Intelekt chce mít na všechno shrnující názor, což je pro přirozenost naší mysli, která se zajímá o účel, dobré a blahodárné. Duše však touží po hlubší reflexi, po pestrosti myšlenkových poloh, nuancích bez konce, odkazech, narážkách a předobrazech. To všechno obohacuje předivo imaginace a dodává duši potravu pro přemítání.

Vypnul jsem televizi a video a sedl si do křesla. Vedle mě zavoněla vůně čerstvé kávy a za oknem v se rozprostíral klid. Ještě se mi v hlavě odehrával příběh z filmu "Šestý smysl " s Brucem Willisem . Viděl jsem to nejméně čtyřikrát a přesto si to znovu pustím. Zůstal ve mne zase ten pocit, že všechno je možné, že je tady pořád mnohem více než svět utahaných a zničených srdcí, duší, poutníků, rváčů a plačících dětí ... A pak zazvonil budík jako varování, že je čas se balit do práce a vytržení z reality do té všední neskutečné skutečnosti.

Stejně jako fyzická bolest je i emocionální bolest signálem, že je něco v nepořádku. Když se cítíme smutní, je to obvykle proto, že se v našem životě vyskytuje něco, co v nás tento pocit vyvolává. Když jsme v depresi, je tu něco, co nás deprimuje. Když jsme rozzlobení, jde o příznak, že nejsme vyrovnaní - jsme v konfliktu - s někým nebo něčím.

Zkušení psychoterapeuti obecně doporučují, abychom se jednou za čas nevyhýbali sporům nebo hádkám, protože obdobné konflikty prý pročistí vzduch, vyjasní stanoviska, odhalí skutečné city a zbaví nás tlaku z emocí tak či onak potlačovaných. Řada lidí, zdánlivých milovníků souladu a harmonie, zametá často všechny konflikty pod koberec, prý z důvodu uchování blahodárného poklidu a míru, a raději se vskrytu užírá, takže si nakonec přivodí například ledvinovou nebo srdeční chorobu, případně psychické zhroucení.

Pyšného člověka poznáme podle jeho přehnaného sebevědomí; mívá o sobě vysoké, dokonce přemrštěné mínění. Je pyšný na určité vlastnosti, majetek, na to, co dokázal, nebo také na své postavení. 'Ten, kdo je příliš pyšný, zakouší pocit plnosti v hrudi, jako by se jeho srdce zvětšilo. Vždyť také o pyšném člověku říkáme, že "se mu prsa nadýmala pýchou".

Paradoxně také pláč, podobné jako smích, psychicky posiluje, obšťastňuje, uzdravuje a činí člověka silnějším, šťastnějším a zdravějším. Ti lidé, kteří si čas od času při vhodné příležitosti popláčou (častěji ženy), netrpí například žaludečními vředy, což je fakt, který nedávno prověřilo několik švýcarských farmaceutických firem.

Cítíte-li, že vám určité barvy mohou pomoci, oblékejte se do nich, dívejte se na ně během dne nebo na nich spěte. Pokud nějakou barvu skutečně potřebujete, všimněte si, že ji začnete k sobě přitahovat.

Jaká je definice mýtu? Slovníky jich nabízejí hned několik. Jedna z nich například říká, že mýtus je neskutečný příběh. Z určité perspektivy je tento výklad bezpochyby také možný, avšak z duchovního hlediska se toto tvrzení jeví jako velmi nešťastné.

Asklépiovská medicína vycházela z předpokladu, že původci nemocí jsou bohové (jungovsky řečeno, archetypy jakožto dynamické, tvarující faktory působící skrze psýchu člověka). Nemoc byla chápána jako navštívení příslušného boha.

"Váš pracovník Friedrich M. je dynamický, kreativní a zvídavý, má však sklon k agresivitě a nedokáže pracovat v kolektivu." Tak by mohl vypadat profil pracovníka, kdyby firma Genetics Austria na konci roku 1997 nezkrachovala. Co se za ní skrývá, šokovalo kriminální policii stejně jako zkušené genetické odborníky.