Pyšného člověka poznáme podle jeho přehnaného sebevědomí; mívá o sobě vysoké, dokonce přemrštěné mínění. Je pyšný na určité vlastnosti, majetek, na to, co dokázal, nebo také na své postavení. 'Ten, kdo je příliš pyšný, zakouší pocit plnosti v hrudi, jako by se jeho srdce zvětšilo. Vždyť také o pyšném člověku říkáme, že "se mu prsa nadýmala pýchou".
Paradoxně také pláč, podobné jako smích, psychicky posiluje, obšťastňuje, uzdravuje a činí člověka silnějším, šťastnějším a zdravějším. Ti lidé, kteří si čas od času při vhodné příležitosti popláčou (častěji ženy), netrpí například žaludečními vředy, což je fakt, který nedávno prověřilo několik švýcarských farmaceutických firem.
Cítíte-li, že vám určité barvy mohou pomoci, oblékejte se do nich, dívejte se na ně během dne nebo na nich spěte. Pokud nějakou barvu skutečně potřebujete, všimněte si, že ji začnete k sobě přitahovat.
Jaká je definice mýtu? Slovníky jich nabízejí hned několik. Jedna z nich například říká, že mýtus je neskutečný příběh. Z určité perspektivy je tento výklad bezpochyby také možný, avšak z duchovního hlediska se toto tvrzení jeví jako velmi nešťastné.
Asklépiovská medicína vycházela z předpokladu, že původci nemocí jsou bohové (jungovsky řečeno, archetypy jakožto dynamické, tvarující faktory působící skrze psýchu člověka). Nemoc byla chápána jako navštívení příslušného boha.
"Váš pracovník Friedrich M. je dynamický, kreativní a zvídavý, má však sklon k agresivitě a nedokáže pracovat v kolektivu." Tak by mohl vypadat profil pracovníka, kdyby firma Genetics Austria na konci roku 1997 nezkrachovala. Co se za ní skrývá, šokovalo kriminální policii stejně jako zkušené genetické odborníky.
Je založena na znalosti fungování lidské paměti, psychiky i těla. Mnohé psychické a psychosomatické problémy tkví v tom, že člověk prožil v minulosti (a je jedno, jak je ta minulost daleko) stresující situaci, kdy byl v tzv. stavu zúženého vědomí.
Zdá se, že ve stoji se dokáží lidé více koncentrovat než při sezení. Na počátku minulého stolení bylo v účtárnách běžnou praxí, že úředníci za svými pracovními stoly stáli.
Smutek je uvolnění, projev zklamaných očekávání a přání, jejichž napětí se rozplývá. Smutek zraňuje a bolí, protože jeho podstatou je vzdát se toho, k čemu jsme připoutáni - ať je to zlatá medaile, majetek, nebo milostný vztah - a žít se ztrátou. Jeho příznaky - mdlou pleť, unavené oči, povolenou tvář, nachýlená záda, zplihlá ramena, monotónní, tichý hlas - známe všichni.
Přestože poznatky psychoanalytiků začaly vynášet pravdu o této situaci již před sedmdesáti lety, pořád jsme si jenom matně vědomi jejích plných implikací. Taktéž literatura přelomu století začala sugerovat přítomnost mytologického v každodenním životě. Od Dostojevského "ličneho čelavěka" k Joyceovu Odysseovi jsme si postupně začali být vědomi obrazu hrdiny: nejenom obrazu, jaký podávají staré mýty, nýbrž obrazu, jaký dnes skutečně funguje ve vědomí průměrného občana.

Stránky