Reklama

Italové cestují do Švýcarska za smrtí

Posledním Ettorovým přáním byla tabulka čokolády. Vychutnával si ji a přitom pohlížel na nehybnou hladinu jezera, 800 kilometrů daleko od domova. Pak se nechal doprovodit do pokoje, kde zaznívala Schumannova sonáta. To byla poslední hudba, kterou slyšel. Protože Ettore, trpící rakovinou slinivky břišní, se rozhodl, že právě toho dne a na tomto místě mu lékaři připraví koktejl, který jej během sedmi minut zbaví života, napsal list Corriere della Sera.

 Sdružení, která bojují za právo na eutanazii, tomu říkají “sebevražedný exil“. Aby Italové mohli ukončit svůj život, cestují do zahraničí, například do Švýcarska, kde je asistovaná sebevražda od roku 1942 legální. Čísla hovoří jasně: počet těch, kdo se kvůli nevyléčitelné chorobě rozhodli porušit italský zákon a zajistit si rychlou a bezbolestnou smrt, se každým rokem zvyšuje. Podle asociace Exit Italia, která bojuje za právo na eutanazii, vzrostl jejich počet loni o celých 34 procent.

    Zároveň prudce vzrostl počet lidí zaregistrovaných ve sdruženích, která eutanazii v zahraničí zprostředkovávají: loni jich podle listu Corriere della Sera bylo 380 a letos za první dva měsíce o 20 procent více než ve stejném období loňského roku.

    V průměru se ročně obrací 200 Italů přímo na švýcarské orgány a předkládá svůj případ švýcarským lékařům, aby ukončení života povolili. Ne všichni se však dočkají “sladké smrti“. Někdo si to v poslední chvíli rozmyslí, dalších asi 40 procent je odmítnuto.

    Dnes praktikují ve Švýcarsku eutanazii tři společnosti: curyšská Dignitas, bernská Ex International a basilejská Life Circle. Na jejich dveře ročně zaklepe zhruba 1400 lidí z celé Evropy, především Němci, Britové a Francouzi. Italů, kteří ještě před několika lety tvořili 1,24 procenta žadatelů, je stále více, až Dignitas několikrát vyjádřila přání otevřít si pobočku i v kantonu Ticino. Tyto společnosti zaměstnávají desítky specialistů, kteří jednotlivé pacienty pečlivě hodnotí.

Reklama

    Tým lékařů podrobně studuje chorobopisy nemocných, kteří si eutanazii přejí, a vybírají jen ty, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou. Pokud je situace pacienta beznadějná či neexistují-li jiné možnost, lékaři eutanazii doporučí.

    Nyní je na nemocném, aby si vybral den, kdy chce zemřít. Všechno musí rozhodovat pacient, nesmí být nijak zvenčí ovlivňován. Švýcarská prokuratura může zasáhnout v případě podezření, že za smrtí vězí osobní a ekonomické zájmy některého příbuzného, a že tedy jde o navádění k sebevraždě.

    Jak přesně probíhá dobrovolná asistovaná smrt? Vše netrvá déle než čtvrt hodiny. Pacient se rozhodne, jak chce strávit poslední minuty a může si - pokud chce - vybrat hudbu, jakou si chce poslechnout. Tehdy dostane dvě pilulky proti zvracení a deset minut poté - je-li stále ještě odhodlán zemřít - je připraven chemický koktejl na bázi pentobarbitalu sodného, který během tří minut vyvolá hluboký spánek. Nápoj si musí pacient vzít vlastníma rukama, nikdo mu ho nesmí podat. Dávky jsou tak silné, že k zástavě srdce dojde do sedmi minut. Pak je tělo spáleno, popel vsypán do urny a odeslán příbuzným.

    Ne všichni pacienti však mohou v posledních okamžicích života počítat s láskou a útěchou od rodiny. “Příbuzní, kteří doprovodí smrtelně nemocné, se podle italského zákona dopouštějí trestného činu a mohou být odsouzeni až k dvanácti letům vězení,“ říká prezident společnosti Exit Italia Emilio Coveri. To spolu s vysokou cenou celé procedury (od pěti do osmi tisíc eur, tedy 137.000 až 219.000 Kč) mnohé nemocné odradí.

    Zvláštní kapitolou jsou duševně nemocné osoby. V únoru 2011 švýcarský Nejvyšší soud rozhodl, že těžká duševní choroba se rovná chorobě fyzické, a otevřel tím cestu k asistované sebevraždě i při tomto typu patologií. V jeho rozhodnutí se uvádí, že vážné duševní choroby, nevyléčitelné a trvalého rázu, mohou vyvolávat utrpení srovnatelné s fyzickým. Každý pacient však musí být doprovázen psychiatrem, který potvrdí jeho reálný psychický stav.

    V Itálii také roste zájem o biologický testament, ačkoli všechny politické snahy o jeho legalizaci zatím ztroskotaly. Vznikl však registr biologického testamentu, k němuž se již připojily stovky obcí. Ovšem vzhledem k tomu, že chybí zákon, může být takový testament, kde černé na bílém odmítnete léčbu nevyléčitelné choroby či udržování při životě za vegetativního stavu, úplně k ničemu.

    “Jde o dokument, kde je sepsána poslední vůle ohledně konce života. Každý si musí pro sebe nechat kopii a druhou svěřit důvěryhodné osobě. Protože nemáme příslušný zákon, nemůže nikdo zaručit, že vůle pacienta bude respektována. Konečné rozhodnutí je na lékaři. Ten v případě odpojení od přístrojů dosud může být trestán,“ uvádí nadace Umberto Veronesi, která je první, kdo umožňuje pacientům takový dokument získat. A tak je vůle nemocných dále ignorována.

Zdroj: ČTK

Reklama

Komentáře

! (St, 25. 6. 2014 - 15:06)
Vida, na čem se dá vydělávat. Ve Švýcarsku jsou firmy, které vás za úplatu odkrouhnou.
Pampeliška (St, 25. 6. 2014 - 16:06)
Mně se naopak tahle možnost líbí.
Možná ji jednou také využiju. A budu doufat, že už to nevyjde tak draze...
julie (Po, 26. 10. 2015 - 17:10)
Vida, na čem se dá... Češi jzdí za smrtí do Tater, laesoń se to tak zdá. umírají tam skoro houfně a zadarmo. Slováci na nich vydělají.
D (Po, 26. 10. 2015 - 18:10)
Sebeusmrcení múže být velmi levné, velmi jisté a velmi bezbolestné. Chce to jen odhodlání. Není nutno platit horentní sumy žádným švýcarským, ani jakýmkoli jiným, komerčním andělům smrti.
Reklama