Existuje řada lidí, kteří ztratili schopnost rozeznávat tváře, přestože všechny nebo téměř všechny ostatní funkce jejich mozků zůstaly zachovány. Lidé, kteří touto poruchou (označuje se jako prosopagnosie) trpí, mohou například tvrdit, že jim všechny tváře včetně obličejů členů jejich rodiny - přestože je vnímají jako tváře, a ne jako čajové konvice - připadají naprosto stejné.
Podle Indů je lidský hlas nejdokonalejším hudebním nástrojem. Zpěváci a zpěvačky jsou také nejvíce uctíváni. Vědecké výzkumy a nejnovější poznatky o tom, co to je zdraví (a harmonická osobnost) člověka, jak vnímá a slyší, potvrdily opodstatněnost a hlubokou terapeutickou hodnotu obyčejného zpěvu. Lidovky v autobuse na školním výletu, zpěv v hospodě, pod sprchou, to všechno jsou intuitivní pokusy člověka, jeho mysli a těla, využít hudby (zvuku, vibrací tělesných tkání, hlasivek, svalů) a rytmu k rychlé a důkladné relaxaci.
Obvykle si ani neuvědomujeme, jak obsažným komunikačním prostředkem je výraz našeho těla. Sdělujeme jím mnoho informací beze slov - gesty, postojem a pohybem. Správné držení těla má význam nejen pro naše zdraví a kondici, ale i pro naše uplatnění ve společnosti. To platí o chůzi, postojí, sedu, prostě o všech pohybech.
Když se vám občas zdá nějaký sen, neřekli byste, že je mezi jednotlivými sny nějaká souvislost. Když si však dáte pozor, sny si budete zapisovat a nasbíráte jich větší množství, budete vidět, že se témata a symboly opakují, ale že se neopakují stále stejně, nýbrž že se pomalu mění a vyvíjejí.
Zdá se, že úkolem nás dospělých je pátrat, a to za každou cenu, po tom, jak svým rodičům odpustit jejich nedokonalost. V některých rodinách bývají tyto nedokonalosti jen drobné a nevýznamné, v jiných značné, ale každý z nás se musí se zlem a utrpením vypořádávat ve vlastním životě, aniž by měl možnost svalit vinu na nějakého obětního beránka.
Při studiu účinku vlivu subliminálních nahrávek se zjistilo, že člověk je to, jak mluví (a myslí). Jednoduše řečeno, úroveň mluvy zrcadlí úroveň nitra, a naopak. Používáme-li hodně negativních slov, začneme i uvažovat negativně a vnímat jen negativní znaky vnějšího světa. Ten, kdo přehnaně často používá slovo problém, má život samé problémy a většinou je nevyřeší.
V prvé polovině minulého století žil (po určitou dobu slavný) filosof M.Stirner, který hlásal absolutní egoismus. Nic není nade mne důležitější než jsem já sám!. Mně neleží na srdci blaho této společnosti. Já jí nic neobětuji, já jí pouze používám. Stirner tím logicky odmítl jakýkoliv vztah k Bohu, vlasti, jakýmkoliv ideálům. Nazýval je proto pouze strašidly či vrtochy.
V depresi se objevuje charakteristický typ automatických negativních myšlenek. Automatické myšlenky jsou takové, které člověku přicházejí na mysl a on nad nimi dále nehloubá. Přijímá je, aniž by uvažoval, zda jsou pravdivé nebo ne. Má prostě pocit, že pravdivé jsou a dále je logicky nerozebírá. Mají tendenci tvořit řetězce.
Lpět na penězích a šetřit? Nebo na nich nebýt závislý a utrácet? A je to vůbec to nejdůležitější? Takovými otázkami se zabývali jedni manželé. Musíme šetřit, nemůžeme utrácet, čekají nás zlé časy, je třeba mít zajištěnou budoucnost a naše přežití, až budeme staří a nemohoucí a nebudeme moci vydělávat- těmito slovy častoval denně muž svoji ženu. Musíme mít co největší zabezpečení.

Stránky