Rozhovor je královskou psychoterapeutickou disciplínou, a to bez ohledu na to, kolika dnes v našem oboru používáme zajímavých a inspirativních postupů či technik. Proč však nazývat metodou či disciplínou - a dokonce "královskou" - to, co každý z nás beztak dělá dnes a denně, co je nejsamozřejmějším projevem toho, že nežijeme sami? Není to nadbytečné a vyumělkované slovíčkaření? Ostatně, o celé psychologii lze občas zaslechnout (a leckdy právem), štiplavou poznámku, že je to stejně jen učené pojmenovávání zcela normálních věcí.
Co rozumí psychologie pod pojmem, který už před lety zdomácněl v hovorové řeči a jehož číselným vyjádřením se někteří pyšní, jiní se za něj stydí?
V tomto článku se budu věnovat konkrétnějšímu užití arteterapie při práci s lidmi s duševními poruchami, přičemž se zde zaměřím na práci s dětmi a dospívající mládeží. Vycházím při tom z vlastních klinických zkušeností z dětské psychiatrie.
Každý z nás zná ze své zkušenosti stav, kdy jsme smutní, otupělí, o nic nemáme zájem. Deprese je normální reakce na mnoho životních událostí jako je ztráta milované osoby, selhání v oblasti, která je pro nás důležitá, vážná choroba či stáří.
Někteří vědí, co slovo arteterapie znamená, pro jiné je to něco zcela neznámého. Tento článek je určen všem, kteří chtějí získat základní informace o jedné úžasné léčebné technice, která není zdaleka jen pro nemocné.
Harvardský profesor Howard Gardner věří, že naše kultura příliš zdůrazňuje logické myšlení na účet dalších druhů talentů a dovedností.
"Dobrý den, tak co vás trápí," ptá se terapeut a příchozí s hlavou v dlaních odpovídá: "víte, mám teď velké problémy a potřeboval bych s nimi trochu pomoci." Tak takhle nějak může začít psychoterapie ve dvou. V dalším z řady článků o psychoterapii přináším několik informací o její individuální formě

Stránky