme-li zahynout na přesycení těmito podněty, musíme si začít vybírat, co budeme vnímat a co budeme ignorovat, co je a není podstatné, co se dá zodpovědět a co ne, co má smysl a co nemá.Je nesmírně důležité si čas od času položit otázku: Na čem vlastně opravdu záleží?

Starý král zemřel příliš brzy. Jeho syn ještě nedospěl. Usedl na trůn, ale bál se, že zatím není na vládnutí dost zralý. Zmocnil se ho nepříjemný pocit, že mu koruna klouže z hlavy, že je pro něj příliš velká a těžká. Sebral odvahu a své pochybnosti vyslovil nahlas. Rádci si spokojeně pomysleli: "Jestliže si uvědomuje, že toho mnoho neví a že ještě nedozrál, mohl by být dobrým králem, který si nechá poradit, pozorně vyslechne připomínky, nerozhodne neuváženě, uzná své omyly a pokusí se je napravit. Radujme se za celé království.

Jsme tím, jaké barvy volíme, řekl slavný Goethe. Zkušený psycholog by se jistě dozvěděl něco o naší povaze podle barev, které preferujeme na našem oblečení. Jistě i plno z nás má určitou intuitivní schopnost odhadnout náladu či nějaký ten charakterový rys druhého člověka , když víme, jak se dotyčný obléká.