Celoživotní učení - od informace k vědomí

Odnaučit se je umění a v pohádkách je to milost, kterou dostane ten, kdo najde studnu zapomnění. Ale v dnešním století chce člověk vědět o studnách zapomnění jen velmi málo - "být informován" platí, a to co možná nejvíc, co možná nejrychleji a snadno.

Žijeme ve století informací a v době stále většího zrychlení všech životních pochodů. Následkem toho se vyvinula "Fast-food kultura" učení, jak přiléhavěji popisuje pedagog Martin Haeusler. Píše: "Všichni učitelé sní o norimberských trychtýřích, onom pohádkovém nástroji, jehož pomocí se klidně nalévá učivo do hlavy. Proti tomu se nedá nic namítat tak dlouho, pokud jde jen o to, aby byla učiteli a žákovi odebrána námaha.

Zmírnit útrapy při učení, omezit spotřebu času - co se tomu může vytýkat? Problém s oním bezvadným trychtýřem je na jiné úrovni a všichni, kdo dnes pracují na moderní variantě tohoto středověkého učebního stroje, by neměli tento aspekt zanedbávat. Totiž, že učební stroj z Norimberka je donucovací nástroj. Žák je plněn nějakou látkou, kterou do trychtýře dává učitel, aniž by ubohý žák mohl kontrolovat, čím musí nacpávat svou paměť.

Proto jsou učební nástroje snem všech učitelů, kteří správně nerozeznávají učení a indoktrinaci, kteří se starají o potřebu objektu své námahy pouze z jednoho hlediska: jak do toho objektu co nejrychleji, efektivně a levně nacpat co možná nejvíc."

Ale získávat stále víc informací nemůže být smyslem života a učení. Tak jako musí být společensky udělaný krok z doby informací do doby vědomí, tak by měl i jedinec udělat krok od informace k většímu vědomí. Jak na to? Tím, že dáme "řeči" pravé mozkové poloviny - hudebním podílům a rytmice - větší prostor, tím, že "znovuobjevíme" intuici, empatii a kooperaci.

Budeme-li se chovat kreativně a nebudeme-li posuzovat, budeme vědět, že jsme na správné cestě. Odhalení a rozvoj nedominantní pravé mozkové poloviny jde současně s citem nepodléhajícím času, s celistvým chápáním, bez pocitu strachu a s chápáním neomezeného prostoru. To má rozhodující účast na prožívání transcendence.

Pravá polovina mozku se nejlépe objevuje v tichu. Na počátku stojí odpoutání se od mnohostranných vnějších dojmů určitou energii a cvičení. Ale odnaučení a ne učení může být důležitým procesem, aby se člověk vůbec k novému učení dostal. Tím se udělá v životě prostor pro věci pravé a podstatnější.

Ještě jednou Martin Haeusler: "Soustavná celoživotní ochota učit se se nemá zaměňovat s hromaděním vědění, které nás možná dělá schopnější (ve smyslu specializovanější), ale také důležitější a těžkopádnější; je to vývojový proces, na jehož konci stojí zkostnatělý učenec. Nutná soustavná ochota k učení je to, co D. T. Suzuki nazval "Zenový duch učení":Být stále otevřený pro nové, nikdy nevěřit, že už to vím."
Věda opisuje ideální osobnost ke kreativnímu učení "disciplinovanou naivitou".


Zdroj: J. R. Holler- Sílu šedým buňkám, nakladatelství Pragma

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama